Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Michal píše: 27. 11. 2017, 21.02

Dobrý den, obracím se na vás jako muž, který se snaží pochopit ženu. Před cca 4ma měsíci jsem potkal holku, reagovala na můj dotaz na internetu. Je jí 28 let, atraktivní, svobodná, nezadaná, asi půl roku (po 3letém vztahu). Z rozhovoru ohledně mého dotazu to brzy byl rozhovor poznávací.. ve skratce, začali jsme se scházet, po měsíci mi ona sama u ní doma navrhla, jestli budeme oficiálně pár. souhlasil jsem, i když jsem s tím měl přijít nejspíš já. Za dva dny mi ale poslala smsku, že je to pro ní moc brzo, a jestli bychom nemohli zůstat kamarádi a scházet se tak jak doteď (chovat se jako pár, ale nebýt oficiálně pár). Trval jsem na tom, abychom se večer videli a popovídali si o tom. Řekla že nechce potkávat jiné muže, chce být semnou, no je single krátce a nechce vybíjet klín klínem. tak jsem řekl že dobře, ale budeme pouze kamarádi, žádný sex, pro mě nic mezi vztahem a kamarádstvím neexistuje, buď chci, nebo nechci. Na konci setkání mě překvapila tím, že se snažila o pohlavní styk.. jak jsem byl \"dotčen\", odmítnul jsem to.. na druhý den šla s kamarátkou ven, opila se, a v noci ve dvanáct mi volala, že chce přijít za mnou, vidět se.. souhlasil jsem, přijela, no okamžitě chtěla jít na věc.. odmítnul jsem to podruhé, protože téměř nemohla stát na nohou. Řekla mi že to nevadí, že si to vynahradí zítra. Na druhý den si to nepamatovala, ptal jsem se jestli se večer uvidíme, chtěl jsem zistit jestli večer někam jde, vynahradit si to jak řekla. Prej že nemůže, něco má.. údajně posilovnu.. došlo k hádce, večer mi poslala fotku z posilovny, a od té doby se semnou nebavila. Snažil jsem se omlouvat, psal jsem ji asi 3 týdny, no bez úspěchu. Nereagovala na telefonáty, nereagovala na zprávy. Po 3 týdnech začala reagovat.. sice podrážděně, ale reagovala.. že tak dobrá, můžeme být kamarádi, prej se bavila i s kolegyní z práce, a tá ji řekla, že by mi dala šanci na jejím místě. Hned na druhý den šla ven s kamarádkou, psala mi že se nudí, tak jsem ji pozval za mnou do práce (dělám přes víkendy jako barman) .. opravdu přijela, něco vypila, měla sice takovou půlhodinku, že nabalovala nějakýho kluka, ale pak mi říkala věci jako \"potřebovala jsem tě vytrestat, chtěla bych být s tebou, ale bojím se že mi ublížíš, a podobně\" .. zkončilo to u mě doma, celý následujíci den jsme se nehli z postele, tulila se, milovali jsme se. Odešla a ja myslel že bude všechno fajn. Nebylo.. o další dva dny opět smska, že se to nemělo stát, a že budeme kamarádi, a nebude se to opakovat.. položilo mě to, ale řekl jsem si že nebudu kazit situaci hádkama, a přistoupil jsem na to. Další měsíc jsme komunkovali normálně, volali si každý večer i hodinu, komunikace probíhala celý den přes sociální sítě. Občas mi řekla že by semnou být nemohla, že k sobě nesedíme. Pak ale začala obracet, změnila rétoriku, najednou byla na mě hodná, říkala že chce být semnou, dokonce jsem poznal její rodiče, nakonec navrhla společné bydlení, protože se má stěhovat... odjela pak za rodinou, všechno bylo v pohodě, napsala mi že večer jde na párty s kamarádkama, a že se chce opít.. tak jsem jí napsal že OK, ať na sebe dává pozor, a na druhý den mi napíše, jak se bavila. Jen ať nezlobí jak u mě v baru (jak tam balila toho kluka) ... večer v deset mi napsala ať se nezlobím, že mi lhala, a nikam nejde, zůstala doma, a vymyslela si to protože se styděla říct, že zůstává doma. Prej abych žárlil a bál se. Tak jsem to vzal s humorem, že to přece není nic čeho by se měla stydět, právě naopak, je hezké že zůstane s rodinou večer.. ale jenom aby to nebyl trik, a neříká že bude doma, a ve skutečnosti dorazí ráno v 5 :) myšleno opravdu ze srandy.. na to ale ona zareagovala extrémně podrážděně, že ona nechce někoho kdo jí nevěří, a že je konec, a ať jí nepíšu, a ona chce být sama.. snažil jsem se jí to vysvětlit, promluvit si s ní, psal jsem ji dlouhé zprávy.. no žádná odpověď, zablokovala mě všude kde se dalo, dokonce i moje číslo, nemám jí jak kontaktovat, jsou to už dva týdny.. prosím o radu.. ja opravdu nerozumím co špatného jsem udělal, a proč taková reakce..

