Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Elko píše: 21. 2. 2018, 20.01

Dobrý den. Už víc než rok se léčim s psychickými problémy, nejdřív to byla anorexie, pak bulimie, záchvatovité přejídání, deprese, úzkosti....Všechno to začalo nástupem na gymnázium, následně se to zhoršilo rozvodem rodičů a stále nejsem v pořádku. K psycholožce chodím jednou za čtrnáct dní, beru antidepresiva. Nesnášim školu, nesnášim lidi tam, učení, všechno. Přesto před ostatními dělám, jakože nic. Nechce se mi chodit na kroužky, moje nejoblíbenější činnost je bytí doma na notebooku, nebo v kavárně, nebo v knihovně či v obchodním centru...ale všude sama. Necítím se dobře se svými známými, nejlíp je mi o samotě, ale paradoxně se tak mé problémy prohlubují. Tento týden byl pro mě hodně stresující, měli jsme ve škole tři velké projekty, plus divadlo a muzikál, hrozně málo jsem spala a dneska na zkoušce muzikálu mě někteří lidé kritizovali, že pořádně neumim text atd. (hraju hlavní roli, kterou jsem hrát vůbec nechtěla). Kritizoval mě i profesor, říkal, jak je to beznadějný, že nemáme šanci to stihnout....a já jsem pak vybouchla, už jsem to nezvládla, začala jsem řvát sprostý nadávky, slezla jsem z pódia a rozbrečela jsem se. Potom jsem s kamarádkou odešla ze třídy a na zbytek hodiny už jsem se nevrátila....pak za mnou přišel učitel a omluvil se mi. Nevím ale pořádně, co to se mnou bylo, byla jsem jak smyslů zbavená a už si to ani pořádně nepamatuju. Celkem se bojím sama sebe, nikdy nevím, co mě zrovna napadne a co udělám. Bojím se, že se zabiju.

Odpověď: 26. 2. 2018, 9.03

Milá Elko, jak dlouho se chceš utápět v nesnášení? K druhým máme vztah jako sami k sobě. Nesnášíš lidi, nesnášíš sebe a chceš se zabít - vcelku logická rovnice. Kde začneš změnou?

Iv píše: 20. 2. 2018, 15.50

Hezký den přeji, už jsem zoufalá, snad mi trošku poradíte, jak dál. Mám problémy se synem, bude mu 11, bohužel mě total ignoruje, chce se mnou spát v posteli stále, a snaží se mě vydírat. Bohužel jsme ve fázi, kdy už i já reaguji tím, že ho svěřím otci, s kterým 8 let nežijeme. Občas se neudržím a dám mu facku..Bohužel se u mě spouští zdrav. problémy a ač to vyzní divně, vypadá to, že spouštěčem bude i syn. Od mala jsme žili i se staršími sourozenci ve 3+1, měli jsme jednu místnost na spaní se synem. Rok již žijeme sami, má svůj pokoj, ale spát tam odmítá. Po celou dobu jsem neměla žádný vztah až teď, Dřívě mě vydíral syn i jeho otec deptal jeho či mě, když byl náznak, že bych si někoho našla. nyní jsem se rozhodla, že chci vztah, nechci být sama, potřebuji oporu. Můj syn mě považuje za služku, a předvádí mi \"chování jako by manžela\".Žádný respekt, dík za něco ani náznak. Jezdí k otci 1x za 14 dní, ale vřelý vztah úplně nemají, jen mu koupí co chce..Ve škole to zatím jde, je ve 4. třídě, sem tam zazlobí a ač se moc neučí, měl 3 dvojky.Koníčky momentálně nemá. Se sportem sekl, a platit něco, kam nedochází, je zbytečné...Vím, že jsem v některých věcech selhala, ale nyní vím, co chci. Jen nevím, jak jednat se synem, hned vše otočí proti mě a je mu necelých 11...Vidím v něm chování jeho otce, ale rozhodně nemíním se nechat ponižovat malým klukem. Mám ho ráda, miluji ho, ale jsou situace, kdy opravdu cítím zlost k němu až nenávist..zní to hrozně ale vůbec nevím co dělat...A rozhodně chci být zdravá...netoužím být manupilována dítětem. Snažím se mu vše vysvětlovat, aby pochopil, pošlu ho do pokoje, ať si třeba uvědomí to své chování a on vyleze a ještě se směje...ufff. Nikdy se za nic neomluví...nevím, jak zapracovat na změně, zkouším to, ale nedaří se. Už jsem mu řekla, že bude prostě spát v pokoji, klidně i na matraci, když si vymýšlí, jakou chce postel, a televizi, bohužel jsem se jako samoživitelka dostala do osobního bankrotu. Na to mi flákne do očí, že jsme teda chudý, když nemůže mít tamto za 5tis a jiné věci....Prosím myslíte, že se dá z této situac dostat do aspoň zdravého, rozumného vztahu mezi mnou a synem? už jsem chtěla jít k psychologovi, ale on prý tam nepůjde, a pokud jo, rozhodně se s ním nebude bavit...U starších dětí jsem nikdy toto nezažila, a taky jsme byli sami...i když vztahy jsem nějaké měla, ale tam bylo vše na pohodu...Moc děkuji za odpověď. Přeji pěkné dny Iveta

