Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Vážený pisateli, tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů. Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Jiří Hofman, Ales, Ales, Lara, Karelfrantapepik, lucie, Iva Suchánková, mačička89, Stella, Adéla

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Katy píše: 16. 10. 2017, 21.09

Dobrý den,chtěla bych se zeptat na nas vztah s manželem. Máme spolu jedno vlastní dítě a ja mam ještě jedno z předchozího vztahu. Od te doby co máme společně sítě se nas vztah zhoršil. Manžel se stará o obě dve děti,bohužel mi to pak ale vyčítá,ze jim dal najíst atd. Ke me se začal chovat neuvěřitelně neohleduplne,neustále rype a ponizuje me a kdyz se ohradim je vsechno moje vinná a ja se hádám. Před par dny me dokonce po několikáté vyhodil z bytu i s dětmi s tím ze chce konečně klid,ze hadkami se me snaží vystipat. Další den za mnou přijde abych zustala a Ze se nebudeme resit,pak zase ze me miluje pokud ja se změním. Pry je schopny se změnit jen pokud ja se sebou neco udělám. Domluvili jsme se,ze bude chodit jednou za čas s kamarády na ,,pivo” ... ted po dlouhé době si šel sednout a pak sedel několik hodin v autě s tím,ze kamaradi jsou lepší nez ja ze se mu za mnou nechce. Prošli jsme díky němu hodne těžkým obdobím kdy jsem ho podrzela a on slíbil,ze bude vše jinak. Ale nic se nezměnilo,přijde mi jakoby si dokazoval,ze muže byt svobodný a zvládne to i beze mne. Jednou me miluje,pak mam jít pryč zase. Začalo se to tykat i děti,protože mne před nimi shazuje,říká jim jak na ne kaslu jen kdyz jim námaze chleba třeba. Chci se zeptat,jestli ma smysl v tom vztahu zůstávat,nebo ho poslechnout a jít pryč a čekat zda si uvědomí jestli nas opravdu,především me miluje. Dekuji

Odpověď: 22. 10. 2017, 10.02

Milá Katy, mno. Je to takové nedůstojné dvou dospělých jedinců. Doporučuji poradnu, moderovaný rozhovor. Je možné, že byste mohli najít to, co je příčinou takové změny. Působí to, že každý prožíváte nějaké své frustrace a vzájemně si je jitříte... Nebudete-li pracovat na zlepšení, bude to na rozchod. Přeji vše dobré.

Jája píše: 16. 10. 2017, 19.01

Dobrý den, Potřebuji radu.. jsem studentka vysoke skoly a mam strasny strach jezdit tramvaji.. četla jsem, že existuje fobie z prepravy MHD a ve městě se bez tramvaje neobejdu.. dřív mi to vadilo jen trochu kdyz jelo moc lidí, ale teď se to stupňuje a mam pocity uzkosti, celá se začnu klepat, motá se mi hlava a chce se mi zvracet. Nemůžu to ovládat a nechapu ani příčinu.. nikdy se mi v tramvaji nic nestalo (ani se nevybourala ani me nikdo neprepadl prostě nic..) poradíte mi prosím co mám dělat.. Děkuji za odpověď s pozdravem Jája

Odpověď: 21. 10. 2017, 16.18

Milá Jájo, budete se muset zabývat psychikou v širším slova smyslu. Po emailu to nestačí. Můžete začít trénovat náhled do vnitřního světa pomocí léčebné meditace. Info na mém webu... Technikou KERP ... můžete trénovat meditace podle youtoube - a pak na konkrétní proměnu se zeptat u mne.

Ljenka píše: 10. 10. 2017, 11.45

Dobrý den, prosím o radu, co dělat. Jsme už zoufalí. Před 2 týdny našel náš syn s manželem dědečka (tatínka) oběšeného. Byl to pro všechny šok, ale nejvíce právě pro ty dva. Manžel je silný a tak nějak se s tím vyrovnal, i když vím, že se tím bude ještě dlouho trápit a ten pohled na svého otce bude mít stále před očima, ale syn (3 roky) je na tom hůře. Sice jsme si mysleli, že bude v pořádku a brzo zapomene, tak od té doby s ním máme hrozné problémy. Večer odmítá jít spát, jakoby měl strach ze své postele, ze svého pokoje, ze tmy, chce spát jen s námi buďto na gauči a nebo v ložnici a ani tehdy neusíná dobře, v noci se budí. Tak jak rád chodil do školky, tak teď odmítá, dělá stejné hysterické záchvaty jako večer když má spát. Už si s ním nevíme rady a jsme zoufalí. Dětská doktorka mu předepsala Dithiaden. dětský psycholog nám řekl, že pokud s ním nebude komunikovat, tak nemá šanci pomoct.. ani my sami nevíme čeho se bojí nebo proč dělá takové scény. Můžete prosím poradit jak mu pomoct? Děkuji L.