Odpověď: 30. 11. 2017, 10.02

Milý Michale, uffff... holka to má se sebou těžký... netahejte si ji do života... i když chápu, že vyrovnaných lidí po světe mnoho neběhá ... vy jste vyrovnaný? Zharmonizujte se, pročistěte se - třeba i pár meditačkama - a otevřete prostor pro ženu, která s vámi bude chtít tvořit harmonický vztah... Držím palce. (můžete se stavit)

Sofie píše: 27. 11. 2017, 15.20

Dobrý den, celý dnešek jsem uvažovala, jestli to někam poslat a nakonec jsem si řekla, proč to nezkusit, třeba byste mi mohla s něčím pomoct a poradit. Včera večer jsem hodně přemýšlela a nakonec jsem sepsala tohle.. Možná si budete říkat, že všechny tyhle \"problémy\" jsou hrozné malichernosti. Ale zkrátka mám potřebu to všechno nějakým způsobem vyřešit, protože mě to trápí už dlouhou dobu a nejspíš dlouhou dobu trápit bude. To, že napíšu do nějaké online psychologické poradny rozhodně nepokládám za řešení, ale beru to jako možnost získat odpovědi na některé otázky. Celkově mám strašně moc otázek. Potřebuji na ně znát odpovědi, ale vím, že se je v blízké době nedozvím nebo se je nedozvím nikdy. A to mě hrozně ubíjí, protože mě budoucnost neskutečně děsí, ale zároveň potřebuji vědět, co se stane. Abych se dostala k jádru všech problémů - stejně jako Freud si myslím, že za téměř všemi problémy jsou vztahy a láska. Přijde mi, že mám asi nějaký blok. Je mi sice teprve 16 let, ale všechny moje kamarádky (do jedné) už byly alespoň jednou zamilované. Já asi nikdy. Mohla jsem mít už několik kluků, protože kluci o mě zájem většinou docela mají - ale já se z nějakého nepochopitelného důvodu hrozně bojím. Vlastně ani nevím čeho - toho, že mě má někdo rád? Nebo prostě nějakého bližšího kontaktu? Zkrátka vždycky ucouvnu, chovám se jako \"ledová královna\" a jen málokdy se mi nějaký kluk líbí. Říkala jsem si, že jednou přijde ten pravý a všechno se změní. A že jsem vlastně ještě docela mladá takže potřebuju asi víc času. Jenže uběhly dva roky a vše je pořád stejné. Pořád se bojím. Když se mě nějaký kluk, který se mi třeba trochu líbí zeptá, jestli s ním půjdu ven, mám z toho radost. Jenže čím se ta schůzka víc a víc blíží, tím mám větší strach a menší chuť tam jít. Vždycky bych všechno nejradši zrušila, ale nakonec se tam nějak dokopu. Před nedávnem jsem se hodně bavila s jedním mým spolužákem - on stál o mě a já o něj vlastně asi taky. Každopádně se všechno úplně zhroutilo. Byla jsem z toho smutná, ale ne zas tak smutná. Což vede k dalšímu mému problému - přijde mi, že jsem poslední dobou úplně bez emocí. Jsem neskutečně prázdná. Nepamatuji si, že bych v uplynulém roce nějak víc brečela, jako tomu bývalo dřív, kdy jsem občas propadla záchvatu vzteku a následně pláče - když se stalo něco, co mnou opravdu otřáslo. Teď kdykoliv mi jenom steče slza po tváří, jsem za to vlastně ráda. To je vše, budu hrozně moc ráda za jakoukoliv odpověď a váš názor.. děkuju za váš čas :) Sofi

