Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.

 



Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Patrik, Jiřina, Meg, Petra, Ivana, Michala

Starší dotazy:

577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

I hate me píše: 22. 3. 2019, 17.32

Dobrý den, nevim co mam dělat nenávidim se, nenávidim svuj vzhled vlastne se nesnašim uplne cela ... Zazila jsem v zivote strasne moc hnusnych veci a stale je zaživam ... Bohužel nechci žit... Už to bude rok co se řežu... Začala jsem polykat prášky a malem jsem spachala sebevraždu, nevim co dal ... Radši pomaham lidem nebo zvířatum ... Ovšem strašne se bojim co budu schopna si dal udelat... Zažila jsem psychicke i fyzicke tyrani, take problemy v rodine a nenavist od blizkych jen proto že se rozhodli že mě nechteji ... Spousta zklamani ... Muj živit byl asi omyl ... Vubec tohle nechci řikat a chci se všim přestat ovšem už to nejde .

Odpověď: 28. 3. 2019, 11.51

Milá neznámá, život není omyl... Základ je mít ráda svou podstatu nezávisle na tom, co si myslí a jak se chovají druzí... Druzí často jen zrcadlí, jaký vztah máme sami k sobě Je třeba začít produkovat konstruktivní myšlenky - najdete v knize Miluj svůj život... Myslíte-li vážně, že chcete změnu, začnete se naplnovat https://www.youtube.com/results?search_query=sebel%C3%A1ska https://www.youtube.com/watch?v=AkXwz8FmXHc&t=14s - provedte vuči těm, kteří vám ublížili https://www.youtube.com/watch?v=UIxVFw8cseM

SisSadness píše: 20. 3. 2019, 19.37

Dobrý den, nevím si rady sama se sebou. Delší dobu sahám po žiletce, která mi jako jediná dokáže přivodit úlevu, soustředit se na práci. Nicméně jizvy jsou stále ošklivější, větší, také jich je více. Snažím se to skrývat abych se vyhnula otázkám a urážkám. Vím, že s tím chci skončit, najít jiný způsob dosahování úlevy, ale je to těžké. Nevím co mám dělat. Děkuji. Hezký den.

Odpověď: 28. 3. 2019, 11.41

Milý Sis, takové klišé - pracovat na sobě Být sam sobě pozorovatlem, rodičem milujícím i vychovatelem... Být pozorovatelem vlastní bolesti ... neutíkat před ní ... Nastudovat třeba focusing.... Hojit bolest.

Will píše: 18. 3. 2019, 22.19

Dobrý den.Potřeboval bych poradit.Mám panickou poruchu spojenou částečně s agorafóbií. Abych to vzal popořadě.Před asi 9-10 lety mi psychiatr diagnostikoval tuto nemoc a nasadil mi SSRI Paroxetin,který jsem bral cca 2 roky spolu s benzodiazepaminem,ten jsem bral asi půl roku.Myslím si že tyto léky mě spíš utlumovali než aby mi reálně pomohli.Našel jsem si přítelkyni,která se později stala mou ženou,našel si práci a všechno bylo v pořádku,takže jsem léčbu ukončil a dál to neřešil.Pár let to fungovalo až na pár vypjatých situací,které jsem však vždycky zvládl.Potom jsem v práci onemocněl na několik měsíců a už jsem nebyl schopen přijít zpátky,protože jsem si pořád říkal co si pomyslí apod.,takže jsem dal výpověď.Od té doby šel vztah z kopce a po dalších třech letech mě manželka opustila.(Nikdy jsem s ní o tom nemluvil a prakticky celý život většinou emoce dusil v sobě).Následovalo to,že jsem se odstěhoval do jiného města a začal nanovo.Začal jsem fungovat,byl jsem schopen si všechno vyřídit a všude zajít,našel jsem si práci.Asi po měsíci jsem dostal angínu a týden byl doma.Ze strachu co si řeknou,když jsem nastoupil do nové práce a hned šel na nemocenskou jsem dostal panickou ataku a nenastoupil,potom jsem dal výpověď ve zkušební době.Momentálně jsem v bludném kruhu a pod tlakem,protože vím že potřebuji práci kvůli špatné finanční situaci,ale zároveň mám čím dál více stresových situací,které nezvládám.Uvědomuji si své záporné i kladné stránky a snažím se něco se sebou udělat,ale zdá se mi že udělám jeden krok dopředu a dva zpátky.Bojím se že pokrok je moc pomalý a já si nemůžu dovolit být tak dlouho bez práce,potažmo bez peněz.Proto prosím o radu,na co se soustředit nejvíc,jak si co nejefektivněji opět dodat sebevědomí a znovu všechno zvládat.Děkuji.

