Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Minaj, Jana, Eliska, Barbora, Kamča, Test

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Blue píše: 30. 1. 2019, 17.32

Dobrý den, jmenuji se David a byl bych rád za jakoukoliv vaší radu a pomoc. Bude mi 15 let a rád bych se stal drag queen. Jak to mám dát najevo rodině a ostatním? Není to obvyklá věc.

Odpověď: 3. 2. 2019, 11.52

Lidé si hrají a baví se různě... je to druh zábavy... https://cs.wikipedia.org/wiki/Drag_queen - dejte to rodičům přečíst a řekněte, že vás to momentálně zajímá...

Boruvka píše: 29. 1. 2019, 22.12

Dobrý večer. Píšu Vam místo mého přítele. Neodváží se někomu o tom říct. Mě je 17 let a jemu 18 a jsme spolu už přes rok a čtvrt. V poslední době se zvýšila frekvence našich hádek a nepokojů. Tohle období je pro nás velice těžké. A já sama mám psychické problémy. Nedávno se mi přítel svěřil že neví jestli mě miluje.. že to necítí jako pocit.. jakoby přemýšlel jen přes hlavu a necítil pocity vnitřně... prý mě bere třeba jako člena rodiny ale zároveň nějak ví že jsem jeho přítelkyně. Je velice těžké popsat tuto situci.. necítí vůči ostatnim empatii a ani soucit.. Necítí skoro žádné emoce a nebo jen chvilkove a pak si nepamatuje jake je to mít danou emoci. Je posedlý tím být pro ostatní pefektnim, hlavně pro rodinu co se týče známek a chování . Ptala jsem se jej zda mu rodiče v dětství kladli na srdce že chlapi neplacou, ze chlapi neprojevuji emoce a musí být tvrdí, zda a něj rodiče nebyli tvrdí.. říkal ze ne. Můj přítel neni ani jedináčkem ale je takovy lehký mamánek. Tvrdí o sobě že je velkým flegmatikem.když se něco děje tak je mu to za chvili vlastně fuk. Taky se nazývá narcisem. Často myslí jen sam na sebe ale neuvědomuje si že musí brát třeba i ohled na mě a na mé city a že ve vztahu není důležite jen to co cítí on. Přítel má také snížený prah bolesti. Nemá téměř žádný... Když ho něco bolí jeho reakce je smích. Či vysmíváni nebezpečí a provokace. Většinu negativních emocí cítí ale co se týče těch hlubších tak to je oříšek. Jeho vášní je kolo a běh.. rad prý vyvíjí fyzickou aktivitu jelikož při ní něco cítí.. také má kamarády a nestrani se nějak společnosti. Ale zase to není typ co by chodil po klubech a na různé akce. On je velice inteligentní v poměru k dnešním hochům. Ale trápí mě hlavně ty jeho emoce. To co říká fakticky bolí a neslučuje se s tím co podvědomě dělá, sám od sebe mě políbí, obejme, a když se děje opravdu nějaká vyhrocená situace tak napíše třeba mojí sestře aby na mě dohledla abych si nic neudělala. Přijde mi lehce emočně oploštěly .. myslela jsem si že se z něj vyklubal schizoid ale po prostudování tehle laické \"diagnozy\" jsem dospěla k závěru že to nebude ono. Koukala jsem se nějaký čas po internetu, různých forech a stránkách jaké diagnozy by mohly na něj sedět ( emoční oplostelost, Alexyithymie,schizoid,Nacistická porucha osobnosti, sociální tupost, slabá anhedonie) ale nikdy na nej nesedělo nic přesně a vždy tam byl nějaký opak. Co se týče našeho sexuálního života tak je pestrý a partner je při chuti. Jsem vysoce emočně inteligentní a velmi naruživá dívka, ale teď moc chuť na sex ani další věci nemám, potřebuju vědět že ke mě můj partner cítí lásku..tak jsem mu řekla že dokud si nebude jisty zda mě miluje, tak s ním spát bohužel nedokážu. Chci mu pomoct, řekla jsem