Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

jora píše: 9. 12. 2008, 19.31

Zdravím, mám takový problém a už jsem zoufalá z jeho neřešení! Mám 2,5 letý vztah se ženytým mužem, vše mezi námi se vyvinulo z potřeby mít vnímavého člověka po boku, aby Vás měl kdo obejmout a dát najevo že o Vás někdo stojí a v neposlední řadě, hlavně u partnera z potřeby sexu, což bylo pochopitelné, když mi tvrdil, že manželství jim nefunguje už delší dobu, konkrétně prý spolu neudržovali sexuální kontakt od doby co se jim narodila mladší dcera, která má nyní 14 let, po jejim porodu prý tak jěště 2 roky to šlo, ale pak už vůbec. Spí prý dokonce oděleně. A jak mi tvrdí, manželka mu po fyzické stránce vůbec nic neříká, i když postupem času si začal uvědomovat, že vůči ní má silné povinnosti o kterých nyní ví, že se jich nemůže vzdát a nechat je ve štychu. tento pocit dříve ani nezmínil, bylo nám spolu krásně a nic mu nechybělo, jenže já nemohla žít s myšlenkou, že když není se mnou je s ní a já sama a dokonce jsem ho i vnitřně podezírala, že mi lže a s manželkou je vše ok! Teď už jsem na takových pochybách, že nevím z které do které! když mě sůžoval pocit samoty, našla jsem si mladšího přítele (asi jsem nezmínila že se zadaným je mezi námi rozdíl 17 let, jemu je 41) taktedy našla jsem mladšího, který mě miloval a já ze začátku jeho, ale vše jsem tajila před ženatým, ale po 3 měsících, jsem to přiznala, protože láska k němu byla silnější, v té době mu na mě asi moc záleželo, nemohl snést že s ním trávím čas, ba dokonce, že s ním spím, psával mí šílené smsky o tom jak mu to ubižuje až do fáze kdy to psychicky odrovnalo i mě! Nakonec si uvědomil, že rodinné hodnoty, kterých si předtím necenil jsou důležitější než milenka, která na něj kašle, ale i přesto po mě chtěl abych si to s ním definitivně vyřešila a pak prý bude řešit on, no jenže to asi z jeho pohledu trvalo příliž dlouho a odmiloval se, ale i dnes vím, že mu na mě záleží, nejhorší je, že jsme kolegové a nemůžeme si od sebe dát pauzu. Ubližuje mi to jak jsem na vše sama a necítím jeho podporu a nemám může který by mne chápal jako svou životní partnerku. A přitom vím, že to je to po čem prahnu! Nevím si rady, prořád mi říká, že mi nic nezaručí, ale ani nevyvrátí, že spolu jednou budeme, dokonce mi řekl, že mě bere až jako náhradu, kdyby neměl je, tím mě ponížil. A když jsem se ho ptala na city, tak jediné co říká, je, že mu na mě záleží, ale ne na tolik aby v tuto chvíli opustil rodinu, proč si mě k sobě tak uvázal, bojím se že to bez jeho pomoci nezvládnu a když procházíme hádkami a pouští mě k vodě, tak mi je strašně a ač vím, že bych neměla sílu si něco udělat, jsem ochotná to v tuto chvíli připustit a říkám věci, kterým se pak divím i já sama, jako že si ublížím, protože mi vzal vše na čem stojí můj svět! Když jsem se ho ptala jak se mnou může bez lásky spát a milovat se, tak mi řekl, že ho přitahuju a že se mu to líbí, i když to ted píšu mám z toho slzy v očích, jak mi může tak ubližovat, kde je ta láska se kterou sme do toho šli? To se vážně změnila jsem na tu potřebu sexu? Ale já mu říkám, že to co postrádám já, je oběti, uznání, pohlazení, prostě potřebuji ten pocit, že tu je někdo jen pro mě a neskutečně mu na mě záleží! Prosím poreďte, já už nevím co dělat. Když ho opustím, zhrouti se pracovní život a to si nemohu dovolit, díky jeho stavu jsem opustila moc přátel, kteří mne zavrhli za to co dělám a rodina to též neví, mám velmi despotikého, autoritativního otce a nikdy by nic takového nepochopili! také bydlím s rodiči, sice se snažím tam trávit co nejméně času, protože si s nimi nemám co říct a když doma jsem, tak na mě hledají jen chyby, nikdy jsem nebyla za něco pochálena, pohlazena, nebo jen tak obejmuta, byla jsem jako dítě tak často bitá, že mnohdy ani nevím za co, starší sestra byla vždy ta chtřejší, dokonalejší, té bylo maximálně něco vysvětleno, ale se mnou se nikdo nebavil, tak sem chtla pár facek. myslíte, že jsem na něm závislá, protože jsem nikdy neměla dobrý vztah s otcem? Budu moc ráda, když se mi pokusíte poradit, už je to opravdu v koncích a já nevím kde zase začít. Když se mnou takovýmto stylem jedná, mám chuť dát vědět jeho ženě jak tráví čas a co dělá za jejími zády, jen aby se mi ulevilo a aby poznal co to je přijít o něco podstatného v životě, protože mě štve, jak si je sebejistý, předemnou měl už 2 mimomanželské vztahy, které trvaly více jak 2 roky. Vždy stroskotaly na tom, že chtěly aby se kvůli nim rozvedl a měl s nimi dítě, ale až mě prý poprvé řekl, že to chce on se mnou, tak nevím, jestli se mě na to pokoušel jen dostat....ale musím říct, že ho znám a vím když by mi lhal! Děkuji za Váš čas