Odpověď: 15. 10. 2017, 9.19

MIlá Lenko, asi bych pohledala např.: www.lsvj.cz

Leni píše: 10. 10. 2017, 11.20

Dobrý den, potřebovala bych radu.Již po několika zklamání ze vztahů ačkoliv jsem mladá (22), jsem se rozhodla před 2lety a kousek jít do vztahu.Byla jsem hodně opatrná, nevěřící nicméně po několika měsících mi můj přítel nejspíše už bývalý dokázal jak krásné je žít a že je tu pro mě a ne-li to, že náš vztah bude trvat dlouho či navždy. Trvalo to 2roky a 3 měsíce a před 2 měsíci bouchnul, byl čtvrtek a řekl, že si mám v pondělí sbalit věci a odejít, že takovou podrazačku jako jsem já doma nechce. Ke konci jsme se často hádali. Musím zmínit, že i během jedné hádky řekl at se sbalim ať odejdu, ale nakonec řikal ať si nic nebalim zůstanu s ním a že o mě nechce nikdy přijít. Pro mě byl náš vztah úžasný dokonalý moc jsem ho milovala a miluji stále. Nebo oba jsme se milovali. Já mám asi chyby, ale u něj je problém, že vůbec nechce nic řešit a komunikace z jeho strany vázne. Nejdříve bylo vidět, že toho lituje a napsal, že to ode mě nečekal, že bych opravdu odešla. Říkal jak má život na prd a že to mohlo být tolik a tolik roků. No jsou to 2měsíce po rozchodu kdy bydlíme odděleně já se stále trápím, brečím. Celou tuto dobu se scházíme, vídáme se a i spolu máme intimní vztah. Pořád se ozývá píše, volá mi, ale jsou i dny kdy se vůbec neozve. Ale dávám tomu prostě čas.On sice říká, že jsme kamarádi, ale když jsme spolu (obecně) stále se chová stejně jako když jsme spolu byli, dělá věci který dělal i když jsme byli ve vztahu. I jsem u něj párkrát spala během této doby a prožíváme spolu opravdu hezké chvíle. Když padne slovo o tom, že by jsme se dali dohromady , tak radši mlčí, ale když vidí, že mi je smutno vždy mě rozveselí. Dělá gesta, kterým mi dává najevo, že mě má stále rád, že by možná chtěl se mnou být nebo když jsme spolu chová se právě jako v tom vztahu, jakoby to bylo vše v pořádku přijde mi to tak a nebo jsem jen naivní a jen si to namlouvám? Opravdu nevím co si myslet a trochu mi přijde, že by možná chtěl, ale nechce se snížit tak nízko, že by po tom všem řekl, že mě chce zpět. Já bych moc chtěla s ním být i když má chyby, ale chtěla bych našemu vztahu dát druhou šanci. Myslíte, že je možnost, že se časem k sobě vrátíme? Já na něj nemůžu a ani nechci zapomenout nejde to, jediný co mám v hlavě je on a to jak to všechno bylo krásný. A už vůbec nechci být s někým jiným..Chci jen jeho, protože jenom s ním mi je tak hezky. Jsem zoufalá.

Odpověď: 15. 10. 2017, 9.14

Milá Leni, je to výzva naučit se být ve svém středu. Mohu vás naučit pracovat se svou energií - https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Když člověk ustojí sám sebe, může si lépe užít přítomnost, vztah, to co je... Držím palce.

M. píše: 10. 10. 2017, 9.16

Dobrý den, máme problémy v manželství už rok. Manžel jezdí pracovně pryč. Takže polovinu doby to nebyl. Máme dvě malé děti a jsme spolu téměř 20 let. Problém je v tom, že se oba uzavíráme do sebe a nikdy jsme problémy moc neventilovali hádkami. Teď je do toho zapojených zbytečně moc lidí (v rodině) a je na všechny vyvíjený tlak... Manžel chtěl dobu na rozmyšlenou, ale nevěděl jak dlouho a já pod tlakem pořád naléhala. Nakonec to skončilo tak, že prý má všeho dost a za ty roky se to v něm nashromáždilo a odešel ode mě, ne od dětí. Já bych ho chtěla zpět. On se pořád nechce o ničem bavit. Prý už bylo namluveno hodně a je to pořád dokola. Myslíte si, že i kdybychom si z odstupem měsíce co s námi není promluvili a nastavili si nějaké pravidla, tak se to dá zachránit nebo už to člověk nemá dělat? Děkuji za Váš čas co věnujete odpovídám těchto dotazů, mějte se hezky.

