Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Ninka 75 píše: 6. 11. 2017, 19.45

Dobry den, chci poradit co mam delat.strasne me to otravuje.Byla jsem sebevedoma holka v jednu chvili se to zlomilo nevim v jake a ted nezvladam zvladat stresove situace a reseni problemu vzdy cela zrudnu i pri banalni konverzaci nevim cim.to je prosim poradte nejaky figl jak se toho zbavit.

Odpověď: 8. 11. 2017, 8.22

Milá Niki, asi by bylo vhodnézabývat se sebou, jaké myšlenky a přesvědčení tě takto blokují, kde/jak hluboko sídlí - a je třeba je pročistit a přeprogramovat - mohu nabídnout techniku KERP... Držím palce.

Jana píše: 6. 11. 2017, 14.07

Dobrý den. Již skoro rok se léčím s uskosti a depresemi. Bouzel léky nezabírají a pakln doktoři je asi na baterky. Docházím pravidelně každý měsíc a beze změn. Již jsem na pokraji sil. Mám skoro roční dceru, chlapa kterého miluji ale nedokážu se s toho vyhrabat. Všechno začalo tím že jsem skolabovala s malou na procházce. Měsíc jsem nevyšla z domu měla jsem strach a pak se to vztupnovalo. Nedokázala jsem být doma sama a pak už se bála i starat se ó malou že ji ublížim. Teď jsem ve stavu kdy mě vytočí úplná maličkost. Jsem unavená nervy mám na dranc a nevím jak dál. Už hledam jakou koliv pomoct. Ať mě to stojí cokoliv. Jen aby mě někdo Navrátil zpátky do života. Ať můžu být šťastná a moje dcera i rodina taky. Tím to jim pridelavas jen starosti. Dekuji

Odpověď: 8. 11. 2017, 8.16

Milá Jani, lázenský pobyt v Jeseníku, léčebné meditace - inspairace na youtoube - nebo u mne - u mne individuální na míru - klidně ale natrénujte... Držím palce

Garambol píše: 6. 11. 2017, 10.46

Dobry den mam taky vztahovi problem teda myslim ze to je problem hlavne v mojej hlave.Pred par mesiacmi som sa rozisiel s partnerkou po 12 rokoch.No bol to fajn vztah nemozem povedat ze by som lutoval tych 12 rokov.Prezili sme vela dobreho aj zleho.Tak spat k mojim pocitom.Asi po 10 Rokoch nasho vztahu som zistil ze ma podviedla. Vraj stym doticnym bola ibapar krat vonku a ze sa len pusinkovali, tak sme to nejak teda tak som to nejak skusol a fungovali sme dalej.Lenze cele sa to narusilo a nas idealny vztah sa zmenil na kamaratstvo.Ziaden intimny zivot ziadne vyjadrenie lasky u nas nebol.Povedali sme si ze sa milujeme dali sme si pusu a tym to skoncilo. Kazdy. Sme travili cas v inej izbe. A takto to trvalo 2 roky. Priznam zaregistroval som sa na roznych pokecoch a zoznamkach kde som hladal znamost ale nikdy som si z nikim nic nezacal. A potom to prislo v praci som sa zoznamil z jednou koleginou a stalo sa to zacal nas vztah potom na to moja byvala prisla a ja som to ukoncil a odstahoval som sa a zacali sme byvat s tou mojou koleginou.A po par mesiacoch zitia s nou mam pocit a premyslam ci som spravil dobre a len tak som to vsetko ukoncil. Pardon to podstatne som zabudol ta nova priatelka ma 2 deti mam ich rad su fajn ale nejak to asi nedavam a ja fakt mam dni kedy uplne uvazujem ci som sa rozhodol spravne.ci su tolen vycitky svedomia alebo ja neviem. Dakujem

Odpověď: 8. 11. 2017, 8.09

MIlý G, hodnotiti, že to bylo rozhodnutí špatné, není optimální - udlělal jste to a měl jste k tomu důvody... získáváte zkušenosti... Těžko říct, kam dál, jak dál... Nevím, co vás spojovalo s bejvalkou - proč jste vztah nechali společně umřít...co od vztahu a života chcete? A co životu chcete dát. Držím palce.