mu ať se alespoň svěří jeho matce (má s ní dobrý vztah) šlo vidět že se bojí ale řekl nakonec že se k tomu zkusí dokopat. Když jsem se ho po pár dnech zeptala tak řekl že nee, že to řešit nechce. Že by raději uběhl maraton. Také jsem mu nabídla že můžeme jít oba za psychologem, a když zamitl i tohle tak jsem nabídla že napíšeme do nějaké online poradny společně což taky moc nechtěl. A teď se skoro o tom nechce bavit. Říká že si přijde jak u křížového vyslechu, i když to tak není. Přijde mi že je citlivý na svou osobu a každé řešení nějakého problému bere jako útok. A jeho rekce bývá takova že před problemem uteče a zamete jej pod koberec. Jenže před timhle neuteče a on si to zatím neuvědomuje. Ptal se mě zda nechci ukončit náš vztah.. sice rozum mi říká uteč jelikož to je hodně velká psychická zátěž i pro mě.. ale pocity říkají že ho miluju a že bych mu měla pomoct, že mu chci pomoct jelikož mi na něm hodně záleží a cítím že by mohl být ten pravý, i když je mi 17 a zní to pošetile až naivně. Sama ho dokážu dost pochopit. Přítel ale tuhle tu \"vadu\" pokládá za výhodu v životě. (spíš se to snaží sám sobě vsugerovat jelikož chce být perfektní a proto to asi nechce s někým řešit, obzvlášť ne s matkou) Ale sám si neuvědomuje že se to bude jen zhoršovat.. a že pak s nim normální žena nezůstane a uteče.. a on bude sám a bude si uvedomovat že mu nikdo nebude už moct porozumět a sotva pomoct. Bohužel na svého přítele nemůžu skoro vubec tlačit jelikož se stáhne. Sama jsem trpěla nekolik let těžší depresí ale přijde mi že se to najednou tak zmírnilo až mam pocit že konečně po dlouhé snaze vymizela. Teď vím že vydržím opravdu dost jelikož sem za život řešila takové věci ktere si dospělí nemyslí že bych se s taovymi problémy mohla setkat v mém věku.. a proto vím že mu zvládnu být tou nejlepší oporou... ale táhnou celé břemeno za oba doopravdy nemůžu. Chci mu nějak pomoct jelikož vím že tohle se nevyřeší samo a jak fatální to má dopad na jedince a jeho vyvoj, jak psychický tak také i fyzický a nejen na něj ale i na okolí postupem času. Jediné na co trpím už je jen podle mě \"nezvladnuty afekt\" ve kterém se projevují sebedestrukční sklony. Tento muj afekt se bohužel v našem vztahu projevil dvakrat a přítele dosti polekal a myslel si že jsem cituji \"psychopat\". Teď sám pochopil a oba jsme na to přišli že právě ty jeho problemy ve mě hromadí stres, hněv, smutek a bezmocnost, jelikož je nechce řešit ale ovlivňují i můj život a potom co se pod pokličkou hromadí nějakou dobu pára a mé nervy rupnou .. Bohužel poté nastává nezvládnuty afekt. Je zřejmě hloupé a pošetilé aby si člověk určil diagnozu sám ale všechno na mou osobu bohužel sedí a projevuje se tak. Takže pokud by se partnerův problem začal řešit mohli by jsme mít harmonicky vztah bez \"italské domácnosti\" Chtěla bych poradit co s ním mám dělat. Co by bylo na místě. Jak k němu přistupovat a jak jej nejlépe přesvědčit aby to začal řešit. Nemůžu to totiž za něj vyřešit já. Už teď mě to hodně trápí. Jsem několik dnů zamlkla a plačtivá. Furt nad tím přemýšlím. A mé okolí si toho začíná všímat..nemam se komu jinému svěřit. Rozchod není ideálním řešením, vlastně není řešením.. mě by to psychicky položilo a on by se v tom nadále utápěl. Nejde tomu jen přihlížet. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 3. 2. 2019, 11.50

