Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Minaj, Jana, Eliska, Barbora, Kamča

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Daniela píše: 7. 2. 2008, 22.10

Dobrý den. Je mi 20 let a pořád mám problém s navazováním komunikace s cizími lidmi. V dětství jsem vyrůstala pouze s rodiči a dědečkem. Jsem jedináček a nikdy jsem neměla přátele (nemám je dodnes). Jako dítě mě nechtěli nikde pouštět protože se o mě báli. Později, když jsem nastoupila do ZŠ byla jsem samotář. Nejinak tomu bylo i na SŠ. Prostě jsem nevěděla o čem se mám bavit. Nikde jsem nechodila proto, že nebilo s kým a navíc jsem se ani neuměla bavit (celý tento problém trvá dodnes) bylo to zkrátka - domov -škola -domov.....Asi od 15. let trpím navíc depresí se svojí postavou a ať dělám co chci nemohu se toho zbavit (deprese ani tloušťky). Bohužel žiji na takovém místě kde nikoho nemám, a kde nic kromě hospody není. Na to abych si šla třeba ven zaběhat se stydím (dokonce i před sebou). Teď mám nastoupit do práce (naše rodina firma), kde budu muset hodně jednat s lidmi ale mám z toho přímo panickou hrůzu. Jsem jak se to říká v začarovaném kruhu - mám deprese ze svého pocitu málocenosti a pocit málocenosti ze svých depresí. Když jsem se chtěla svěřit měli mě za rozmazlence, který má pořád nějaký problém a jenom se vitáčí. Ale já cítím, že něco není v pořádku pořád mám hrozný pocit prázdnoty a nemohu jej zaplnit. Nikdy jsem ani kvůli víše uvedeným problémům nepotlaka jedinou lásku. Pokud se ocitnu v jejich blízkosti, tak uteču - mám prostě strach ze sklamání a z toho, že se mi někdo vysměje, to bych nesnasla. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 14. 2. 2008, 11.59

Milá Danielo, vzhledem k tomu, že vaše potíže jsou opravdu dlouhodobé a z mého problému hlubšího rázu, bylo by dobré, začít pravidelně spolupracvat s terapeutem. On kontakt s druhým člověkem je k nenahrazení. Pro začátek vám doporučuji knihu Miluj svůj život. Prostě s dáváním lásky je třeba začít sama k sobě, ke svému tělu... Držím palce...

doktor001 píše: 7. 2. 2008, 21.45

mam docela velký problém trochu sme se s přítelkyní rafli k vuli tomu že chci opusti výšku a ona si vzala do hlavy že je to kvuli ní pač ja zatím studuju v kladně a ona je ode mně vzdálená cca 350 km.a domu nemůžu jezdit každý týden to není v mých možnostech.a jednak mi to ve škole zrovna nejde ale hlavně mě samétnému to vadí že ji vidím 2až3 dny za 2 týdny a hlavně mi vadí že furt nemám peníze a už mam dost chození po brigádách a nemět žádnou jistotu že bude práce že budu mít co do huby...ona si to bere jako že je to její chyba ,že to kvůli ní chcu seknout ze školou.nevím jestli to myslela vážně nebo ne ale napsala mi několik sms že už nemá chuť žít,že chce skončit se životem...nevypadalo to zrovna tak že by si dělala srandu nakonec se mi podařilo nějakým způsobem ji to rozmluvit, ale nevím jak dlouho ji to vydrží...miluji ji je promě to nejlepší co mě kdy potkalo, chci ji pomoci ale nevím jak, abych ji neublžil...ja sám cítím, že už i jí došli síli byt se mnou jen co druhý víkend...prosím vas o radu jak ji můžu pomoci.do nějaké poradny ji nepřemluvím aby šla... předem děkuji za odpověď

Odpověď: 14. 2. 2008, 11.45

Vaší přítelkyni bych připomněla, že i když člověk žije ve vztahu, za svá rozhodnutí nese zodpovědnost on (i kdyby Vendula S. se chovala ke Karlovi S. jakkoli, nelze říci, že spáchal sebevraždu kvůli ní - spáchal ji kvůli sobě). Jinak mi je líto, že tento politický systém komplikuje studentům život, ale nejsem si jistá, že odchod z VŠ vaše problémy vyřeší a jak kvalitně - to ale je zase na vašem posouzení. Ohledně pomoci vaší přítelkyni si myslím, že děláte to nejlepší, co je možné (jen na sebe neberte více, než můžete unést)Přeji vám oběma lásku a pohodu.

