Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Dana píše: 17. 6. 2018, 11.38

Dobrý den, přítel mě po 4 letech opustil poté co jsem se rozhodla začít studovat v Německu. Odjela jsem tedy sama do země, kde se domluvím pouze anglicky a během té doby se mi sám ozval, že by mě chtěl navštívit, že mu chybím. Já svoje city k němu po celou dobu nezměnila, i když jsem nebyla schopná mu o nich říct. Užili jsme si společně skvěle pár strávených dní a pár týdnů na to jsem dorazila zase já za ním. Byla jsem zase šťastná a konečně jsem měla zase pocit, že pro něco existuju. Problém nastal, kdy začal mluvit o tom, že neplánuje dokončit školu, kterou jsme společně začali, že je spokojený s prací a je konečně dostatečně společensky produktivní a neláká ho něco na tom měnit. Nic měnit jsem po něm ale nechtěla, jen mě trápilo že nemyslí na budoucnost. Co se nestalo, místo práce na dokončení školy si našel mladší a zajímavější slečnu, co zatím plánuje užívat život a nemyslet na budoucnost. Změnil se hodně, oproti tomu jak dospěle na mě působil na začátku, mi ted připadá jako dítě, co tráví dny hraním svých her i v realitě. Nemůžu se ale stále posunout dál, miluju ho a pořád mám pocit, že je to jeho nějaká fáze, kterou si musí projít a nemůžu se proto posunout dál. Ale ublížil mi a vím, že jsem neměla dovolit aby za mnou jezdil, ale byl to na krátkou chvíli moment, kdy jsem byla skutečně šťastná a nic nechybělo. Oběma nám je 26, je ještě vůbec šance, že se to někdy může zase vrátit? Nebo bych ho měla už vymazat ze svého života a na nic nečekat?

Odpověď: 24. 6. 2018, 18.31

Milá Dani, doporučuji žít tady a ted - tzn. nepřemýšlet, zda se vrátí neb ne, ale žít tak, abyste naplnila svuj život, žijte vztahově co nejpoctivěji, pracujte a kvalitě srdce... na jeho uvolnění - třeba se objednejte... držím palce.

Jana píše: 17. 6. 2018, 9.09

Dobrý den, příteli i mě bylo už víc jak padesát. S přítelem jsme více jak čtyři roky. Když byla před dvěma roky z mojí strany řeč o svatbě, byl zásadně proti, že razítko nepotřebuje. Má za sebou jedno manželství s rozvodem před 10ti lety. Společně investujeme, já do mojí chalupy a on do svojí a společně jsme na hypotéku koupili ještě jednu chalupu. Začala jsem opět mluvit o svatbě, tentokrát řekl, když to teda chci, tak si mě vezme kvůli mě. Mám počkat až si mě bude chtít vzít, protože to chce i on nebo je to normální, že se nechce ženit a kvůli mě to udělá? Děkuji za odpověď.

Odpověď: 17. 6. 2018, 9.46

Milá Jani, neumím jednoznačně odpovědět. Obecně: svatba dle našeho právního řádu je velmi ekonomický svazek - zodpovědnost za dluhy, životní úroven a dědictví - pokud neexistuje předmanželská smlouva. V ideálním případě je propojení páru na všech úrovních žádoucí. Svatba jako rituál prožitý i na vnitřní úrovni má pro pár samozřejmě význam. MOžná by to chtělo projít si oba poctivě své vnitřní pocity, strachy, které se váží k tématu svatba.

Medvěd píše: 16. 6. 2018, 12.42

Ahoj, chtěla jsem se zeptat jestli je normální když mi je 14 a líbí se mi muži ve věku 20-25 let. Moje mamka říká že to je jen dočasné ale jak tak vzpomínám, byla jsem taková i v menších letech. Já vážně nevím co s tím a jestli to brát jako chvilkové a nebo taková už prostě jsem.