Odpověď: 30. 11. 2017, 9.57

Milá Sofie, roste z tebe mladá kultivovaná a přemýšlivá dáma. Věřím, že budeš sama sebe tvořit. Zkus si třeba psát dialog - Rozum a srdce - to srdce si představ i obrazem a naslouchej mu... Potřebuješ s ním navázat kontakt a pocitově mu poskytnout péči... pořid si knihu: Láska duše - dobré inspirace... Taky věřím, že budeš s těmi kluky zkoušet se otvírat a při tom sama sebe pozorovat a hrát si se svým vnímáním..., že nebudeš podléhat svému strachu. Když budeš chtít, ozvi se :) (myslím, že bych tě mohla inspirovat na tvé cestě.) Přeji vše dobré.

JIRKA píše: 27. 11. 2017, 8.11

DOBRÝ DEN. JE MI 61 LET,DOSTAL JSEM HORNICKÝ DŮCHOD ,PŘITOM PRACUJI ZA NEMALÝ PLAT. PRACOVAL JSEM KDYSI V POHOSTINSTVÍ A BYL JSEM ZVYKLÝ NA SPOLEČNOST.PO PŘEVRATU JSEM PŘEŠEL DO HORNICTVÍ/NE MANUÁLNÍ PRÁCE/,ALE KOLEKTIVNĚ,PAK JSEM ZE ZDRAVOTNÍCH DŮVODŮ PŘEŠEL NA JINÉ PRACOVIŠTĚ KDE VĚTŠINOU PRACUJI SÁM.TROCHU JSEM SE TÍM PÁDEM ZMĚNIL A DE FACTO NEMOHU SE NAJÍT,DO HOSPŮDKY KDE JSEM CHODIL/UŽ NECHODÍM,PROTOŽE JSEM SE PŘESTĚHOVAL./MÁM SICE DĚTI A VNUKY,ALE NĚJAK NA NĚ NEMÁM ČAS A VNUCI ČÍM JSOU STARŠÍ TAK NEČEKAJÍ NIC JINÉHO NEŽ DÁREČKY.ZÁJMY BOHUŽEL NEMÁM,CHODÍM JEN NA NOČNÍ A UNAVENÝ.JEDINÉ CO MNE ZATÍM TĚŠÍ JE PEJSEK KTERÉHO JSEM NAŠEL PŘED 4 LETY.PO ROZVODU SE SVOU BÝVALOU,KTERÁ MNE PODVEDLA,MOC ŽENÁM NEVĚŘÍM A TO VLASTNĚ I Z TOHO DŮVODU ,ŽE JAKO ČÍŠNÍK JSEM JICH DOST POZNAL A MÁM TEN DOJEM,ŽE JSOU VŠECHNY STEJNÉ.VYPADÁ TO TAK,ŽE BYCH ASI BUĎ MĚL ODEJÍT DO DEFINITIVNÍHO DŮCHODU A ZAČÍT SI PROSTŘEDKŮ UŽÍVAT,NEBO NEVÍM.JSEM DEFAKTO VE VĚKU KDY VLASTNĚ VŠECHNO MÁM/CHATU,AUTO/ČILI MOJE POTŘEBY V TOMTO SMĚRU JSOU O NIČEM.NO MYSLÍM SI ,ŽE ASI NEJSEM SÁM.DĚKUJI ZA VÁŠ ČAS

Odpověď: 30. 11. 2017, 9.47

Milý Jiří, otázku mohu jen odtušit... jak užívat života... Víte, asi bych doporučila, že si dojdete párkrát popovídat někam do poradny a budete si rovnat myšlenky kolem toho, co vám dělá radost, co vás naplnuje a jaké cesty k tomu vedou. Je pravda, že když člověk nevyvine aktivitu, nic se nezmění... Jen nápad - kamarádku na pokec, návštěvu, procházku... vymyslet, co mohu dělat príjemného pro sebe i lidi... např. zančení turistyckých tras, venčení psů v útulku, výlety s důchodci, vyrobit lavičku na pěkné místo.... (tak mne ted napadla kniha/animovaný krátký film - Muž, který sázel stromy - mrkněte ;) ) Přeji vše dobré.

