Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Vážený pisateli, tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů. Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Jiří Hofman, Ales, Ales, Lara, Karelfrantapepik, lucie, Iva Suchánková, mačička89, Stella, Adéla

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Roza píše: 1. 12. 2018, 16.06

dobrý den prosím potřebuji pomoct.jsem s přítelem 3roky,poslední dobou to mezi námi je čím dál tím horší.já jsem nedávno otěhotněla a přítel chce chodit mezi kamarády beze mě jelikož je prý nechce ztratit ale já mám jen jednu kamarádku a tak často nikam nechodím.dříve jsme oba kouřili marihuanu a ted co jsme přestaly mám furt obavy když někam jde že mi to tají a stejně kouří.Zatím je to asi jen má domněnka ale začíná mě to čím dál víc užírat.když před pár dny chtěl jít na kamaráda oslavu ,nepřála jsem si to ale on stejně šel.dřív jsme se jen hádali ale ted jsem po něm vylítla,začala ho hodně urážet a mlátit ho.když odešel brečela jsem a litovala toho.prosím co mám s tím dělat?k psychologoj ani k psychiatru docházet nechci.

Odpověď: 2. 12. 2018, 10.49

Milá Rozi, a co chcete? Knihy? Semináře? Co jste ochotná pro změnu udělat? Klidně napište.

švagrová píše: 29. 11. 2018, 19.52

Dobrý den,chtěla bych radu jak pomoct bratrovi.Je ženatý téměř 5 let a v manželství se jen trápí.Jeho žena - moje švagrová mívá často záchvaty vzteku křičí i před cizími lidmi bratra bije,ale také zbila tchána 80 letého a švagra ,který se náhodou k hádce připletl.Mají 1 dítě 3 letou holčičku ta trpí neustálými hádkami .Švagrová denně odchází z domu celé dny se toulá městem nebo klábosí s kde kým dcerku tahá sebou i v zimním období.Občas něco uvaří a zásadně neuklízí ani bezdomovci nemají takový bordel.a dítě žije v takovém prostředí.Už 4 x přijela policie, sanitka švagrovou odvezli cestou se zklidnila tak ji zase pustili.Odmítá se léčit střídá lékaře.Má slovenské občanství a tak dcerku léčí jednou v ČR jednou na Slovensku.Je závislá na telefonu a během dne provolá i tisícovku dokud je kredit.Neumí hospodařit s penězi nakupuje věci které nepotřebuje.Nic nestíhá není schopná cestovat autobusem nebo vlakem ,protože nestíhá .Mohla by sociálka nějak zasáhnout?Vždyť to dítě nemá domov,když denně cestuje.Švagrová se nesnese asi se svou matkou dokonce ji škrtila...Pendluje mezi bydlením u manžela nebo bytem své matky tam si nájemníci stěžují na neustále její hádky.Celou rodinu obviňuje ,že jsou debilové jen ona je zdravá a nejlepší.Je mi líto dítěte Prosím o radu kam se obrátit? Děkuji za odpověď.

Odpověď: 2. 12. 2018, 10.47

Milá švagrová, měl by chtít to řešit bratr, třeba i ve spolupráci s vámi, že ho svědeckou výpovědí na sociálce podpoříte. Cílem by tedy asi mělo být vyhodnocení stavu jako akutního ohrožení vývoje dítěte a proto stanovení předběžné péče bratrovi, který by se měl odstěhovat. Pokud bratr nebude s vámi spolupracovat, nic moc nezměníte. I když můžete poslat udání na sociálku, protože každý, kdo ví, o zanedbání péče o dítě je povinen tento stav nahlásit. Pak by měla sociálka začít jednat a věřím, že dílčího úspěchu je možné dosáhnout. Držím palce.