Odpověď: 17. 6. 2018, 9.35

Milá Medvědice, líbit se nám může ledacos... učte se milovat... (popř. zkoumejte, jak na vás působí)

Leila píše: 15. 6. 2018, 20.37

Mám už od malička, kam až mi paměť sahá, takový problém. Jsem byla. Cela moje rodina je bílá pokud vím. Ale už od mala jsem byla být nechtěla a necítila jsem se úplně tak. Je to hlavně i o Africe. Jednou mi bylo špatně psychicky a ja nahlas bez přemýšlení placla: chci domu, do Afriky!!!! Jen Tak pro sebe nikdo to neslyšel. Nevěděla jsem proč jsem to řekla prostě to že mě nějak vyšlo, nevim proč. Jako malá jsem chtěla mít za mamzela černocha,od malička miluju syte Barvy, exotické papoušky. Když byla někde nějaká pohádka já jsem vždycky chtěla být ta cernoska. Líbí se mi cernoska kultura, hudba no prostě všechno. Kdyby byly dva cizí lidi a ja se měla rozhodnout s jakým půjdu a jeden by byl černoch a druhý běloch bez váhání vždycky si zvolim černocha. Když jsem jednou měla fakt špatnou náladu, kdy jsem se úplně mracila a byla úplně otravena, tak jsem šla po ulici a viděla jsem tam asi 3 černochy. Hned jsem se automaticky usmála a nejradši bych tam zůstala. Popis pocitu něco jako bezpeči a rodina. Nevim Proc to tak mám a stále nad tím musím přemýšlet. Je to kvůli tomu že mám něco v hlavě v nepořádku, nebo něco co se mi stalo z dětství? Jaké můžou být všechny možnosti příčiny? Děkuji za odpověď

Odpověď: 17. 6. 2018, 9.32

Milá Leilo, je možné, že minulý život jste mohla prožít někde blíž rovníku. Můžete si zkusit něco z toho zpracovat. Minulé životy není třeba opakovat, to by nebyl vývoj. Nenarodila jste se však sem náhodou, řešte aktuální stav. Pocit bezpečí si máme umět dělat v sobě... Přeji vše dobré.

Adam píše: 15. 6. 2018, 9.26

Dobrý den, mám sedmiletého syna, o kterého jsem se staral od narození dva roky sám, poté přišla kamarádovo sestra, že by chtěla se mnou začít chodit, byl jsem na vážkách, protože přítelkyni bylo v tu dobu 18 let. Všechno jsem ji vysvětli co to všechno obnáší a ona i přesto se mnou chtěla být a já jsem vzal v potaz, že i ona byla z neúplné rodiny, takže by k malému mohla mít hodně blízko. Začal jsem chodit do práce, jelikož jsem byl na RD, takže péče o syna byla na mé přítelkyni, kde ji pomáhala tedy i má matka. Myslel jsem si, že je vše v pohodě, ale po čase jsem zjistil, že k malému tak netíhne, po rozpravě s ní, mi tvrdila, že ještě nemá v sobě mateřský pudy a až bude mít své vlastní dítě, tak je jistě projeví. Nechal jsem se přemluvit, ale nelituji toho, protože dnes máme krásnou 5 měsíční holčičku, ale bohužel chování k mému synovy, kterému je už 7 let, se chová, jako k cizímu. Když se ji zeptám, proč se s malým, taky nepomazlí nebo neobejme, tak mi odpoví, že má on přijít za ní sám, že se mu vnucovat nebude a, že ji stejně jako mámu nebere, protože má radši svoji babičku, tedy mou matku, protože přeci je u ní víc než u nás doma. Když se jí snažím vysvětlit, že ten kluk potřebuje vidět taky tu lásku od ní, tak si myslí svoje. Další věc je, že přítelkyně se nechává ovládat svou matkou a jejími radami. Od sedmi rána bombarduje moji přítelkyni sms, co budeme nebo kde budeme dělat nebo vařit. Dokonce se plete i do našich hádek. Když jsem jí vynadal, ať se do našeho vztahu neplete, dala chvíli pokoj, ale potom to začalo na novo. Věc se má totiž tak, že matka mé přítelkyně neměla první manželství šťastné ,a proto nemůže skousnout, že by její dcera měla hnedka na poprvé šťastný rodinný život. Vím, že kdyby nebylo její matky, tak dnes má má přítelkyně k synovi mnohem blíž. Nevím jak to mé přítelkyni vysvětlit, ale ohledně své matky nechce nic slyšet a dokonce to není ani pravda. Já jenom nevím co mám dělat, protože přítelkyni miluji a nechci, aby mé další dítě bylo opět z neúplné rodiny. Když ji požádám, aby jsme šli spolu do poradny, tak mi odpoví, že není blázen, takže chodit nikam nebude.Už si opravdu nevím rady

