Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Jiří Hofman, Ales, Ales, Lara, Karelfrantapepik, lucie, Iva Suchánková, mačička89, Stella, Adéla, Adéla, Patrik, Patrik, Pavel, Libor, Macko, Katka

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

jmeno neřeknu píše: 8. 2. 2019, 18.51

Dobrý den rodiče na mě pořád křičí když domu přinesu za 3 a učitelka si vymyslela něco a kvuly tomu šla máma do školy a ted na mě řve za každou blbost

Odpověď: 10. 2. 2019, 10.04

požádej o podporu školního psychologa nebo metodika primární prevence...

Klárka píše: 7. 2. 2019, 16.44

Dobrý den, mohla bych se prosím zeptat jak je to se schopností lhát pod tlakem? Dá se to s ohledem na morálku vůbec léčit? Chápu že v některých případech musí jít zájmy společnosti nad zájmy pacienta. Jako pro sociálního fobika je pro mně stres už i to s někým mluvit, natož pak o něco žádat. Příklad z praxe- po nedokončeném učňáku jsem nastoupila v obchodě. O pár let později jsem si udělala maturitu a zeptala se vedoucí na kariérní růst. Na otázku proč, jsem odpověděla pro peníze. A takových případů je víc. Navíc se zdá že v poslední době při komunikaci s novými lidmi, působím jako pod vlivem alkoholu nebo drog což při prvním dojmu taky zrovna nepomůže. Děkuji

Odpověď: 10. 2. 2019, 10.05

Milá Klárko, spolupracujte s psychologem - pravidelně - doporučuji i léčebné meditace...

