Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

anonymka píše: 4. 7. 2018, 9.37

Dobrý den, prosím Vás o názor na mou situaci, jelikož jsem to už řešila s rodinou, kamarády, známými a bohužel mám rozdílné odpovědi, proto se obracím na Vás, odborníka. Je mi 21. Nedavno jsem poznala na www stránce jednoho kluka, je mu 27. Chci říci, že mám ověřeno, že to není podvodník, fotky jsou pravé, info co o sobě říká, zkrátka za nikoho se nevydává. Ještě jsme se neviděli a o to jde. Nevím, zdali jít vůbec na schůzku, protože nerozumím jeho chování. Když jsme se poznali, byl OK, ale potom začal s chutěma na sex, často mi o tom psal, jak mu to chybí. Vadí mi to, napsala jsem mu to. Celkem se uklidnil, byl zase v pohodě. Ovšem nepravidelně o tom zase začne a je mi to nepříjemné, trochu se bojím, aby mě nechtěl jen právě kvůli sexu. Nevím, co mám dělat, jelikož když je v pohodě, tak se bavíme o životě, o různých věcech. Hrozně se mi na něm líbí to, jak je už vyspělý a ví co chce, máme stejné zájmy, stejné názory na svět, moc si spolu rozumíme. Je milý, hodný, obětavý. Ovšem pořád je tam to ale, když začne jaké má chutě na sex. Nechci aby to na mě hrál, aby si pak užil. Mluvila jsem s ním o tom, on prý, že pořád sex nechce, ale podle toho jak se chová online, mi přijde že ho chce až moc. Nevím, zdali mám jít s ním na schůzku. Známí mi říkají, vyzkoušej to, uvidíš, někdo říká pryč od něj, je to úchyl. Jak to vidíte Vy? Je to opravdu tak špatný člověk? Mám se raději na něho vykašlat? Děkuji za názor!

Odpověď: 8. 7. 2018, 8.41

Milá anonymko, muž, který neví, že vše má svůj čas a vývoj - tzn. námluvy, důvěra, vztah - sex, není tak vyspělý, jak si myslíte a jak si myslí on. Patrně nemá sexualitu pod kontrolou a to je vždy rizikové. Tu konverzaci jsem nevidela, nevím, jak moc tedy. Je bežné, že s muži sex cloumá.... Je tu i riziko, že bude zvykly na sexuální vypisování.... Je ale í pravdepodobné, že sex mu delá tlaky, protože nemá stálý partnerský život. Co získate, když se vyhnete setkání? Život je riziko :)