Odpověď: 17. 6. 2018, 9.25

Milý Adame, situace složitá, mzrí mne, že přítelkyně má pocit, že pracovat na harmonii v rodině je jen pro blázny - zajímavé pojetí ;) . Můžete vůči ní komunikovat, že vás situace trápí, že to ovlivnuje i váš cit k ní... že byste rád, aby s vámi spolupracovala... že takové rozložení vztahů v rodině může přispivat k tenzi a rozdělení... V obecné rovině nikoho k lásce nedonutíte...budete muset situaci přijmout... můžete se stavit a projdeme vaše pocity a možnosti kolem této situace.

Lee píše: 14. 6. 2018, 15.07

Mám přítele a on je hrozný cholerik, za každou věc je na mě naštvaný, ať už ho naštve někdo ve škole, nebo v práci, tak vyjede na mě. Hned co já řeknu a je trochu proti jemu nebo ať už to není proti jemu, tak je hrozně naštvaný. Začne ječet a je hnusný, chyby hází na mě. On dělá, jako kdyby neměl chyby a já nevím co s tím. Já jsem melancholik a pak si to všechno beru hrozně osobně, že je to opravdu moje chyba... A nemohu říct svůj názor, je hned přehlušen, já musím poslouchat na 100% a každá věc co udělám a není podle něho je špatně, nevím co s tím mám dělat, nechci ho opustit, miluji ho.

Odpověď: 17. 6. 2018, 8.28

Milá Lee, budte s ním tak dlouho, dokud vás to bude bavit ;). Na životní spokojený vztah to nevidím.