Odpověď: 28. 3. 2019, 11.31

Milý Wille, takové klišé - pracovat na sobě Nejprve na vztahu k sobě, mít se rád se vším... v danou chvíli - existuje mnoho seberozvojovývh seminářů, knih... Doporučuji výcvik v EFT... videa, Taky si najděte něco o strachu... knihy...

Honza píše: 18. 3. 2019, 21.59

Je to spontánní, ale je možné že se mnou něco je, nějaká porucha, když mi od dětství hraje pořád v hlavě nějaká hudba? Můžu si vybrat v hlavě jakou chci ale skoro neexistuje aby mi tam nějaká nehrála.

Odpověď: 28. 3. 2019, 11.15

Milý Honzi, lidská psychika je někdy záhadná... to máte geniální hudební pamět... porucha to není

Verča píše: 18. 3. 2019, 11.19

Dobrý den, jsem s přítelem rok a půl. On studuje elektro techniku na ČVUT - magisterské studium, já mám vystudovanou střední hotelovku a pracuji jako recepční v jedné firmě. Problém je v tom, že se proti němu cítím hloupá, a že jsem proti němu nic nedokázala. Často kuli tomu brečím a mám úzkostlivé stavy. Co s tím mám dělat ?

Odpověď: 28. 3. 2019, 9.02

Milá Verčo, opět to působí jako nějak nepřešený vztah k sobě... Máme se rády takové, jaké jsme a děláme to, co si vybíráme za daných okolností... a za tím si stojíme... Zastavte se - popracujeme - pojmenujeme bloky... a léčebná meditace a EFT mohou pomoci ke klidnému vývoji Přeji vše dobré.

Alena píše: 18. 3. 2019, 5.52

Dobrý den, jsem zhruba po 4 létem rozchodu s partnerem, cizincem, který mně opustil těhotnou. Nemám nikoho kdo by pomohl v této situaci. Partnera sem se snažila přimět aby se vratil, ale marně. Jsem neustále sama. Vyhledavam jakou komukoliv jeho pozornost ale chvílemi marně, chodím sice, ještě do práce, ale i tu v těchto stavech přestávám zvládat. Nemám chuť k jídlu, nemůžu spát. Budim se s nočními můry že za nim přijdu a on už spí v posteli s jinou. Sama tuto situaci vůbec nezvládam, vlastní rodina, mně kvůli mé situaci zavrhla, přátelé mi pomáhají pouze slovně. Nemohu se dostat z této situace. Když se mnou komunikuje bývalí přítel který se se mnou rozešel a není to ani měsíc tak buď mi říká jak lituje ztraceného času se mnou nebo mně ponižuje. Pak jsou dny kdy mi dá naději být opět spolu a druhý den je to opět jinak. Jsem z něj tak zblbnuta, že když napíše ať přijdu, tak letím a on ví že bych pro něj udělala cokoliv si řekne hodně mi zamotal hlavu a já se chovám hůř jak puberťák. A nejlepší a této situaci je že i po našem rozchodu jsme spolu ještě několikrát spaly. Nějakou dobu třeba dva tři dny mu píšu a on mně ponižuje, píše ať konečně pochopím, že je konec a potom se zase ozve a jedná se tímto stylem a většinou naše setkání zkonci sexem. Neumím mu říct ne. A on to moc dobře ví, kamarádi říkají, že jsem pro něj madrace, že si mně drží jako rezervu. Ale já to sama nezvládám začínám se bát toho že skončím za dva měsíce těhotná na ulici a nebo že si něco udělám. Prosím pomozte mi nějak já už nevím kudy kam a sama to nezvládám. Děkuji P.s. mně je 32 a bývalému partnerovi je 23