Odpověď: 10. 12. 2008, 10.23

MIlá Joro, smutný příběh milenek ženatého muže... zkuste si svůj dopis přečíst očima nezávislého čtenáře... zkuste pak pisatelce poradit a držet se toho... (nerozumím jen tomu, proč by rozchod s ním měl zničit vaši kariéru) nalézt svou důstojnost - rozloučit se - užít si znovunalezené svobody a rozhlížet se po světě - třeba také spolupracovat s psychologem na dorovnání jistých psychických zádrhelů, které jste posbírala v průběhu života... Přeji vše dobré

Helča píše: 9. 12. 2008, 9.49

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Nedávno jsem se rozešla s přítelem, až do této chvíle jsem netušila, co to pro mě bude znamenat, vždy jsem se přesvědčovala, že mám vše pod kontrolou a při nejhorším se jednoduše rozejdeme...Všechno bylo opravdu krásné, často jsme si psali a pokud možno se i vídali, do této doby jsem s nikým nechodila, a tak to pro mě byla úplně nová zkušenost. Ale pak se něco stalo. Nevím co. Dozvěděla jsem se že má určité problémy, se kterými se mi nechtěl svěřit. A od té doby se něco změnilo, přestal psát, skoro i odpovídat a já jsem si uvědomila, jak moc mi chybí a s hrůzou jsem zjistila, že jsem si na něho nevědomky zvykla myslet téměř při všech činnostech. Možná to není zrovna pochopitelné vysvětlení, tak uvedu nějaké příklady. Třeba sedím v kině, sleduju zajímavý film a zároveň mi v hlavě běží otázka, jak by se mu ten film líbil. Stane se něco vtipného a já už se vidím, jak mu to vyprávím. Uvidím cizího psa a okamžitě si vzpomenu na jeho psa a dalších příkladů bych mohla vyjmenovat tisíce...Asi jsem do toho spadla, jak se říká. Když ho náhodou potkám, je to jako by mi dal někdo herdu palicí do hlavy a nejsem schopná ničeho, než se na něho koukat. On se ale bez nějakého podrobnějšího vysvětlení přestal ozývat a když ho potkám, tak rozhodně nevrhá zamilované pohledy, spíš naopak. Příjde mi, že jsem mu úplně lhostejná a to mě ničí...Koukám, že jsem tady napsala skoro scénář k telenovele, ale asi i v telenovelách, ač je nesnáším, je možná zrníčko pravdy:D.Ale opravdu jen malinkaté zrníčko:D. Moc děkuju za případnou odpověď.

