Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Mia píše: 25. 4. 2018, 13.40

Dobrý den, měla bych takový dotaz ohledně svého partnerského vztahu. Mám přítele, který má 13letou dceru ve střídavé péči, brzy jí bude už 14. Je na svůj věk už docela fyzicky i psychicky vyspělá. Přítele miluji a jeho dceru mám moc ráda, ale nemůžu si pomoct, prostě na ní žárlím. Nechci to příteli říkat, dokud si nebudu jistá, že moje reakce není přehnaná (jsem těhotná,tak i trochu přecitlivělá). Vadí mi chování mého přítele, pokud jsme někde na společném výletě, často objímá kolem ramen nebo zezadu kolem pasu svojí dceru a já jdu samotná vedle nich. Často jí \"pusinkuje\". Také spí s ním v posteli, jelikož bydlí v malém bytě se svým synovcem a fyzicky postiženou sestrou. Dokonce si mi stěžuje, že se k němu někdy nepřitulí. Nevím, co si mám o tom myslet, zatím mu nechci nic říkat, protože vím, že je to pro něj hodně citlivá věc a já ho nechci ztratit, ale pravda je, že mě to mrzí. Říká že miluje jen svojí dceru a mě... Prosím napište mi svůj názor, potřebuji znát nezávislé stanovisko, děkuji M.

Odpověď: 28. 4. 2018, 5.57

Milá Mio, on nebydlí s Vámi? To, co píšete je dvoj/trojtéma A) vaše žárlivost B) jeho vztah s dcerou - spát a tulit se s 13letou dcerou bych otci nedoporučila - je to přecijen již období dospívání, kdy by měla dívka stávat se ženou a z bezpečí domova se dívat po kamarádech. Pocit bezpečí by se měl stávat její psychickou součástí nezávislou na fyzickém mazlení s rodiči či jiným mužem C) váš partnerský vztah - do toho nevidím Ráda vás třeba i s partnerem poznám

Anonym píše: 24. 4. 2018, 19.07

Dobrý den. Upřímně nevím, čím mám začít a jak to všechno přesně popsat ale jsem zvědaví jak my na tohle odpovíte. Je mi už 18 let, studuji druhý ročník na střední škole, nejsem původem z Čech. Už od dětství mě nenapadlo a ani mě nějak nelákalo si vytvořit facebook a jiné sociální sítě. Což je v týhle době hodně vzácný a rozhodně to má nějaké výhody. Ovšem má to i svou negativní stránku. Lidi který pak opustím už nikdy neuvidím a nemám s nima zádnej kontakt. Konkrétně teď mluvím o některých spolužáků ještě ze základní školy. V tý době si ještě pamatuji jsem býval takovej šašek třídy, kluk který konal dřív než myslel. Časy se změnily a s tím taky můj způsob mýšlení a pohled na věci. Strašně jsem se změnil. Jak už jsem říkal teď jsem na střední a nějakým způsobem nenávidím všechny ostatní. Stal se ze mě totální introvert, někdy mám pocit že si z toho důvodu lidi myslí že se sebe dělám frajera když jsem sám nebo že jsem arogantní. Přemýšlím hodně o smyslu života a podobně. Samozřejmě v týhle době je teď v trendu kouřit cigarety, marihuany, alkohol a sex. Zase mě tyhle věci nijak extra nelákají stejně jako předtím ty sociální sítě. Nějak jsem úplně ztratil motivaci se učit z důvodu špatnému vedení školy. Teďka nedávno jsem zjistil že já vlastně nemám žádné přátele. Mám pocit že potkávám lidi s kterými strávím nějaký ten čas v mém životě (spolužáci) a pak po studiu jako kdyby nic nebylo. Nikdy jsem neměl žádný vážný vztah a nikdy jsem ho ani trochu nechtěl. Tady mám pocit že to může být z kulturních rozdílů od kud pocházím. Mám deprese, nesnáším lidi čím dál tím víc. Moji rodiče jsou pravdědobně zároveň i moji jediní kamarádi. Negativní pohled na svět. Očekávám nějakou jinou odpověď než doporučení abych si zašel za psychologem. V čem myslíte je ta chyba? Kdy nastal ten zlom kdy jsem se takhle moc změnil? Co bych měl v mým životě změnit?