Milá Boruvko, je patrné, že se o duši svou i partnerovu zabýváte. Hledáte diagnosy a hlubší souvislosti... Budete muset ještě pokračovat v rozvoji ve vztahu k sobě... v práci na svých emocích a na své závislosti na vztahu... a uvědomění, že partnera nepřevychováte... Držím palce.

Klára píše: 29. 1. 2019, 20.07

Dobrý den, již déle než týden musím neustále myslet na polohu svého jazyka v puse a zda mám správně zavřenou čelist. Objevilo se u mě náhodně při čtení článku o správné pozici jazyka v ústech. Neustále mám tendenci kontrolovat v jaké je jazyk pozici, což vede k napětí v ústech a následnému stresu. V každé volné chvíli se vracím v myšlenkách k jazyku a jsem z toho už zoufalá, dokonce jsem se několikrát rozplakala...Nemůžu se soustředit, nedokážu pořádně provádět pracovní činnosti jelikož jsem neustále v myšlenkách ve své puse. Prosím o pomoc, na koho se případně mohu obrátit a situaci řešit? Když jsem se s tím svěřila blízké osobě, tak se mi vysmála a řekla ať na to prostě nemyslím. Kdyby to bylo tak jednoduché. :( Děkuji, Klára Ř.

Odpověď: 3. 2. 2019, 11.43

Milá Kláro, jedná se o obsedantní myšlenky - doporučuji začít své myšlenky ovládat - můžete nastudovat více o obsedantních myšlenkách nebo realizovat rady pro pisatele Mléko pod vámi.

Lucka píše: 29. 1. 2019, 12.15

Dobry denbpres par dny se semnou po roce rozesel přítel.. Zacali jsme jako milenci protoze mel přítelkyni. Ale i tak se mi silene dostal do srdce.. Ja 30 on 25.. Pritelkyne se s nim rozesla po 6 měsících protože asi neco tusila. tak jsme mohli navazat uplnohodnotnym vztahem.. Představil me doma atd.. Vsechno bylo fajn travily jsme spolem veskery volny cas.. Byli jsme u me doma porad.. Po nějakým case jsme si povidali o bydleni a rekl ze by chtel zůstat bydler u rodičů ze je tam mista dost rekla jsem si ze s tim nemam problem tak jsme zacali travit cas u nej abych poznala rodice a vedela jak to u nich chodi.. Jenze to ze mam velkyho psa ktery tam zatim nemohl byt proroze to tam nebylo přizpůsobeno tak jsem musela jezdit kazdy den dom nakrmit a jit s ni na procházku.. Ale casem mi ji zaclo by4 lito ze je tam porad sama.. A obcas ae stalo ze jsem rekla ze nedojedu ze mam doma praci ze mm dum a ze si to musi uvědomit.. Rekla jaem ale ze nemqm problem se přestěhovat i sni.. Rekl ze se na to zatim neciti ze si není jistý jestli mi muze verit. A to je proto ze dum mam s byvalim pritelem ktery je v zahranici a dojede tu na jeden den jednou za 3 mesice se podívat jestli je vse ok.. Ale nechal me tu jen protože jsem nemela kam jit a velkym psem donpodnajmu je nemozny.. Nevim proc ale přítel si usmyslel ze s nim mam porad pomer a ze snim porad chodím.. Přitom jsem s nim nebyla iz 2 roky pred tim nez jsem poznala současného přítele.. Ale porad si mele svoje... Udelala jsem pro nej tolik.. Kvuli nemu bych i dychala do toho vztahu jsem opravdu dala vsechno.. :( rekla jsem mu ze kdybych snim nechtela byt a byla s nekym jinym tqk bych mu nepujcila penize které vlastně ani nechci vratit. nekoupila telefon a ruzny drahy dárky.. Koupila jsem mu všechno a skoro jsem i nemela na jidlo :( a takhle mi to oplati.. Milovala jsem ho takový jaky je snasela jsem urážky.. Snasela jsem i když neco udelal tak to svedl na me a ja se mu za to ještě omluvila aby se semnou nerozesel.. Nekdy mi to prislo jako sikana omluvit se vlastně za svuj nazor co jsem mela :( poslední mesic se semnou chtel vzdycky rozejit když jsem neudělala neco co chtel.. At uz ohledne sexualnich praktik.. Chtel kazdy den sex a nebo neco jineho mel to nekdy i 2x kdyz chtel jednou za 14 dni se stalo ze jsem jeden den nechtela a uz se semnou rozchazel ze neni spokojeny ze si nevyhovujeme atd.. Tak jsem to s nechuti udelala aby byl pokoj :( protože aby byl stastny jsem chtela udelat cokoliv... Pred par dny to udelal zase.. Ze to ukončíme ze neni stastny atd.. Nechala jsme to tak napsala mu sbohem.. Ale ted zase premyslim ze bych se omluvila a dolezla za nim ale ja uz ani asi nechci.. Ale je to tezky je to pro mw prvni rozchod co udelal partner.. A ja nevim co delat.. Zhroutil se mi svet.. I když kamarádky říkají ze mi bude lip bez nej ze to bylo moc vsecho.. Ale co delat kdyz snim pracuju v jedny fabrice a potkavame se tam a vzdycky kdyz ho vidim tak se mi chce brečet.. Od te doby jen brecim a nevim co delat.. Nevim jak se s rim vyrovnat jak zapomenout :( a ani nevim jestli chci vlastně zit :(

Odpověď: 3. 2. 2019, 11.42

Milá Lucko, naslouchejte kamarádkám - asi viděli, že vám vládne více než vás miluje, že si to nezasloužíte... získejte sebeuctu a nechte ho jít... Základ je udělat si plán na nejbližší dny jak přežít bez něj a dát si tam drobnosti, na které se aspon trochu budete těšit. Pracoviště nebo zaměstnání, kde ho nebudete vídat by také pomohlo. Držím palce k postavení vlastního světa.