Odpověď: 10. 12. 2008, 10.12

Milá Helčo, máte s tím mužem pouto lásky. Jak vy píšete, on měl nějaké problémy, které s vámi nechtěl sdílet, patrně dokonce s nimi vystavěl bariéru mezi vámi... Podařilo se vám s ním o tom mluvit? Asi ne... Je třeba tedy respektovat, že on zahlcen svou pavučinou problémů vás nevidí... a vám nezbývá nic jiného než se s tím smířit, popřát mu štastnou cestu, nechat mu místo ve vašem srdci (poděkovat mu za setkání...co hezkého a důležitého vám přinesl) - dopřát sobě i jemu lásku svobodnou, nezávislou a osvobozenou od lpění a připoutanosti. Držím palečky

bez píše: 8. 12. 2008, 20.33

Dobrý den,mám osobní problémy a i partnerské,slyším jen jak jsem nejhorší a za vše můžu já,trápí mě to a nevěřím že mě má přítelkyně ráda, jsem zoufalý a utrápený,ve všem mě nechala,jen něco slibuje a nic nedodrží,psal jsem si s pani doktorkou Xy ale zjisti jsem že mě přitelkyně podezírá,že si zakládám sám maily a asi že jsem blázen,copak jí to nevadí, že mě tím uráží a ponižuje,jsem na dně!

Odpověď: 10. 12. 2008, 10.03

Milý, bylo by dobré nalézt základní sílu, klid a lásku v sobě. Je to bod, který nesouvisí s tím, co se děje v okolí. Budeš-li si vážit sám sebe, budeš-li toto vyzařovat, okolí se k tobě bude spíše chovat tak, jak si přeješ. (Je samozřejmě nutné vyzařovat i úctu k druhým). Doporučuji vám, abyste si dopřál ten luxus, že si najdete někoho, s kým budete spolupracovat při obnově harmonie svého duševního života, cítění sebe sama... Samozřejmě, že mne můžete kontaktovat.

lenka píše: 8. 12. 2008, 20.32

dobrý den, chtela jsem se zeptat strucne sice vim, ze to nejde takhle vypsat a vy mi urcit diagnozu.. narodil se mi syn pred pul rokem a ja mam o neho strasny strach, mam strach taky z nemoci a proste mam porad myslenky, ze se neco stane nevim jak se toho zbavit. Snazim se myslet pozitivne, ale presto je o silnejsi prepadne me to zacnu se potit je mi spatne a nevim co s tim...muzete mi poradit zda je to vazne na leceni, nebo jak se toho zbavit? dekuji za odpoved

Odpověď: 10. 12. 2008, 9.56

Milá Lenko, přečtěte si úvod odpověďi pro Veroniku. Jak vy popisujete svůj stav, ukazuje se, že strach je hlubšího původu než myšlenkového. Sídlí patrně někde v břiše na úrovni základní životní síly, základního spojení s životem. Dovoluji si vám v té souvislosti nabídnout, že vás naučím, jak s tímto procesem zacházet, jak najít a udržet klid a harmonii. Nebo můžete zvolit variantu užívat anxiolitika, které vám předepíše psychiatr. Přeji vše dobré.

PaJ píše: 8. 12. 2008, 15.58

dobry den,prosim vas mam problem!nekdy,hlavne pri hadce s pritelkyni,mam problemy s ovladnutim vzteku!napriklad jsme jeli v aute,zacali jsme se hadat a po chvili jsem pesti uderil do predniho okna az se tam udelal pavouk!je mi to pak vzdy hrozne lito ale v tu chvili je to nejaky zkrat a ja mam pocit ze s tim nemuzu nic udelat!pritelkyni mam opravdu rad a nechtel bych o ni prijit,jednou mi dokonce rekla ze uz se me boji ze ceka kdy po ni hrabnu,popravde se toho bojim i ja!protoze v tu chvili jsem nepricetny! zadam vas velmi o nejakou radu jak s tim bojovat!co delat,kdyz na me jde ten naval vzteku????? dekuji s pozdravem

Odpověď: 10. 12. 2008, 9.49

Milý P., jak sám uvádíte, tento nával vzteku běží momentálně mimo vaši kontrolu - poznat, zvládnout a rozpustit agresi stojí kus vnitřní práce (svaly také nevyrostou bez práce) - ráda vás budu tímto procesem provázet a naučím, jak s tímto afektem zacházet. Je k tomu třeba však osobní setkání. Obecná rada: v tu chvíli věnujte pozornost svému dechu, dýchejte vědomě do břicha...

Michaela píše: 8. 12. 2008, 13.34

Dobrý den, nedávno mě po devítiletém vztahu opustil přítel. Zdůvodnil to tím, že už ke mě nic necítí a že má obavy, že by mi byl v budoucnu nevěrný a tím mi ublížil. Žili jsme spolu sedm let, máme společný majetek, společné přátele a plánovali jsme společnou budoucnost. Rozchod byl pro mě naprosto nečekaný a šokující. Expřítel mi řekl, že po rozchodu se mnou se mu ulevilo a o to víc se já trápím. Nechápu, jak po devíti letech může jen tak opustit vše, co jsme spolu budovali. Uvítám jakoukoliv radu, jak se s touto situací vyrovnat. Děkuji.