creepychild píše: 3. 7. 2018, 12.44

Dobrý deň. Mám viac problémov, a nie som si istá čo je hlavným problémom alebo z čoho to vzniklo, a ani neviem ako to definovať ale skúsim všetky problémy vyjadriť nižšie... 1. Ak by som to definovala (podľa toho čo som čítala na internete, a nebolo toho málo), tak by som prvý problém označila za sociálnu úzkosť alebo vyhýbavú poruchu (neviem) Ide o to, že mám problém byť s ľuďmi, najmä ak: - som chodila do školy, a celý deň som musela byť v triede/alebo som nastúpila do práce a musela som celý deň byť v kancelárii. Kde mi vadilo, že som sa cítila hodnotená nielen ako robím prácu ale hlavne tým aký som človek. Ale bolo pre mňa ťažké, a vždy je pre mňa ťažké vykonávať pred ľuďmi nejaké nové a pre mňa neľahké, hlavne kooperatívne aktivity. -Stále mám pocit že ma ľudia súdia, ohovárajú, alebo sa smejú na mne, alebo si o mne myslia zlé veci alebo už vidia aká som čudná. Čím ďalej človeka poznám, tým viac sa bojím že ma spoznáva viac a viac...keď hrozí že zistia aká som, tak sa stiahnem. V škole aj práci som preto sedela prikovaná na stoličke , a aj keď som chcela nešlo to, ísť a niekam sa začleniť. Nevedela som to, bála som sa, a ak som to aj časom skúsila, už bolo neskoro a nejak sa nezačali so mnou baviť. Preto je niekedy pre mňa ľahšie stretnúť sa s niekým koho už nikdy neuvidím, ako keby sa stretnem s niekým koho viem že budem stretávať ešte veľakrát a budem musieť sa nejak „prezentovať“ a snažiť sa nebyť čudná, čo je niekedy ozaj ťažké. Radšej občas nedávam najavo kto som, lebo sa až moc snažím byť \"normálna\", čo potom má za následok že si pripadám nudná, veľmi sa \"neprejavujem\" z pohľadu iných a tým pádom neviem nadviazať nejaké reálne kamarátske vzťahy s inými ľuďmi (ak som v spoločnosti viacerých ľudí), na druhej to je pre mňa ľahšie ak som iba s 1 človekom, čiže som schopná nájsť si napríklad partnera. Ak sa bojím že si o mne budú myslieť niečo zlé (na základe reálnych minulých divných situácií alebo na základe toho ako na tom som čo sa týka mojej aktuálnej životnej situácie, ktorá je už dlhú dobu nepríjemná, alebo ak sa bojím čo sa o mne hovorí, tak radšej sa tej situácii vyhnem. je to veľmi ľahké. Alebo, si dám jedno pivo, dve...a je to lepšie. Ale malo to svoje tienisté stránky ak som to prehnala. Mala som horšie obdobie, čo sa týkalo alkoholu. 2. Ja a alkohol Prečo som začala piť alkohol je teda asi zrejmé. Chcela som sa medzi ľuďmi cítiť príjemne. Vedieť rozprávať a nehanbiť sa tak ako sa bežne hanbím a bojím čo si o mne myslia. Vďaka tomu som sa cítila že niekam patrím, a že je pre mňa oveľa ľahšie komunikovať, aj keď som bola občas divná, lebo ja proste divná som, asi aj zato že mi veľa vecí uniklo počas celý môj tínedžerský vek, keď som bola sama a absolútne som nerozvíjala moje sociálne „dovednosti“. Sociálna som bola len keď som si dala trochu piva, ktoré mi počas výšky veľmi zachutilo. A ja som si vtedy neuvedomovala že to možno začínam preháňať. Hlavné bolo že som sa konečne cítila byť normálna, v pohode, bez strachu, bez úzkostí a nervov z toho ako sa pred ostatnými budem prezentovať... Naložila som si potom viac ako som bola schopná zvládnuť. Našla som si priateľa na škole , spravili sme bakalára a na magistra som šla aj spolu s ním na ťažšiu školu. Vzťah sa časom dosť pokazil, a škola bola na mňa priťažká. Pivné výjazdy boli častejšie a ja som pila už aj sama, keď som ostávala sama v tomto inom meste, bez chalana ktorého som ja sklamala a snažila sa zachrániť čo sa už zachrániť nedalo... Čím ďalej, tým viac som bola sama na mieste, kde som sa cítila, že nepatrím. Ešte dlho trvalo kým sme sa rozišli, vzniklo ešte x problémov medzi nami. Aj vďaka nekompatibilite, aj alkoholu a chybám spraveným počas pitia. Rozchádzali sme sa dlho, naťahovali sa. Ja som sa nechcela rozísť, ale on videl už iba hádky (alkoholové), lebo sme obaja dosť pili. On sa so mnou rozišiel, ja som porobila hlúposti keď som sa opila, a on neskôr sa dostal na psychiatriu. Mňa vyhodili zo školy. Bola som z toho všetkého zničená a celé to obdobie som pila. Uzavretá viac ako predtým, všetko ma štvalo a celý svet bol pre mňa neznesiteľný. Neskôr som nedokázala nič cítiť k ľuďom naokolo. Nedokázala som byť v pohode, a nič čo som robila, mi nepomáhalo na to nemyslieť. To trvalo asi rok, za tú dobu som sa veľakrát opila, veľa hlúpostí porobila a zistila som že keď sa veľmi opijem, nie som len emotívna a hádavá, ale mi začínalo šibať – mala som extrémne výkyvy nálad v priebehu minút, na ktoré sa nepamätám, alebo som bola až príliš neviazaná. Ale. Našla som niekoho medzičasom, a kvôli nemu som začala postupne redukovať pitie. Teraz je to už o dosť lepšie. Ale raz za 3 mesiace keď je nejaká akcia, tak to preženiem a buď sa moc bláznim ako decko (ja som vnútri strašné decko) a strápnim sa, alebo som moc emocionálna. A tak som sa rozhodla, že to utnem úplne. 