Tommy píše: 7. 2. 2019, 9.46

Dobrý den, Jsme spolu s přítelkyní skoro 3 roky. Na začátku bylo vše perfektní a dokonalé, tak jak to bývá v počátku v tomto zamilovaném opojení. Pak jsem však z nějakého důvodu začal být cholerický. Vše mi začlo vadit, když se mi něco nepovedlo sváděl jsem to na ní a i jsem na ní často křičel. A přitelkyni to bylo pochopitelně líto a často i plakala. Sám nevím, proč jsem byl tak výbušný a podráždený. Nechoval jsem se tak zle jen k ní ale také ke své rodině či ke svým rodičům. Kdokoli se mě na něco zeptal, tak jsem odpověděl rozčíleně. Vůbec nevím, proč jsem se tak choval. Často mě to mrzelo hlavně kvůli mé přítelkyni. Musel jsem se změnit už jen kvůli ní. Začal jsem být klidnější. Ovšem po čase se u mě začala projevovat úzkost, panika, začal jsem mít takové ataky. Bylo mi mizerně. Rozhodl jsem se jít na psychiatrii, kde mi paní psychiatrička diagnostikovala Panickou poruchu a nasadila léčbu antidepresivy. Právě i předtím vadilo mé přítelkyni, že jsem si furt stežoval, že mi je špatně. Už jí to nebavilo pořád poslouchat. Nedivím se jí, ale nemohl jsme si pomoci bylo mi fakt mizerně. Když mi právě pak paní psychiatrička předepsala antidepresiva, tak přítelkyně řikala, že aspon budu klidnější a nic mě nerozhodí. Předtím mi však řikala, že nejsem normální, že nokoho takového nezná. Prý, že jsem jak blázen. Nicméně antidepresiva začali zabírat a mé záchvaty, musím zaklepat zmizely. Musím ješte dodat, že trpím i OCD už od mého dětství, kdy mi umřel dědeček. To bohužel přítelkyně také nechápe. No dříve jsme se tomu spolu smály, ale postupem času jí to začlo vadit. Naštěstí i to se mi podařilo omezit. Ale zpět k věci. Když jsme spolu, tak se jí prý vůbec nevěnuju. Stýkáme se převážně o víkendech, protože přítelkyně studuje VOŠ dětskou zdravotní sestřičku a do toho pracuje na poloviční úvazek jako sestra v ústavu péče o seniory. Její práce jí baví, někdy si bere i směny o víkendech. Řiká, že se budem na sebe aspoň víc těšit. Když jsme spolu jsem klidnější a jsem rád, že je vedle mě. Plánujeme spolu výlety, jezdíme na wellnesy a tak. Předevčírem mi však oznámila, že má v sobě takové pocity. Honí se jí v hlavě, že se chce semnou rozejít, ale pak zase že nechce. Prý nemá jasno. Řekl jsem jí, že to nebudem řešit přes telefon, ale že si promluvíme o tom osobně. Včera jsme spolu o tom hovořily a řekla mi v podstatě to stejné jako předevčírem. S tím, že by potřebovala nachvíli abysme spolu nekomunikovaly a nestýkaly se. Ptal jsem se na důvod a odpověděla mi, že pořád nějak doufala, že se kvůli ní změním, že se budu chovat jako na začátku. Prý mě teď ovlivňují ty léky. Opět plakala, protože když se začnem bavit o něčem vážném tak začne plakat. Je velmi citlivá. Ale to jsem i já, jen to nedávám najevo před ní. Opět mi řekla, to že jí vadí, že se jí nevšímám, přitom jí hladím, držím a několikrát jsem jí řekl, že jí miluji, že ji miluji víc než sebe. Řikala mi, že se takhle už cítí čtvrt roku a že jí to už nebaví. Že mě miluje ale hlava jí řiká, ať se semnou rozejde. Také mi řekla, že se jí hnusí přímo jak se chovám a co dělám. Někdy mi přijde, že chce abyto bylo jen o ní, její příběh ideálního vztahu a co řeknu já je špatně. Na to mi odpověděla, že si takový ideální vztah vysnila. A prý je divná asi. Tak nevím co si o tom myslet. Záleží mi na ní a miluju jí. Vadí jí když jsem na mobilu, když je semnou. Ona ovšem také příjde a posadí se a kouká do mobilu. Vadí jí i když jsem na PC a to jak před ní tak i když spolu nejsme, že jí odepisuju dlouho. Pak je tu ješte jedna věc. Něco jsem potřeboval vědět,když jsem byl na cestě v Praze a vzpoměl jsem si na jednu mou kamarádku z minulosti, která bydlí v Praze. Přítelkyně se urazila, byla naštvaná, že sem jí prý zatajil, že jsem napsal své kamarádce. Pak se stala ješte věc, že jsem začal bavit se svou expřítelkyní, ale normálním smyslu tak jak se baví například dobří kamarádi. Pak jsme se třeba zaye dloubo nebavily. Nepřišlo mi to nějak důležité říct své přítelkyni hned, že jsem se bavil se svou expřítelkyní. Nicméně jsem jí to tedy řekl o pár dní později a opět jak se říka byl oheň na střeše. A to mi také včera vpálila, že mi několikrát řikala, že si to nepřeje a stejně jsem to udělal a to prý v sobě má půl roku a pořád to má také v hlavě. Když někdo napíše nebo se baví s ní, tak mi to hned oznámí. Ja jí to prý neříkám, zatajuji a lžu. Už si nevím rady. Miluji jí a jsem rád s ní

Odpověď: 10. 2. 2019, 10.03

Milý Tommy, bohužel musím připomenout jednu otřepanou pravdu: Harmonické vtahy mívají lidé vyrovnaní, se zdravou sebeláskou - vztah není léčebna i když nepopírám, že si v něm nemůžeme léčit kousek svých bolístek. Tak konkrétně pro vás: Partnerka má patrně pocit, že jste se na ni se svými problémy navalil jako osobnost a že se pod tím cítí špatně, proto chce uniknout. Jediná cesta je pracovat na sobě, svém vztahu k sobě - být pro sebe důležitější než partnerka - vydat se na semináře... systematicky k psychologovi... nastudovat a realizovat vnitřní sílu... Přítelkyně také může mít své démony, pro které se bojí vaší komunikací s ex... Můžete se objednat.