Simona píše: 6. 11. 2017, 9.40

Dobrý den,nevím co dělat v situaci, kdy se již dlouhou dobu potkávám s mužem, kterému se myslím ( 99%) líbím,ale stále není schopen mě nějakým způsobem oslovit. Možná,že o mě nemá zájem, ale je také možné,že on si myslí,že by se mi nelíbil. Chtěla bych se s ním seznámit,ale nevím co by udělal,kdybych za ním přišla sama, nechci se ztrapnit. Přemýšlela jsem o seznámení nějakou zábavnou formou,ale pořád nevím,jak by reagoval, vůbec ho neznám. Třeba se chce \"jen dívat\". Mám riskovat \" potupu\" a nebo se dobrovolně vzdát? Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: 8. 11. 2017, 8.00

MIlá Simi, vyhodnottě to, že to není potupa ... jen si v životě tak trochu hrajeme ... Když to přestanete vnímat jako fatální, můžete s lehkostí navázat kontakt obyčejným: Dobrý den, to mi je milá náhoda. Kam tudy tak pravidelně chodíte? nebo Víte, pro seminárku dělám průzkum u lidí, co tu žijí na téma spokojenost s veverkami ve zdejším parku. ... a pak hovor po anketních otázkách rozvinout... Fantazii na dotvoření vám tu nechávám :)

Jana píše: 2. 11. 2017, 22.14

Dobry den, jsem studentka čtvrtého ročníku střední skoly. Momentálně si procházim těžkým obdobím, jeste se tak nějak dostávám z rozchodu z přítelem po ročním vztahu a do toho řešení maturity a kam na vysokou. A moji rodice tomu vubec nepomahaji. Spis mi přijde ze mam deprese díky nim. Ja chci jit na vysokou do Prahy, mam vybrané dve skoly, u kterych se rozhodují jaky obor. Tyto skoly patří k nejlepsi v ČR, coz je také důvod proc chci studovat v Praze a ne zustat v Plzni na západočeské univerzitě. Ale moji rodice to nechapaji, nutí mi při každé příležitosti univerzitu v Plzni. I kdyz jim to 100x vysvětlím, porad na me křičí, ze nemají peníze na to me živit v Praze, coz po nich ani nechci, ale vubec neposlouchaji. Rikaji mi ze je to úplná kravina, ale ze by jsi o tom neco také zjistili, to ne. Raději poslouchají řeči okolních lidi. a pak mi vnucuji jejich názory. Další věci je, ze mi porad neco vyčítají a chovají se ke mne porad jako k malému dítěti, přesto ze se snažím s nimi mluvit dospělé. Donutili me se přestěhovat do malé vesnice z mesta, do které spoje skoro žádné nejsou, i pres muj nesouhlas, dům mohli postavit i o rok déle, stejně nám porad zůstal byt ve městě, kde jsem chtela zustat, ale nemohla jsem. Protoze prý, kdo to kdy videl, aby nekdo v 18 letech nežil u rodicu.(žila bych tam s babi, která ma byt v dolní části baráku). Nesnáším tihle vesnici a psychicky nátlak rodicu uz se nedá vydrzet. Posledni dobou mam deprese a jsem porad podeazdena. Nejraději bych odešla k babi, ale to berou jako vydírání a žádnou vydírat oni me.

Odpověď: 5. 11. 2017, 9.53

Milá Jani, do maturity to nějak vydržet nebo: domluvit se s rodiči, kolik ti mohou měsíčně přispívat na studium a sama si udělat rozpočet - jak to zvládneš - možná zkusit se domluvit s někým, aby ti finančně pomohl v 1.ročníku, než se rozkoukáš, co a jak je možné. Zkus objednat mediaci někde - v poradně, na OSPODu...