3. niečo ako porucha pozornosti Toto mám asi už dlhšie. Pamätám si, že keď som bola malá, často ma mama skúšala z preberaného učiva. Raz ma skúšala z ihličnatých stromov a ja som si nedokázala zapamätať v čom sa líšili. Prišlo mi to všetko veľmi podobné a nešlo mi to do hlavy. Ako ma tak skúšala, ja som sedela na gauči a stále som sa s niečím hrala. Ju to strašne iritovalo, lebo som stále nevedela rozdiely medzi ihličnanmi a stále som bola mimo pozornosti. Raz sa naštvala a rozbila sklo na stole od hnevu. Na strednej som ale začala mať väčší problém. Už som sa učila sama, a tak to aj vyzeralo. Nevybrala som si ani moc dobrú školu – nebavilo ma to, a nesústredila som sa na hodinách. Bola som extrémne tichá už vtedy (od 7. ročníku na základnej som nemala žiadnych kamarátov na škole, až do konca strednej školy). Ak som sa aj chcela sústrediť na to, čo učiteľka vraví, nejak to nešlo. Vždy som často prešla do režimu: “Vidím učiteľku ako sa prechádza, ako sa tvári , rozmýšľam kto je v súkromí, a čo si vlastne naozaj myslí o mne, alebo či učitelia nevymýšľajú nejaké scifi spiknutie (áno vymýšľala som si divné teórie a kreslila si a hrala sa tajne na tajného agenta).“ Videla som učiteľku ako sa prechádza po triede a rozpráva výklad, ale nepočúvala som. Často som sa pristihla pritom že to čo vraví ide jedným uchom dnu a druhým von... Bola to pre mňa strata času. Pozerala som von oknom a premýšľala o tom ako uniknúť aj pred nepríjemnými pocitmi z toho že som sama, nemám kamáratov, a som považovaná za čudáka. Takto nepríjemne som sa cítila celé tínedžerské roky. Alebo som prešla do režimu snenia, a predstavovala som si niečo úplne mimo školy, učiva a podobne. Na vysokej som sa uvoľnila, čo sa týka socializácie, už som nemusela celý deň presedieť v triede a byť nútená žiť s tými istými ludmi v tej miestnosti den co den s pocitmi ktoré som vysvetlovala v bode 1. Ale učenie nebolo ľahké. Presedela som dni a noci pri učebných materiáloch, ale pri ťažších predmetoch sa veľakrát sa stalo že aj tak som dostala len E, čo je najhoršia možná známka aby človek prešiel. Moje učenie prebiehalo veľmi chaoticky. Napríklad: Zapla som PC s tým že sa idem učiť (v PC som mala študijné materiály), počas toho učenia čo som nazývala učením bolo ale aj, pozeranie internetu, hranie sa hier, pozeranie seriálov, chatovanie, kreslenie a podobne... A aj keď som sa snažila vždy vrátiť sa k učeniu, vždy to trvalo iba chvíľu a už som bola zase mimo. A ak som si učebné materiály vytlačila na papier, tak som medzi učením strávila príliš dlhú dobu kreslením po učebných materiáloch, a tie kresby boli divoké tak ako aj moja neskrotená myseľ. Bojovala som aj tak, že som si vždy vymýšľala nové a nové techniky učenia. Niektoré boli ozaj zaujímavé ako napríklad keď som chodila po miestnosti a rozprávala ako jeden známy politik. Aj som sa bavila, a aj som si zapamätala veľmi ťažké veci naspamäť. No nefungovalo to dosť dlho, a potom som už musela znovu zmeniť taktiku.... Bolo to veľmi náročné na energiu a trpezlivosť.... Ale inak to nešlo. A nakoniec, som pravdepodobne skončila tiež s nejakým E-čkom. -- Chcela by som sa už do niečoho vrhnúť, v súčasnosti nemám nejakú poriadnu robotu a ani nemám stále predstavu čo chcem robiť...mám len veľmi nejasné predstavy a nápady, a tie sa stále menia lebo sa neviem rozhodnúť čo z toho si vybrať, v čom by som mohla byť dobrá a nič neviem robiť preto poriadne. Neviem sa zamerať na 1 vec, a ak to urobím tak začnem, a medzičasom si nájdem niečo iné a nedokončím to...a tak ďalej Proste nikdy sa nikam nepohnem týmto spôsobom. A ak sa niekam dostanem, pokazím to tým že nevydržím existovať s ludmi v kancelarii (stalo sa mi už dvakrát).. Mám problém aj ak sa hráme so známymi doskové a spoločenské hry. Je to zas to že ukazovať nejaký výkon pred ľuďmi ma paralyzuje. Buď sa stiahnem alebo hrám nenápadne, bez toho aby som na seba upozorňovala, lebo nechcem vyzerať hlúpo. O to ťažšie je to pre mňa keď už teraz nepijem alkohol. Nechcem sklamať priateľa, ktorý sa rád zapája do takých aktivít a zapája aj mňa, ale nie som nikdy dosť dobrá. Nedokážem spolupracovať, cítiť sa dobre keď sa neviem sústrediť, a nereagujem dosť rýchlo pod tlakom (ked som medzi ludmi), možno som aj celkovo trochu spomalená ale viem že nie som hlúpa, a potom keď mi vyčíta že som niečo pokazila keď som bola pod tlakom, tak je to ešte ďalší tlak na mňa. A je mi potom vážne divne. Cítim potom takú úzkosť ešte aspoň polhodinu. Stačí mi aj predstava že budem niekde medzi ľuďmi a mať tam zároveň aj nejakú zodpovednosť a už sa zas cítim zle, úzkostne. Ťažko sa mi to popisuje. Ako sa mám aj bez alkoholu cítiť dobre medzi ľuďmi, pred ťažkými situáciami, pred vybavovaním dôležitých vecí, pri dôležitých rozhodnutiach, pri situáciách keď musím ukázať pred ľuďmi nejaký výkon, keď musím byť s tými istými ľuďmi dennodenne, alebo často, a čo robiť pri stavoch kedy nemám chuť vstať z postele a keď neviem kam v živote smerujem?