Alice píše: 6. 2. 2019, 10.39

Ahoj, je mi 15 a už nezvládám sama sebe...v jeden den jsem šťastný sluníčko a hned další ráno je mi zle ze života. Jsem na výstavě a najednou musím utéct pryč, co nejrychleji to jde, protože je mi nazvracení z mýho vlastního odrazu a nedokážu ustát, když se na mě někdo podívá. Směju se s kamarády, ale pak přijdu domů a chytnu takovej záchvat breku, že to nejde. Když na mě dolehne stres zhroutim se...dostanu záchvat, nemůžu se pořádně nadechnout, brečím, řvu jako zvíře, mlátim do zdí a nekdy i ztrácím. A když mam mluvit před lidma, dostanu křeče v břiše, nebo záchvat paniky. Někdy jen ležím v posteli a čekám až mě někdo vytáhne a osvobodí, protože sama to nedám, mám pocit, že zarůstám do matrace. Jsem zlá na rodinu a kamarády, přesto že toho pak lituju ještě hodně dlouho a nechci jim ubližovat. Mám trochu problémy se spaním, někdy spím 5 hodin a jindy jen 2 nebo 3. Mám noční můry o broucích pod kůží. Nevím jestli je to normální....potřebuju radu....

Odpověď: 10. 2. 2019, 9.54

Milá Alice, asi by bylo vhodné brát antidepresiva a zároven se zabývat vlastní psychikou - pro začátek knihy Miluj svůj život a Osobní síla. K tomu základní relaxace, imaginace. Doporučuji spolupráci s psychologem... Postupně třeba i Voice dialog... Držím palce.

Šmoulinkaaa píše: 5. 2. 2019, 17.45

Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat, jak mám řešit tuhle situaci. Můj problém je hlavně mezi mnou a rodiči. Jde o to, že mě podstatě nepustí ven dál než kolem domu a to mi teď bude šestnáct. Většina mých vrstevníků si v klidu sami jedou cca čtyřicet kilometrů daleko a já se mohu pohybovat jen tady na malém úseku. Podle rodičů nejsem na to dost stará a že prý není důvod proč vůbec nad tím přemýšlet. Venku mohu být max. Do šesti hodin večer a to ze školy přijdu v pět. Byla jsem několikrát pozvána na různé kurzy tance, ven, do kina, do cukrárny a tak, ale musela jsem vše odmítnout, protože vím, že mi to rodiče nedovolí. Nevěří mi, že bych nešla někam pít nebo něco takového, přesto já zrovna se hnusim těchlech zábav jako jsou tyto. Divili se, když jsem řekla, že chci jít na internát. Můj důvod byl, že bych měla aspoň trochu volnosti a já sama vím, že se o sebe umím postarat, ale to očividně si nemyslí moji rodiče. Prosím Vás o jakoukoliv radu, nebo z toho pomalu zešílím. Děkuji.

Odpověď: 10. 2. 2019, 9.51

Milá Šmoulinko, ano, postoj rodičů je neadekvátní a nepřiměřený... Jen tak si hraju s myšlenkou, co by se stalo, kdybyste šla do cukrárny, na kurzy tance... Pravděpoobně jednou si stejně budete muset stanovit hranice ... Jinak řešení jít na internát je fajn. Požádat o konzultaci výchovnou poradkyni/ metodika primární prevence/školního psychologa, aby si promluvil s rodiči, to je také možné. Držím palce, abyste žila život podle svého.

Ulicnice píše: 4. 2. 2019, 14.01

Dobrý den, je mi 24 let a trpím zrejme asi agora o maniodepresivni poruchou od kazdyho asi neco, vim že to jsou jen emoce.. A beru ted 48 den antidepresiva Zoloft 50mg, před Tim jsem uzivala dva roky Eliceu 5mg, vzdy jen rano.. Tak se chci zeptat, když mam porad takovy propady, tyden dobry photo zase spatny zda je to tim, že mam malou davku? Nebo antidepresiva na Tenhle problem nejsou vhodna? A taky se mi stale spatne usina trva mi to dele, ale nechci brat k tomu zadne jine dalsi leky, prosim o odpověď hezký den ?