Odpověď: 15. 10. 2017, 9.06

Milá Maky, budete se muset zabývat sebou. On se nechce bavit, zařidte se sama. Spíše se smiřte s tím, že odešel. Slyšte, co vám říká. Nedelejte ze sebe závislačku. Více, než jsem vám odpovídala v září, poradit online nemohu. Spolupracujte v rovnání citů a myšlenek s psychologem. Můžete se zastavit. (přečtěte si i předešlé odpovědi) Působíte tak, že se cyklíte v nekonstruktivních myšlenkách a postojích...

Filous píše: 10. 10. 2017, 5.03

Dobrý den,pravděpodobně mám anxietu a poruchy s úzkosti,mohla bych se zeptat jestli dostanu antidepresiva nebo co by mi pomohlo

Odpověď: 15. 10. 2017, 8.58

existují i anxiolitika - nedoporučují se brát dlouhodobě, antidepresíva také mohou řešit úzkost... dle situace

Paja89 píše: 10. 10. 2017, 1.05

Dobry den, vcera mi srazilo auto meho maleho 2leteho pejska. Utekl za psem a kdyz se vracel srazilo ho. Davam si to za vinu protoze jsem ho mechavala casto na volno i kdyz jsě vedela ze obcas takto utece. Vedela jsem ze kdyby byl porad na voditku tak se nevybeha. Ale ted bych to vzala zlet. Mam dojem ze se s tim nenaucim zit. Jakoby pro me zivot ztratil cenu. Jak prekonat ztratu milovanwho osa a osvobot se od viny? Dekuji za jakoukoliv pomoc

Odpověď: 15. 10. 2017, 8.57

Milá Páji, pocit viny bere životní sílu, je nekonstruktivní. Bolest ze ztráty chápu...ale je třeba obrátit se k centru lásky, kterou jste mezi s sebou měli a jít dál... Vemte jen kus zodpovědnosti ne viny - souhra okolností... http://obchod.portal.cz/psychologie/truchleni/ Můžete se zastavit a můžeme proces usměrnit...

Klára píše: 9. 10. 2017, 20.16

Dobrý den, je možné, že člověk po psychickém traumatu třeba jako znásilnění dělá pravý opak než by asi měl? Většinou je člověk v depresi a nevyrovnaný. Pokud je to jaksi obráceně, že naopak sex vyhledává a chce násilí, je to normální?

Odpověď: 15. 10. 2017, 8.51

Milá Klári, tušíte správně, že se jedná o nějaký kompenzační mechanismus... bylo by dobré ho nějak rozklíčovat - zastvte se nebo ta, které se to týká... (deprese taky není nutná ;) )

H. píše: 9. 10. 2017, 17.31

Dobrý den, už nějakou dobu se cítím bezvýznamná, osamělá, nicotná a v hlavě jedinou otázku PROČ? Začalo to když jsem se před lety rozešla s klukem s kterým sem se znala už dlouho, kamarádem s kterým jsem si rozuměla tak moc že jsem se dali dohromady bylo to skvělý ale on je tak složitá osoba kterou jsem nechápala ale i chápala uplně dokonale(pokud to dává smysl). otěhotněla jsem a šla na potrat byla jsem mladá a myslela jsem si že on to nechtěl i když chtěl pravý opak. Neuměla jsem s ním moc komunikovat po potratu jsem věděla že to byla hrozná chyba a vím že za to co jsem provedla musím platit. Po rozchodu jsme zůstali stále kamarádi tak dobří a blízký než jsme byli ve vztahu jemu dovedu říct cokoli. Asi po roce jsme si našla jiného myslela jsem si že jsem štastná a že je to ten pravý asi po roce a půl jsem se probudila a zjistila že je něco špatně že to není to pravý, měsíc se mi zdálo den co den o bývalým potkávala jsem ho přistihla jsem se že žárlím na ženy co měl, má a bude mít. Ale snažila jsem se to potlačit. Po pul roce jsem se rozešla s přítelem. Byla jsem smutná ale zároveň spokojená že jsem to udělala. Opět jsem se začala scházet s tím kamarádem párkrát jsme se spolu vyspali s dohodou že nic víc nebude a mě to kupodivu vyhovovalo nechtěla jsem vztah a on také ne. Bydlíme v jedné vesnici takže chodil ke mě pokaždé jsme se opili a skončili spolu s tím že hned po sexu odešel a opravdu se mi to líbilo že si v tomhle rozumíme. Před několika dny jsme spolu byli a říkal že si píše s jednou slečnou(kterou znám) a ve mě se najednou něco změnilo. S tou slečnou vím že spolu párkrát spali a vím že jí chce má to v očích když ji vidí a znám ho když dělá tohle a tamto aby někoho získal, a vím že s ní může být šťastný protože si to zaslouží. Přišla jsem domu a z ničeho nic upadla, plakala a nemohla jsem popadnou dech a věděla jsem že je to kvůli němu. do toho se přidal zdravotní problém táty má nejmilovanější sestra odjela na rok pryč má starší sestra si našla chlapa co jí psychicky týrá a máma kterou nezajímám a přátelé kterým nerozumím a oni nerozumí mě. jsem na dně nevím co se životem. Vím že si to zasloužím, ale někdy si řeknu že už dost že už to stačilo že chci být taky šťastná. Omlouvám se za tento sloh ani nevím na co se chci zeptat jen jsem se asi chtěla někomu svěřit. Přeji hezký den.