Radim píše: 12. 6. 2018, 16.22

Dobrý den, jsem v docela svízelné situaci. Předem bych se představil. Jmenuji se Radim a je mi 19 let a před časem jsem složil maturitní zkoušku na chemické průmyslovce v Ostravě. Nyní přejdu k věci. Je to již skoro půl roku, co jsem poznal mou tehdejší přítelkyni, se kterou chodím 4 měsíce. Brzy ji bude 17 let. Zezačátku se jevila jako naprosto ta pravá holka, ikdyž jsem si zezačátku snažil nic nenamlouvat, když jsem de-facto o ní věděl jen málo. Rozuměli jsme si po mnoha stránkách. Měli jsme dost podobné představy o životě, co se nám nelíbí, co nám vadí, apod... I teď si stále myslím, že je to fajn holka. Mezi její koníčky patří například skaut, kde již dělá vedoucí skupiny a učí děti různé užitečné věci do života. Má docela relativně slušné základy psychologie. Asi měsíc po tom, co jsme spolu byli se objevily první vážnější problémy, které má doteď. Jedná se o \"chronické pocity prázdnoty\", kdy neví proč tu vlastně je, nic ji nebaví, brečí a dokonce tvrdí, že nechce žít. Údajně se s tím svěřuje jen mě. Navenek se tváří velmi sťastně, pořád se směje a má takové \"dětinské manýry\". V tu chvíli se s ní člověk cítí fajn. Ona se velmi ráda obklopuje lidma a neumí trávit čas sama se sebou. Když se vzácně taková chvíle stane, neustále je na mobilu a pak ji to štve a u žádné jiné činnosti dlouho nevydrží. Měl jsem u ní podezření na skrytou depresi. Po čase se začaly ty její \"výpadky\" stávat častěji. Když je sama, cítí se prázdně a nic ji nebaví a stěžuje si na život, začne mi psát nepříjemné zprávy a potom toho moc lituje. Děje se to pořád dokola. Snažil jsem se ji pomáhat tím, že jsem více s ní, ale ukázalo se, že to spíš situaci zhoršuje, protože své štěstí a radost váže na to, jestli s ní zrovna jsem nebo ne. Pořád se jí stýská až ji to chvílemi ubíjí (především když je sama). Pravděpodobně musí mít nízké sebevědomí, ale nechci soudit... Nevím jak ji už mám pomoct, žádné zprávy a nic co dělám situaci nelepší. Sám se delší dobu vzdělávám v psychologii a vím, že s jejími vnitřními problémy jí pomoct moc nemůžu. Člověk musí najít oporu sám v sobě a mít se rád. Jenže ona si pořád na sebe stěžuje, jak je hloupá a tak (přitom je nadprůměrně inteligentní, ve škole vyniká a při rozhovorech je taky vidět, že hloupá ani náhodou není). Na chválu občas reaguje negativně, předem věci odsuzuje jako že se nepodaří nebo se něco pokazí. Například jsem k ní chtěl jednou přijet, abych se podíval, co vymýšlí pro ty děti ve skautu. Nemohl jsem uvěřit tomu, jak 16 letá holka organizovala program pro 20 dětí, měla tam stejně staré kolegyně, ale ty to příliš pod kontrolou neměly. Den předem mi psala, ať nechodím, že to bude asi \"na hovno\" a že se budu nudit. Když je na mě občas nepříjemná, tak se mi moc omlouvá a začne mě málem uctívat jako boha a říká \"se mnou to nemá cenu, vykašli se na mě a zapomeň\" a podobné řeči toho typu. Taky jsem zjistil, že nemá pevné zásady. Když jsme spolu začali chodit, tvrdila, že cigarety ji absolutně odpozují a že nechápe, jak může někdo kouřit. Nedávno byla s kamarádkami (se kterými spí v pokoji na intru) venku, a ony všechny kouřily. Údajně se podle ní nedá vydržet, jak všichni kolem kouří a párkrát si potáhla. Potom mi svatosvatě slíbila, že kouřit nikdy nebude a další den mi ubrečeně volala, že si dala cigaretu zase s kamarádkami, že ji to prý přemlouvaly. Je docela problém, že se kamarádí i s lidmi, kteří ji využívají a škodí ji,, ona to ví, ale nechce o ně přijít. Tímto porušením trochu otřásla mojí důvěrou k ní, protože když mi oznámí, že je manipulovatelným člověkem, tak nevím, co ji můžu věřit. Žádná ultimáta ji dávat nechci, protože tohle je manipulativní technika, ale chci to s ní řešit. Protože kvůli toho, aby zapadla si může zničit život. Veškerá má varování o důsledcích kouření smetla ze stolu, že ji to nezájímá a podobně. Pak mi řekla, že obecně nemá ráda ty moje \"filozofické kecy\" a že to nebere vážně. Jindy se s ní mám vážně výborně a nechci kazit den tím, abych vytahoval tyto věci. Ale přetvařovat se neumím a dělat že nic nevidím taky ne. Jednak se nechci dívat, jak se milovaný člověk zabíjí před mýma očima a taky na ten její špatný vztah k sobě samé. Většina našich problémů souvisí s jejím špatných vztahem k sobě samé. Velmi se snaží pomáhat ostatním, ale nepomůže nikdy sobě. Velmi špatně snáší, když ji někdo nemá rád nebo si na ni začne stěžovat. Prý za její problémy částečně může to, že její kamarádi se o ní málo zajímají nebo ji podle ní vnímají jako nějakou \"slepici\" a neustále se v tom točí. Problémy se s ní řeší velmi obtížně, protože buď je zničeho nic \"všechno v pořádku\" nebo se tváří, jakože nic nebo se o tom bavíme, ale nakonec se stejně nic nevyřeší. Návštěvu psychologa odmítá a já přemýšlím, jestli bych neměl tyto problémy sdělit její mamce. Ona se jí nechce svěřit, protože podle ní má spoustu práce a nechce jí přidávat další. Já v ní vidím obrovský potenciál, a tamy kdyby více zapracovala na sebedůvěře, tak by to velmi prospělo našemu vztahu. Ty její časté \"výpadky\" a problémy s tím spojené začínají mít negativní vliv i na mě. Nesnáším zrovna nejlépe situace, když je na tom takto zle. Pořád píše jak mě potřebuje, a že beze mě něco nezvládne. Já teď nevím co mám dělat. Jistěže jsem zvažoval i rozchod (kdyby byla starší, už bych to asi udělal). Jenže zase nevím do jaké míry můžou její problémy souviset s pubertální hormonální destabilizací, menstuačním cyklem, věkem a tím, že je přirozeně citlivá. Nemůže to jistě být \"výmluva\" na všechno co není v pořádku ale určitě to musí mít váha. Chci se zeptat, jak velkou? Vím, že opustit ji by pro mě bylo velmi obtížné, protože ji miluju a sám jsem dost citlivý a rozchod by její situaci mohl ještě více zhoršit tak, že by se ještě více uzavřela a podobně. Zase ale chci myslet i na sebe a abych se s ní nevezl dolů. Taky potřebuji, abys se mohl v těžké situci opřít o přítelkyni a aby jsme si navzájem dodávali energii. Je to pro mě velmi obtížná situace a nevím moc, co mám dělat. Poslední dobou ještě vše zhoršuje možnost, že začne kouřit... To vše dohromady mi začíná už působit bolest. Chtěl bych počkat určitou dobu, jestli nedojde k zlepšení, ale nevím, zda-li to může pomoct. Vím, že konečné rozhodnutí je na mě, ale potřeboval bych od zkušenější osoby získat její pohled na věc a případně nějaké doporučení. Moc děkuji. Radim.