Odpověď: 26. 2. 2018, 8.58

Milá Iv, jsem ráda, že si pojmenováváte to, že si vás syn zotročuje a že to nechcete a není to správné. Je skutečně nutné pro zdravý vývoj to, abyste tomu nepodléhala. Předání otci vidím jako vhodný krok. Skutečně není zdravé, abyste si nechala vládnout synem. A je třeba říci, že žijeme v době, kdy chudoba existuje a není to nemoc. Držím palce.

T píše: 20. 2. 2018, 13.29

Dobrý den, je mi 17 a asi trpím PPP. Nejsem si tím jistá. Mám dny, týdny a klidně i měsíce, kdy jsem schopná nejíst, jen pít kávu, čaje, kouřit a cvičit. Pak z ničeho nic přepnu, jdu vybrat lednici, a třeba tři tejdny v kuse jsem schopná se přejídat až do křečí žaludku. Pak zase hladovím a počítám každou kalorii. Nikdy jsem takhle nezvracela, i když jsem párkrát chtěla. Trvá to už asi od mých 13. Když nejim, hrozně brečim, protože se nesnáším, nelíbím se sama sobě. Zvedá se mi žaludek, když vidím na ulici někoho při těle. A nemyslím jen nadmírnoou obezitu, ale třeba stačí jen slečna, který se o sebe třou stehna. Pak v tom čase, kdy se přejídám, to se mám ráda, když se srovnávám s ostatníma, nevycházím z toho negativně, naopak, ego mám až někde u nebes. Je to šílený, jakoby uvnitř mě žili dva lidi, úplní jiní. Obézní, co jí, a má se rád, rád tráví čas s přáteli. A pak druhá strana, člověk bez sebeúcty, s myšlenkami na smrt, co nejí, vyhýbá se lidem, cvičí... Taky vím, že si přátelé vybírám podle toho, jak jsou hubení. Bavím se jen s lidma, který jsou stejný jako já, nebo hubenější, s nikým silnějším ne. A když už, tak nejlépe tak, aby nás nikdo náhodou neviděl dohromady. Já nevím, co mám dělat. Bojím se říct si o pomoc, chci studovat psychologii a podle slov mojí matky ,,psychopat nemůže být psychologem\'\'. Tak o tom mlčím a nechávám to, aby mě to zabíjelo.

Odpověď: 26. 2. 2018, 8.49

Milá T., bohužel i psychopati mohou vystudovat psychologii, ale nedělají nám dobrou vizitku :( . Začni, prosím tě, od knihy Miluj svůj život a pak pokračuj budhismem. Když zvládneš přijmout srdcem, láskou obě vnitřní postavy, budeš uzdravena. V tom ti mohu pomoci - můžeš se objednat. Přeji vše dobré.