Odpověď: 28. 3. 2019, 8.56

Milá Alenko, ano, těhotná ženapotřebuje společenství - pokuste se uchýlit do kruhu rodiny... nebo azyl pro matky s dětmi... Pokuste se zapojit do nějakého programu - obnova sebelásky... Dejte si cíl... spolupracujte s psychologem... Držím palce a posbírejte svou sebeuctu.

Veronika píše: 17. 3. 2019, 11.59

Dobrý den, často trpím depresemi nebo úzkosti. Uzavírám se do sebe, nesveruji se a od určitých události neumím důvěřovat lidem. Reaguji přehnaně, bezdůvodně vybouchnu na své blízké nebo naopak dostanu záchvat (zrychlí se mi tep, špatně se mi dýchá, mravenčí mi konečky prstů na rukou a cítím strašnou tíhu na hrudi). Občas si smíchám danou informaci se svojí fantazii a nejde to dostat z hlavy. Uvědomuji si, že to není realita, ale přitom je to tak skutečné. Vytvářím si závislost na lidech. Vždy mám jen jednoho člověka, který je pro mě prioritou. Jdu za ním v každé situaci a dám mu přednost ve všech situacích, protože mi pomáhá zbavit se deprese jen svoji přítomností. Udržuje mě nohama na zemi především o tom, že nejsu na světě sama, zbytečná. Můžu s ním být naprosto přirozená. Před ostatníma předstírám, že je všechno v pořádku a že mi nikdo nemůže ublížit a přitom mi až příliš záleží na ostatních, víc než na sobě ale nemůžu to ukázat, protože se bojím využití. Je to \"normální\"? Nechápat sám sebe a nevědět každé ráno jestli to má všechno vlastně vůbec smysl a hned na to dostat záchvat vzteku a chuť pomstít se všem co mi ublížili. Každou hodinu jiná nálada a jiny pohled na svět. Je semnou něco špatně nebo sem si to jen vsugerovala?

Odpověď: 28. 3. 2019, 8.52

Milá Verunko, popisujete velké výkyvy pocitů... bylo by vhodné zapracovat na láskyplném pocitu k sobě... internet je v té věci pln inspirací... kniha Miluj svůj život ... podpora psychologa... (najít a proměnit věci, které v tom brání) Také je vhodné uzdravit svou bolest... odpustit a požehnat všem... Můžete se objednat.

