Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Vážený pisateli, tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů. Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Jiří Hofman, Ales, Ales, Lara, Karelfrantapepik, lucie, Iva Suchánková, mačička89, Stella, Adéla

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Pavel píše: 11. 9. 2018, 8.19

Dobrý den. Rád bych poprosil o radu. Rok a půl mám přítelkyni. Nějakou dobu řešíme společné sestěhování. Dá se říci, že si ho zezačátku přála více ona. Nedávno jsem ji řekl, že ano, že se setěhujeme a začneme žít u mně jako rodina. Měla,alepon to tak vypadalo obrovskou radost. Od té doby uběhl cca měsíc a když jsem se zeptal, proč se ještě nestěhuje, když to tak moc chtěla, mi řekla, že z toho najednou dostala strach. Když se jí zeptám z čeho má strach konkrétně, mi vždy odpoví \"nevím\" Já tomu moc nerozumím a fakt nevím na čem jsem. Když se zeptám co za tím je, řekne \"nic\" Když se jí zeptám, jestli mi nevěří, že bych se o nás postaral, řekne, že je přesvedčena, že já se o ní případně o děti postarám, že ví, že bych se pro ně rozkrájel...... fakt nechápu, kde je problém a od ní se ho prostě nedozvím. Už mám občas pocit, že se objevil v jejím životě někdo jiný. Ona tvrdí samozřejmě, že ne. Výsledek je, že chce náš vztah nechat tak jak byl, tzn. vídat se po večerech a být každý ve svém. Tedy přesně to, co ji dříve vadilo. Co s tím? Děkuji. Pavel

Odpověď: 17. 9. 2018, 7.24

Milý Pavle, působí to tak, že jste oba bezdětní, svobodní, dospělí. Je přirozené, že chcete vytvořit každodenní partnerský vztah se založením rodiny. Dokonce to působí tak, že se snažíte ptát, co je za tím... víc v tuto chvíli dělat nemůžete... můžete říci, jak se cítíte a postupně si urovnat myšlenky, jak vy dál... Případně můžete navrhnout návštěvu poradny, třeba u mne, možná bychom se něco dozvěděli...nabídli cestu... Přeji vše dobré.

Renča píše: 10. 9. 2018, 7.14

Dobrý den. O miminko jsem se pokoušela 10 let, s manželem 6 let. Už jsem ztrácela naději, ale v srpnu se stal zázrak, a já otěhotněla. Byli jsme všichni ohromně šťastní, a když se těhotenství potvrdilo z krve, už jsme si začali plánovat, co všechno budeme muset nakoupit, hrozně jsem se na miminko těšila. Jenže minulý týden ve středu jsem měla jít k doktorce na ultrazvuk. Těšila jsem se, že si odnesu první fotku svého miminka, ale doktorka mi řekla, že se jedná o mimoděložní těhotenství, a vzhledem k tomu, že jsem byla v půlce 7.týdne, musela jsem okamžitě do nemocnice na operaci. V nemocnici mi dělali ještě ultrazvuk aby oni to potvrdili, že se jedná o těhotenství ve vejcovodu. Po celou dobu ultrazvuku jsem nad sebou měla velkou obrazovku, kde jsem všechno viděla. Viděla jsem své miminko, které už mělo hlavičku, náznaky očí a nosu, náznaky ručiček, a hlavně mu bouchalo srdíčko. Doktor se sestrou to ještě dobu rozebírali, měřili si miminko jak je velké, dobu koukali jak mu bouchá srdíčko, ještě říkali že je to zvláštní, že miminko roste tak jak má, že žije, a je hodně vitální, životaschopné. A bylo jim jedno, jak já se můžu cítit. Operaci ten den mi zamítli s tím, že mají moc pacientů, a že teda druhý den ráno. Další den ráno mi řekli, že půjdu na řadu až jako předposlední odpoledne. Jenže jsem začala během dopoledne krvácet, měla jsem bolesti, a začala jsem kolabovat. Tak najednou byly fofry na sál. Cestu na sál si pamatuju jako ve snu, ještě vím, že když mi na sále chtěli napíchnout žílu, nadávali že mi začínají žíly kolabovat. V tom jsem upadla do sladkého bezvědomí. Byla jsem odoperovaná, v sobotu mě na moje přání pustili domů. Jenže co jsem doma, vůbec to psychicky nedávám. Pořád jen brečím, mám děsivé sny, pořád mám před očima to miminko. Kdybych ho aspoň neviděla, nebo kdyby bylo nevyvinuté, mrtvé, možná bych to snášela líp. Jenže mám výčitky, že bylo živé, a já ho zabila tím, že jsem šla na operaci. I když vím, že by stejně nepřežilo, a já bych umřela. Napadají mě myšlenky, že jsem měla na tom sále umřít. Byla bych teď aspoň se svým vymodleným miminkem. Beru uklidňováky, každý říká že to bude zas dobré, ale není nic horšího, než když člověku umře miminko. Jak se mám dát dohromady? Kdybych se nebála, šla bych si něco udělat. Moje miminko mi hrozně chybí.