Vivien píše: 19. 2. 2018, 8.36

Dobry den potrebuju psychologickou pomoc je to mozne? Mam hrozne delrese dekuju

Odpověď: 26. 2. 2018, 8.35

Milá Vivi, jak si to představuješ. Můžeš zavolat?

Lexi píše: 18. 2. 2018, 9.15

Dobrý den. Je mi 23 let a žiju s rodiči. Při škole jsem pracovala (od svých 16 let), všechno jsem si platila sama (kromě jídla). Před rokem jsem odešla ze školy, chvíli jsem ještě pracovala na svém starém místě (jediná práce, ve které jsem vydržela 6 let) a od loňského července nemůžu najít práci. Rodiče mně za to pochopitelně nadávají, ale stalo se mi i to, že ve chvíli, kdy jsem hledala trochu soucitu u otce, chytil mě pod krkem a řval po mně. Rok před tím (v mých 22 letech) mě zase chtěl opilej zmlátit, protože jsem se rozhodla jít ven ve 4 hodiny ráno. Do toho mně a sestře pořád leze do pokoje, a když jsem nahá, neodejde s omluvou, ale dál stojí mezi dveřma a povídá si se sestrou nebo prostě jenom čumí. Když je požádám o soukromí, že mi to není příjemný, řeknou že se mám jít léčit, že jsem magor a žiju u nich. Chci se zeptat, jestli si to ke mně můžou dovolit, jenom protože jsem nezaměstnaná a žiju u nich? Práci si už najít můžu jenom ztěží, protože mně tak často nadávají do debilů, že se před každým pohovorem složím, je mně špatne a kolikrát i zvracím. Za rok mám 15 kg dole a naši mně nadávají i za to, že jsem zhubla. Prej si za to můžu sama...

Odpověď: 26. 2. 2018, 8.34

MIlá Lexi, to je mi líto. Přála bych ti, abys našla cestu a sílu odejít. Hledej práci s ubytováním. Neboj se obrátit na občanské sdružení Rosa, věřím, že ti tam pomohou. Třeba i s ubytováním a hledáním práce. Co mamka - ta s tebou nemůže pobýt při tom, když jdeš na pohovor? Můžeš zajít do Manželské poradny a poradny pro mezilidské vztahy (v každém okresním městě) a probrat jak situaci tak se naučit zvládat stres z pohovoru. Když se postěhuješ do Nymburka, práci tu najdeš v nějaké fabrice a ubytování pro začátek na ubytovně a pak třeba nějaký podnájem nebo spolubydlení. Držím palce a neboj se změny.