Jaruška píše: 16. 3. 2019, 19.10

Vážená poradno, prosím Vás o odbornou pomoc či jakýkoliv názor. Sama nejsem schopna svou nynější situaci objektivně posoudit a správně ji vyřešit. Jde o to, že manžel chce rozvod, nebo chtěl, teď začal ustupovat ze svého požadavku, a sdělil mi, že pokud spolu budeme, ať počítám s tím, že přijdu o rodinu, některé kamarády, on změní práci a odstěhujeme se časem blíž k jeho rodičům na Moravu. Tato situace se neděje však poprvé. Mě je 30 let (VŠ) a manželovi 36 let (truhlář, maturita). Jsme spolu 10 let, z toho 5 let manželé. Zatím bez dětí. Máme hezký byt po rekonstrukci nezatížený hypotékou. Jsme téměř bez dluhu, oba máme velmi dobře placené a stabilní zaměstnání, máme i novější auto. Pracujeme na miminku. Vše se zdálo být ideální, klidné. Jedna hádka kvůli malichernosti manžela tak rozproudila, že řekl stop, končíme. Rozvod. Pro mě to byl opět šok! Jak jsem již nastínila, není to poprvé. Krize se nám opakují se železnou pravidelností, co 2 roky na jaře. První byla v roce 2014, druhá v roce 2016 (byla podána žádost o rozvod, ale byla mnou stažena) a naše třetí krize je nyní v roce 2019 a opět jaro. Vše jsme doposud ustáli, já dávala manželovi šance a on mě, já také nejsem bez chyb. První dvě bych pochopila, bydleli jsme společně s mými rodiči v jednom rodinném domě, a nefungovala to. Manžel to tenkrát vyřešil, tak že se odstěhoval 2krát a vždy se vrátil. Důvody, které teď manžel uvádí jako důvody rozvodu jsou, že se málo baví, málo jezdíme na výlety, málo chodí s chlapama na pivo, moc se starám o svého invalidního otce, který žije sám (maminka mi umřela před dvěma roky, od té doby se o otce starám téměř sama), prý moc truchlím po smrti maminky a hodně mě to ovlivňuje v mém životě a jsem prý psychicky rozložený člověk. Rodina mého manžela nemá ráda, doteď ho však respektovala. Během manželství jsem přišla o své koníčky, některé přátelé a nedostudovala jsem VŠ. Rodina, přátelé, kolegové v práci mi říkají, ať se s ním rozvedu sama, že mě jen trápí, manipuluje mnou, hraje si se mnou jako kočka s myší a bude to jen horší. Já doposud vše manželovi odpouštěla a dávala dokola šance. Prý žiji se sociopatem. Manžel je velmi výbušný, impulsivní až agresivní, několikrát na mne vztáhl ruku se slovy, že jsem si to zasloužila, že jsem ho neměla provokovat, má velmi vřelý vztah ke svému počítači a mobilu, tam ,,ujíždí\" na online hrách, i když tvrdí, že ne. Mění často zaměstnání (pokaždé bylo něco špatně, ne u něj, ale na lidech v práci), teď má již osmé, často jsme se spolu stěhovali, asi 5krát. Je stále nervózní a přijde mi, že je neustále ve stresu, neumí se uvolnit. Je velmi nepořádný, bordelář. Někdy si připadám spíše jako jeho matka, než rovnocenný partner. Jediná oblast, kde nám to výborně klape, je sex. Tady opravdu problém nemáme, stále to mezi námi jiskří, stále se přitahujeme. Já bych za něj i dýchala, ale připadá mi že on mě spíš táhne ke dnu. Na druhou stranu dokáže být milý, ochotný, hodný, vstřícný a je velmi pracovitý, nekouří, nepije, nefetuje, do hospody nechodí, je mi věrný. Stále mám svého manžela velmi ráda, i přesto všechno co jsme spolu prožili. Proto prosím o nestranný názor a radu. Jelikož v tom žiji, nejsem schopna to zevnitř rozkrýt. Co když mají všichni okolo pravdu? Jen já to nevidím. Ale já zatím nejsem o tom, že bych rozvod iniciovala já pevně vnitřně přesvědčená a rozhodnutá. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 28. 3. 2019, 8.42

Milá Jarko, jak se říká, na vztah musí být dva - na rozchod stačí jeden. Celkově popisujete nevyrovnaný, neharmonický vztah. Nevidím smysl v tom, někoho držet... tak láska nekvete Láska žije ze svobody...