zuza píše: 7. 2. 2008, 21.16

dobrý den.mám problém z 17letou dcerou.nevím jestli nemám navštívit nějakého oborníka.dceru nastoupila na střední školu kde propadla v pololetí a propadla i na konci roku.začala jsem jí platit soukromou školu,která jí bude určitě bavit a opět propadla.jsem unavená ze slibů jak se polepší.učila jsem se s ní každý den,ale začala chodit za školu.dcera má povahu hodně uzavřenou kamarády vlastně ani nemá.zatím mě poslouchá co se týká zarachů apod, ale nemá žádné zájmy tak ono ani není co zakazovat.ale mám obavy,že to jednoho dne skončí.chtěla jsem jí ze školy odhlásit at jde do práce a vyzkouší si co to je pracovat.a až dostane rozum at si najde sama školu do které chce chodit a sama si platit.ale.......?tyto problémy se začaly projevovat na mé práci a nebo problémy v práci se projevují na mé dceři?nevím jestli mě poradíte něco co sama netuším,ale děkuji za odpověd.

Odpověď: 14. 2. 2008, 11.13

K tomu, co tušíte bych ještě navrhla návštěvu pedagogicko psychologické poradny a tam si nechat udělat IQ testy. Vím, že je pro vás těžké, dívat se na to, jak si dcera komplikuje život, ale v tomto věku je dcera za svůj život převážně zodpovědná sama a vy ho za ní odžít nemůžete (doporučuji knihu k přečtení Matka Davida S.)

jaja píše: 7. 2. 2008, 14.29

Dobrý den, mám jen malý dotaz, v dětství mi byla určena dysfunkce mozku - dyslexie, dysgrafie. Lehké problémy s písemným projevem - necitelné, naškrábané, chybějící hačky čarky nad písmeny. V současné době se věnuji kreslení a malování a jen by mě zajímalo zda by mohla mít dysrafie nějakou souvislost, vliv na vnímání prostoru a perspektivy. Děkuji za odpověď

Odpověď: 14. 2. 2008, 10.59

Vzhledem k tomu, že mozek je velmi složitý orgán a centra jsou propojená, nelze tuto souvislost vyloučit. Není však dané, že ten, kdo má dyslexii má i špatnou prostorovou orientaci. Přeji příjemné prožitky při malování...

Jana píše: 7. 2. 2008, 13.27

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Můj přítel byl již ženatý, a to šťastně. Jeho žena zemřela téměř ze dne na den, praskla jí aorta. Po několika dnech v komatu lékaři konstatovali, že jí nelze pomoci, a že potřebují jeho podpis jako manžela, aby ji mohli odpojit. Po něolikahodinovém přemlouvání lékařů přítel nakonec podepsal. Bude to už pět let, co se tato nešťastná událost stala. On trpí silnými výčitkami, v noci nemůže klidně spát, vidí onu scénu z nemocnice, kdy jeho ženu odpojí od přístrojů, stále se mu vše vrací. Snažím se mu nějak pomoci, může se mnou o své ženě kdykoliv mluvit. Mám však pocit, že jeho pocity viny potřebují odbornou pomoc, já si už nevím rady. Ráda bych Vás tedy poprosila, jak pokračovat dál. Děkuji za radu, Jana, Praha.

Odpověď: 14. 2. 2008, 10.55

Milá Jano, máte pravdu, přítelkyně nemůže léčit jizvy z minulého milostného života. Vašemu partnerovi bych doporučila, aby opravdu někam zašel (věřím, že tak 3-5 návštěv by to mohlo vyřešit při jeho aktivní spolupráci)A vám doporučuji, abyste jeho trauma nechala u něj - je to jeho "práce".

Alice píše: 7. 2. 2008, 12.50

Dobrý den, mám tento problém: můj přítel se mnou tráví čím dál méně času. Vždy měl hodně zájmů, ale poslední dobou se doma téměř nezdržuje. Navíc se to, že nebude doma, dozvídám většinou na poslední chvíli, někdy dokonce zprostředkovaně. Nedávno jsme si pořídili nový byt a o jeho rekonstrukci se stará skvěle. Ale se mnou jakoby neměl potřebu trávit svůj čas. Když mu to vytknu, vymluví se, že se mu ty aktivity zrovna tak sešly. Že za to nemůže a doporučí mi, ať taky něco podniknu, třeba s kamarádkama. O tom ale partnerský život podle mě není. Nemám s dlouhodobými partnerskými vztahy moc zkušeností (jedná se o můj první dlouhodobý vztah). Chtěla bych se Vás tedy zeptat, zda je tento jev - netrávení času spolu - ve vztazích běžný či zda by to mohlo signalizovat nějaký problém. Trochu se bojím, aby své aktivity uměl omezit, až budeme mít děti. Velmi Vám děkuji za radu.