David píše: 28. 1. 2019, 21.57

Dobrý den, už nějakou dobu mám náhlé záchvaty úzkosti. Cítím nesnesitelný tlak v hlavě a návaly stresu. Mám pocit, že všechna moje rozhodnutí jsou špatná a jen se nabalují na sebe. Ve výsledku nejsem vůbec schopný jakéhokoliv rozhodnutí, což opět vede ke stresu. Občas se to dostane i do bodu, kde ztratím schopnost se vyjadřovat a mám pocity paniky. Zajímalo by mě, jestli potřebuji odbornou pomoc a jakou. Byl bych ochoten si sjednat sezení i s Vámi. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 3. 2. 2019, 11.37

Milý Davide, osobní konzultace je vždy přínosnější... můžeme projít konkrétní inspirace, možnosti a doporučení. v odpovědích níže je doporučení na 3 omega mastné kyseliny a jejich vliv na psychiku - doporučuji vám je k pozornosti.

Mléko píše: 28. 1. 2019, 18.04

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mám neustále hlavu plnou myšlenek, jak se mám uvolnit? Děkuji

Odpověď: 3. 2. 2019, 11.34

učit se je zastavit... vědomě řídit své myšlenky a pozornost.... myšlenky si vybírat... držet pozornost a myšlenky v přítomném okamžiku brát antidepresiva držím palce

Karla píše: 28. 1. 2019, 8.37

Dobrý den, Již čtvrtý týden mě trápí jedna věc. Všimla jsem si, že při důkladnějším pohledu na tmavou plochu vidím nepatrné zrnění. Poprvé mě to velmi vyděsilo. Poté jsem na to však na 20 dní zapomněla a vše bylo ok. Jednou se ale vzpomínka vynořila znovu, když jsem měla horší náladu, a od té doby na to nedokážu přestat myslet - bojím se že zrnění uvidím všude, mám pocit jako bych viděla špatně, přitom to není pravda. Nedokážu se přesvědčit o tom, že to nic není a že je zbytečné se stresovat. Párkrát už se mi to podařilo, avšak ráno se situace opět vrátila a já se budím s nervozitou. U očního bylo vše v pořádku. Nevím, jak si dokázat, že na to nemàm myslet, protože to je opravdu nesmyslné. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 3. 2. 2019, 11.32

Milá Karlo, nahradte destruktivní myšlenky konstruktivními a ty si opakujte jako mantru. Pošlete je i do všech bunek těla.

Mirek píše: 27. 1. 2019, 11.33

Dobrý den, je mi 25 let. Před pár měsíci jsem dokončil vysokou školu a hned po škole jsem nastoupil do zaměstnání, kde pracuji již půl roku. Tato práce mi zabírá celkem dost času ze dne, stane se, že musím pracovat i o víkendu. Nicméně mě tato práce celkem baví. Stále bydlím s rodiči. Vycházíme spolu dobře, žádné problémy nejsou. Můj den většinou probíhá tak, že ráno nastoupím do práce, po práci přijdu domů, dám si svačinu a chvíli posedím a pak jdu do posilovny, přijdu zpět, dám si večeři, strávím nějaký čas s rodiči u televize a jdu spát. Plat mám celkem slušný, když přijmu fakt, že jsem teprve absolvent. Ikdyž to všechno zní nějak fajn, občas mě přepadne takový špatný pocit, který mě někdy vede k depresím. Ten pocit je jakoby mi něco chybělo. Jako bych o něco v životě přicházel. Nevím přesně co. Je možná pravda, že společenský zrovna nejsem, tak to může být i tím. Ikdyž život mě naučil, že přátelé nejsou extra důležití. Mám takové myšlenky, které mi říkají, že bych si měl najít nějakou přitelkyni nebo se popřípadě osamostatnit - přestěhovat se od rodiču pryč. Odtud si myslím, že může pocházet takový pocit prázdnoty. Jenomže odtud plynou další věci, nad kterými se zamýšlím. Nevím v podstatě, jak a kde se seznámit to je můj problém, nikdy jsem nechodil na nějaké společenské akce a nevím co a jak to chodí. Zkoušel jsem seznamky, ale příjde mi, že je to takové neosobní, prostě si lidé vybírají potencionální partnery jen podle toho, jak kdo vypadá a prostě mě to nikdy nedonutí na to rande dojít, nevím proč. Když jsem se na škole a seznamil s dívkou, bylo to o vzájemných sympatiích a o tom, jak jsme si povídali. To mi přislo ideální. Další věci, která zní možná hloupě, ale vadilo by mi, když by rodiče veděli, že chodím s nějakou dívkou. Nevím proč, asi šílenství už nebo nevím ... Dále, když rodiče odjedou třeba společně na dovolenou, cítím se dobře po tu dobu co jsou pryč, že jsem zodpovědný a nezávislý - mohu si dělat co chci, kdy chci. Nicméně si nedovedu představit jim říct, že bych se chtěl stěhovat - špatně by to nesli a já bych to asi špatně nesl nebo nevím - jsem jejich jediný potomek. Omlouvám se za špatně konstruovaný dotaz nejsem zrovna mistr ve slohu :( . Nevím, kde nebo kdo by mi s tímto mohl poradit, proto jsem to zkusil tady. Poprosil bych vás o radu co mám dělat, popřípadě, jestli mi někdo jiný poradí nebo pomůže... Předem vám moc děkuji.