Kája píše: 15. 3. 2019, 14.17

Zdravím vás, přišla jsem se svěřit s mýma pocitama a trapení a vlastně že vším, co se teď odehrává pouze ve mě. Vím že nikdo tohle za mě nevyřeší, ale chtěla bych vědět co si o tom myslíte a vaše názory nebo zkušenosti . Pokusím se to napsat tak aby jste mě pochopili A předem se omlouvam bude to dlouhé. S přítelem jsme spolu 5 let 4 roky spolu bydlíme ( v garsonce) , půl roku jsme zasnoubený a budeme se stěhovat do nového bytu . Vztah byl ze začátku velmi krásný , byla jsem hodně zamilovaná a závislá , žarliva na pritelovi a myslím si to i teď . Ze začátku vztahu jsem si říkala konečně to je poradny kluk/chlap , vlastně kluk mých snu pěkný chytrý moc šikovný , cítila jsem respekt z nej a že je to ten pravý . Po 9 měsících vztahu přišly stejné pocity “myšlenky “ co mám teď uzkost strach že přítele nemiluji nesla jsem to velmi depresivně trvalo to půl roku každý den pláč strach měla jsem nově nasazenou HA v te době na střední škole mi bylo řečeno školní psycholozkou , ze je to z hormonu než se srovnaji . Po půl roce to odeznelo . Pak přišlo nádherné období , velmi krasné byli jsme spokojený oba dva cítila jsem úplně to vnitřní pouto mezi námi , mohli jsme za sebe dokončovat věty , jak jsme si rozuměli . Rozumíme si i teď , ale je to jiné díky tomu co prozivam pak přišla krize z přítelovi strany . (Asi po 2-letech ) Vztah ho nenaplnoval prý jsme spolu nic nedělali , v tu dobu jsem nechodila s nim do fitka vlastně jsem opravdu nic nedělala žádný koníček jen upjata na přítele. A celkově ho všechno štvalo práce atd...Trvalo to 3 dny , byli jsme bez sebe pak se vrátil uvědomil si omluvil se , prý toho na nej bylo moc . Strašně jsem trpěla . Pak opět nádherné období až do teď , velká spokojenost , byla jsem strašně šťastná cítila jsem strašnou lásku a neustálou potřebu se starat o přítele . Vidina kdyby se pritelovi NEDEJ BOŽE něco byla bych sním, opravdu velmi velká láska . Žádné hádky , celkově se přítel hodně změnil k lepšímu Dříve hodně diskotéky a ovlivňování kamaradama. Pritelovi je 25 mě je22. Hodně se zklidnil, samé výlety dovolené prostě vztah jaký má být až do teďka . Od nového roku , s nástupem menstruace která byla najednou velmi silná (ze začátku užívání jen špinění) nyní velmi silná , bolestiva celkově jsem byla oslabena bylo mi zle točila se mi hlava (mám opět novou HA 10 mesic a stavy mi trvají 3 měsíce s nástupem té menstruace ) jako bych přestávala cítit lásku z ničeho nic ? Jako by mi někdo/něco tu lásku ze mě vysával já se s tim musela smířit ale nechtěla to tak ( nevím jak jinak to popsat aby jste mě co nejvíc pochopili) díky tomu mám strašně silné úzkosti deprese pláč strach obavy ..v lednu jsme spolu 5 let a já najednou cítím strašné prázdno , vnitřní hlubokou nespokojenost něco mě vnitřně užírá mam strašnou úzkost a ty myšlenky že mám strach , že přítele nemiluj že se rozejdu že se zamiluji do někoho jiného a přítele opustim cítím strašnou lítost , strach a vinu ...K přítelovi se chovam stejně , mám neustálou potřebu se ho dotýkat . normálně se spolu bavíme smějeme se navzájem si pomáháme . Sex tak 1 -2x týdně ale někdy jen 1 za 14 dní. Ale nedokážu si vysvětlit ty pocity prázdnoty hlavně že to je ze dne na den. Přítel nic neprovedl ani já jemu nic se mezi námi nestalo . Přítel je velmi pozorný hodný se