Odpověď: 17. 9. 2018, 7.12

Milá Reni, jak vidíte, díky tomu, že lékaři odložili termín zákroku, měla jste možnost vidět, že mimoděložní těhotenství je neslučitelné se životem. Ted je třeba držet se konstruktivních myšlenek, lásky k sobě a ke svému životu: "I když jsem na svět nepřivedla miminko, mám se ráda a přijímám se." - na kolik procent tomu věříte? jaké přesvědčení/bloky v tom brání? Na práci s tímto tématem se můžete zastavit... Přeji vše dobré.

Ivan píše: 4. 9. 2018, 22.56

Dobrý den, potřeboval bych poradit ohledně své kamarádky. Chtěl bych jí nějak pomoci s její psychickou stránkou. Nejí, často je jí špatně, má hrozné změny nálad, občas pronáší věty tipu: Bylo by lepší kdybych nabourala a nepřežila to. Před více lidmi se snaží dělat, že se nic neděje, ale když se bavíme sami, někdy i několik hodin denně, tak ze sebe začne dostávat věci, co si zažila s jejím bývalým přítelem. Jsem asi jediný kdo to ví a určitě nevím všechno. Neřekla to ani rodičům jelikož má strach, že by si na něj někde táta počkal. To co jsem tak nějak pochopil z našeho povídání, tak jí její bývalý skoro úplně izoloval od lidí co znala ( jak kamarádů tak rodiny, jediné kam směla byla práce), několikrát jí zmlátil, a podle toho co jsem pochopil tak jí denně psychicky týral řečmi že je tlustá ( i když má padesát kilo) že je k ničemu a tak. Potřeboval bych poradit jak s takovým člověkem mluvit, aby se mi povedlo jí dostat k nějakému odborníkovi, dřív než se zhroutí, jelikož je od něho už několik měsíců ale přijde mi že se to nelepší. Díky za odpověď

Odpověď: 6. 9. 2018, 9.17

Milý Ivane, za druhého to nepřešíme, člověk si musí stát za to, že pro sebe bude něco dělat. Doporučte ji třeba knihu Miluj svůj život... Přeji pohodové dny.