Odpověď: 3. 2. 2019, 11.30

Milý Mirku, vaše myšlenky i pocity jsou pochopitelné. Doporučuji k vývoji tyto oblasti: 1. uvědomit si: "Jsem muž a můžu." 2.v rámci Einstainovi definice bláznovství konat změnu neb "Bláznovství je dělat stále stejné věci a čekat jiný výsledek." 3. Nejen v říši živočišné je cílem: Samostatný potomek na všech úrovních Držím palce

Roxana píše: 26. 1. 2019, 20.44

Dobry den, trpím neustálým strachem o své blízké, mám v hlavě přímo katastrofické scénáře ve chvíli, kdy mi někdo z mých blízkých nezvedá telefon, často mám také vtirave myšlenky které říkají, že se stane přesně to, čeho se nejvic bojim. Jak proti tomu bojovat? Děkuji

Odpověď: 27. 1. 2019, 12.06

Bohužel je to složitější - mimo rámec poradny. Potřebujete pracovat na úrovni strachu, emocí - jak se vyrovnat se strachem... třeba si pořidte k tématu knihu A pak zacházet s myšlenkami...

Majda píše: 23. 1. 2019, 21.44

Dobrý den, je mi 18 let a prosila bych o radu. Už asi cca půl roku mě trápí moje chování. Přes den je to tak normální, ale večer to už je horší.Skoro každý den bezdůvodně(někdy ne) pláču a jsem smutná. Někdy jsem schopná probrečet i 4 hodiny. Ráno se cítím unavená, ale hned se dokážu dat do normálu. Taky um nevyhledávam společnost, jsem radši sama, nic mě už nebavý, ani smysl mého života už nemám. Když jsem sama, jsem až přehnaně citlivá. Přítele nemám a mám pocit, že ani nechci. Prostě nemám chuť do života. Snažila jsem se to říct mamce, ale nikdy mě nenapadlo, jak ji říct, že vlastně pláču jen tak a je mi příjemnější samota. Už mě vyhání ven, na různé párty nebo ven s kámošema, ale já z toho nemám nic, v tomhle tom směru cítím jen nezájem z mají strany. Taky už párkrát jsem se pořezala, vadí mi to, ale když jsem sama, tak mi to ani nemyslí(nejradši vyhledávání samotu). I ve škole jsem se zhoršila, ale jak říkám nemám zájem si to zlepšít, prostě nic. Nevím co mám dělat. Snažím se být na to sama, je mi 18 měla bych se osamostatnit, ale nějak to nezvládám. Prosím, chtěla bych radu. Děkuji.

Odpověď: 27. 1. 2019, 12.05

Milá Majdo, je potřeba vědomé rozhodnutí pro lásku k životu, k sobě, případně se poptat, co tomu na vnitřní úrovni brání. Nemusíte se bránit antidepresivum a také vyšším dávkám omega 3 mastným kyselinám https://www.magazinzdravi.cz/nejchytrejsi-volba-pro-mozek . Mohu vás naučit meditace čistící a k lásce k sobě. Potřebujete se krmit konstruktivními myšlenkami a postoji - čtěte: Miluj svůj život, Jak si správně přát; Osobní síla.

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1