Odpověď: 14. 2. 2008, 10.50

Milá Alice, je fajn, že o takových věcech přemýšlíte. Nevím, kolik času trávíte společně a kolik času on tráví se svými zájmy... je fajn, když má muž nějaké hoby, ale také je dobré vědět, kde jsou jeho priority a že vedle vás bude, když budete potřebovat... péče o děti přináší řadu takových situací... (Můžete třeba některé společné aktivity předem naplánovat a domluvir se na nich...)

lili píše: 5. 2. 2008, 22.26

dobrý den,mám takový problém s přítelem.občas ho chytnou záchvaty vzteku a nedokáže se ovládat.potom toho sice lituje,ale na mě už je toho moc.vyčítá mi věci,za které nemůžu atd.a pak mi brečí,že to tak nemyslel a že to nikdy neudělá,ale za týden už to je zas.má i období klidu,kdy se s ním dá tak nějak vyjít,ale to netrvá dlouho.navíc mě zaráží,že i ted ve 30ti letech si cumlá prst.normálně leží u televize a prst má v puse.když ho na to upozorním,tak se naštve,že ho jen buzeruju.jenže já ho miluju a chci s ním být dál,ale furt jen dokáže slibovat a nic nesplní.jsem z toho zoufalá.navíc když se vyskytne nějaký problém,tak ho nemíní řešit,to raději před problémem utíká.ale pak to vypadá tak,jak to je.exekuce na plat a podobně.ani s penězmi neumí hospodařit,utrácí za zbytečnosti.a to máme 5měsíčního chlapečka.vždycky mu řeknu,že za ty peníze mohl mít malej kupu věcí a místo toho kupuje sladkosti a podobně.a co mě trápí nejvíc?to,že si našel kamaráda,se kterým už mimochodem chodí i do práce.minule mu ten kamarád psal smsky,atˇmi nakecá,že jedou někam za prací a že půjdou za ženskýma.přítel mi to ale řekl.ale nastala taková situace asi po týdnu,kdy mi přítel řekl,že odjeli někam dalejko a že se nestihnou ten den vrátit a že tam přespí.obávám se,aby mě někde nepodvedl.sice tvrdí,že by to nikdy neudělal,že mě s malým nechce ztratit,ale já se pořád bojím.to samé,když spolu někam jdeme.myslím si ,že mě ještě nepodvedl,ale červíček pochybnosti ve mě hlodá pořád.a nejvíc ted´,protože je pryč přes noc.nechci ho ztratit.i když se někdy chová vážně příšerně,tak dokážu odpustit.možná jeho problém spočívá v tom,že se mu při porodu na chvilku nedokrvil mozek a měl lehkou mozkovou dysfunkci.psycholožka jeho rodičům řekla,že by se s tím měl srovnat sám.ale to zřejmě nedokázal,jak asi uznáte sama.co mám dělat dál?a jak mám přestat takhle žárlit?vážně mě to ubíjí,ale nedokážu s tím nic dělat.poradíte?

Odpověď: 14. 2. 2008, 10.45

Milá Lili, píšete o tom, že ve vašem vztahu (mmj.proč jste se nevzali?)je několik složitostí. Je fajn, že s řešením chcete začít u sebe. Je to možné - dojděte si někam a postupně navrhněte příteli, že by bylo třeba, aby kvůli vám tam také zašel... Lili, nemůžete vše odpracovat sama, i když ho moc milujete. Držím palce.

Pindruše píše: 5. 2. 2008, 19.50

Dobrý den,chtěla bych se na Vás obrátit s mým závažným problémem ve vztahu.Jsem již přes 3 roky vdaná,celkem jsem s manželem spolu skoro 5 let.Je mi 30 let a mému muži 26.Máme 2,5 roku starou dceru. Začátek našeho vztahu nebyl nějak překrásný,jak by to aspoň ze začátku mělo vypadat,ale měli jsme se rádi.Ikdyž jsme se už tenkrát dost hádali.Chtěla jsem se kolikrát tehdy mým přítelem rozejít,ale pokaždé mě vydíral sebevraždou/zamkl se s práškama v koupelně/.Hrozně jsem chtěla miminko a on taky.To nás asi i trochu spojovalo.Vše bylo pořád stejné,ikdyž v těhotenství to bylo lepší.Po narození dcery jsme se zase hádali,manžel do mě kolikrát i strkal,křičel,rozkazoval,... Dost jsme se hádali lavně kvůli rodičům.Pak jsme se odstěhovali,abychom byli od rodičů dál s tím, že se to zlepší.Je to však ještě horší.Nerozumíme si už ani ve výhově dcery.Normálně si už neřekneme nic,jen na sebe křičíme,urážíme se a sprostě si nadáváme.Jsem z toho už zoufalá a chci se dát rozvést.Manžel se rozvést nechce.Prý zkusíme psychologickou pomoc.Myslím,že nám už ale není pomoci.Já si svého muže už nevážím,nesnesu jeho přítomnost a jsem na něho alergická.On se hlavně nechce vzdát dcery.Vůbec nevím, jak dál a proto Vás prosím o Váš názor.Mnohokrát děkuji.

