Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Minaj, Jana, Eliska, Barbora, Kamča, Test

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Dana píše: 15. 12. 2008, 19.49

Dobrý den,chtěla bych se pouze zeptat kdy je Vás možno telefonicky kontaktovat na objednání.Přes email to nechci řešit, a hlavně by to jistě nešlo.A ještě jak dlouho je čekací doba na objednání.Preferuji dopolední hodiny.Děkuji za odpověď Dana

Odpověď: 16. 12. 2008, 8.44

Milá Dano, samozřejmě, že je možné mne kontaktovat telefonicky (777-588352) - dopolední časy mi také vyhovují (bývají i méně obsazené) - do Vánoc se ještě nějaký najde :). Hezký den

m.m. píše: 15. 12. 2008, 13.41

Dobrý den, mám takový problém, jako asi všichni. Asi půl roku bydlíme s přítelem ve společné domácnosti. Stalo se mi asi toto. V pátek odešel s přáteli pobavit se, ale nepřišel vůbec domů jen mi napsal několik sms.Naposledy dneska ráno, když se měl stavit u mě v práci, že ještě dneska domů přijít nemůže, že se něco stalo...Nakonec mi telefon zvedl, ale jen proto, že jsem volala od kamaráda. Bylo mi sděleno, že domů přijde ve středu, že si o všem promluvíme. Je momentálně někde, nevím ani kde, a nějakou jinou. Sice jsme měli problémy, ale posledních 14 dní. Vůbec nevím, jak tuto situaci mám řešit. Z bytu nechceme ani jeden, ale oba tam zůstat nemůžeme. Můžu jít ke své mamce, ale to taky není řešení. Jak se mám chovat až ho uvidim, co říct...odpustit..zapomenout na to a pokračovat ve vztahu dál, pokud s tím budeme souhlasit oba? děkuji za odpověď

Odpověď: 15. 12. 2008, 14.18

Milá m.m., podívejte se na situaci z nadhledu... muž zmizí ze společného domova a to bez vysvětlení, komunikaci v podstatě přerušil... doporučuji spíše myšlenky směřovat k ukončení vztahu než k zapomenutí... ohledně bydlení se budete muset dohovořit spolu... (nevím ani, kdo je vlstníkem, na koho je nájemní smlouva...)

Niki píše: 15. 12. 2008, 12.34

Prosím Vás pomozte mi!! Mám takovýho docela dost nechápavýho otce. Mám ve škole problémy se známkami.jsem na střední uměleckoprůmyslové škole sklářské.no a jako de mi to tam ale nejhorší je to že mě celej intr nesnáší a to i ve škole.ponižujou mě jak můžou smějí se mi a pomlouvají mě.Jsem fakt na dně.mrzí mě to chci být oblíbená a bavit se s nimi ale nevím jak.kvůli tomu se ve škole zhoršuji a až se to dozví rodiče tak mě asi přizabijou což nechci! O sebevraždě sem nepřemýšlela páč mi to připadá jako kravina zas tak blbá nejem abych si brala živit dyž se dá všechno vyřešit.Ale potřebuji poradit co mám dělat jak mám co vysvětlit a co dál...prosím odepište mi na mail Nikulinka3@seznam.cz.....co nejdříve...Budu vám moc vděčná.zatím nashledanou..

Odpověď: 16. 12. 2008, 10.14

Milá Niki, bylo by dobré, kdyby jsi našla ve svém okolí nějakého dospělého, který ti pomůže situaci uchopit a postupně ji proměňovat. Zasloužíš si více než mailovou odpověď. V mailu ti napíšu kontakt na osobu, kterou můžeš kontaktovat v České Lípě. Jinak z tvého psaní je vidět, že jsi holka rozumná. Obecně platí, že rodiče své dítě nechtějí zničit, bylo by dobré o svém trápení s rodiči promluvit (alespon s jedním). Přeji vše dobré