Odpověď: 28. 4. 2018, 5.51

Jsi v období, kdy svět poznáváš a poznáváš i jeho odvrácenou stranu. sociální sítě - dobrý sluha, špatný pán. knihy: Láska duše https://www.databazeknih.cz/knihy/probuzeni-mysli-a-osviceni-srdce-32705 Nedoporučuji uzavírat se do nenávisti. Máš pocit, že se ti nedostává od lidí přijetí? A ty k nim záříš? Přeji vše dobré.

Petr píše: 24. 4. 2018, 19.06

Dobrý den, již nějakou dobu zažívám přívaly stresu. Nemám stres pořád ale občas, při libovolné činnosti najednou pociťuji tlak v hrudníku(jako při úzkosti, stresu) rychleji dýchám a snáze se potím. Největší problém je, že nevím co je příčinou. Léky zatím žádné neberu a návštěvu lekéře jsem nijak extrémně nezvažoval. Ani nevím jestli má cenu brát či nebrat léky nebo to řešit nějak jinak. Pomáhají mi složité mozkové operace..přemýšlení nad tím co mě baví( fyzika..matematika) ale to nejsem schopný dělat pořád. Navíc stresové situace nastávají zcela nepravidelně a nárazově bez varování. Předem děkuji za odpověď. Petr 17 let

Odpověď: 28. 4. 2018, 5.43

Milá Petře, zkus si psát, kdy stres přichází - popsat situaci, myšlenky... Pak se objednej a zjistíme, co zvládneme spolu, co by případně bylo ještě vhodné, zda i léky. Přeji vše dobré.

Sim píše: 24. 4. 2018, 13.37

Dobrý den, v poslední době nejsem schopna se na nic soustředit natož se učit na zkouškové období, jelikož mě sžírají neustálé myšlenky strachu. Snažím se myslet pozitivně a být optimista, ale myšlenky mě nenechají být. Už několik dnů myslím na to, co bych dělala, kdyby mě přítel podvedl. Stále si odůvodňuji proč by to dělal atd...za další se hrozně bojím, že se někomu z mé rodiny něco stane nebo jsem si několik dnů plánovala co bych dělala, kdyby nám vše shořelo. Prostě neustálé strachy z něčeho. Bojím se být šťastná, protože jen čekám kdy se co pokazí a zase budu mít důvod být smutná. Na druhou stranu mi má mysl přijde zdravá, protože se snažím sama hledat pozitivní přístupy a optimistický pohled na život, čtu psychologické knihy - najít smysl života, postoj k životu. Ráda bych od vás nějakou radu, jak se přestat užírat špatnýma myšlenkama a nebát se být šťastná. Předem děkuji za odpověď

Odpověď: 28. 4. 2018, 5.40

Milá Sim, rozdělila bych péči o sebe na dvě oblasti: 1. naučit se vypnout myšlenky, popř. řídit. - cesta tréninku vědomého bytí, meditace ... apod. uvědom si, že myšlenkám vládneš ty ne oni tobě. v tom mohou být efektivní budhistické mantry, meditace i dynamické. 2. Najít v emoční oblasti strachy, sáhnout do této vrstvy a pročistit ji např. léčebnou meditací... můžete se objednat. Držím palce.

Peťa 506 píše: 24. 4. 2018, 4.43

Dobrý den, už si nevim rady se svou dcerkou 1,5 roku má. Vždy byla usměvavá a spokojená. Je šikovná povídá,opakuje sem tam už spojí slova. Jenže poslední měsíc se vzteká snad u všeho třeba že ji nejde vložit tvar kostičky do spravného otvoru, nebo při krmení rybiček v akvariu že ji nedovolim tam hodit celou pixlu s jídlem. Nebo že když vařím oběd a hned ji nepochovám když ona chce, nebo neposadim na stl, nechce si posledni dobou nechat dočišťovat zoubky. Vzteka se při všem v obchodě, aby neběháa a vše nebrala, takmji posadim do nakupniho kosiku a opet řev a vztekani se. Doma ji posadim k hračkám a necham vztekat, pak zamnou prijde a posílá mi pusinky a nebo se začne smát. Sem unavená je to nekolikrát za den, někdy se neudržim a plesknu ji přes zadek, bez efektu, ale me se ulevi. Take zacala byt agresivni treba kdyz je u kamarada a oba se chteji pochovat stipne ho, placne po hlavicce nebo i kousne. Je to normalni? Uz nevim co s ni. Byla moc hodna a ted, ma unavenou maminku, ktera denne place ze nevi jak na ni. Dekuji za odpoved.