Odpověď: 14. 2. 2008, 10.39

Milá Pindruše, píšete, že vás oba hodně spojovala touha po dítěti, které jste si společně pořídili. Dítě si vás vybralo za své rodiče. Můj názor je, že když jste se na tuto cestu vydali, měli byste se ji pokusit zvládnout co nejpoctivěji. Působí to tak, že ani jeden nerozumíte tomu, proč jste se do takové situace dostali - myslím, že oba se máte co učit na umění milovat, při té příležitosti by bylo dobré poznat některé věci i o sobě. Jinými slovy - psychologická cesta mi pro vás připadá dobrá, ale nemyslím si, že to vyřeší pár společných návštěv. Doporučovala bych kombinaci párových i individuálních konzultací - dlouhodobě. (mmj. střídavá výchova nebývá pro dítě tak úžasná jak na první pohled někdy působí)

Jana píše: 5. 2. 2008, 12.27

Dobry den Já mám takový zvláštní problém.Mě často napadají takové myšlenky,kde by mohla umřít moje maminka,ale mě to napadá v tom smyslu jako bych to chtěla aby se to stalo.Při tom to vůbec nechci.Bráním se tomu ale prostě to nejde.A taky mě napadají představy že někoho zabíjím.Co byste mi na to poradila

Odpověď: 14. 2. 2008, 10.29

Milá Jano, jestli máš pocit, že se jedná o vtíravé myšlenky, které nepodléhají tvému vědomí, bylo by dobré, prozkoumat vrstvy své psyché, kterých se to týká a na té úrovni zapracovat. Jistě chápete, že touto cestou to řešitelné není.

Radim píše: 5. 2. 2008, 10.50

Dobrý den, nevím ani jak bych začal. po dlouholetém vztahu, kdy jsem byl cca posledních půl roku (možná déle, nevím)podváděn, a delší době jsem se velice zamiloval. Je to skvělá holka, opravdu jí moc miluju, ale problém který máme, je že já jsem docela temperamentní typ a ona zase naopak. Její mamka se po dobu, kdy má přítelkyně byla sama (více než 1,5 roku), stala spíše její kamarádkou než by zůstala její mamkou. Někdy je její chování připomíná malé dítě, když máme schůzku a před ní se vidí s mamkou, tak vždy příjde minimálně o 3/4 hodiny déle nebo s její mamkou že něco potřebuje koupit nebo odvézt domu. Už mi ruply nervy a pohádali se kvůli tomu. A můj velký problém který asi plyne z mé úvodní věty. Vše bylo v pořádku, do doby kdy mi přišly divné sms od přítelkyně, když byla na delší návštěvě u kamarádky. psala mi kde na mě bude čekat na místě jako minule, ale já na tom místě nikdy nebyl atd. Prý to bylo napsané ve spěchu atd. vždy před odjezdem a po příjezdu od kamarádky je jiná a cca po pár dnech se zase vrátí k obvyklé komunikaci a pohodě. Ale vždy když se zeptám co se s ní děje, odvede řeč jinam. V zaměstnání momentálně z důvodu odchodů máme více práce a nestíhám, ale snažím se věnovat skoro veškerý svůj volný čas. Teď nastupuje do školy, takže toho času bude ještě míň. Od té doby nevím co se se mnou děje, ale kvůli každé kravině, když se miněco nezdá vybouchnu..... a mám stále na paměti ty sms. A začal jsem ji podezírat a i když celý den je v pohodě, stačí nevhodné slovo i když nebylo asi tak myšleno a spustí to ve mě takovou žárlivou reakci, že se sám divým kde se to ve mě vzalo. Prosím o radu, svou partnerku velice miluji, a nerad bych o ni přišel díky mým žárlivým výkyvům. a pokud by bylo možno, dát mi kontakt na nějakou psychologickou poradnu, která se zaměřuje na tento můj problém, děkuju Radim

Odpověď: 12. 2. 2008, 11.59

Milý Radime, je fajn, že jste ochoten někam zajít - to bude lepší, než odpověď zde. Nevím, odkud jste - ohledně doporučení na kontakt. Ten, kdo se věnuje psychoterapii, rodinným vztahům by měl být schopen pomoci ti zorientovat se v tvé situaci. Předpokládám, že by byly vhodné alespoň tři setkání, pro větší zharmonizování osobnosti (toho, co je za výbuchy) by bylo třeba setkání o něco více. Mějte se hezky.

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1