smutná E. píše: 15. 12. 2008, 11.07

POMOC ! ! ! je mi 20 let a mám o 16 let staršího přítele, známe se už dlouho a vic něž rok spolu bydlíme. Když jsem s ním začala chodit rodiče to nedokázali pochopit že mám staršího muže a strašně jsme se pohádali a já od nich odešla k mému součastnému příteli, stále se spolu nestýkáme a už mě nikdy nechtějí vidět.Bylo mi to jedno měla jsem přece toho nejskvělejšího muže pod sluncem a tak mi nevadilo, že se vzdávám rodiny. Ale teď k mému problému asi před 3 měsícy jsem byla nemocná a on šel na pivo s kamarády a já na něj čekala doma, asi za týden začaly chodit SMS zprávy pořád a pořád dokola, nevěnovala jsem tomu žádnou speciální pozornost a asi za měsíc se přiznal že ten den kdy byl v hospodě se do něj zamilovala nějaká 17ti letá holka a jak byl opilý tak ji dal své číslo ale přísahal že si s ní nepíše a že s ní nic nemá. Chvíli byl doma klid všechno jsem mu bezhlavě věřila, ale pak přestal chodit na noc domů, nebral mi telefony a pak se vrátil domů řekl že mě moc miluje ať mu odpustím a já to pokaždé udělala. Ale před pár dny jsem se náhodou dostala k jeho telefonu a nevím co mě to napadlo ale přečetla jsem si jeho zpávy, byly všechny od ní a jak už se těší až budou zase spolu a že doufá že se mu to se mnou podaří zařídit a bude moct brzy přijít k ní jak moc ho miluje atd. celý život se mi zhroutil pod rukama, nevím co mám dělat, prosím poraďte mi, tolik jsem našemu vztahu věřila a on se rozplynul jako dým, mám snad od něj odejít? Vždyť já ale nemám kam, kvůli němu jsem přišla o rodiče, na vlastní byt nemám peníze. nebo mám snad dělat že o ničem nevím a žít dál sním a každý večer brečet do polštáře, nebo ho mám snad zabít nebo ji, nebo snad sebe? Pomoc prosím.

Odpověď: 16. 12. 2008, 8.39

Milá smutná malá E., o rodiče (pokud žijí) jste nepřišla!! Ohledně vašeho přítele - hmm... působí nějak nedospěle... Milá E. - napadá mne pro vás několik myšlenek, ale bez vzájemného dialogu by vyzněly do ztracena... Můžete-li se zastavit u mne, udělejte to, můžete mi i zatelefonovat. Držím palce na cestě...

Jana píše: 15. 12. 2008, 10.18

Dobrý den, potřebovala bych poradit co udělat rpo svou maminku. Nežiji s ní v domácnosti již 9 let, co jsem se vdala. Mamka žije se svým druhým manželem, který se k ní vždy choval hezky a myslím že i v současné době dělá co může. Maminka je závislá na alkoholu. Tvrdím závislá, protože i přes některá naše upozornění a varování si začala alkohol shovávat po bytě aby jsme ho neviděli. K tom jsem nedávno zjistila, že si nechává asi od 4 lékařů předepisovat neurol, který bere každý den. Nevím tedy kolik tablet, jak silných, ale každodennídlouhodobé braní jiště zívislost vyvolá také. K tomu mívá bušení srdce, vysoký KT a podobně. Je stále nemocná, bere několikery antibiotika po sobě. Já vím že je problém psychický, nevím co ho vyvolalo. Zkouším s ní o tom mluvit, ale jak už to u závislých bývá, ona žádný problém mnemá, jen nemocná a unavená. utápí se dál ve svý ubohosti a lítosti. Je možnost člověka vzít a vpodstatě násilně nechat zavřít na psychiatrii. vím že pokud člověk nechce sám nemá léčba cenu, aleč nemohu se dívat jak se zabíjí. Mám dojít za obvodní lékařkou, protože sem přesvědčena že ona o tom všem neví a stále píše a píše recepty, o našem zdravotnictví si iluze nedělám, v žádném případě není v popředí člověk a jeho prvtní problém. Děkuji za odpověd