Odpověď: 28. 4. 2018, 5.29

Milá Péto, chce to trpělivost a důslednost. Přijdte na léčebnou meditaci pro vás, abyste snadněji zvládala, aby vám to neodčerpávalo energii. Neberte to osobně, díejte se na ni s láskou, že ji tu máte proto, abyste ji formovala hranice. období druhého, třetího věku je období vzodoru, učení se rozlišování hranic já- ty. Přečtěte se třeba nějaké knihy o výchově v tomto období - kniha: Proč se z našich dětí stávají tyrni nebo něco od prof. Matějíček https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Mat%C4%9Bj%C4%8Dek Držím palce

Anonym píše: 23. 4. 2018, 18.01

Dobrý den. Je mi 18 a trpím asi uzkosti depresemi nebo ja sama nevím a ani nevim na koho se obrátit. Potřebuju pomoc. Nejsem schopná vyjít ven z baráku jen při představě že mám na 5 min vyjit ven se mi hroutí svět. Je to hrozný pocit. A to jsem byla vždy sebevědomá nikdy jsem s tímhle problémy neměla už opravdu nevím co mám dělat. Děkuju moc za odpověď

Odpověď: 28. 4. 2018, 5.21

Milá Anonymko, je to výzva zabývat se psychikou. Doporučuji kombinovat antidepresiva od psychiatra s psychoterapií. Můžeš pohledat techniku EFT, jsi-li z okolí, mužeš se objednat na léčebnou meditaci kombinovanou s KERP... Přeji vše dobré.

veronika píše: 23. 4. 2018, 13.40

Dobrý den je mi 11 let a bojím se smrti.. Děkuji za odpověd

Odpověď: 28. 4. 2018, 5.14

https://rovena.info/strach-ze-smrti-a-deprese-dotaz-a-odpoved.html

Ellie píše: 19. 4. 2018, 20.41

Dobrý den, je mi 17 let. Od malička zažívám doma peklo, můj bratr od mých 5 let od kdy si to pamatuju začal užívat marihuanu, je o 10 let starší než já. Začal užívat marihuanu, začal mít psychické stavy doma, začal se příliš nervovat a začal mi velmi psychicky a fyzicky ubližovat. Moji rodiče si vždycky přáli syna, to on byl priorita.. záčal mě mlátit slovně napadat a kopak do mě a tím začaly moje problémy.. nyní mi je 17 a můj bratr pořád žije u nás doma, nenávidím ho, už za to, co udělal mojí matce. Psychicky mojí matku napadá.. krade ji peníze.. ničí věci a nazývá ji ohavnými názvy. Ale ona? Ona je neskutečně zaslepené a vždycky se vynervuje a nikdy tomu nedá konec.. změnu ani nic.. moji rodiče. Moji rodiče jsou skoro u rozvodových papírů.. můj otec propadl alkoholu a když je pod vlivem alkoholu.. ubližuje nám. Psychicky a fyzicky... tříská se vším.. řve přes celý dům... hádají se každý den.. od rána do večera.. do toho se zapojí můj bratr. Od malička zažívám doma neskutečně problémy, které mou psychiku narušily.Dále, od malička mám problémy s kolektivem ve škole.. zažíla jsem šikanu, pomluvy tak, které skončili u policie, krádež mé věci, úškleby, posměšky... moje základní škola byla těžká co se týkalo kamarádů.. bylo to pro mě těžké.. nikdo mě nepřijal a to jsem byla celkem dost sociální člověk.. smála jsem se, snažila jsem se získat si kamarády, ale byly skupinky lidí kde já nikam nepatřila.. přišla jsem na střední školu a je to ještě horší, doma to je na mě velký nátlak a ve škole to je ještě horší.. je toho moc. Ty lidi.. jsem absolutně sama, nikdo mě nechápe a já se snažím získat si kamarády. Řeší se tak problémy v kolektivu, neůcta, pomluvy, hádky, posměšky.. je toho na mě moc. Ani jednou jsem ve škole nezažila dobrý kolektiv, táhne to jen samé problémy a už to padá na mě velice špatně. Dojezd, těžké učivo, kolektiv, problémy, závistivci (studuji práva 2. Ročník sš.) Den co den to je doma horší a horší.. ve škole to je na mě už moc.. doma.. škola... nestíhám záliby, nestíhám nic, nemám na to. Psychiku mám už velice nízko... do toho mám od malička těžké problémy s žaludkem.. při kterých jsem byla už hodněkrát v nemocnici.. každý den vstávám s velice těžkýma bolestma..už nevím co mám dělat. Je toho moc.. cítím se velice, ale velice špatně.. mám dost špatný žaludek, cítím se slabá a slabá.. hlava mě nikdy nebolelq a každý den mám silnou migrénu, jsem každý den neskutečně unavená, jsem nesoustředěná a to nejhorší co mě nejvíc trápí je stres.. neskutečný stres ze kterého ještě zvracím.. a.. už nic nezvládám. Jediné moje východisko byla moje nejlepší kamarádka.. která mě opustila a já nemám nic jen hudební skupinu.. díky které ještě funguju jak funguju. Ano, je to směšné, ale je to to poslední co mám.. skupina pár chlapců kteří mě udržují. Jediný můj vzor. Prosím vás co mám dělat.. už se cítím jen na nemocnicii..