Odpověď: 10. 12. 2008, 9.15

Milá Míšo, situace nelehká...nezbývá nic jiného, než ošetřit své srdce, věřit sama sobě, že život zvládnete, poskytnout si tu lásku, kterou byste ráda od partnera...a také věřit, že když se jedny dveře zavírají, jiné se otvírají... přát/dát svobodu sobě i jemu - zrušit pouto...

Veronika píše: 8. 12. 2008, 12.22

Dobrý den, chtěla bych znát váš názor...Tak začnu úplně od začátku...: Mám dvě děti,chlapce Matěje (12/04) a Štěpána (04/07). Ještě před Matějem jsem s manželem přišla o naše první dítě, byla to holčička a uškrtila se na pupeční šňůře - z našeho pohledu vinou lékaře,ale o to mi nyní nejde. Těhotenství s Matějem bylo samozřejmě nervozní a báli jsme se,že nás postihne to samé co v prvním těhotenství. Matýsek je velmi chytrý chlapec, šikovný, ale (zřejmě v důsledku toho nervozního těhotenství) je velmi nesoustředěný, u ničeho nevydrží, když už něco dělá, maluje, stříhá, něco vyrábí, musí sám chtít. Navštěvuje na 4 hodiny denně mateřskou školu, tam se mu velice líbí, chodí tam rád, při loučení nepláče a rovnou utíká do třídy, tam problém není, ale nyní před Vánoci nacvičují na besídku a nás Matěj vůbec nespolupracuje a když tak chviličku a pak odběhne a dělá si co chce. Když jim pani učitelka řekne že budou něco dělat, malovat atd. a budou to dělat teď tak prostě nejde. Když něco musí dělat tak zrovna nechce. Jinak sám když si vzpomene na písničku co se učili ve školce tak si prozpěvuje. I básničky říká atd. S mladším bráškou si moc hrát nechce a když už tak opravdu jen když se mu chce, když ale přijde kamarádka s děckem tak s tím si hraje jako kdyby byl jeho sourozenec. Už jednou jsme navštívili psychologa a ten mi jako diagnozu sdělil LMD poruchu soustředění. Chtěla bych samozřejmě znát více názorů a přemýšlím, že bych navštívila ještě jednu psycholožku. Jsem z toho docela zoufalá a chtěla bych to řešit, mám strach co bude až začne chodit do školy. Zrovna předchvílí jsem ho vyzvedávala ze školky a paní učitelka mi říkala, že Matýsek se besídky nezůčastní, že nespolupracuje...no a mezitím co jsem si povídala s paní učitelkou mezi dveřmi do třídy, tak náš Matěj vyházel všechny boty ostatních dětí z botníku...:( V takové chvíli nevím jak reagovat, co dělat... Prosím poraďte. Děkuji.

Odpověď: 10. 12. 2008, 9.10

Milá Veroniko, diágnoza je v podstatě popis stavu...myslím, že hledáte spíše řešení... řešení je proces... k řešení patří i vaše hledání informací, souvislostí... strach, myšlenky, emoce, emoční toky - bloky na energetické úrovni - rozpouštění... je to spíše na osobní povídání a práci... Přeji vše dobré a vytrvalost

Limetka píše: 1. 12. 2008, 19.30

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mám o hodně starší sestru, která má děti obě přes 20 let. V létě se po 25 letém manželství rozvedla, ne její vinou. Rozvod neunesla, neví si rady se spoustou pro mě běžných věcí např. kolem domu, auta, financí ... Manžel se již odstěhoval a ona všechny své stresy řeší s našimi rodiči, kterým je přes 70 a ne zrovna v dobrém zdravotním stavu, dále s tetou, v práci ... Se mnou již ne, já se snažím držet odstup. Nemá totiž nějakou důvěrnou kamarádku, která by jí nějak rozumně nasměrovala. Je ze všeho na nervy a tyto stavy se hlavně odráží na jejích již dospělých dětech. Úplně se změnili a jsou na ni doslova alergičtí. Já se vpodstatě nedivím. Není s ní jednoduché vyjít, lépe řečeno vůbec. Při jejích návštěvách už jen mlčím, cokolov řeknu je obráceno proti mě. Stačí jedno slovo a je oheň na střeše. Mám obavy, že už dlouho nevydržim. Mám svůj rozvod za sebou, kdy jsem zůstala s malými dětmi, miminky. Myslim si tedy, že vím o čem to celé je. Prosím o radu, jak bych jí mohla pomoci a tím vlastně celé rodině. Doporučila jsem jí ať zajde k psychologovi, což samozřejmě odmítá. Děkuji