Precsa píše: 28. 11. 2018, 13.19

Dobrý den, Bude mi 22 let a poslední dobou mě velmi trápí jeden problém, se kterým si nevím rady. Už odmala jsem velmi zvláštní povahu a i maličkosti mě dokáží pořádně vykolejit. Kolektivů jsem se vždycky spíše stranila a s kluky byla pro mě komunikace vždy ještě složitější - dokonce jsem se jí možná i trochu vyhýbala. Většinu času jsem trávila doma, a takhle to jei doteď. Měla jsem hodně koníčku, ale postupemčasu měpřestali bavit. Zkoušela jsem dělat něco jiného. Ale bezúspěšně. Měla jsem pár vztahu. Netrvali dlouho. Teď mám vztah. Už spolu budeme rok. Jsem spolu zasnoubení. Ale není to takové jako na začátku. Dříve se mohl přetrhnout aby mi dal polibek, aby mě obejmul, aby usnul v oběti. Teď když to neudělám já, tak to neudělá nikdo. Teď když jde spát otočí se ke mě zády. Když se jeden den chovám tak jako on, tak je to špatně. On má manželku a dvě děti. Nevím jak mám zvládnout tohle.Děti mi nevadí, miluji děti. Neumím se vyrovnat s jehomanželkou (ex). Může se rozvést až bude prodány dům. On je hodný. Pro každého chce aby jenom to nejlepší. Nechci jiného chlapa. Ale nevím co mám dělat. Řekl mi že já jsem mu ukázala co je to laska. Vím že mě miluje. Ale nedůvěřuje mi. A já se snažím aby mi zase důvěřoval. Ale já už nevím co mám dělat dál. Když si sejdeme a povidame si o tomhle. A ještě různých věcech. Mnohokrát se mi stává že mu chci říct tolik vět. Ale nedokážu ze sebe dostat ani hlásku. Poslední dobou se hodně hádáme. A mě příjde že je to moje vina. Jak jsem psala výše, mám zvláštní povahu. A dokáže mě vytočit úplně všechno. Jsem splachovací, rychle zapomínám, dokážu z minuty na minutu obrátit moji dobrou náladu v katastrofickou náladu. Nevím jak tohle mám opravit. Zkoušela jsem hodně věci. Ale nepomohlo to. A jsem už zoufalá. Nechci zničit kvůli mé blbé povaze vztah. Vytvořil se mi nějaký negativní blok. Do společnosti se mi chce čím dál méně - prakticky se jí vyhýbám. Přítel se snaží mě vytáhnout ven, s jeho přáteli. ( je z ciziny, přestěhovala jsem se před třemi měsíci). Snaží se mě brát na večeře. Ale okamžitě se mi udělá negativní blok a jsem protivná a nikam se mi nechce. A nedokážu se poradně uvolnit. A pak je cely večer zkažený. Cítím se nejistě, mám negativní myšlenky. ( že nikoho nezajímám, že mě nikdo nemá rád, atd) Tato nejistota je mi překážkou, protože když se snažím si s někým povídat. Prožívám intenzivní strach. Začnu myslet na tyhle věci,to co jím říkáš nikoho nezajímají. Pokoušela jsem se to změnit ale nejde to. Nebo nevím jak to mám změnit. Můj přítel mi nerozumí. Nerozumí tomu jaká jsem povaha. Chtěla bych mu to vysvětlit. Ale nevím jak, protože sama nerozumím svoji povaze. Celý život jsem nežila ve šťastném životě. Teď ho můžu mít, a moje povaha ho ničí Děkuji za Váš názor a také za ochotu zamyslet se nad mým problémem, který mě neskutečně ovlivňuje.

Odpověď: 2. 12. 2018, 10.39

Milá Presco, co to znamená - neměla jsem štastný život a ted ho mohu mít a moje povaha to ničí? Připadá mi, že asi chybí vytvořený milostný vztah se sebou. Asi by bylo vhodné jít cestou sebeuvědomění. Ohledně vztahu to asi taky bude složitější... jděte spolu třeba na rodinné konstelace - např. k Janu Bílému. Pište si každý den, tři věci, za které jste vděčná ... Chtělo by to najít pro sebe cestu, kterou se budete sama sebou zabývat. Můžete se objednat.