Odpověď: 22. 4. 2018, 5.27

Milá Eli, chápu, že toho je na jednu holčinu trochu moc :( . V takovém případě člověk snad pochopí, že si mladistvý zažádá o dětský domov... nebo alespon internát. Chápu i tu nemocnici... Požádej o pomoc psychologa ve škole/poradkyni... plánuj svůj bezpečný domov... Držím palce.

Anonym píše: 17. 4. 2018, 23.48

Dobrý den, oc začátku roku, jsem se rozhodla ze budu lepší clovek, ze se budu snazit všem pomahat a dělat ze světa lepší místo. Kamarád je závislý na pervitinu, delší dobu jsem se mu snažila pomalu pomoc a zeptat se ho na jeho problemy, bohuzel jsem ho tím akorát rozčilila. Co jsem udělala špatně? Chtěla jsem mu jen pomoct, zablokoval si mě na všech sociálních sítích a už mě nikdy nechce vidět. Je mi to moc líto. Myslíte, ze za to můžu já? Odpustí mi někdy, vlastně ani Nevím, co by mi měl odpustit. Prosím poraďte mi co mám dělat? Mám přestat být tak naivni a nebýt na všechny pořad jen milá?

Odpověď: 22. 4. 2018, 5.22

Milá Neznámá, hezké rozhodnutí, hezká touha... Pomáhat můžeme jen tomu, kdo o to stojí. Možná vnímal tlak, že vám na tom moc záleží... možná ne... lidi jsou divní a závisláci obzvlášt... vy můžete dát podporu, ale nemůžete přejímat zodpovědnost, tu vždy ponechte na straně podporovaného... nemůžete nést jeho balík... Nežadonte, nechte ho jít.

Lukáš píše: 17. 4. 2018, 22.27

Dobrý den. Je mi 21 let. Už měsíce jsem neprožil upřímnou radost. Přitom jsem zažil za poslední půl rok velký kariérní úspěch, koupil vlastní dům, nemám dluhy, bydlím sice sám, jen s domácími mazlíčky, ale mám přítelkyni. S rodinou mám vztahy sice trochu horší, ale nepřijde mi to nijak hrozné. I přesto se neumím radovat ani z maličkostí, ani z velkých věcí (např. nové auto), ani ze zážitků (oslavy, posezení s přáteli, sex...), ani z peněz. Nic a nikdo ve mně neumí vzbudit pozitivní emoce (pořád se přetvařuji). A taky nevidím smysl ve spoustě všedních činností. Několikrát jsem i myslel na sebevraždu, ale chuť žít mě nikdy úplně nepřešla, a řekl bych, že umřít se dokonce bojím i když nevidím ani smysl života. Byl bych rád za nějakou radu, jak mám přijít na to, co by mi zase udělalo upřímnou radost. Nebo jak dojít k analýze vlastního podvědomého problému. Předem děkuji za reakci.

Odpověď: 22. 4. 2018, 5.18

Milý Lukáši, vnímáš to dobře, důležité je najit vztah k životu, vnímat jeho smysl... ten budeš muset pohledat... je to tvoje výzva... Mít či být? co je to být?

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1