Odpověď: 16. 12. 2008, 8.27

Milá Jano, je těžké dívat se na nejbližší členy rodiny, kteří se z "našeho" úhlu pohledu ubírají nekonstruktivním přístupem k životu. Pro vás je důležité vědět, že jste udělala maximum pro to, aby mamimka život uchopila jinak - víc opravdu udělat nemůžete. Pak je třeba, abyste mamince dopřála život, který si vybrala - z nějakého důvodu jí to takhle vyhovuje. Věnujte pozornost své bolesti, když se na to díváte... to je vaše téma.... Lékaře informovat samozřejmě můžete, můžete mamince dát seznam kontaktů na profesionály, o kterých si myslíte, že by bylo dobré, aby navštívila (dle místa bydliště můžeme společně doladit takový výběr), také ji můžete informovat o svých pocitech a pravděpodobném vývoji vztahu - a to je zhruba vše, co v té věci můžete. Pokud je člověk svéprávný a neohrožuje sebe a okolí, není možné ho hospitalizovat bez jeho souhlasu. Pro vás by bylo užitečné dojít si párkrát k psychoterapeutovi urovnat pocity a myšlenky v té věci...(vnímám, že prožívání tohoto tématu má vliv i na kvalitu vašeho života) Přeji vše dobré

bobika píše: 10. 12. 2008, 11.57

Dobrý den, ráda bych se informovala v tomto problému. Žijeme s přítelem téměř 5 let. Je hodný a dává mi najevo, že mě má rád. Problémem ale je, že mu přestávám věřit. Trápí mě jeho občasné lhaní, které docela úspěšně podkopává právě moji důvěru v něj. Také jsem zjistila, že velmi často navštěvuje pornostránky, snaží se to tajit, dělá to zejména tehdy, kdy jezdím velmi pozdě z práce. Dokonce se stalo, že k nám přišla návštěva a on aniž by řekl půl slova, odešel do pokoje, kde měl potřebu brouzdat po těchto stránkách. Pak se vrátil za námi a řekl, že si byl na chvilku lehnout. Nechápu jeho chování. Je to pro mě nová a bolestivá záležitost. Nevím, zda se to mám naučit přehlížet a tolerovat mu to, nebo zaujmout jiný postoj. V tom případě ale jaký? Je velmi nedůtklivý a problémy, které se mu nehodí řešit, prostě neřeší. Moc Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: 16. 12. 2008, 8.17

Milá Bobi, člověk, který zavírá oči před problémy, neposlouchá, co mu partner říká, nevnímá, že partnera trápí něco, co se týká i jeho, nespolupracuje a nekomunikuje, nebývá součástí spokojeného manželství. Doporučuji, aby koumunikace z vaší strany byla srozumitelná, abyste vnímla reakce partnera... a podle toho se rozhodla, co dál. Můžete si dojít urovnat myšlenky, pocity k profesionálovi (viděla bych to cca na 2-3setkání) Přeji vše dobré