Odpověď: 10. 2. 2019, 9.46

Milá neznámá, vyzkoušejte jiného psychiatra at s vámi probere medikaci. Doporučuji začít na sobě systematicky pracovat - třeba formou meditací a rodinné kontelace. Držím palce.

Kristyna píše: 4. 2. 2019, 12.56

Dobrý den, S manželem jsme spolu 19 let (z toho 10 let manželé). Máme dvě děti ve věku 8 a 12 let. Už půl roku se s ním chci rozvést, nebudu popisovat proč (cholerická povaha,výbušnost,výčitky že za vše můžu, vyhazování z baráku - slovní..atd.),vždy jsem mu odpustila, kvůli dětem i kvůli domu, který jsme vybudovali,ale vše se nedá vydržet donekonečna, a prostě pohár u mě prostě přetekl....a hlavně se u mě objevil někdo jiný. Oznámila jsem manželovi že někoho mám a asi jsem i čekala, že mě rovnou pošle někam..., a rozvedeme se.... To se ale nestalo, a on mě od té doby přemlouvá, vydírá dětmi, vyhrožuje, ať se vrátím...trvá to už přes půl roku.. stále píše, volá..... Dvakrát mě už fyzicky napadl, s tím že jsem měla modřiny, a podruhé mi přirazil hlavu o zed o roh (musela jsem na šití). Ted se vymlouvá že by mi přece neublížil že to byla nestastná náhoda. Nevím už nějak čemu věřit... Připadá mi že mě sleduje, zda jsem v práci, a kam jezdím... 4 měsíce bydlím u rodičů....děti si tak nějak střídáme... Hlavně se ohání pořád rodinou, že ji ničím, dětmi, že budou mít zkažený život, díky mě, že to nechci s ním znova zkusit.. Vím, že má zčásti pravdu, že tu rodinu ničím.... Ale já se tam nemohu vrátit....už se ho bojím... A on si to nenechá vysvětlit... Děkuji...už jsem zoufalá

Odpověď: 10. 2. 2019, 9.44

Milá Kristy, na co se mne ptáte? Chápu, že to je náročné. A cestu k manželovi vidím jako neefektivní v tuto chvíli. Požádejte o spolupráci OSPOD a o mediaci ... děti budou mít potíž, protože on se chová agresivně k mámě a vydírá a manipuluje. Je třeba stanovit řád v péči o děti - doporučuji úředně... Vy přijměte to, že on vaše vysvětlení nepřijímá a kontakt omezte na formální komunikaci o dětech. Můžete popracovat se svými pocity a emocemi tak, abyste se dostala do své klidové středové síly. Přeji vše dobré.

Mirka píše: 4. 2. 2019, 11.40

Prosím o radu: jsem z rodinné situace moc špatná.Syn s manželkou k nám často vozí malé vnučky na hlídání.Sama pracuju v mš,mám 54roků,procházím přechodem,mívám dost problémů,jsem unavená,špatně spím....Ale při poslední návštěvě mladých u nás mi připadlo,že s námi téměř nemluví,tváří se všelijak,tak jsem synovi napsala meil zda se něco neděje,že mi kor snacha připadala nějaká přejetáTo jsem si dovolila asi moc,syn mi napsal nehezký meil,že si s námi vlastně nikdy nerozumněl,že jsem stále naštvaná,bez zájmu o ně,že je pro mně asi problém nabídnout jim kávu a snacha se necítí u nás dobře- přitom u nás sami chtěli být na vánoce,já jsem vše připravila,nemuseli vůbec nic...Překonávala jsem sama obrovskou únavu..Nás s manželem vůbec nenapadlo,že nás vlastně nemusejí....Vždy jsme jim pomáhali jak s hlídáním, tak peněžně.Lituji toho,že jsem se vůbec zeptala a dozvěděla jsem se,o co jsem nestála.Synovi i snaše jsem napsala vysvětlení,ale prý si trvají na svém a nehodlají se s námi o tom dál bavit.Vůbec nevím jak s nimi dál komunikovat,nechceme přijít o vnučky,ale je to pro mně velká rána,kterou nějak nemůžu zacelit......Strašně to bolí,nevím jak se stím vyrovnat....