Odpověď: 8. 7. 2018, 8.27

Milá neznámá, Je vidět, že vám na sobě trochu záleží, že jste si s psaním dala práci. Jestli tomu dobře rozumím, vztah s alkoholem je teď už dost nevhodný, je jako součást řešení vnitřních pocitů. Doporučuji rozhodnutí, že alkohol ani jiné drogy nebudete užívat - důsledně. Doporučuji budovat vztah se sebou, kniha Miluj svůj život; Osobní síla. Pravidelná spolupráce s psychologem. Možná by nebyl od věci denní stacionář. Je treba posilit vůli a organizaci - sebeorganizaci. Máte tedy několik úkolů: - ekonomicky se o sebe postarat - bez drog - sebeorganizace, dokončovat činnosti - naučiť se efektívne práci s emocemi - focusing, meditace... Stavte se....

Ondřej píše: 3. 7. 2018, 0.00

Zdravím, snad to sem patří, a nejsem moc dobrý v popisování tak mě omluvte, je mě 18let nevím jak dlouho ale nejméňe rok mě trápí problém s myšlenkami...,občas je to jednou za týden, občas několikrát denně, prostě...moje myšlenky na mě z ničeho nic začnou \"křičet\", nevím jak to popsat, když by jsem to vzal tak že myšlenky je někdo v mé hlavě tak na mě najdou začne strašně rychle a hlasitě křičet, nedokážu se pak na nic soustředit, spát..nic. především bych chtěl poradit jestli má smysl se s tím nějak zabývat lékařsky a jestli jít na psychologii nebo psychiatrii nebo tak nějak, také by mohlo pomoci že relativně často trpím depresemi. děkuji za pomoc. a jestli tam jsou nějaké překlepy nebo věty co nedávají smysl tak mě omluvte děje se mě to právě teď a sotva píšu.

Odpověď: 8. 7. 2018, 7.54

Milý Ondro, Je to vážné téma, ani vám se mi mnoho nechce odpovídat online, alespoň telefonicky, osobně by bylo lépe - probrat, oč se jedná, jaké jsou možnosti. Klidně zdarma telefon nebo nejlépe osobně 30Minut. Jedná se o docela důležité téma. Určitě je třeba se tím zabývat.