V píše: 26. 11. 2018, 22.01

Dobrý den, je mi 18 a posledních pár let pociťuji jakousi \"úzkost.\" Je to většinou v situacích, kdy jsem ve skupině s lidmi, které neznám a i když bych se s nimi chtěla bavit, mám v sobě nějaký blok. Jsem nervózní, nevím co mám dělat a cítím se dost nepříjemně. Něco ve mně jako by mě drželo zpátky. Někdy mi trvá delší dobu, než se začnu s někým bavit. A i přes to všechno si o sobě myslím, že se dokážu bavit se všemi o čemkoliv, ale právě v těchto situacích zjišťuji, že to asi tak nebude. Není to jenom setkávání s lidmi, jsou to i situace třeba kdy mám zavolat někomu, koho neznám, nebo někam jít a něco vyřídit. Vždycky si musim dopředu naplánovat, co přesně řeknu. Nemusím říkat, že mě to dost omezuje. Nevím, co s tím. Je to úzkost nebo něco jiného? A je to normální? Je pravda, že v posledních letech se snažím najit sama sebe a vyrovnat se se svojí sexuální orientací. Jsem kvůli tomu dost uzavřená. I když mám pocit, že ty úzkostlivé problémy začaly o něco dříve, můžou tyto problémy spolu nějak souviset? Co byste mi doporučila? Děkuji.

Odpověď: 2. 12. 2018, 10.31

Milá V., doporučuji prozkoumat své nejistoty v sobě a přepracovat je. Přijmout sama sebe, taková jaká jste - bez výhrad - i když se chceme zdokonalovat, je třeba přijmout stav, který je a takový stav milovat a dopřát mu vývoj. Je vhodné naučit se cítit vnitřní klid a uvědomit si, že je nezávislý na okolí... Jste-li z okolí, můžeme se domluvit na tréninku sebevnímání - uvědomění si pocitů a přepracovávání... bude to nejefektivnější Jinak zkustě třeba knihu Terapie tukáním... V tuto chvíli není důležité, dát si diagnozu, ale naučit se pracovat na sobě... Přeji vše dobré.

Martina píše: 23. 11. 2018, 12.21

Dobrý den, nevím, zda vyhledávám správnou pomoc nebo radu přímo zde. Už déle než dva roky mám psychické problémy. Nevím je pojmenovávám správně. Hlavně úzkostné stavy a deprese. Po úmrtí v rodině a rozchodu s partnerem jsem začala mít problémy na vysoké škole, kterou jsem ukončila a začala pracovat. Pracuji už třetím rokem ale od té doby se stav spíš zhoršuje. Každý den mám problém se spaním, nemohu usnout nebo naopak přijdu domů a nemám chuť na nic jen si lehnout. Tratila jsem chuť k jídlu, po každém jídle mě bolí žaludek a ani necítím, že by mi nějak dávalo energii, spíš je mi těžko a kolikrát se celý den ani nenajím, protože jsem se dostala do pracovního prostředí, kde mi nadřízený nadává sprostě a ponižujeme mě, i když tam trávím více času nad rámec pracovní doby aby bylo vše hotové, urguje nás o víkendu do práce, takže v pátek večer nemám chuť na nějaké další plány a celý víkend se mám žaludek na vodě jen z toho, že v pondělí je pracovní den. Dostávám se do nekonečného kolotoče, a jakmile se jeden den cítím lépe a dokopu se k něčemu co mi dodá energii, začnu zmatkovat, dělat tisíc věcí abych využila toho, že mám alespoň nějakou chuť, ale druhý den se to vrátí dvojnásob a trochu mi to zase semele. Momentálně jsem v pracovní neschopnosti, kvůli nemoci a příští týden jsem se objednala na sezení u psychiatra. Přemýšlela jsem, odejít na nějakou dobu na neschopenku z práce, možná i podat výpověď, protože to prostředí mi nedělá o moc lépe. Jen si nejsem jistá jestli je tohle vážně důvod, možná si jen něco nalhávám a přitom jsem v pořádku a zda je tohle správné řešení, které by mi mohlo pomoct. Děkuji za radu

Odpověď: 25. 11. 2018, 10.10

Milá Martinko, asi by to chtělo systematicky pracovat na svých tématech psychiky. Kromě psychiatra doporučuji i psychoterapeuta. Bude potřeba přehodnotit vztah k sobě a svému životu. Pročistit emoce. Stavte se...