Matěj píše: 16. 2. 2018, 21.45

Dobrý večer. Pár týdnů před štědrým dnem mi dosti drsným způsobem má snoubenka oznámila, že se vrací ke svému bývalému přítelovi a od té doby, mne zcela ignoruje, neviděl jsem ji a nenapsala mi zatím ani slovo. Nikdy jsem ji nic zlého neudělal, naopak jsem ji přizpůsobil celý svůj život. Jsem velmi citlivý jedinec, tudíž mne to před svátky dosti zasáhlo, čili vánoce jsem řešil alkoholem a záchvaty panického pláče. 10.Ledna letošního roku jsem se pokusil o sebevraždu, když jsem skočil z mostu na dole projíždějící auto. Jako zázrakem, jsem měl pouze pohmožděniny, zlomený nos, zlomená žebra a otlučená chodila a kolena.. Z JIP mne hned převezli na psychiatrické oddělení v nemocnici, kde jsem po jedné noci podepsal revers. O týden později mi volala policistka, že na mne bylo podáno oznámení o obtěžování, samozřejmě od nynějšího přítele mé ex-snoubenky. To mne zdrtilo natolik, že jsem policistce řekl nepřímo, že zřejmě nehodlám dál snášet tuto citovou zátěž. (mimochodem mne její nynější přítel v sms zprávách k sebevraždě nabádal, ale jelikož jsem rovný chlap, nikdy bych ho za to neudal, i když je to vážný trestný čin) Omotal jsem si smyčku kolem krku, kterou jsem následně přivázal k topení a skokem z okna jsem si chtěl zlomit vaz, bystrá policistka však vyslala k mému bydlišti policejní hlídku, která mě v bytě našla se smyčkou kolem krku, načež jsem byl převezen do Psychiatrické Nemocnice v Opavě, kde jsem byl soudně (proti své vůli) držen pár týdnů, dokud jsem (proti vůli lékařům) opět nepodepsal revers..nyní mám předepsané léky Rivotril a Prosulpin. Neznám účínky těchto léků, avšak mé sebevražedné myšlenky i nadále přetrvávají. Je mi 26 let, rodinu nemám a se svou introvertní povahou nemám ani přáttelé, celý svůj čas jsem věnoval po dlouhou dobu jen své přítelkyni. Myšlenky na sebevraždu mám každodenně, někdy zasáhne náhoda, někdy si to rozmyslím sám v naději, že se mnou bude má bývalá přítelkyně komunikovat. Opravdu už nevím co mám dělat, chytám několikrát za den záchvaty paniky a neskutečné ztísněnosti a beznaděje, což se projevuje tím, že upadnu na zem a dusím se pláčem a celé tělo se mi třese. Tyto stavy trvají i desítky minut. Jindy mám problém z ovládáním svého těla, jako bych byl paralyzován beznadějí, nemohu pohnout ani končetinou, i když se snažím opravdu silně svou vůlí, poručit svému tělu. Tyto stavy trvají i dlouhé hodiny. Upřímně si nemyslím, že mám nějakou šanci se z tohoto dostat. Myšlenky na smrt, mne uklidňují a citím pocit uvolnění a smíření se vším. Doktoři, psychoterapeuti, léčiva, nic z toho mi v mé bolesti nepomáhá. Všem se snažím marně vysvětlit, že jediný způsob jak se z toho dostat je obnova komunikace mezi mnou a mou bývalou snoubenkou. Tím, že mě takto odstřihla a vytvořila mezi námi neprostupnou zeď mám tendenci na ni neustále myslet a nedokážu v hlavě vytvořit sebejednodušší myšlenku. Celou mou mozkou kapacitu má ona. Spíše než poradit s řešením, bych rád obeznámil se s vým případem. Opravdu si nemyslím, že tohle se dá vyřešit. Opravdu ani nevím, proč zde obtěžuji s tímto textem. Snad jen, že bych se rád podělil o svůj příběh, před tím, než se mi to definitivně podaří a budu konečně osvobozen od problémů, které mě nepopsatelným způsobem zžírají zaživa.

Odpověď: 25. 2. 2018, 9.35

Milý Matěji, život je fakt náročnej. Žijeme ve velmi individualizované společnosti a blízké vztahy chybí. Matěji, bohužel to nejde kompenzovat tím, že se pověsíme na jiného člověka, to je závislost. Tento stav izolovanosti prožívá mnoho lidí. Je to výzva ověřit vztah k sobě. Mnozí nacházejí sebe skrze poznávání Boha. O tom, že duše sebvraha na smrti nevydělá najdeš kapitolu v knize Raymonda Moody: Život po životě. http://www.vklad-karet-astro-iva.cz/clanky/co-se-deje-s-dusi-sebevraha.html Matěji, ten člověk v zrcadle je pro vás ten nejdůležitější, do něj se zamilujte.... Držím palce.

Nikol H. píše: 16. 2. 2018, 12.29

Dobrý den, chtěla by jsem zažádat o radu a pomoc. Je mi 16 let a rozešel se semnou přítel, se kterým jsem byla rok. Před týden se semnou rozešel, ale neřekl mi přesný důvod proč. Před par dny jsem zjistila ze se stýká s jinou holkou. Chtěla bych poprosit o radu jak bych ho mohla získat zpět. Dekuju za odpověď

Odpověď: 25. 2. 2018, 9.16

Milá Niki, chápu, že to bolí. Bohužel, to se stává. Je třeba respektovat jeho vůli. Láska kvete ze svobody. Otoč pozornost k sobě.Zahoj se a své srdce. https://www.youtube.com/watch?v=OI9tgB5n5Lw&t=4s držím palce.