Evik píše: 27. 11. 2017, 0.13

Dobrý den Je pro mě těžké sem psát, ale nevěděla jsem kudy kam. Je mi 25 let a poslední dva roky na sobě pozoruji neobvykle věci, které jsem dřív nedělala. Prožila jsem si toho opravdu hodně, ale má rodina mě stále drží nad vodou. Přes to, že mám milující rodiče se cítím prázdná. Vsimla jsem si, že na některé věci reaguji jinak, než bych měla ( třeba když dostanu dárek, ten se mi líbí, ale necítím radost) Začala jsem věci kontrolovat ( zamknu dveře a i když vím, ze jsem to udělala stejně se nejmíň 2x vrátím se podívat) tohle dělám s čímkoliv. Jsem neustále naštvaná i kvůli hloupostem a pak mě to mrzi. Špatně spím, začala jsem hodně zapomínat. Hodně mi vypadávají vlasy. Nevím co semnou poslední dva roky je. Bohužel na odborníka nemám peníze a tak jsem přišla sem požádat o radu, nebo aspoň názor. Bojím se, jestli nejsem nějak nemocná. Děkuji

Odpověď: 30. 11. 2017, 9.39

Milá Evi, existují poradny pro manželství a mezilidské vztahy v každém okresním městě - tam je psycholog a měl by se vám věnovat, pak je i několik psychologů na kasu pro určité oblasti - můžete se u své pojištovny poptat, kde je ten váš. Také snad každá pojištovna proplácí autogenní trénink několikrát do roka ve výši 500kč - aspon myslím - zkuste pro sebe najít cestu. To, co popisujete, podle mého není pojmenování toho, co vám způsobuje pocit prázdnoty... stresu... naštvání... Na co ve skutečnosti jste naštvaná...? Držím palce.