Odpověď: 10. 2. 2019, 9.38

Milá Mirko, chápu tu bolest. Syn napsal, jak to vnímá. Bohužel mladá generace je občas drsně nekompromisní. Je na rodičích, aby přijali svou celistvost a propustili svou závislost na potomcích a jejich uznání. Je třeba si sama poskytnout vědomí, že jste konala, jak nejlépe jste mohla a mnohé dala a uvědomit si, že syn vidí jen nedostatky a neprojevuje vděčnost za to, co dostal - jeho karma. Věnujte se sobě a manželovi, regenerujte a projevujte životu vděčnost za to, co máte. Smutek ze vztahu se synem propustte - jen pozorujte jeho počínání, dopřejte mu jeho cestu a se svou energií hospodařte uvážlivě. Z Vašeho psaní mám dojem, že se syn nechce bavit o tématu, ale vztah nepřerušil. Tak to by bylo taky fajn. Přeji vše dobré.

Miriam píše: 3. 2. 2019, 20.53

Zdravím, předem díky za Váš čas. V posledních měsících vnímám otupělé emoce, hlavně když trávím čas s blízkými. Mám je velmi ráda, emoce jsou ale slabší, jakoby utlumené. Nepamatuji si, kdy jsem se doopravdy zasmála a cítím se odtažitě. Vzpomínky na tyhle setkání jsou také zahalená neurčitou mlhou, bezbarvé, zapadají mezi každodenní starosti a drobnosti. Zkoušela jsem se setkávat s novými lidmi, abych zjistila, jestli je to jen nuda, nebo nezájem o lidi, které už znám. Není. Tuším, že by to mohlo souviset s umrtím babičky před rokem (byly jsme si velmi blízké, starala jsem se o ni, zároveň první umrtí blízké osoby, které jsem zažila). Smutek nijak neschovávám, přestože normálně funguji celou dobu, byla jsem schopná se o vše postarat i vyklidit její byt. Bylo to smutné a drsné, stále občas pláču při vzpomínce na hezké chvíle s ní, ale beru to jak to je. Ráda bych zase cítila plně radost i propojení s ostatními lidmi a přestala být odtažitá, odměřená nebo nepřítomná. Kamarádka se mi svěřila, že cítí, že nemám skutečný zájem o naše společné chvíle a já se přitom na všechna setkání těším, přijdou mi důležitá a plánuji je do svého plného kalendáře jako chvilky zábavy i odpočinku, ale když se potom dějí, jakobych tam úplně nebyla. Říkám jí, že ji mám ráda a přitom sama cítím, že slova nemají váhu jakou mívala. Ty samé frustrující pocity mám při setkáních s mámou, chvílích s přítelem, sestrou, vlastně všemi lidmi, ale nejvíce mě to trápí u těch nejbližších. Můžu něco udělat pro to, abych se cítila víc \"jako dřív\"? Děkuji, Miriam

Odpověď: 10. 2. 2019, 9.26

Milá Miriam, doporučuji pustit se do energetického vyrovnání s babičkou. Cesty jsou různé a přesahují rámec této poradny - jedna možnost jsou konstelace u Jana Bílého. Můžete se stavit na osobní konzultaci - můžu říci více, včt. léčebné meditace. Přeji vše dobré.

Blue píše: 30. 1. 2019, 17.32

Dobrý den, jmenuji se David a byl bych rád za jakoukoliv vaší radu a pomoc. Bude mi 15 let a rád bych se stal drag queen. Jak to mám dát najevo rodině a ostatním? Není to obvyklá věc.

Odpověď: 3. 2. 2019, 11.52

Lidé si hrají a baví se různě... je to druh zábavy... https://cs.wikipedia.org/wiki/Drag_queen - dejte to rodičům přečíst a řekněte, že vás to momentálně zajímá...

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1