Odpověď: 6. 12. 2008, 21.18

Milá Limetko, vím, je těžké dívat se po rodině a vidět v ní nehezké jednání... a nemoci s tím nic dělat. Opravdu mnoho nemůžete - na "jeišti" jsou samí dospělí za sebe zodpovědní lidé (včt. vašich rodičů) Napadá mne, že pro svůj dobrý pocit můžete napsat sestře laskavý dopis, ve kterém vyjádříte obavu o ni, popíšete co vidíte a jak se při tom cítíte. Můžete ji v něm znovu navrhnout spolupráci s psychoterapeutem, se kterým hledala svou vnitřní sílu, klid a harmonii. Můžete pro ni nalézt nějakou inspirativní knihu... když sestra bude v negativistickém jednání pokračovat, vy budete vědět, že jste udělala, co bylo ve vašich silách... Přeji vše dobré

Petra píše: 1. 12. 2008, 16.50

Dobrý den, chci Vás požádat o radu ohledně výchovy žáka 8. třídy ZŠ. Začala jsem ho doučovat a pomáhám mu s úkoly, jeho školní výsledky jsou špatné, má samé 4, sem tam nějakou 3. Jeho matka by ráda viděla alespoň nějaké mírné zlepšení, aby mohl jít na střední školu. Kluk není hloupý, ale nemá sebemenší snahu. Ví, čím by chtěl být, ale nic pro to nedělá. Maminka je velice starostlivá (snad až moc), snaží se synovi pomáhat se školou i tak, že by úkoly udělala za něj. Doučuje ho i babička. Výsledky se nelepší. Údajně by měl být dysgrafik, do poradny už nechodí. Mě osobně jeho špatné písmo připadá jen jako neochota psát. Jak by se dalo postupovat? Děkuji za odpověď.

Odpověď: 6. 12. 2008, 21.09

Milá Petro, přijměte prosím: pomáhejme tomu, kdo o to stojí... 14letý kluk je za sebe již velmi zodpovědný... jste-li si jistá tím, že chlapec se nesnaží, pak: kdyby mu okolí řeklo větu: Jak si usteleš, tak si lehneš, udělalo by pro něj více, než starostlivostí.... Samozřejmě, že by bylo třeba tuto větu doprovázet i chováním... nechat ho, třeba i propadnout... (vůči písmu přecijen doporučuji shovívavost) Vám přeju, abyste nebyla používaná v té nedůstojné komedii.

káťa píše: 1. 12. 2008, 16.40

Asi jsem si život představovala jinak, měla jsem plány, mít rodinu, hodně dětí!! Jenže se s manželem pokoušíme o dítě aspoň jedno umělým oplodněním, protože po dvou letech snažení byl zjištěn problém. Máme za sebou pátý pokus a z toho tři za posledních půl roku a dva úspěšný, bohužel jen do tří měsíců. Přestává mě bavit život, manžel mě vadí víc a víc a navíc jsem se seznámila s kamarádkou homosexuálního zaměření, je mi s ní dobře, má dvě děti, které bych s ní mohla společně vychovávat a cítím, že to chci. Ničí mě jen to, že ublížím manželovi, který o situaci už ví a taky rodině, která mě nejspíš zavrhne a nepochopí. Poprvé v životě mám dojem, že nervově padnu na úplný dno, neboť už teď se sotva držím na nohách.

Odpověď: 6. 12. 2008, 21.02

MIlá Kaťo, prožila jste opravdu bolesti, které by bylo třeba ošetřit, poplakat si u dvou hrobečků, smutek tam postupně složit a zvednout hlavu směrem k Životu. Mám pocit, že samotné se vám to bude dělat těžko - nechcete se stavit tady? Je dobré dělat věci tak, jak cítíte - je to váš život a vy ho naplnte dle nejlepšího vědomí a svědomí. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1