Slečna Zmatená píše: 30. 6. 2018, 15.21

Dobrý den, existuje něco jako znásilnění ve spánku? Tíží mě takový problém. Stalo se to zhruba před půl rokem. V noci jsem měla ošklivé sny, ráno jsem se probudila vystrašená a unavená. Uvědomila jsem si také, že mě bolí \"tam\". Tak nějak odřeně, přesně tak jak to občas bolí po více divokých hrátkách s obdařeným partnerem. My jsme spolu ale za poslední tři dny nespali. Teda, jen v tom snu, co se mi k ránu zdál. Ano, měla jsem sen, jak jsme se s přítelem milovali. Nebo to nebyl sen? Vzhledem ke starostem kolem ročního synka jsem na sen i odřené \"dole\" zapomněla. Za dva měsíce se to stalo zase. Byla noc, v pokoji tma, už ve spánku,kdy můj mozek už částečně vnímal,jsem cítila jeho doteky. Chtěla jsem se otočit, aby věděl, že už jsem vzhůru, ale neudělala jsem to. Vzpomněla jsem si na svůj \"sen\". Soustředěně jsem pravidelně oddechovala a dělala, že spím. Vnikl do mě prsty, chvilku si pohrával a najednou do mě zasunul. Ležela jsem k němu zády, na boku. Velmi opatrně přirážel, dával si moc záležet, aby mě nevzbudil. Dosáhl toho, čeho chtěl,pohladil mě, dal mi pusu do vlasů a během chvilky usnul. To ráno jsem probrečela s myšlenkou, že mě můj vlastní partner, otec našeho syna, znásilnil. Vědomě se mnou spal, když já jsem \"spala\". Připadala jsem si špinavá a podvedená. Zradil mě. Ponížil a využil. Ani nevím jak, i tahle událost za pár dnů opustila mou mysl. Syn byl často nemocný, běhala jsem kolem něj celé dny a večer ulehala k seti vyčerpaná. Měla jsem a dodnes mám velmi tvrdý spánek. Kolikrát mi přítel vypráví, jak ho v noci vzbudil ohňostroj nebo pokřikující opilá mládež a já prý spala jako dřevo. Jen tak něco, kromě syna - asi mateřský instinkt, mě nevzbudí. Od té doby, co jsem u \"toho\" nespala, se to stalo ještě třikrát. Naposledy včera v noci. Přítel neví, že u toho nespím. Co mě tedy vlastně trápí? Pocity, které z těchto aktů mám. Přítele miluji a snažím se chápat jeho potřeby, sama sobě vysvětluji, že to může být nějaká jeho touha, kterou se mi stydí říct. Mám to stále na paměti, ale nemůžu se těm pocitům bránit. Vždycky po \"tom\" skoro hystericky brečím, jsem zoufalá, nešťastná, připadám si špinavá, musím se hned osprchovat a je mi smutno. Mám pocit, že mě tím zradil, podvedl, zneužil. Zneužil mé tělo, aniž by věděl, jestli s tím, co dělá, souhlasím. Ztratila jsem k němu důvěru, \"bojím\" se, kdy to zas udělá. Mám chuť ho opustit, ale bojím se, že by se mi vysmál, že si jen vymýšlím. Žádný důkaz o tom nemám. Jsem bezradná.

Odpověď: 8. 7. 2018, 7.42

Milá zmatená, tak přemýšlím, proč "chtěla jsem se otočit, aby věděl, že jsem vzhůru, ale neudělala jsem to..." vlastně úspěšně spolupracujete na prohlubování svého traumatu. Doporučuji nepředstírat spánek a s partnerem si promluvit. co chcete dělat se svými pocity? Chcete je rozpustit? Můžete se objednat sama či s partnerem. Více nevnímám do poradny online, protože skutečně citlivé téma s možným dopadem na rodinný život.