k.k. píše: 9. 12. 2008, 21.54

Dobrý den, je mi 17, a studuji 2. rokem na gymnáziu. Mám takové dva problémy,jeden ne příliš vážný a jeden poměrně závažný. Nejsem si jista zda-li Vám píši o pomoc nebo jestli se jen potřebuji někomu svěřit/"někde se z toho vypsat"/apod...to snad zvážíte Vy, zdali je to na radu, nebo.... pokusím se začít tím, co považuji za závažnější: před čtyřmi dny, se na mě mamka dost naštvala,(což se stává málokdy)...pár jsem jich i schytala...což je to nejmenší, ale došlo to až k tomu, že mě začala vyhazovat z baráku, a posílat mě za svým biologickým otcem(toho neznám ani od vidění) s řečmi, že ji nemám říkat mami, že neni má matka...apod.,chtěla vykopnout na ulici i mou kočku,tomu se mi podařilo zabránit, ale pořád jsem měla strach že to udělá,a tak jsem zůstala stát na ulici před vchodem do našeho činžáku,stála jsem tam asi 2 hodiny a celou dobu jsem brečela.Zůstala jsem tam protože: jsem na matku dost vázaná a měla jsem strach o tu kočku.Tam jsem si začala uvědomovat, co se stalo, a že tím se ztrácí celý můj smysl života(že nedostuduji střední školu,nepůjdu na VŠ, že končí všechny mé kroužky,které mi mají pomoci na JAMU/DAMU(herectví)což jsou závodní tanec, sólový zpěv, herecká příprava.Svůj život jsem během vteřiny viděla černě bez žádného cíle , a proto jsem ho začala považovat za bezcenný, litovala jsem dne kdy jsem se narodila (neuměla jsem řešit problém který nastal).......najedou jsem cítila, jako bych nebyla jedna osoba a jedna "duše", měla jsem pocit, že jsem jedna fyzická osoba a ve mě jsou dvě ty "duše", které spolu zápasí...jedna chtěla se vším zkoncovat(napadaly mě věci jako že skočím z nedalekého mostu, rozbiji sklo a podřežu se,...apod.), ale něco ve mě "ta druhá duše" mě vto bránila a nedovolila mi nic takového(nevím jestli to byl strach,prostě jsem to nedokázala udělat).....ten zápas těchto dvou myšlenek...těch "dvou duší"...mě vedl do stavu kdy jsem byla v křeči a nedokázala se rozhodnout pro nic z toho...a to vyvolalo, že jsem si začala rozdrásávat nehtama ruku (asi až do masa, protože teď tam mám 2 větší strupy a pokudu si nedávám pozor tak si toho spousta lidí všimne a děsí se), toto rozdrásání jsem po dobu těch dvou hodin několikrát opakovala a po každém tom rozdrásání, mě opustil vztek, ta vzteklá křeč a následovalo velké uvolnění všech svalů že jsem šlo vždy do kolen protože jsem se sotva držela a zmocnovala se mě bezmocnost která po chvíli opět vyvolala ten zuřiví záchvat vzteku a beznaděje................když jsem se poněkolikáté vracela domů, tak se to s mámou, sice těžko, ale přeci jen, urovnalo. .......toho strupu si taky všimla a nechala se přesvedčit, že jsem si to sedřela o poškozené zábradlí...........(mám strach,že když se octnu v další těžké situaci, že se to bude opakovat.....plně si uvědomuji že je to špatné, a mám strach že se zase neovládnu...)........... myslím že jsem toho psala více než dost, takže s tím méně závažným problémem Vás nechci příliš zatěžovat jen řeknu že se jedná o to, že jak se octnu ve středu pozornosti....vždy zčervenám,ať už je to hovor s učitelem, nebo mám něco říct před celou třídou...vždy zčervenám a dost mne to omezuje v běžném životě...v jednání..., a žádné vzpomínání na své ůspěchy(jak jsem vyčetla) tomu nepomáhá) za pomoc vám předem děkuji a jestli vás mohu poprosit, pokud můj případ potřebuje nějakou zdlouhavější pomoc,....tak mne prosím netlačte, abych zašla za nějakým psychologem sama osobně, mám z toho obavi a nešla bych tam, ale jestli byste měl/a čas, a zájem mi pomoci, tak jestli byste to se mnou nemohla řešit přes e-mail moc vám děkuji

Odpověď: 10. 12. 2008, 11.01

Milá k.k., přemýšlela jsme o tvém psaní, ale pomoc ti přes mail neshledávám jako efektivní (čas/úsilí/efekt pro tebe) O něco efektivnější bych viděla minimálně Skype/Icq... Záleží na tobě, jak uznáš, že jsi pro sebe důležitá a dopřeješ si péči v oblasti duševního života.

daraja22 píše: 9. 12. 2008, 21.14

dobry vecer.mam triletou dceru a ta casto miva zachvaty vzteku.kdyz se ji neco nelibi nebo se ji neco nedari,tak se zacne vztekat tak,ze zacne silene rvat,vztekat se a je agresivni.vubec si s ni nevim rady.nevim co mam udelat v dobe toho vztekleho zachvatu.mam s ni zajit k deckemu psychologovi at rozhodne co dal?dekuji za odpoved.

Odpověď: 10. 12. 2008, 10.27

Milá Darajo, kolem 3.roku dítěte prožívá dítě období dětského vzdoru. Je třeba zachovávat klidný, pevný postoj. Doporučuji konzultaci spíše pro vás, ve které proberete vaše postupy, pocity, nejistoty a budete nacházet nové úhly pohledu, nápady...