Odpověď: 17. 6. 2018, 8.26

Milý Radime, je pravda, že v partnerství by měla energie volně proudit a výměnu se násobit. V rovnoceném partnerství to dlouhodobě nelze mít rozložené jako rodič/dítě. Můžete partnerce říci, že tím, co dělá, sevám vzdaluje, že vám ve vztahu začíná chybět partnerka a že nevíte, kam to půjde dál... že je možné, že ji můžete mít rád i nadále, ale že už ne jako partrnerku. Myslím, že zamyšlení o tom, jak reagovat na změnu partnera v průběhu vztahu najdete v https://www.databazeknih.cz/kniha-v-bazaru/o-lidskych-vztazich-rady-pro-zivot-3790 Je pravděpodobné, že přítelkyně má před sebou cestu hledání a snad nacházení sebe sama, vztahu k sobě a k životu. Pamatujte, že nemůžete za druhého dělat rozhodnutí, nést jeho batoh ani měnit myšlenky ani odžít život... Držím palce.

Martina píše: 11. 6. 2018, 11.09

Dobrý den, děkuji za odpověď k příspěvku z 6.6. 20:06, ohledně přítelových bejvalek a jejich smskování... Doporučila jste mi ať se u vás zastavím, jenže to nepůjde, jsme ze severu čech a přítel ani neví, že sem takhle píšu...to ani vědět nesmí, myslím že by nebyl rád a má za to, že jsme si to vyříkali a myslí si že to je v pohodě a já taky...nedoporučila byste mi nějakou tu meditaci nebo něco na uvolnění mysli nebo nějaké obdobné články, ale abych to mohla praktikovat doma?? Dá se něco najít na internetu?? Budu moc vděčná..