Vyhořelý píše: 23. 11. 2018, 6.49

Dobrý den, potřeboval bych poradit jak docílit hezkého zevnějšku nebo jak upustit od myšlenek na vztah který snad nikdy v životě mít stejně nebudu... Vím že když si řeknete když je mi teprve 18 že mám všechno před sebou a že mě to určitě potká ale to je podle mě asi tak pravděpodobné jako že mě v životě potká jednorožec, absolutně mě to zabíjí když vidím jak všichni kolem mě už měli ve stejném věku i 4 vztahy,byť skončily nešťastně tak proč ani takový nemůžu mít já? cca před půl rokem jsem docela akceptoval že mám prostě smůlu že jsem se hnusný už narodil ale teď s tím nevyžiju, den co den nad tím přemýšlím a jediné východisko mi zatím příjde tak akorát nějaká operace upravující vzhled obličeje, protože není možné že mi v 8 třídě kvůli pubertě naskočily pupínky a od té doby se to jenom veze, jak pupínky, tak černé tečky, dokonce ani vlasy nejdou upravit tak aby vypadaly normálně, rostou si jak chcou a upravit je nijak nejde. Celý život od základky přes střední školu jsem byl kvůli vzhledu na úrovni toho introverta v rohu kde jsem taky zůstal, větší shluky lidí mě děsí, ale přitom mám neskutečně rád kontakt s člověkem, ale co dělat když si se mnou ta holka nezkusí zajít na kafe či čistě se projít? mám to v hlavě fakt zpřeházené a potřebuji seriózní pomoc... předem děkuji za odpověď

Odpověď: 25. 11. 2018, 10.01

Milý Vyhořelý, jste i vtipný - s tím jednorožcem :). Vše se odvíjí od vztahu k sobě... Určitě víte, že nejen krasavci jsou úspěšní svůdci - příkladem bývá uváděný Belmondo, Korn Jiří a v Čechách mnoho herců nebylo krásných, byli spíše charismatičtí - Hrušínský, Kopecký, Dvořák... Takže se jedná o to, mít rád sám sebe, takový jaký jste. Udělat z nedostatku přednost ... Ohledně strachu z lidí doporučuji i spolupráci s psychologem - můžete se objednat. Přeji vše dobré.

manželka píše: 21. 11. 2018, 20.13

Dobrý den. Mám dotaz ohledně mého manžela. Jsme spolu v manželství již 36 let. Vdávala jsem se v 18 letech, věřila jsem na věrnost, na lásku na celý život. Ale brzo přišlo kruté vystřízlivění. Celý život řeší jen sex. Celý život si kupuje porno časopisy, má i hromadu DVD s touto tématikou. To bych ještě snad i tolerovala, ale on má i nevšední choutky. Pořád by chtěl sex ve více lidech, nebo i partnerskou výměnu. V časopisech pročítá inzeráty s nabídkou výměny partnerů, a chce, abychom to zkusili. I když už víc jak 30 let ví, že já to neudělám. Před dvaceti lety dokonce pozval nějaký manželský pár k nám domů, a čekal výměnu. Jenže onen manželský pár o to nestál, a když odjeli, manžel byl tak rozzuřený, že házel s věcmi, do zdi udělal díru lahví a rozbil i kamna. A potom vyhrožoval že spáchá sebevraždu. Když jsme se někdy sešli s přáteli, pořád mluvil dvojsmyslně, a naznačoval bůhví co. Když jsme se někdy bavili proč to chce, že je to přece nevěra, tak mi tvrdí, že nevěra by to byla, kdyby on mi zahnul někde tajně, a já o tom nevěděla. Ale takhle, když bychom o tom věděli, a například se s nějakými manželi vyměnili, tak že to nevěra není. A rozlišuje pojem láska a sex - prý miluje jenom mě, ale sex by chtěl i s jinou, že je to normální. Ještě když byli děti malé, tak mi jednou vyčetl, jaký s námi má život na ho..., že si neměl pořizovat děti, ale raději si užívat s kurvami (takhle to řekl doslova). Myslela jsem, že až bude starší, že si dá pokoj. Ale jemu bude za půl roku šedesát, a vůbec nic se nezměnilo. Před pár dny mi v posteli řekl, že je to pořád to samé, nuda, že by chtěl vyzkoušet něco jiného. A zase mě přemlouvá do výměny manželů. Navíc mě mrzí, že celý život, místo aby řešil např.rodinnou dovolenou, tak pořád řeší sex. Nic jiného ho nezajímá.Je to normální?