Verka píše: 23. 11. 2017, 13.37

Dobrý den, je mi 19 let. Vždycky jsem byla takový ten citlivější a víc emočně založený člověk. Vždycky mi každý říkal, že se pořád směju, že jsem veselý člověk a že dokážu dodat takovou tu pozitivní energii. I když jsem byla někdy smutná a nebo naštvaná, tak mi nikdy tyto pocity nevydržely dlouho a zase se za chvíli začala smát. Poslední dobou je ale opak pravdou. Dost se trápím, spím minimálně, ale nejsem unavená, spíš vyčerpaná a to dělám 12h směny. Vždycky jsem někam chodívala s kamarády, málo jsem se zdržela doma. Teď přijdu z práce, dám sprchu, zaleze do pokoje a jen sedím na postely, poslouchám hudbu, čumím do zdi a přemýšlím. O volnu buď nejdu vůbec nikam a nebo třeba jen s hodně malým okruhem lidí a hlavně co nejblíže domu, abych mohla když tak odejít domů, protože už se nebavím, tak jak dřív a ve větší společnosti a nebo na méně známých místech se necítím dobře. Co mě děsí je to, že když mi začaly tyto změny, tak se v mé hlavě začalo objevovat slovo *sebevražda*. ze začátku sem tam a teď každý den, jak vstanu, během dne a před spaním. Asi před třemi týdny jsem už i v hlavě vytvořila plán, jak bych to udělala a kde, jenže před pěti dny ve mně nastal nějaký zlom. Něco se mi přihodilo a nějak už mě to dorazilo. Seděla jsem se dvěma kamarády, abych na chvíli vypla. Jenže moje úzkost se nějak najednou prohloubila, začalo se mi dost špatně dýchat a najednou sem zažila pocit, že jsem rozhodnutá se zabít. Ani nevím, jestli je to možné, ale byl tu a trval jen pár vteřin, ale bylo to pár vteřin totální beznaděje, samoty a jedinou momentální nutností, nutností vstát a jít. Najednou jako by mě ale zase rychle něco vrátilo zpět \"na zem\". Od tohohle pocitu co se mi stal, skoro vůbec nejím, jen malý oběd a půlku někdy vyzvracím a z už tak malého spánku, se stal ještě menší 2-3 hodinky denně. Vše se ve mně stahuje a uzavírá. A jak a proč vlastně začaly tyto moje změny?... Začnu úplně od začátku. Moji rodiče jsou rozvedení, brácha mě od malička mlátil, skopal mě třeba do břicha až sem měla vyražený dech a mama to vždy přehlížela a já před ní na podlaze bezbranně ležela v slzách a snažila se nahodit dech. Jako vzor matky úplně selhala, nikdy se o nás pořádně nestarala, vše mi platil táta. Nějaké projevy citů a lásky si snad ani nepamatuji.Nějaké \"všechno nejlepší k narozeninám\" jsem v životě neslyšela(kam se hrabe nějaký dárek) Dá se říct, že cca od 12 let, se \"vychovávám\" sama. Na vše si přicházím sama. Od 13 let jsem začala pít, kouřit a chodit po zábavách. Když už jsem doma dostávala někdy vynadaný i za to, že jsem si vzala něco k jídlu a začala si pořádně uvědomovat, že máti na mě sere, tak jsem si řekla dost a šla k tátovi, to mi bylo cca 16 let. (brácha je starší a už s námi nežije. Mama ho vykopla a on teď má svojí rodinu) Táta se o mě staral, sice jsem si s ním nikdy neměla pořádně co říct, ale poznala jsem, že mě měl rád. Jenže vše netrvá věčně, že? .. Jak jsem byla ve třeťáku (SOU) tak tata na mě začal být nepříjemný ohledně toho, co hodlám dělat dál, jestli ještě budu dál studovat a nebo jestli jsem vůbec schopna si najít práci atd. Když jsme někde seděli a on se přinapil, tak byl vždy na mě nepříjemný a hodně krát jsme se pohádali a já odešla s brekem domů. Začala jsem se cítit nechtěná i u něj. V 17 letech jsem si našla o 10 let staršího přítele, který ale každý den pil a já samozřejmě začala taky. Přítel byl takový ten typ člověka, kterého nic nezajímalo, když se mu něco nelíbilo tak to řekl a já to samozřejmě pochytila od něj, za což jsem i ráda, protože jsem vždy raději byla ticho a nechala si srát na hlavu. Přítel mi začal připomínat otce, tím jak pil a chováním a já se začala