Masha píše: 30. 6. 2018, 12.04

Jsem s partnerem 18 let, máme 9 letou dceru. Nedávno jsem přišla na to, že mě podvádí. Už to udělal jednou před 4 lety.Tehdy to byl tak velký šok, že jsem nemohla, ani pracovat. Pořád jsem brečela. Tak mě to vyvedlo z míry. Nikdy bych to od něj nečekala, tak hodně jsem mu věřila. Tak hodně jsem věřila v nás, že se nám tohle nikdy nestane. Tehdy jsem mu napsala (ano napsala, protože jsem to nedokázala říct a protože asi spolu nedovedeme o těchto věcech mluvit), že mu dávám čas, aby si rozmyslel co chce dál. Jestli chce zahodit všechny ty roky, které jsme spolu prožili. Že mu dávám čas, ale že to nesmí trvat dlouho, protože to dlouho nevydržím. Nakonec řekl, že to skončilo, že si vybral nás. Když jsem si s ním o tom chtěla promluvit, tak říkal, že později, že teď o tom nechce mluvit. Když jsme se k tomu dostali, tak mi řekl pouze to, že už se vedle mě 4 roky trápí, že chtěl zažít něco jiného, že se mi víc svěřovat nebude, že by mi to ublížilo. Tak jsem mu znovu dala možnost odejít. Že ho nevyhaním za ní, ale aby si šel žít sám, tak jak chce a uvidí jestli mu budeme chybět. Neodešel. Asi po třech letech odjel na hory, prý s kolegy. Ale mezi kolegy byla i jeho bývalá milenka. Vyfotil si je na mobil a zapomněl, že se mu to rovnou ukládá doma na PC. Když jsem mu zavolala, že vím, že je tam s ní, že se nemusí vracet. Tak samozřejmě zapíral a snažil se ze mě udělat žárlivou stíhačku, že neví co mi kdo nakukal. Když jsem mu poslala inkriminovanou fotku, tak se mi omlouval, že je to jinak, že to byla náhoda, že ví že to pokazil a bude si muset důvěru zasloužit. Že jsme s dcerou jediné, že už si ujasnil priority, že nás potřebuje, že chce být jen s námi. Znovu jsem mu uvěřila. Uběhl rok a stalo se to znovu. Tentokrát je to jiná žena. Když jsem na to přišla, tak jsem mu rovnou oznámila, ať si zabalí svoje věci a odejde. Řekl, že nikam nepůjde, že to není tak jednoduché. Že máme dceru a musíme ji vychovat. Tak jsem mu řekla, že nechci žít s někým kdo mě nemiluje, komu jsem ukradená. On řekl kam by měl jako jít, jestli má jako spát v kanceláři. Řekla jsem mu ať si jde bydlet k ní. Znovu odpověděl, že nikam nepůjde, že to není tak jednoduché. Dcera část hádky zaslechla a pořád se vyptávala, proč spolu nemluvíme, že má o nás strach. Tak jsem jí řekla, že nemusí mít strach, že jsme si to s taťkou vysvětlili. Že se dospělí někdy hádají, ale že už je to v pořádku. Několik dní na to jsme se dívali na nějakou televizní hru kde se manželé hádali a nakonec se rozvedli. Tak jsem ji vysvětlila, že se to někdy stává, že si lidi přestanou rozumět, nebo se zamilují do někoho jiného. Zeptala se jestli se to může stát i nám s taťkou. Řekla jsem jí, že ano. Na to mi řekla, že by to neunesla, kdyby měla bydlet jenom s jedním z nás. Kvůli ní se snažím všechno zvládnou, ale připadám si jak na tobogánu. Chvíli je mi celá ta situace jedno, chvíli chci, aby se vrátil můj milovaný Jiřík, pak si uvědomím, že už to nikdy nebude on, tak chci aby se odstěhoval, abych měla šanci si to odtruchlit a možná začít znovu. Třeba na mě taky ještě někdo čeká. Každou noc čekám až budou všichni spát a pak brečím. Druhý den jsem unavená a v práci dělám zbytečné chyby, které jsem dříve nedělala. Nejvíc mě zranilo to, že to nebyla a není obyčejná nevěra, ale je na něm vidět jak je do těch žen zamilovaný. Někdy mám pocit, že mě takto nikdy nemiloval. Nebo už je to tak dávno, že už si to ani nepamatuju. Mně tvrdí, že od doby co mu umřel táta (když mu bylo 18) a máma byla pryč (odešla od rodiny s o 17 let mladším mužem), tak se zatvrdil, že nebude dávat city najevo. Ale bohužel jsem si přečetla jednu zprávu pro \"ní\", ve které bylo citů, že jsem si říkala proboha, takhle svou lásku nedává najevo ani své dceři. Potřebovala bych poradit, jak celou situaci řešit, jak to zvládat, aby se mi nechtělo pořád jen brečet. Jestli má smysl kvůli dceři ve vztahu pokračovat, jestli i pro ni nebude lepší, když budeme žít zvlášť. A pokud by došlo na rozchod, jak ji to co nešetrněji sdělit. Dcera po prázdninách půjde do 4.třídy a mění se jim třídní učitelka, kterou zbožňuje. Už to velmi těžce nese. A já na ni, tu kterou nejvíc miluji, někdy zbytečně křičím kvůli blbostem. Přitom se přistihuji přitom, že vlastně chci křičet na něj - já jsem tu taky, všímej si mě. Myslím, že mu taky hodně vadí, že jsem ztloustla. Ale to je zase důsledek toho, že mi nedával a nedává svou lásku najevo, a tak ji hledám v jídle. Poslední věc, kterou mi oznámil je, že má ponorku, která ho ubíjí, že už takhle nechce dál fungovat, bez ohledu na to jestli někoho má, ale ze se nemůžeme rozejít kvůli dceři. Že by si neodpustil kdyby jí ublížil. Že spolu žijeme jak spolubydlící. A nemáme vlastně, krom dcery, nic společného. Což si nemyslím.

Odpověď: 30. 6. 2018, 12.59

Milá Masho, chápu, že je to bolestivé a náročné. vztah se sebou Doporučuji navázat vztah se sebou, třeba před zrcadlem, vyjádřit lásku k sobě i ke svému tělu, ta osoba v zrcadle by měla být vámi milována na prvním místě (je-li to pro vás náročné, objednejte se). Když ji budete naplanovat sebeláskou, nebude třeba kompenzace jídlem. Za klíčové považuji "Poslední věc, kterou mi oznámil je, že má ponorku, která ho ubíjí, že už takhle nechce dál fungovat, bez ohledu na to jestli někoho má, ale ze se nemůžeme rozejít kvůli dceři. Že by si neodpustil kdyby jí ublížil. Že spolu žijeme jak spolubydlící. A nemáme vlastně, krom dcery, nic společného. Což si nemyslím." Máte odlišné vnímání, druhému to ale nevnutíte a jak píšete "nechci žít s někým kdo mě nemiluje" a také "abych měla šanci si to odtruchlit a možná začít znovu." Tak vám držím palce a dejte se do vyrovnání se s novou životní situací.