Odpověď: 25. 11. 2018, 9.53

Milá Manželko, myško, Renčo, zoufalá, smutná, 13 dotazů jste napsala - dejme tomu, že z nich je cítit jeden příběh - až na tento - píšete ho za rodiče nebo už fantazie? Potřebujete si povídat - co kamarádky? Nebo se přihlaste do kurzu tvůrčího psaní. Nebo si domluvte pravidelné konzultace u psychologa. Můžete mi sem napsat, k čemu vám odpovědi zde byly.

N píše: 20. 11. 2018, 21.45

Dobrý den, dlouhou dobu (cca od 14-15 let) mě provází stavy které si nedokáži nijak vysvětlit. Jedná se o náhle zrychlený tep, roztěkanost, pocit jako by na mě mluvila skupina lidí šíleně rychle a já nerozumněla, z tohoto stavu sálá šílený strach. Někdy tento stav zažiji jednou do týdne, někdy několikrát denně. Snažila jsem se analyzovat spouštěcí situace, ale tyto stavy přicházi z nenadání. Chtěla bych poprosit o radu z odbornějšího pohledu. Dekuji N

Odpověď: 25. 11. 2018, 9.46

Milá N, nevím. nejspíš nějaké rudimenty v psychoemočním systému. Přijdte a zkusíme léčebnou meditaci a k tomu více info.

Jana píše: 20. 11. 2018, 12.41

Dobrý den, prosím vás chtěla bych se zeptat na jednu věc. S manželem jsme absolvovali školení na pěstouny. Vším jsme úspěšně prošli, psychotesty nám vyšli v pořádku a i příprava byla ve všem v pořádku. Toto nám vše řekla psycholožka. Ale včera mi řekla,že nás neschvali kvůli tomu,že jsem měla špatné dětství, máma měla raději sourozence a mě dávala za vinu, že od nás táta odešel. A pořád jsem věděla,že prostě tu lásku nemám jako sestra a bratr. Ve 14 letech jsem byla znásilněna,nevěděla jsem kým, ale matka mi řekla,že mám říct,že to byl bratr,prý se jí přiznal. Vypověděla jsem jak mi řekla. Paní psycholožka tvrdí,že mě to vše poznamenalo. Ikdyz od 17 let mám partnera už 14.5 roku a pět let jsme manželé. Máme desetileteho syna, který je v pohodě a skvěle bezproblémové dítě. Žijeme spolu a máme skvělý vztah. Já i manžel pracujeme. Já uz4.5 roku v rodině,kde se starám o domácnost a výchovu dítěte,které teď nastoupilo do školky. Vůbec si nemyslím,že nemám vyřešené dětství,s mámou máme dokonce normální vztah,ikdyz už je delší dobu po mrtvici. Prosím chtěla bych se zeptat jestli teprve vše špatné přijde jak tvrdí paní psycholožka nebo jsem jedna z mála co žije skvělí a normální život přesto všechno? Moc děkuji

Odpověď: 25. 11. 2018, 9.45

Milá Jani, nedejte se zvyklat v tom, že jste normální... máte zdravé jádro a proto dokážete přijmout život tak, jak běží. Není třeba ulpívat v minulosti... Paní chytré... objeví nějaký mechanismus, a pak ho vidí všude ;) Nepochopili, že prožít můžeme ledacos, ale pokud vítězí konstruktivní přijímání života, můžeme jít dál... v minulosti uvíznou neurotici... (rozsah nevědomí má každý jiný) Ten závěr máte písemně? Najdete-li cestu, odvolejte se k vyšší instanci nebo se nebojte a vystupte veřejně. Držím palce.