stahovat do sebe, protože jsem začala pochybovat, že mě má upřímně rád a začaly hádky atd. Nakonec jsme se rozešli a já pak přestala i pít a vlastně jsem v té době už ani nekouřila, přestala jsem, jak jsem nastoupila do práce. Školu jsem jen tak mimochodem dodělala, ale nepokračovala jsem dál, protože jsem nechtěla, aby mi tata vše platil, když mama nebyla schopná. Poznala jsem nové lidi a s tím i \"novou\" věc a to trávu, ale ne až tak novou, dřív jsem si totiž sem tam dala, teď jsem s ní ale měla bližší vztah, ale nedávám si každý den a nutně ji nepotřebuji. Obejdu se bez ní. Tráva mě ještě víc posilnila a začala jsem na rovinu říkat, co si myslím, když se mi něco nelíbilo, když jsem samozřejmě na to měla právo, tak jsem i toho člověka poslala do hajzlu. Prostě jsem si nechala přestat srát na hlavu. To samozřejmě neprospívalo mému vztahu s otcem, protože jsem mu hned taky řekla vždycky svoje, když mi začal něco vyčítat. Můj první větší zlom nastal, když jsem byla s tatou na bratrové svatbě a můj tata mi tam začal před ostatními říkat, že jsem v životě nic nedokázala, že jsem neschopná, tlustá( jsem oplácaná, ale dost lidí říká, že mam dobrou postavu, ale i tak se začne člověk na sebe dívat jinak) a být ke mně hnusný. V ten moment mě to dost ranilo, vůbec mu to nebylo blbí, mě takhle shazovat a ponižovat. Nabrala jsem veškeré síly a poslala ho před všechnejma do prdele a snažila se nezačít brečet. U táty jsem se začala cítit nepříjemně a nepříjemně sem se i začala chovat, někdy i agresivně(nadávání, lehce mě něco vyprovokovalo atd). Do toho nebral ohled na to, že vstávám do práce a dělal neustále bordel a rachot v bytě (našla bych si svůj, ale finančně bych to neutáhla) Do toto se pak ještě táta a jeho přítelkyně začali hádat a řešit nevěru mě do toho jeho přítelkyně začala tahat ať k tomu taky něco řeknu atd a to už mi nedělalo vůbec dobře. V tu dobu už jsem měla dost svých starostí ohledně svého života. Začalo mi připadat, že všem akorát překážím, nikomu na mě upřímně nezáleží a že kolem sebe jen všem ubližuji ( to je zase trochu jiná kapitola) Začala jsem si uvědomovat dost věcí a na vše se dívat jinak. Začala jsem si uvědomovat, že vlastně nemám kolem sebe už skoro nikoho, nejlepší kamarádka tu je i není, protože když bych s ní někam ráda šla, tak dá přednost pokaždé přítelovi. Mamka mi nikdy neprojevila lásku, kterou bych potřebovala. Pro tátu nejsem idealní dcera a už z tak dost malé lásky,co jsem od něj pociťovala, pro mě přestala být bezvýznamná a vytratila se. Když už jsem začala být nepříjemná a nepříjemně se cítit jen co jsem vstoupila k tatovi do dveří, tak jsem si řekla dost a od táty jsem se vrátila zpět k mamce, protože tu mám větší klid a není mi to tu tak nepříjemný. S mamkou se normálně bavíme, přispívám ji na jídlo atd, sem tam jí finančně založím. Ale i tak se už cítím sama, jen mám aspoň klid a nikdo se o mě nestará. Začala jsem se do sebe uzavírat a přestala jsem věřit veškerým citům vůči mně. Když mi je někdo projeví, tak jsem na pochybách, až nakonec toho člověka odeženu. Nějaké lásce vůči mně už se bráním, protože už ani nevěřím, že by mě měl někdo upřímně rád, a když jo, tak bych stejně pořád pochybovala. Teď se to vše se mnou nějak vleče. Moje minulost, špatné vzpomínky, pak něco špatného co si nesu z dětství, přítomnost..Budoucnost už si ani nepředstavuji a vždy, když mi někdo řekne například větu „Však počkej, jak jednou budeš starší“ a nebo „ Počkej, až budeš mít svojí rodinu“ tak mi v hlavě jen vystřelí myšlenka „ Abych tu vůbec ještě byla“ Už to nedávám a vůbec nevím, co mám dělat. Přijdu si už bezvýznamná a nechci tu být. Ani nevim, jestli je na tohle nějaká odpověď, každopádně děkuji Verka