Odpověď: 17. 6. 2018, 7.43

Hezký den, meditace na uvolnění mysli https://www.youtube.com/watch?v=lpSv91OAY3s - delší https://www.youtube.com/watch?v=OI9tgB5n5Lw - krátké https://www.youtube.com/watch?v=JNsGDZ_5IaM - sebeláska https://www.youtube.com/watch?v=veUU8yHQUrg&index=2&list=LLzxPmwRBunofl-Ihq8TQHEw - Božská Meditace https://www.youtube.com/watch?v=v3vchhzR1Fg – udržení klidu https://www.youtube.com/watch?v=AkXwz8FmXHc – tibetské umění jak vyjít s lidmi Jsou užitečné... jen nejsou na míru Knihy o EFT https://www.google.cz/search?q=knihy+o+EFT&oq=knihy+o+EFT&aqs=chrome..69i57j0.3372j0j7&sourceid=chrome&ie=UTF-8

Smutná píše: 9. 6. 2018, 18.29

Dobrý den. Nějak přestávám rozumět svým rodičům, hlavně mamce. S mamkou jsme vždycky vycházely skvěle, a to pořád trvá, ale jen pokud jsme spolu samy. Když jsem u ní na návštěvě, nebo když spolu jdeme do města, ke kadeřnici, atd, skvěle si rozumíme, jako nejlepší kamarádky. Ale jak je v naší přítomnosti můj brácha, táta, tak je mamka jiná. Lehce arogantní, chladná, občas až protivná, když na ní mluvím, tak mě buď úplně ignoruje, nebo něco odkýve, a aniž bych domluvila, tak začne mluvit s někým dalším o úplně něčem jiném, a když se jí zeptám co jsem říkala, tak neví. Takže to pouští uchem hned ven. Když třeba všichni grilujeme, tak už radši jen sedím a mlčím, protože vím, že mě stejně nikdo neposlouchá. A pak se všichni diví, že vypadám nějak smutně. Nebo naši neumějí říct věci upřímně. Když jsme třeba měli jet všichni na výlet, a našim se nechtělo, tak ne aby řekli přímo, že se jim nechce. Oni se začali vymlouvat, že jim není dobře, nebo že je táta utahaný. Nebo jsem jednou chtěla jestli by mě zavezli do obchoďáku, a dostalo se mi odpovědi, že ne, že táta je už utahaný a není mu dobře. Ale chvíli potom šel na ryby. Nejsem blbá, a vidím když se jen trapně vymlouvají. Jednou jsem poprosila naši jestli by mi po cestě domů nezastavili v restauraci, že bych si koupila domů pizzu, měla jsem hrozný hlad. Bylo by zdržení cca 15 minut. Ale ne, prý je to zbytečnost, a táta je hrozně unavený, tak že se jede domů rovnou. Nebo nesnášejí svoji snachu, doma ji pořád pomlouvají (čemuž se nedivím, ona je vážně zlá), když je u nich na návštěvě a pak odejde, tak jsou z ní na infarkt, ale před ní vždycky dělají ťuťuňuňu, Lucinko sem, Lucinko tam,dávají jí i víc dárků k Vánocům a narozkám než mému manželovi. O dárky nejde, ale nechápu logiku jejich uvažování. Já našim pořád s něčím pomáhám, můj brácha na ně kašle, vždycky jen přijde když něco potřebuje, s něčím pomoct, půjčit peníze, chodí k našim každý den na oběd. Někdy si vezme jídlo i pro svou ženu. A když už se načne téma, že by našim taky mohl s něčím pomoct, tak to sice přiznají, ale zároveň se ho zastávají, že on je vlastně hrozný chudák, že má moc práce, a ženu na houby. A poslední problém - mamka je příšerně bojácná, ona se bojí úplně všeho. Když máme něco plánovat,třeba výlet, tak pořád říká že nemá cenu něco plánovat, že co když nám bude špatně, nebo co když nás bude něco bolet. Tohle říkala i při plánování mé svatby, do všeho chtěli mluvit, a nakonec ta svatba stála za houby, protože nic nebylo pořádně naplánované, a spoustu věcí považovali