Daniela11 píše: 4. 9. 2018, 21.32

Dobry den, prosim vas potrebuju poradit co si myslite ze mi je nebo jaky mate nazor,posledni dobou mam hrozne divne stavy, napriklad nejsem vubec spokojena s tim jak vypadam furt se odlicuju pak se zase nalicim je to silene. Pak mam problem chodit mezi lidi kdyz treba jedu metrem nebo autobusem kde je moc lidi a koukaji na me tak vubec nevim proc a rikam si proc se na me asi divaji a co si mysli a jestli jsem treba neco nerekla nebo neudelala nejaky oblicej o kterem nic nevim vite jak to myslim ze proste obcas si nejsem jista jestli jsem celou dobu v klidu jako bych o sobe najednou nevedela na sekundu.. Nikdy jsem tohle nemela je mi 20let vzhledove mi kazdy rika ze jsem hezka co blbnu ale ja nic..Na vicjsem mezi lidmi byla porad ted mam problem i pracovat za kasou. Casto kdyz jdu nekam kde je moc lidi zacnu mit hrozny tlak v hlave a chci byt sama, v rodine z tatovi strany je schizofrenie tak doufam ze to neni nic spolecneho, asi prehanim ze?:) Jeste jedno jsem vam chtela napsat, kdyz mi bylo 16let tak jsem zacala na akcich brat drogy tim myslim ze to zacalo marihuanou pak to pokracovalo extazemi,cigaretami alkoholem a hlavne pervitinem, po cely rok v kuse branim vsech drog jsem v 17ti letech prestala uplne pouze kourim cigarety ale jinak cely ten rok byl velmi sileny. Doufam ze mi to nejak neposkodilo psychiku.Nevim co mam delat rada bych zase byla ta stara ja, pocity uzkosti a to ze nejsem vubec dobra holka mam porad od te doby co se ke me pritel zachoval hrozne, vlastne od te dobry to zacalo a zhorsuje se to vsechno, zacala jsem si vycitat proc se ke me tak zachoval a ze vina bude u me. Uplne se nenavidim rikam si ze jak je mozne ze jsem byla tak slepa a nechala si vse libit .Musim na to myslet porad a to uz jsou 2mesice potom. Asi jsem se zblaznila nebo nevim. Prosim budu rada kdyz mi napisete co mam delat. Nebo nekoho navstivit dekuji!

Odpověď: 6. 9. 2018, 9.16

Milá Dani, ano, vhodné bude pracovat na sobě, na sebelásce. Ráda Vás naučím kontaktu se sebou... a pročistíme některé bloky... bylo by vhodné několik setkání... Přeji vše dobré.

Gá píše: 4. 9. 2018, 16.01

Dobrý den, prosím o radu, jsem v rozvodovém řízení (zatím proběhlo první stání o děti) s manželem dohoda nemožná, po návštěvě OSPOD byl nazván verbálním agresorem.Hádky a výhrůžky se stupňují, máme 2 děti (dcera 11let, syn 6let).Dcera je zmanipulována manželem, donáší mu na mě s kým telefonuji, co říkám, co dělám... poslední hádka skončila mým napadením, zamkla jsem se v koupelně, manžel rozbil dveře, dcera na mě křičela, že mě nenávidí, že chci rozbít rodinu a ať táhnu ke svým rodičům. Volala jsem policii. Manžela se bojím. Mám k dispozici byt, kam se mohu nastěhovat, ale chci jedině s dětmi. Nevím jak mám na dceru reagovat, vše ode mne neguje. Nevím jak dál. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 6. 9. 2018, 9.13

Milá Ga, trochu tlačíte proti proudu. Jděte do bytu...

Marek píše: 4. 9. 2018, 15.47

Dobry den Je mi 45 nikdy jsem Memel zadnou fobii asi před rokem jsem ve výtahu dostal paniku ze tam nemůžu dýchat od té doby na to pořad myslím a tím pádem je to vše horší teď už se bojím metra tunelu různých ploch od kud nemůžu utéct schovat jít ven třeba na záchod po každé začne panika nemůžu dýchat strach vůbec nevím jak to ovládat pořad to mám v hlavě teď mám letět na dovolenou a už dva měsíce před to mám v hlavě co mužů udělat jak se proti tomu mužů bránit ? Jaké léky by mi pomohli na ten let? Děkuji moc

Odpověď: 6. 9. 2018, 9.11

Milá Marku, doporučuji rozhodnout se, že jste pánem svých myšlenek a že myšlenky ukočírujete. Mohu nabídnout podporu v několika setkání jak na práci s myšlenkami, tak na zvládnutí paniky. I obvodní lékař může předepsat neurol.