pavel píše: 2. 11. 2017, 18.51

Uvažuji o tom, že spáchám sebevraždu. Už mě fakt nebaví být tady. Jsem rozdvojená osobnost. Nenávidím svoji fyzičnu, to jak vypadám hnusím se sám sobě (obličej, vlasy, tělo) , tak svoji osobnost. Nedokážu být stále stejný. Mám strašné deprese a úzkosti. Už od narození trpím OCD. ( Velmi silnou od puberty). Myslím že to mám po matce, protože ji sleduju jak 3x, 5x kontroluje zamčené dveře, vypnuté spotřebiče atd. Takové OCD nemám ale mám strach o rodiče o lidi kolem sebe atd. Pořád se u mě objevují nové obsese, když mě přestanou mučit ty staré- které se časem vrátí. Nedokážu být stále stejný v chování. Mám dny kdy jsem lhostejný ke všemu a chovám se jak sociopat, že mám nálady někoho zabít! a je mi to jedno. A jindy se bojím každé špatné věci které udělám a mám hrozné výčitky svědomí. Nikdy jsem neměl dostatek sebevědomí, závislou poruchu osobnosti odpovědnosti přenechávám druhým. Narodil jsem se se silným studem k holkám. I když jsem heterosexuál, nedokážu navázat žádný vztah ani konverzaci-jen u kamarádek. Nedokážu se holkám ani ženám dívat do očí, vždy uhýbám, protože mám sugeraci že se v duchu baví kvůli tomu jak vypadám. V přítomnosti holek zrudnu, znervozním, špatně se mi mluví. Už několikrát jsem se zamiloval ale stud u mě byl a je silnější než sexuální pud a pud lásky. Nikdy jsem se o holku nesnažil, páč mi každá dala najevo kvůli vzhledu \' fuj, ble\' a už kvůli tomu jsem přišel o ten kousek sebevědomí co jsem měl. Nikdy jsem neměl s holkou pohlavní styk, protože mám slabý sexuální pud. Nedokážu si představit že s nějakou žiju nebo spím. Rád bych ale nejde to. Mám divný pocit když se mi dívá do očí. Kdyby byla v bezvědomí nebo spala nestyděl bych se tak. Už jsem se jednou pokusil znásilnit! V noci jsem šel v černém obleku a kukle ven s a chtěl jsem nějakou omráčit a klidně i zabít! Nejsem nekrofil tato sexuální úchylka mě děsí. Pak se ve mně probralo to dobré já a rozmyslel jsem si to. Chtěl jsem to udělat protože vím, že by do sexu se mnou žádná nešla a problém je i ve mně. Mám holky rád, a vím že bych žádné neublížil, ale když se ve mě probudí to \" zlé já\" tak jsem schopnej ublížit i když bych toho pak silně litoval. Problém nastal v roce 2014 kdy se mi začali líbit děti!!! Holky 6-10 let. Nejsem rozený pedofil, vždy mě přitahovali vrstevnice a dospělé ženy. Spíše jsem se k tomu oddal ze zoufalství, vím že o mě vrstevnice nestojí, tak si mozek našel náhradu, pač vůči dětem (holkám) necítím stud žádný. Dříve jsem děti nesnášel ani nevím proč, ale v září 2016 jsem začal mít tak silný strach z pedofilie a obsese že jsem pedofil, že jsem nemohl ani vstát z postele a do školy jsem nechodil. Přestalo to 1.12 2016 po čtvrt roce psychického trápení. Od té doby jsem začal mít děti rád (ne jako ped.) jako třeba otec dcerku nebo synka a jsem si 100% jistý že bych nikdy žádnému dítěti neublížil. K holčičkám cítím lásku jako třeba rodičovskou, tak bohužel i pedofilní. Vypadá to jako typ toho \" hodného\" pedofila, ale nenarodil jsem se tak. Někdy při masturbaci myslím právě na malé holky okolo 8 let, ale když se proberu z té sexuální nepříčetnosti, tak bych si nejradši rozflákal hubu co jsem to za odporný prase!! A poslední dobou jsem si uvědomil že pedofilii nenávidím a každýmu takovýmu člověku bych zlomil vaz (obrazně řečeno). Ale copak můžu když dělám to samý? Nenávidím nasilí na dětech. Chci mít vrstevnici ale mozek mi to nechce dovolit. Tak je to i s myšlenkami na incest chvíli mě ta představa vzrušuje a potom bych se pozvracel. Ale problémy nejsou jen v sexualitě. V pubertě se u mě objevila