za zbytečnost kterou rozhodně nepotřebujeme. Dneska jsme byli na jedné akci venku, a začala se obloha lehce zatahovat, a ona hned vyděšená že z toho bude určitě bouřka, a déšť. Pak začal vítr, a ona měla téměř paniku, že se jí to nelíbí, že z toho něco bude, a koukala kam bysme se utíkali schovat. Nebo když jedeme autem, tátovi pořád mluví do řízení. Že jede moc rychle, nebo o kus dál na křižovatce zastaví auto, a mamka už piští ať táta dává pozor, že co když se ten druhý rozjede, a nebo co když vůbec nezastaví. Když v koloně ve vedlejším pruhu stojí kamion, to je teprv panika. Myslím že tím ale tátovi klidu nepřidá, spíš naopak. Je hrozný když s nima někam jedu a stokrát slyším pozor, bacha, co děláš, ty nekoukáš, atd. A pořád s tátou vedou žabomyší hádky. S mým mužem bysme v létě chtěli vzít na výlet moje rodiče, ale už zas vidím, že nebudou chtít jet s náma, že si radši každý vezmem svoje auto (nebo my pojedeme v jejich, s tím že celou dobu zas budem poslouchat jak mamka tátovi kecá do řízení). Přitom můj manžel řídí skvěle,ale mamka by asi nesnesla celou cestu sedět vzadu a nemít takový přehled. A na výletě poslouchat jak je co daleko, že je bolí nohy, tam že nejdou, a že támhle to ne, a támhleto že je zbytečný...Když se někdy zmíním proč jsme za celý život nejezdili víc na dovolenou nebo aspoň na výlety, tak mi řeknou že se jezdilo ( za mých 29 let 2x dovolená,když jsem byla hodně malá, a dva jednodenní výlety). A to prý stačilo, že není potřeba pořád někde lítat. Deset let si plánovali že pojedou na dovolenou, a vždycky z toho couvli. Až letos jsem jim pomohla vybrat a zarezervovat hotel, tak se nemůžou dočkat, ale prý kdybych je do toho nedokopala, byli by zas jen doma.A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Naši se chovají jak protivní důchodci, přitom tátovi je 58, mamce 53. Už několik let slyším jen nářky, jak je vše bolí, jak jsou už staří, když řeknu že něco bolí mě, tak se mi dostane odpovědi, že to není možný, že mě nic ještě nemůže bolet když jsem mladá, ale oni že už jsou staří...Je to normální v jejich věku? Chtěla bych aby byli zas plní energie, a aby měli zas radost ze života...

Odpověď: 10. 6. 2018, 6.31

Milá Smutná, je vidět, že vás to trápí. Vězte, že jediný člověk, kterého můžeme nějak ovlivnit jsme my sami - ty ostatní jen když se našemu vlivu otevřou a je to jejich zodpovědnost. Takže by bylo vhodné propustit své obavy o rodiče, uzdravit své bolesti... a jim popřít cestu, kterou si vybírají. Bohužel takové vnímání dětí - syn je chudák... to se děje v nejedné rodině... Bylo by to vhodné na spolupráci - můžete se objednat... A držím palce

Daniel píše: 9. 6. 2018, 18.19

Dobrý den. Potřeboval bych pomoc přátelé neví co se mnou a já také ne. Měl přítelkyni kterou jsem miloval a stále miluji, ale její rodiče nechtějí abych s ní byl. Proto se se mnou rozešla. Nevím co dělat propadám depresím sebepoškozováním a sklonům k sebevraždě. Občas mi připadá že můj život nemá cenu.Dále mě dělá problém strach nedokážu jí říct do očí co k ní cítím

Odpověď: 10. 6. 2018, 6.13

Doporučuji knihy - Miluj svůj život, Osobní síla a rozvojové semináře

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1