Odpověď: 15. 10. 2017, 8.50

Milá H., bylo by fajn, kdybyste se přestala trestat za potrat... Doporučuji, abyste začala chodit pravidelně k psychologovi - at k placenému nebo neplacenému... udělejte to, prosím.

Feedoo píše: 9. 10. 2017, 6.47

Dobrý den, zajímal by mě vás odborný názor na fixaci na urč. věc - nyní už u 5,5 leté dcery. Dcera už odmalička s sebou ven tahala urč. hračky - nikdy neměla prázdné ruce, což jí činilo potíže, ale prostě pořád v ruce něco musela mačkat. Velká fixace na jednu hračku - plyšového růžového psíka, kterého jsme jí koupili na benzínce - začala v jejích 2 letech, od té doby hračka musela s ní dělat vše, jít ven, měla ji u stolu, v posteli, pořád Od dvou a 4 měsící nastoupila do školky na 1 den v týdnu, jinak byla se mnou doma, ale ten jeden den v týdnu tam byla od 8-16,30hodin, vždy si tam prý povídala hlavně s tou hračkou. Takhle fixace na toho plyš. psa trvala hrozně dlouho až do 3-4 let. Psíka chtěla později i oblékat, balila ho do kapesníků....Do skoro čtyř let říkala na otázku: \"jak se jmenuješ?\" - říkala: \"já jsem pes\" my na ní, že je přece naše princezna, dcera se až rozplakala, že ne a že je pes! (my psa nemáme, psa má babička a dcera dala jméno plyšákovi stejné jako se jmenuje pes babičky). Přestali jsme i jí číst knihy o zvířatech a začali více číst o lidech.....s panenkama si nehrála V jejích 3,5 letech se nám narodil syn - dcera jak viděla péči o novorozence, tak teprve pak jí začaly bavit panenky a napodobovala mě v péči o ně. Takže odložila tu plyšovou fenku a pak všude s sebou tahala panenky - miminka. No a nyní je jí 5,5 - chodí do státní školky každý den - ale většinou je ve školce jen do poledne, jelikož já jsem stále doma se synem. Nyní jsme jí koupili pár okrasných dýní, ke kterým velmi přilnula, nyní jich má 5 různých barev a chápu, že z nich má radost, ale ona třeba si ráno do školky připraví igelitovou tašku a tam všech 5 dýní a chce si je vzít do školky(hračky tam nesmí, ona by si je nechala v šatně ve skříňce), nechci jí odpírat radost z nich, ale nyní 14 dní dýně jsou v pokoji, kde dcera, usíná s níma, jí s nima. Řekli jsme, že do školky ji je brát nesmí, ale ona se rozbrečela, tak jsem řekla, že jen jednu, no nakonec si vzala do ruky dvě do školky.....a říká, abych jí přišla naproti s ostatními dýněmi......jinak ještě máme problém, že dcera už tak od 20. srpna chodí každou chvíli čůrat, jde i 30x za den....opakované odběry moči u pediatričky - vše v pořádku, takže je to nejspíš psychologický problém, nyní se mi zdá že se to zlepšuje, Nyní má dcera školku už povinně - předškolák, ale nyní se tedy snažím ji vyzvedávat hned po obědě a v pátek nebude chodit vůbec....Jinak je šikovná, rada tvoří, maluje, stříhá, běhá, miluje výlety, má velikého pamatováka i co se stalo před rokem, co který den měla na sobě....

Odpověď: 15. 10. 2017, 8.47

konzultujte s dětským psychologem. mmj. neděje se nic dramatického. Namalujte si spolu pocit, který má, když má dýně u sebe - a ten pocit může nosit s sebou...

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1