Odpověď: 26. 11. 2017, 10.06

Milá Veru, hezky jste popsala svůj osud. Zkuste v něm vidět to, že to vše jste zvládla... víš, významní jsme tak, jakou důležitost si dáme... dej si důvěru, lásku a řekni si, já si udělám hezký život... naučím se žít... a dělat si hezky a bude ze mne hezký člověk... Stanov si, jaká bys chtěla být a domluv si se mnou schůzku (nebo s někým podobným, jsi-li z dálky) a najdeme cestu, jak na to... Přečti si knihu: Miluj svůj život a knihu Osobní síla. Namaluj mi svou vnitřní životní sílu - barevně. Měj se krásně a budu se těšit.

Hana píše: 23. 11. 2017, 12.42

Dobrý den paní doktorko, potřebuji poradit, co mám se sebou dělat. Jsem už dost stará na to, abych věděla co chci, je mi 48. Jsem strašně nerozhodná a když už se rozhodnu, převracím věci znovu a znovu, jestli jsem udělala dobře nebo ne. Nejhorší je vztah, který řeším stále dokola několik let, je to únavné, jsem vysílená. Mám o 4 roky mladšího přítele, je hodný, ale sobecký, před pár lety měl další ženu současně se mnou Vím to, ale stále mě to k němu táhne fyzicky. Rozešli jsme se asi třikrát, ale jen tak slovně. A strašné je, že když nad tím přemýšlím, nejvíc by mi nevadil rozchod, že o něho přijdu, ale že bude mít jinou. Jsem fakt nemocná. A další věc, když o mě má zájem jiný muž, který by mě na rukou nosil, je moc hodný a snaží se pro mě udělat maximum, k tomu mě to tolik netáhne, protože prostě asi není hajzl. Jak na sobě zapracovat, abych si cenila muže, který si mě opravdu váží a jak se odpoutat od sobce, kterému je celkem jedno, jestli se mnou bude nebo ne. Děkuji Hana

Odpověď: 26. 11. 2017, 9.59

Milá Hani, základ je sebeláska a sebeúcta. Máte raději sebe nebo jeho? Budete se víc zajímat o ženu v zrcadle nebo o toho přítele? Zajděte ke mně na konzultaci, at to probereme konkrétněji. Přeji vše dobré.

Nikol píše: 23. 11. 2017, 9.03

Dobrý den, zajímalo by mě, jak je těžké, z psychického hlediska, najít absolvovat proces hledání zaměstnání po mateřské dovolené. Jak to ovlivňuje například i psychiku dítěte, ale i matky. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 26. 11. 2017, 9.57

to je do nějaké seminárky?

AnetaroxY píše: 22. 11. 2017, 19.41

Ahoj je mi 13 let a mám potíže zvládat stres podle mě je spusobeny častou psychickou zátěží které mě vedou až k breku v tmavém koutě máma chodí do práce velmi brzo a vrací se když já spim nikoho jiného doma nemám kromě morčat a činčily kamarádi bydlÝ v centru prahy a tak se moc nevídame chtěla bych se zeptat co by mi po mohlo spíš bych domova jestli by bylo dobrý POŘÍDIT si psa nebo ne

Odpověď: 26. 11. 2017, 9.56

Mila An, chápu, že to jsou dlouhé dny a nechápu, že to máma má tak... nebo chodíš spát v 19h? To fakt není dobré... Prober s mámou, jestli je to skutečně takhle nutné... zanedlouho budeš dospělá a už spolu tolik nebudete... Pes by nebyl špatný. Co děda, babi...?

Anie píše: 22. 11. 2017, 18.34

Dobrý večer, už pár týdnů se cítím opravdu mizerně a na nic. Nic se mi nedaří, mám spoustu špatných myšlenek apod. Mylsím si ze bych měla zajít za nejakým odborníkem, ale kdybych doma řekla že se citim takhle a že si myslim, zě bych s tím mela někam jít, rodiče by určitě řekli ze to je jen počasím apod. Nevím co dělat. Děkuji

Odpověď: 26. 11. 2017, 9.52

Milá Anie, zkus to, když rodiče to nebudou chápat, požádej o spolupráci výchovnou poradkyni, metodičku primární prevence... Asi by bylo vhodné zkombinovat meditace a slabší antidepresiva a třeba psychoterapii...

Marie píše: 22. 11. 2017, 9.29

Paní doktorko, mám úsměvný dotaz ve svém věku. Mám nového přítele, je nám 45 a 50. Je hodný, pozorný, ale před jeho vyvrcholením si pomáhá bohužel nahlas výroky: tomu to jde, ten je šikovnej atd. Je to normální? Děkuji Marie

Odpověď: 26. 11. 2017, 9.49

Milá Marie, je prima, že to berete s úsměvem. V akci to prostě berte vážně a také můžete povzbudit. Patrně je to normální v jeho individuální normě, statistická norma to asi nebude ;)... Užívejte toho, co je :)

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1