Ája píše: 29. 6. 2018, 14.59

Dobrý den,mám problém s manželem a jeho pitím. Jsme spolu 28 let. Kdysi vůbec nepil,ale postupem času si do dílny kupoval piva a popíjel. Jen když měl jít do práce tak ne. Vždy to sváděl na nějaké problémy a když se napije,tak je nepříjemný a po všech řve. Před půl rokem to vygradovalo šílenou hádkou, kdy se mne zastaly i naše dospělé děti a řekly mu vše, jak to prožívaly a co si o něm myslí. No pomohlo to, psychologem to nechtěl řešit, ale začal si kupovat jen birely a zlepšilo se to. Když nepije, vycházíme spolu dobře, ale poslední dobou si zase začal kupovat piva a já poznám podle jeho nálady, že zase pil. Sprostě nadává sousedovi a vlastně na všechny. Přemýšlela jsem i o rozvodu, ale když nepije, vycházíme spolu dobře, jezdíme na kole, dovolené, kino, prostě v pohodě. Ale když se napije řve, do všeho kope a druhý den dělá jakoby se nic nestalo

Odpověď: 30. 6. 2018, 11.58

Milá Aji, co byste ode mne ráda. Nenapadá mne nic jiného, než s ním o tom komunikovat... navrhnout poradnu, v době, kdy bude pod vlivem se vyhýbat komunikaci asi i kontaktu... urovnat si +/- přínosy a ztráty...

Eep píše: 29. 6. 2018, 10.21

Dobrý den, mám problém se splněním i těch nejlehčích věcí, třeba jen podat přihlášku, i když vím, že musím, tak to neudělám. Nikdy nic neudělám a nevím co s tím, trápí mě to, lidé v okolí a hlavně máma je zklamaná a já to stále nedokážu. Nevím čím to je způsobeno a jak se toho mám zbavit. Nemůžu se přimět udělat jakoukoliv věc, i když chci. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 30. 6. 2018, 11.53

Milá Eap, https://www.levneucebnice.cz/p/konec-prokrastinace/?gclid=Cj0KCQjw1NzZBRCoARIsAIaMwutfYaAiOqjeRghZNPxEM-qMXEwZl8qZqgT_vjygMOoAE9w2fF6ay_UaAnLiEALw_wcB - vyzkoušej tuto knihu, když ji prostuduješ, pak se můžeš zastavit na konkrétní uvolnění potíží... držím palce.

Ellenka píše: 27. 6. 2018, 15.50

Dobry den pani Radano, Jak bojovat prijdu si jako v izolaci. Bude mi 31 let a nemam zadnou blizkou kamaradku. Vsichni se vetsinou odstehehovali nebo maji uz sve rodiny a pri kolobehu prace, domacnost nemaji cas. Dale bych se chtela zeptat nevite jak se seznamit v dnesni dobe? Zkousela jsem tri roky internet a narazila jsem vetsinou na muze s vadou psychickou mamanci, nizke sebevedomi. Zkousela jsem to i pres sve konicky plavani, prochazky, pes, cviceni a take nic. Zacinam propadat depresi, ze nestihnu najit vhodneho partnera a pote zalozit rodinu. Co by jste mi poradila? Dekuji.

Odpověď: 30. 6. 2018, 11.47

Milá Elenko, těžká záležitost v dnešní izolovanější společnosti. Vztahy jsou nejbezpečnější z přirozeného sociálního prostředí - že se znají i v sociálním kontextu - party od dětství, studií, zájmy, práce, rodina. Vidím, že jste vše zkoušela, tak je dobré vědět, že jste se snažila... že si nemůžete vyčítat pasivitu... Chápu, že vnímáte vnitřní tlak, přetlak, nenaplněnou touhu po založení partnerství a rodiny, zkuste si prožít větu: "I když nevím, zda se mi podaří založit rodinu, mám se ráda a přijímám se." Zkuste se naučit užívat v životě to, co přichází, vzít si z toho to dobré - příjemně strávené odpoledne se známým... vytvořte si kamarády... změnte "všechno nebo nic." na "přijímám s vděčností, co přichází." tím nemyslím, že máte vytvořit partnerský vztah s někým, s kým to nefunguje, jen si užít to, že máte s kým jít do kina, na výlet, že vám pomůže vymalovat... udělat si kamarády - https://rovena.info/jak-se-seznamit.html Taky doporučuji pečovat o svou psychiku, o svý psychoenergetický systém - i to může mít vliv na děe ve vašem životě - když budete mít chut, stavte se, probereme tyto věci konkrétněji osobně. Držím palce a nedejte se.