sociální fobie když jsem si všímal jak po mně všichni koukají. Pak to třeba po 1 měsíci přestalo. Chodil jsem normálně ven do města i školy a za 2 měsíce se to zase objevilo nemohl jsem ani do obchodu. Lidé říkají že jsem tichý a moc toho nenamluvím. Jenže to je ten problém. Pak přijde období kdy mluvím úplně normálně se všemi, jsem otevřený, směji se vtipům atd. Bohužel dočasně. Bojím se mít v budoucnu děti. Ne kvůli pedofilii, tohle sexuální zoufalství by u mě zmizelo kdybych měl vrstevnici, ale problém je v tom, že právě kvůli studu si dítě nemám s kým udělat a nechci aby po mně moje dítě zdědilo povahu a celý život trpělo tím čím trpím já. Svůj nejnižší věk co si pamatuju (3 roky), jsem zřejmě nebyl normální, když si na to vše dnes vzpomenu. Pořád jsem na něco myslel, představoval si měl moc, moc silnou fantazii. I když vím že u dětí je velká fantazie normální, ta moje nebyla když jsem měl ještě v 9 letech imaginární kamarády! Pořád stereotypní chování, hračky stavět pořád stejně jako děti s autismem. Ale nemyslím že mám autismus i když žiju ve svém světě, vše si uvědomuju. Občas mám potřebu být středem pozornosti všem, jindy jsem rád když můžu zapadnout do stínu a být sám. Pokoušel jsem se několikrát v životě změnit povahu i osobnost ve 12, 14, 16 letech. Jenže to moje staré já je moc silný. Navíc mi tu změnu sama sebe nedovolí situace nebo prostředí. Lidi jako by věděli že se chci změnit v chování a dělají všechno proto abych zůstal stejný. Koníčky mám jenže mě vše baví dočasně. Když se o něco zajímám baví mě to max. měsíc a dokud se o to zajímám nebude mě to bavit. Když přestanu, do 14 dnů mi to chybí. Nemůžu se na nic těšit protože to ze 100% případu nevýjde. A tak si říkám jestli není lepší spáchat sebevraždu. Vším tímhle trpím celý život, nikdo o tom neví, nikdy jsem o tom nikomu neřekl. Už jednou jsem se o sebevraždu pokusil 12.9. 2017 dal jsem si dávku něčeho a stane se bud anebo. Bohužel anebo asi malá dávka, přežil jsem, o tom taky nikdo neví. Nemůžu jít ani do práce. Když si nějakou najdu a mám jít na pohovor, jsem moc rád že budu mít práci. Jenže v den kdy tam mám jít mě přepadne jakási fobie a nemohu tam jít. Strach abych se neponížil, neukázal se jako pako atd. Pak mě ta práce nebaví, chci mít volný čas a kdybych nepracoval tak zas prožívám děsnou nudu a řeknu si že bych klidně pracoval. Už jsem si toho v životě užil dost, když něco nevýjde vzdám to. Vím že holku mít nikdy nebudu kvůli povaze i vzhledu tak to vzdám, napořád, ale ikdyž si promyslím sebevraždu tak mi něco říká at to nedělám jinak nikdy holku nepoznám, nikdy nezažiju jaký to je a furt mám pocit že jednou nějaká přijde. Jenže nepříjde. Nechci rozmlouvat sebevraždu- ublížíš tím hodně lidem, není to řešení, ani slyšet \" jednou mít partnerku budeš, dej tomu čas, jsou i 30 letý lidi co nikdy nikoho neměli\", nebo jsou lidi který to maj na světě horší. Chci znát Váš názor na tohle všechno, k psychologovi ani k psychiatrovi ani k Vám nepůjdu, stydím se, nechci dostat na čelo ceduli \"blázen\" a skončit v Hav. Brodě. Zajímá mě jestli existují lidi s tolika psychickými poruchami. Je to všechno složitý a propojený do sebe. Nikdo se ve mně nevyzná v mojí osobnosti a hlavně se nevyznám v sobě. Nevím kdo a co jsem. Tohle vše přestane za pár měsíců a pak se to vše vrátí. Postupně nebo najednou. Nejhorší je že si všechno uvědomuju a vím že je to nenormální, jsem příčetný. Myslím že něco je vrozený a něco získáno během života. V rodině žádný problémy nikdy nebyli jako alkoholismus, dom. násilí. Neznám nikoho kdo by tímhle trpěl a tolika problémy. Je mi 18 let.