Jelen píše: 4. 9. 2018, 12.09

Dobrý den, už 8 let žiji ve vztahu se svou přítelkyní - mně je 32 let, jí je 46 let. Náš vztah neprochází žádnou krizí, máme se rádi a rozumíme si, nedávno jsme se přestěhovali z podnájmu do vlastního bytu. Přítelkyně má z předchozího vztahu dvě dcery - 14 let a 22 let. Obě dívky mě mají rády, jako rodina fungujeme výborně. Už nějaký čas ale pozoruji, že ke starší z dcer chovám city, které přesahují vztah náhradní otec - dcera. V některých situacích mám pocit, že i ona by na tom mohla být podobně, ale spíše to tak není. Možná jen vidím něco, co bych chtěl, aby byla pravda. Nevím jak se s tím vypořádat, proto se obracím na tuto poradnu. Mám ji to říci? Bojím se, že tím vše pokazím. Nebo mám mlčet a v tichosti se trápit? A doufat, že to časem přejde? Už teď to v sobě skrývám nějaký čas a nevím, jestli s tím dokážu bojovat věčně. Mám strach, že to pro mě bude nepředstavitelné, až ji uvidím s nějakým jiným mužem. Nemám pocit, že bych měl špatné myšlenky, ale běžná situace to také není… Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 6. 9. 2018, 9.08

Milý Jelene, doporučuji přihlásit se na seminář k panu Bílému nebo Bhagatovi na rodinné konstelace - víkendové. www.konstelace.info http://www.shangrila.cz/ neotálejte a uděljte to Řešení není se trápit nebo svést matku i dceru. Pokud o tom s někým v rodině chcete mluvit, mluvte s partnerkou. Držím palce.

K píše: 4. 9. 2018, 9.37

Dobrý den, chci se zeptat na váš názor. Je mi 20, neudělala jsem maturitu a musím opakovat 4. ročník. Rodiče říkali, bude to v pohodě, ale když se naštvou vyčítají mi to jak nejvíc můžou, že mě musí živit atd. Nastavili mi pravidla jako dítěti musím skončit s jediným důvodem proč trávím čas venku (sport) a mám se stále jen učit, prý když se mi to nelíbí ať si najdu byt a já nad tím opravdu uvažuji, protože když to neudělám tak se brzy sesypu, ale na druhou stranu nechci a bojím se to udělat. Prosím o radu. Děkuji.

Odpověď: 6. 9. 2018, 9.03

Milá K, mno - chápu, že to je press. Na vašem místě bych se rozhodla nesesypat a zůstat - ekonomika je ekonomika. Byt až odmaturujete. (pokud máte peníze, pak se odstěhujte) Potřebujete posílit vztah se sebou, a uvolnit závislost na emocích a hodnocení rodičů. Sport, pohyb je třeba zachovat - zkuste ve vhodném rozpoložení vyjednat nějaké rozumné možnosti pro sport. Držím palce.

Jakub píše: 3. 9. 2018, 21.54

Dobrý den, prosím vás o názor na můj problém. Jsem normální 17letý kluk, který neměl lehké dětství a myslím, že se to na mě podepsalo. Abych popsal mojí situaci, jako novorozeně jsem bydlel s mojí mámou a tátou v jednom baráku, kde jsem s sebou mámou byl až do mých 4 let. V průběhu těchto 4 let se neustále hádali, řvali na sebe a jednalo se celkem o denní rutinu. Prý jsem se už asi jako 2letý pravidelně v 9 večer probouzel a v postýlce dupal na jednou místě třeba hodinu. Nebyl jsem k uklidnění a tak se to stávalo často. Máma se tedy rozhodla přestěhovat ke své mámě, tedy mé babičce a od táty jsem byl na 4 roky odstřihnutý. Babička se o mě starala , protože máma chodila do práce a vlastně se o mě babička pořád stará až do teď. Od mých 6 let máme s mámou byt, ale takové to vyzvedávání ze školy a školky obstarávala babička a výchovu taky. Babička je dost neostýchavá a její výchova mě asi trochu poznamenala. Vždy v rodině byla jako generál a cokoliv se mi nepovedlo, se otočilo proti mě jaký jsem hlupák. I dnes v 17 letech mi pořád něco připomíná, sama v sobě si obstarává tu jistotu, že na něco nezapomenu, tím že je mi vše připomínáno. Například, zamkni, zvedni to, nestrč do toho atd. Je toho spousta. Diriguje mi moje finance, které jsem si sám vidělal a to mi připadá dost divný. Ale abych se dostal ke svým problémům. Od 9. Třídy jsem v depresivní náladě. Noci jsem většinou probrečel, měl jsem a pořád mám pocity beznaděje, nízkého sebevědomí, nemožnosti se rozhodovat a úzkosti. Mám myšlenky na sebevraždu, ale vím, že k činům se nikdy nedostanu. Byl jsem před měsícem u psychoterapeuta a mám doporučení na 19.září k psychiatrovi. Je to za strašně dlouhou dobu pro mě a já se těmito problémy strašně trápím. Nevidím východisko že svých problémů, mám strach z budoucnosti, ale takovou, že mi přijde lepší cesta to moje trápení ukončit. Abych ještě poznamenal, můj táta má 6 let přítelkyni a od začátku se spolu hádají, řvou na sebe a jsou na sebe hnusný. Dokonce si pořídili dítě a před ním se taky hádají. Jediné co vždy při těchto hádkách udělám je, že popadnu sestřičku s jdu s ní do pokoje aby to nemusela poslouchat, protože dětský mozeček to špatně snáší. Nevím jak z toho ven, třeba to tady zní strašně chaoticky, třeba to nezní jako velký problém, ale psal jsem co mi zrovna leželo na srdci a kdybych měl psát vše, tak tento příspěvek posílám po 5 hodinách ustavičného psaní. Chtěl bych jenom slyšet váš názor, jestli opravdu může toto dětství zapříčinit úzkostnou poruchu a poruchu osobnosti, jak mi diagnostikovala psychoterapeutka, jestli mi toto mohla způsobit moje babička a vyrůstání v ženském prostředí. Děkuju moc za odpověď