jora píše: 9. 12. 2008, 19.31

Zdravím, mám takový problém a už jsem zoufalá z jeho neřešení! Mám 2,5 letý vztah se ženytým mužem, vše mezi námi se vyvinulo z potřeby mít vnímavého člověka po boku, aby Vás měl kdo obejmout a dát najevo že o Vás někdo stojí a v neposlední řadě, hlavně u partnera z potřeby sexu, což bylo pochopitelné, když mi tvrdil, že manželství jim nefunguje už delší dobu, konkrétně prý spolu neudržovali sexuální kontakt od doby co se jim narodila mladší dcera, která má nyní 14 let, po jejim porodu prý tak jěště 2 roky to šlo, ale pak už vůbec. Spí prý dokonce oděleně. A jak mi tvrdí, manželka mu po fyzické stránce vůbec nic neříká, i když postupem času si začal uvědomovat, že vůči ní má silné povinnosti o kterých nyní ví, že se jich nemůže vzdát a nechat je ve štychu. tento pocit dříve ani nezmínil, bylo nám spolu krásně a nic mu nechybělo, jenže já nemohla žít s myšlenkou, že když není se mnou je s ní a já sama a dokonce jsem ho i vnitřně podezírala, že mi lže a s manželkou je vše ok! Teď už jsem na takových pochybách, že nevím z které do které! když mě sůžoval pocit samoty, našla jsem si mladšího přítele (asi jsem nezmínila že se zadaným je mezi námi rozdíl 17 let, jemu je 41) taktedy našla jsem mladšího, který mě miloval a já ze začátku jeho, ale vše jsem tajila před ženatým, ale po 3 měsících, jsem to přiznala, protože láska k němu byla silnější, v té době mu na mě asi moc záleželo, nemohl snést že s ním trávím čas, ba dokonce, že s ním spím, psával mí šílené smsky o tom jak mu to ubižuje až do fáze kdy to psychicky odrovnalo i mě! Nakonec si uvědomil, že rodinné hodnoty, kterých si předtím necenil jsou důležitější než milenka, která na něj kašle, ale i přesto po mě chtěl abych si to s ním definitivně vyřešila a pak prý bude řešit on, no jenže to asi z jeho pohledu trvalo příliž dlouho a odmiloval se, ale i dnes vím, že mu na mě záleží, nejhorší je, že jsme kolegové a nemůžeme si od sebe dát pauzu. Ubližuje mi to jak jsem na vše sama a necítím jeho podporu a nemám může který by mne chápal jako svou životní partnerku. A přitom vím, že to je to po čem prahnu! Nevím si rady, prořád mi říká, že mi nic nezaručí, ale ani nevyvrátí, že spolu jednou budeme, dokonce mi řekl, že mě bere až jako náhradu, kdyby neměl je, tím mě ponížil. A když jsem se ho ptala na city, tak jediné co říká, je, že mu na mě záleží, ale ne na tolik aby v tuto chvíli opustil rodinu, proč si mě k sobě tak uvázal, bojím se že to bez jeho pomoci nezvládnu a když procházíme hádkami a pouští mě k vodě, tak mi je strašně a ač vím, že bych neměla sílu si něco udělat, jsem ochotná to v tuto chvíli připustit a říkám věci, kterým se pak divím i já sama, jako že si ublížím, protože mi vzal vše na čem stojí můj svět! Když jsem se ho ptala jak se mnou může bez lásky spát a milovat se, tak mi řekl, že ho přitahuju a že se mu to líbí, i když to ted píšu mám z toho slzy v očích, jak mi může tak ubližovat, kde je ta láska se kterou sme do toho šli? To se vážně změnila jsem na tu potřebu sexu? Ale já mu říkám, že to co postrádám já, je oběti, uznání, pohlazení, prostě potřebuji ten pocit, že tu je někdo jen pro mě a neskutečně mu na mě záleží! Prosím poreďte, já už nevím co dělat. Když ho opustím, zhrouti se pracovní život a to si nemohu dovolit, díky jeho stavu jsem opustila moc přátel, kteří mne zavrhli za to co dělám a rodina to též neví, mám velmi despotikého, autoritativního otce a nikdy by nic takového nepochopili! také bydlím s rodiči, sice se snažím tam trávit co nejméně času, protože si s nimi nemám co říct a když doma jsem, tak na mě hledají jen chyby, nikdy jsem nebyla za něco pochálena, pohlazena, nebo jen tak obejmuta, byla jsem jako dítě tak často bitá, že mnohdy ani nevím za co, starší sestra byla vždy ta chtřejší, dokonalejší, té bylo maximálně něco vysvětleno, ale se mnou se nikdo nebavil, tak sem chtla pár facek. myslíte, že jsem na něm závislá, protože jsem nikdy neměla dobrý vztah s otcem? Budu moc ráda, když se mi pokusíte poradit, už je to opravdu v koncích a já nevím kde zase začít. Když se mnou takovýmto stylem jedná, mám chuť dát vědět jeho ženě jak tráví čas a co dělá za jejími zády, jen aby se mi ulevilo a aby poznal co to je přijít o něco podstatného v životě, protože mě štve, jak si je sebejistý, předemnou měl už 2 mimomanželské vztahy, které trvaly více jak 2 roky. Vždy stroskotaly na tom, že chtěly aby se kvůli nim rozvedl a měl s nimi dítě, ale až mě prý poprvé řekl, že to chce on se mnou, tak nevím, jestli se mě na to pokoušel jen dostat....ale musím říct, že ho znám a vím když by mi lhal! Děkuji za Váš čas