Odpověď: 5. 11. 2017, 9.38

Milý Pavle, doporučuji vydat se na cestu rozvoje lásky, sebepoznání a sebetvoření. Ty vládneš myšlenkám. Ty se můžeš tvořit - začátek je vztah k sobě a přijmout sebe a své fyzično. Moc si hraješ s myšlenkami. Kniha: Miluj svůj život. Organizace: Kaleidoskop o.s. Věnuj energii na to, dělat pro svět něco hezkého: Hnutí duha, Arnika, Ochránci Přírody, pomocník ve Skautu či Pionýru... či dobrovolník v domově důchodců... Můžeš si hrát s různými podoosobnostmi - kniha Inteligence duše... Dej se do práce konstruktivním směrem. Můžeš se objednat. Držím palce.

Miska píše: 2. 11. 2017, 10.57

Dobry den, mam 20 a mam pocit, ze se bojím lasky a fyzickych doteku. Dokazu o takovych vecech psat a i kdyz bych moc chtela, nedokážu nic udelat. Mam v sobe jakoby blok. Myslim obecne u vsech lidi, i u rodiny nebo kamaradu. Nedokážu konat, jedine, co dokazu je jim potom napsat, ze jsem je chtela obejmout, ale nedokazala jsem to :/ Nevim, co s tim.

Odpověď: 5. 11. 2017, 9.16

MIlá Miško, přečti si, prosím, dotaz a odpověd pod tebou od Magdy. Mnohé se často vyřeší, když si člověk řekne, že překoná sám sebe a prostě to udělá. Máš-li kamarádku, můžeš se s ní domluvit, že byste to rády zkusily, že to může být neohrabané.... Držím palce a je fajn, že o tom přemýšlíš a věřím, že se vydáš na cestu... https://www.facebook.com/events/1920555028190224/ - když ti to nevyjde tentokrát - sleduj Mirku Papajikovou na fb .

Miri Taurus píše: 1. 11. 2017, 22.50

Dobrý večer,trvalo mi pomalu 5 let,než jsem se odhodlala někomu napsat. Před 4,5 rokama mi jeden člověk totálně změnil život,když mi zmrzačil doživotně moji tenkrát 5 měsíční dcerku. Těžce to snáším už skoro 5 let,mám po nocích a někdy i přes den strašné deprese,stavy úzkosti a beznaděje.Snažím se to dusit v sobě,nemám si o tom s kým popovídat. Mám občas sklony k sebevraždě,problémů mám víc. Prosím pomozte mi.

Odpověď: 5. 11. 2017, 8.44

MIlá Miri, k dobrému psychologickému zdraví patří schopnost přijmout život tak, jak se stal. Chápu, všechny ty pocity, které popisujete, je třeba s nimi pracovat. Proč si o tom s nikým nepovídáte..?.. to pomáhá. Také to můžete vypsat. Začněte spolupracovat s někým, s organizacemi, které sdružují rodiče postižených dětí, s psychologem... držím palce.

Josef píše: 31. 10. 2017, 19.43

Dobrý den, moje přítelkyně byla znásilněna a už půl roku nechce sex. jak se to dá řešit?

Odpověď: 5. 11. 2017, 8.33

Milý Josefe, jestli to chce řešit, at si dojde na abreaktivní terapii (tu také dělám)

Drobcek píše: 31. 10. 2017, 7.11

Dobrý den, ráda bych se poradila. Jde o mojí 8 letou dceru, která je neustále v opozici. Když jí večer připravím oblečení do školy na ráno, tak souhlasí a ráno už je problém. Když neustoupím, nastane histerický pláč, vzlykání, prošení. Je to hodně náročné se udržet v klidu. 1000x jí vysvětlím, že jsme se tak domluvili a nepomůže to. Řekne si, abych uvařila jídlo, které má ráda a pak ho nechce. Nechce se učit. U všeho strašně brečí. Někdy to už nevydržím a křiknu na ní. Nevím jak k tomu přistupovat. Být neústupná, nebo jí to povolit? N

Odpověď: 5. 11. 2017, 8.33

MIlá mamko, zkuste se zabývat rodinnými konstelacemi, možná tam naleznete kousek odpovědi. Ohledně jídla - když ho nebude chtít - nebude ani jiné. Nejsem u těch situací - ale - 1000 vysvětlovat není nutné - příliš mnoho diskuze může tu situaci zhoršovat. Kolik nejistoty jde z Vás? Kolik důraznosti použijete? Co další vychovatelské osoby? Doporučuji knihu Proč se z našich dětí stávají tyrani. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1