Odpověď: 6. 9. 2018, 8.55

Milý Jakube, www.rovena.info/vliv-detstvi.html - podstatné tam najdete. Jaké to je mít diagnosu? Jaké řešení, cesta? Jen psychofarmaka? Ano, mohou napomoci, ale neposílí a nepročistí psychiku. Jste na začátku života, chtělo by to hledat i další efektivní cesty práce s psychikou. Je třeba se spojit se svou vnitřní sílou. Hledat techniky, které vás budou bavit, na práci s emocemi, s vnitřním světem. Ráda vám poskytnu info podrobnější, bylo by však vhodné za tím účelem se sejít - nebo aspon telefonicky. Držím palce.

Tom píše: 3. 9. 2018, 11.15

Dobrý den. Moje přítelkyně je strašně fixovaná na svoji fenku. Chová se k ní jako ke svemu dítěti a hodně to občas přehání. Namátkou: Na výletě jde do obchodu koupit vodu, ale koupí jen malou petku a většinu z ní hned nalije psovi do misky. Ani si neuvědomí, že jsem tam taky a mám taky žízeň. Pes v noci chrápe, tak bych ho chtěl naučit spát v jiné místnosti. Přítelkyně sice souhlasí, ale podvědomě se tomu brání a bojkotuje to. Radši by se psem spala ve vedlejší místnosti na karimatce, než aby tam byl sám a \"mohl ss cítit odstrčený\". Už jsem párkrát šel radši spát do karavanu, než se hádat. Co s tím? Přítelkyně si uvědomuje, že je to chyba, ale jsou to asi nejakyý mateřský pudy, nebo co. Nicméně mě štve, když pes má navařeno na dva dny dopředu, ale co budeme jíst my dnes na oběd, přítelkyně neví. Ona je moc hodná a snaží se, ale spíš slovy. Když dojde na činy, tak v první řadě ji zajímá, kde je pes a jestli se má dobře. A když máme hezkou chvílku a přijde pes, že ai chce hrát a ona na něj začne šišlat, tak už to nevydržím a pohádáme se. Existuje něco, co by nám mohlo pomoci? Na přítelkyni je vidět, že by se rozdala a byla by ráda, kdyby mohla vyhovět všem, ale občas je holt potřeba nechat psa psem a věnovat se partnerovi.

Odpověď: 6. 9. 2018, 8.33

Milý Tome, ano, souhlasím s Vámi, že Vaše přítelkyně to má nějaké posunuté... je možné, že pokud to nezmění, váš vztah to zničí. že ji pozdravuju, a pokud svá slova myslí vážně a přesto instinkty jsou silnější, necht vyhledá člověka, se kterým sáhne do podvědomí a začne pracovat s podvědomými příčinami (strach ze zklamání ze vztahů s lidmi... strach z blízkosti lidské... identifikace, projekce pocitů do psa...) Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1