Sam píše: 19. 11. 2018, 8.44

Dobrý den, obrací se na Vás kvůli problému ve vztahu s mojí matkou. Je mi 27 let, jsem v sedmém měsící těhotenství a jsem vdaná. Mám také staršího bratra (31 let), který se před rokem a půl odstěhoval doslova na druhý konec republiky (bydlí 400 km od města, kde žiju já i matka). Dříve jsme s matkou takové problémy neměly, ale mám pocit, že se vše zhoršilo, když jsem otěhotněla. Moje matka je přecitlivělá a vztahovačná, pořád mi něco vnucuje a já jí neumím říct ne. Vlastně jsem jí nikdy neuměla odporovat. Kromě krátkého období vzdoru v pubertě, kdy jsme spolu bojovaly, jsem jí nikdy neodporovala. Máma byla vždycky přecitlivělá. Když jsem jí před čtyřmi lety oznámila, že se chci od rodičů odstěhovat, (v té době docházela na chemoterapie po prodělané rakovině střeva) začala brečet, že zůstane úplně sama a že se na ní všichni vykašlou. Přitom má fajn manžela. Můj táta je hrozně hodný chlap, akorát je podpantoflák, nemá svůj názor, jeho život se točí kolem mámy. Stěhování jsem kvůli ní dlouho odkládala, ale nakonec jsem se k tomu odhodlala, když skončila s chemoterapiemi a celkem to i skousla. Pak bylo všechno docela v klidu. Máma si zvykla, že se vídáme cca jednou týdně a všem nám to vyhovovalo. Zlom nastal nedávno, chvíli po tom, co jsem jim oznámila, že jsem těhotná. To bylo někdy v srpnu. Máma jako by se zbláznila. Začala vyžadovat častější návštěvy minimálně dvakrát týdně a teď to začala zvyšovat na třikrát týdně a já pokud nemám vhodnou výmluvu, neumím jí říct ne. Nemám sílu se před ní pořád obhajovat a vysvětlovat, že mám přece právo na svůj život. Přesto, že se intenzita našich návštěv zvýšila, matka často jen tak mimo řečí utrousí nějakou poznámku o tom, že si mě vůbec neužije. Snažím se na to většinou nereagovat. Někdy mám pocit, že by byla nejradši, kdybych se k nim zpět nastěhovala. Když mě minule zvali na oběd, řekli mi, že mám přijít hned ráno, až se vzbudím. Ohradila jsem se, že by si měli všimnout, že u nich už nebydlím a že mám svou domácnost. Potom mě zvali na oběd i další den, řekla jsem, že nepřijdu a matka se mě na to zeptala asi třikrát. Když dostala třikrát zamítavou odpověď, řekla, že to teda ještě probereme později. Moje „ne“ vůbec nebrala jako odpověď. Mám pocit, že jí můj názor ani nezajímá a nechce slyšet nic, co se jí nehodí. Máma chce hledat jiné zaměstnání, protože ze současné práce je vystresovaná. Když jsme to probíraly, řekla jsem jí, že má poměrně vysoké nároky na to, co by chtěla dělat. Moje máma si totiž chce najít místo, kde bude v kanceláři sama nebo jen v malém kolektivu, nebude muset komunikovat s veřejností a bude domů chodit s čistou hlavou (přitom neumí jazyky a má problémy zvládat i MS Word). Taková místa na stromech nerostou. Rozbrečela se a řekla mi, že si myslím, že je líná a chce se jen zašívat. V září jsem pro své budoucí dítě pořídila vaničku na koupání, za 200 Kč, krásnou s obrázky. Řekla jsem to mámě a ona mi udělala hysterickou scénu, že mi přece říkala, že vaničku má doma ještě po mě a proč jsem si tedy koupila jinou. Snažila jsem se jí vysvětlit, že se přece nemůže na mě zlobit, když chci svému dítěti pořídit něco nového a hezkého, obzvlášť pokud je to položka za pár korun. „Takže jako moje vanička je stará a hnusná? No tak tohle nepochopím. Asi teda máte peněz dost, když takhle rozhazujete. Tak tvému bráchovi se určitě bude časem hodit. No Michale chápeš to?