Martin píše: 26. 6. 2018, 7.34

Dobrý den, moje žena již dlouhou dobu pije alkohol v podle mě v dost velké míře, víkendy od rána a vždy po směně, a buď dokud nedojde dna a nebo dokud je co pít, a následkem tohoto pití jsou urážky, ponižování, vyhrožování sebevraždou, tudíž velmi časté hádky, křik a následně pak přichází sebelítost, plané sliby a hlavně sebejistota že žena není žádný alkoholik nebo něco podobného. Bez alkoholu odmítá komunikovat a s alkoholem jen uráží, ponižuje a obviňuje atd. a nelze se s ní už na ničem domluvit. Za 15 let manželství se mnou nesestavila jediný měsíční rozpočet, nikdy se mnou nerozebrala manželství i přes obrovskou krizi kterou spolu máme, nikdy se se mnou nedomluvila na výchově ani prospěchu dětí, na volnočasových aktivitách, prostě opravdu nekomunikuje. Když jí věci vysvětluji tak říká jen jak ji omezuji a urážím že ona taková není a nebo rovnou odejde a ignoruje což je pro ni velmi časté. Žijeme z velmi málo peněz, pro zadluženost v malém domečku se zahradou a máme dvě děti 10 a 14 let, které se po vzoru svých rodičů chovají velmi agresivně a hrubě vůči sobě a jejich blízkému okolí. Nevím kam bych se měl nebo mohl obrátit a jak přesvědčit ženu že by měla jít do protialkoholní léčebny nebo psychologovi, psychiatrovi. Takový život je pro mě a děti velmi stresový a nevyrovnaný a velmi těžko se s tím žije a pracuje. Dnes jsem ženě navrhl buď rozvod nebo protialkoholní léčba ale mám výčitky svědomí jestli dělám opravdu dobře. Sám jsem již jednou skončil v péči psychologů pro manželčin nezájem ale život v prostředí které je naplněno negativismem a převážně zlými názory, je pro mě velmi ovlivňující a už si již nejsem jistý co je správné a co ne a kde je ta pravá realita ve které bych měl být. Nevím jestli existuje na tohle nějaká rada nebo pomoc ale pokud by byla nějaká rada budu za ni moc rád. Děkuji.

Odpověď: 30. 6. 2018, 11.15

Milý Martine, náročné :( ... a finanční situace tomu nepomáhá, ale cesta jistě je. Začněme tím, že manželství neplní funkci - ani partnerskou, ani výchovnou, ani ekonomickou. Je tedy zřejmé, že je třeba rozvodu a následně nového uspořádání. (s alkoholičkou po 15letech nefunkčního manželství nic rozumného nevymyslíte a nezrealizujete - to je třeba pochopit, že zázraky se nedějí - pro děti je rozvod už skoro po dvanácté;) - ale lepší pozdě, nežli později) Rozvod proběhne tehdy, když je uspořádána péče o děti - nutné požádat o spolupráci OSPOD = péči o dítě při městském úřadu - chtít děti do péče, pro matčinu neschopnost péče... Rozvod a rozstěhování - matka ubytovna? - její starost - s rozdělením ekonomiky vám pomůžou na OSPODu nebo http://www.obcanskeporadny.cz/ - nedejte se a cestu najdete - existují sociální dávky, pomoc v hmotné nouzi ... nebo konzultace s oddlužovači - osobní bankrot - nevím... je třeba už postupvat racionálně a systematicky - jinak agrese a destrukce bude pokračovat!!! a za vaší aktivní spolupráce. Takže držím palce do realizace.

Anonymmm píše: 25. 6. 2018, 23.26

Mám hroznou chuť se zabít. Sebepoškozuji se a nebolí mě to i přes několik hlubokých jizev. Nejraději bych dostala antidepresiva, ale vím, že mi je jen tak lehce nedají. Nevím, co mám dělat. Děkuji

Odpověď: 30. 6. 2018, 10.58

Milý A., práci na sobě - ve spolupráci s psychologem a psychiatrem, knihy. Nevím proč by Vám psychiatr nepředepsal antidepresiva. Budete se muset naučit milovat život všude i v sobě :) Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1