Mi píše: 16. 2. 2018, 11.45

Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala, jestli je možné začít někoho opět milovat? S manželem letos budeme 14 let. Milovala jsem ho i přes mnoho chyb, měli jsme spolu mnoho rozporů, hádek apod. tak jak to je i u jiných. Loni z jara jsem se dlouho nemohla zbavit nemoci a když bylo nejhůř a ležela jsem jak lazar, láska najednou odešla. Přehrál se mi celý život v hlavě především život s ním, co pro něj já dělala a co on pro mě. V normálním případě se takto lidé asi rozejdou. Jenže já mám problém, nějak jsem ho vymazala z hlavy, stalo se mi to u pár lidí, kteří mě zklamali. Takže spolu již téměř rok žijeme s kontaktem omezeným na provozní záležitosti. Máme spolu čtyřletého chlapečka, který si toho již začal všímat. Já bych mu chtěla ukázat normální rodinu, že otec umí maminku pohladit něco hezkého jí říct a naopak. Manžel se také snaží, dokonce si snad myslí, že je vše v pořádku (i když spolu nespíme už rok a téměř nemluvíme). Přesto spolu dál žijeme a nic se neděje, jelikož si ho nevšímám, nemůže ani situace vygradovat tak, abychom se pohádali a odešli od sebe. Přesto už se jedná o dlouhou dobu, snažím se bojovat se špatnými pocity a snad i projevy deprese, ale jsem, čím dál slabší.

Odpověď: 25. 2. 2018, 9.08

MIlá Mi, je třeba vědomá práce se svým srdcem. Doporučuji knihu Láska duše a zajít ke mne na konzultace a léčebnou meditaci... Držím palce - jsem stručná, protože i kdybych napsala více teorie, bez znalosti praktikování to budou slova bez prožitku. Přeji vše dobré.

Lenka píše: 15. 2. 2018, 21.33

Dobry vecer. Muj bratr zamnou prijel po delsi dobe. Ja bydlim n severni morave bratr na jizni. Vzdy byl vesely . nyni prijel hromadka nestesti. Neustale se me pta jestli me a mym detem nahodou nejak neublizil. Ze je k nicemu. Mluvil i o sebevrazde. Je mu 40 nema deti ani zenu. Jen me a mou rodinu. Nevim kam se obratit aby mu nekdo pomohl. Co nejdriv a nemusel cekat treba medic. Dekuji

Odpověď: 25. 2. 2018, 8.00

Milá Lenko, pohledejte Krizová centra (bývají často u léčeben) ve vaší oblasti - u vás to neznám. Základ je, aby bratr chtěl - pravděpodobně a brát antideperesivá a každopádně pravidelně docházel k psychoterapeutovi a urovnal si vztah k sobě. Přeji vše dobré.

Vlaďka píše: 15. 2. 2018, 11.52

Dobrý den. Bydlím v jednom domě s přítelem (ten je majitel domu), jeho bratrem a otcem (ti bydlí v přízemí). Švagr si nedávno našel novou přítelkyni (je to jeho první vážná známost, přišla ale až jeho 30 letech). Problém je, že pokaždé když jeho přítelkyně přijede (což je každý víkend =celý), není mi z její přítomnosti vůbec dobře, naopak její přítomnost ve mě vyvolává až bolesti žaludku, třesou se mi ruce i nohy, je mi mdlo a vyraší mi studený pot a vůbec nevím proč. Zmizí to vždy, když odjede. Neudělala mi nic zlého a to, co mi na ní vadí, si snažím logicky a s rozumem zdůvodňovat a více méně hledám chybu u sebe. Mám za sebou nehezké zkušenosti z předchozího manželství (násilí, alkohol, špatné vztahy v rodině...) tak nevím, jak si to teď vyložit a proč se to děje a v takové míře/síle?

Odpověď: 15. 2. 2018, 12.49

Milá Vladko, doporučuji psychoterapii. Asi kombinace náročných situací z tohoto života s minulým životem. Je třeba něco pojmenovat a pročistit, promeditovat. Můžete se objednat. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1