“, otočila se na tátu a táta mlčel. Vnucovala mi pak ještě lahvičku pro mimino. Řekla jsem jí, že jí nechci, svedla jsem to na to, že nechci skleněnou, že si koupím plastovou. „A proč jí nechceš? Tahle je nepoužitá, dostala jsem jí, když jsi byla malá. Jen si jí vem“. Takže jsem nakonec radši souhlasila, abych se vyhnula dalším výčitkám. A souhlasila jsem i se spoustou jiných věcí, které bych si jinak nevzala. Stejné to bylo i s náušnicemi pro malou. Přiběhla a oznámila mi, že se rozhodla, že naušnice, které jsou po mně, dostane její první vnučka a ať teda tchýně ani manžel žádné nekupují. A mě ani nenapadlo nesouhlasit. A takové situace zažívám pořád. Hádáme se kvůli ní s manželem. Už se mu i bojím říct, že nás máma zase pozvala na oběd/na kafe nebo kamkoliv jinam. Tvrdí, že bych se měla naučit jí odmítnout a že by se měla léčit, že je na mě závislá a akorát odnášíme to, že můj bratr žije tak daleko a jezdí za nimi cca jednou za 2-3 měsíce. Částečně má asi pravdu, protože matka se pořád bráchy ptá, jestli se někdy hodlá vrátit. On s tím ale nepočítá. Odstěhoval se za prací a jeho práce je tam, ne u nás. Všimli jsme si s manželem také, že když s našimi sedíme a povídáme si a s mámou zrovna nikdo nemluví, obvykle kouká „do blba“. Má takový nepřítomný a prázdný pohled. A stává se to pokaždé, když se vidíme. Manžel tvrdí, že máma je duševně nemocná a že ten pohled není v pořádku. Já nevím, co si o tom myslet. Mám svou mámu ráda, ve všem se mi vždycky snaží pomoct a vyjít vstříc a pokaždé, když jí s něčím odmítnu, mám pak výčitky svědomí. Každá společná konverzace s mámou dříve nebo později zahrnuje otázku „přijdete o víkendu?“ nebo „co kdybych se v úterý zastavila u tebe?“. A já vždy souhlasím nebo řeknu, že ještě nevím a celou noc pak nespím a přemýšlím nad tím, jak se z toho vykroutit a zároveň přemýšlím nad tím, jestli nejsem nevděčná, když máma dělá všechno jen proto, že mě má ráda. Nechci jí ubližovat odmítáním, ale nejsem ani spokojená s tím, že se vším automaticky souhlasím, protože to nabourává i moje manželství. S rodiči už se nevídám, protože bych chtěla, ale protože nechci poslouchat výčitky. Kolikrát už si ani nemáme co říct a jen sedíme a koukáme na televizi. Ale mámě to asi stačí, protože má svojí holčičku u sebe… Jsem z toho někdy už tak vystresovaná, že jsem dokonce minule v hádce a v záchvatu pláče manželovi řekla, že mám pocit, že mě nutí, abych si vybrala mezi ním a svojí matkou a že by bylo snad lepší, kdyby se malá ani nenarodila, protože před těhotenstvím bylo všechno celkem v pořádku. Zíral na mě, jak něco takového vůbec můžu říct a já se lekla sama sebe. Místo, aby se těšila na miminko, tak často nespím a přemýšlím o tom, jestli se mnou máma manipuluje nebo jestli se mnou náhodou nemanipuluje manžel nebo jestli jsem já mimo. Nevím, jestli je něco špatně se mnou a mám si najít terapeuta já nebo jestli ho doporučit mámě. Ale když ho doporučím jí, přesně vím, co se stane. Urazí se, jako vždycky, když člověk řekne něco, co jí není po chuti.

Odpověď: 25. 11. 2018, 9.29

Milá Sam, ajaj... nenechte si zničit manželství... Bohužel to působí tak, že budete muset projevit separační tvrdost. Není možné, aby vás máma ovládala, vlastnila. Toto je váš problém: "Mám svou mámu ráda, ve všem se mi vždycky snaží pomoct a vyjít vstříc a pokaždé, když jí s něčím odmítnu, mám pak výčitky svědomí." Je třeba to přeformulovat na to: "Mami, děkuji za život i vychování. Abych užila své dospělosti, musím se vzdálit. Důvěřuji, že život jsi mi dala ke svobodě, nikoliv k otroctví. Důvěřuji, že k tvé dospělé důstojnosti patří nést svou dospělou samostatnost - osud. Tvé pocity nejsou moje zodpovědnost. Nejsem zodpovědná za tvé štěstí, proto se vzdálím. Můžeš vyhledat odbornou pomoc, ale i když to neuděláš, respektuji tvou volbu, utápět se v žalu a bolu..." Pokud s tím máte potíž - ojednejte se.

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1