Odpověď: 10. 12. 2008, 10.23

MIlá Joro, smutný příběh milenek ženatého muže... zkuste si svůj dopis přečíst očima nezávislého čtenáře... zkuste pak pisatelce poradit a držet se toho... (nerozumím jen tomu, proč by rozchod s ním měl zničit vaši kariéru) nalézt svou důstojnost - rozloučit se - užít si znovunalezené svobody a rozhlížet se po světě - třeba také spolupracovat s psychologem na dorovnání jistých psychických zádrhelů, které jste posbírala v průběhu života... Přeji vše dobré

Helča píše: 9. 12. 2008, 9.49

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Nedávno jsem se rozešla s přítelem, až do této chvíle jsem netušila, co to pro mě bude znamenat, vždy jsem se přesvědčovala, že mám vše pod kontrolou a při nejhorším se jednoduše rozejdeme...Všechno bylo opravdu krásné, často jsme si psali a pokud možno se i vídali, do této doby jsem s nikým nechodila, a tak to pro mě byla úplně nová zkušenost. Ale pak se něco stalo. Nevím co. Dozvěděla jsem se že má určité problémy, se kterými se mi nechtěl svěřit. A od té doby se něco změnilo, přestal psát, skoro i odpovídat a já jsem si uvědomila, jak moc mi chybí a s hrůzou jsem zjistila, že jsem si na něho nevědomky zvykla myslet téměř při všech činnostech. Možná to není zrovna pochopitelné vysvětlení, tak uvedu nějaké příklady. Třeba sedím v kině, sleduju zajímavý film a zároveň mi v hlavě běží otázka, jak by se mu ten film líbil. Stane se něco vtipného a já už se vidím, jak mu to vyprávím. Uvidím cizího psa a okamžitě si vzpomenu na jeho psa a dalších příkladů bych mohla vyjmenovat tisíce...Asi jsem do toho spadla, jak se říká. Když ho náhodou potkám, je to jako by mi dal někdo herdu palicí do hlavy a nejsem schopná ničeho, než se na něho koukat. On se ale bez nějakého podrobnějšího vysvětlení přestal ozývat a když ho potkám, tak rozhodně nevrhá zamilované pohledy, spíš naopak. Příjde mi, že jsem mu úplně lhostejná a to mě ničí...Koukám, že jsem tady napsala skoro scénář k telenovele, ale asi i v telenovelách, ač je nesnáším, je možná zrníčko pravdy:D.Ale opravdu jen malinkaté zrníčko:D. Moc děkuju za případnou odpověď.

Odpověď: 10. 12. 2008, 10.12

Milá Helčo, máte s tím mužem pouto lásky. Jak vy píšete, on měl nějaké problémy, které s vámi nechtěl sdílet, patrně dokonce s nimi vystavěl bariéru mezi vámi... Podařilo se vám s ním o tom mluvit? Asi ne... Je třeba tedy respektovat, že on zahlcen svou pavučinou problémů vás nevidí... a vám nezbývá nic jiného než se s tím smířit, popřát mu štastnou cestu, nechat mu místo ve vašem srdci (poděkovat mu za setkání...co hezkého a důležitého vám přinesl) - dopřát sobě i jemu lásku svobodnou, nezávislou a osvobozenou od lpění a připoutanosti. Držím palečky

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1