vším mi pomůže . V červnu mě požádal o ruku a já v sobě opět probudila tu prvotní zamilovanost a uvědomila jsem si jak je úžasný . Koupili jsme nový byt , větší do budoucna i s dětským pokojíčkem. Ještě před Silvestrem jsem byla úplně v pohodě , vnitřně , šťastná spokojená ještě jsem koukala a vybírala dovolenou kam pojedeme těšila jsem se a organizovala co a jak bude v novém bytě a teď jakoby nemám chuť nevím jestli se těším... ale chci s přítelem být a rozcházet se nechci a chci to být zase já .... Od nového roku mám strašný blok opravdu z ničeho nic strašné vnitřní prázdno, díru najednou mi přišlo všechno tak reálné jako bych se od “někud” vrátila do reality . Nic mě nebaví , netěší . O Silvestra jsme dostaly klíče od toho nového bytu a rekonstrukci jsme začaly hned ten den strašně jsem se těšila Ještě si pamatuju , jak jsme se s přítelem o Silvestra trošku chytli kvůli maličkosti a já strašně brečela a bála se , protože jak se říká jak na nový rok tak po celý rok. Bála jsem se že se náš vztah nějak pokazí, něco se stane , rozejdem se a ono jak kdybych to opravdu zakřikla a je to tak jen z mojí strany . Je pravda že už 4 roky jezdíme skoro každý víkend do práce , v týdnu máme svoji práci a o víkendu společně jako promotéři. Sem tam nějaký víkend máme volno , jinak jsme pořad v práci . Vlastně takový stereotyp ale nějak mi to nevadí ani pritelovi . Každý den , koukám a čtu různé články o dlouhodobých vztazích celkem to tak moje příznaky naznačují jestli nejsme ve fázi přechozeného vztahu ale jen z moji strany a přítel to prez všechny starosti ohledně nového bytu peněz atd nevnímá ? Nebo podvědomě vnímám , že se budeme stěhovat , je to pro mě něco nového a je to můj první nejdelší vztah. Přítel je v pořádku je to jen z mojí strany . Celkově jsem ztratila chuť do života nic mě nebaví mezi lidma nemám moc náladu vše mě otravuje .. Velmi mě to trápí příčí se mi to neustále mám černé myšlenky jak ho už nemiluji jak se sním rozejdu , že se zamilují do někoho jiného nebo dokonce že už jsem zamilovaná např. do mého šéfa , se kterým se vídám teď max 2x do měsíce když přijede na kontrolu . Jinak se o nej nezajímám kde je skym je co děla a proč . Najednou se mi začínají vracet vzpomínky všechny vztahy/kluky co jsem měla a jakoze mi chybí a ze se k nim vrátím ...přitom nic z toho nechci chci mít krásný vztah jako jsem měla do teď ... no celkem dost šílený a díky takovým myšlenkám já mám silné úzkosti deprese a strach že to tak je .V práci brečím doma když jsem sama je to lepší a když jsem s přítelem je to takové cele utlumené . Všechny ty myšlenky jak to říct mi přijdou jako pravdivé, že to tak prostě je ... Ale mám dost i fyzických příznaků delší dobu tak 3-4 měsíce jsem nervózní , nevrlá už delší dobu se v noci probouzím pravidelně v rozmezí od 2-4 hodin ráno . Jsem spocená neustále mám pocit úzkosti na hrudi , který mě doprovází ve dne v noci i ve snech . Neustále se potím i když jsem v klidu a jen lezim /sedím .Občas mám i pocity úplně jako když to nejsem já , že jsem v cizím těle . Občas většinou ve sprše mám pocit jako že zešílím nedokážu ten pocit popsat . Tyto dva pocity už mám delší dobu cca 5-6 let . Píšu je proto , že třeba s tím můžou souviset . Přijde mi ze všechna ta moje láska a ty pocity jsou jako přikryté tím pocitem úzkosti ,a já to nevnímam že to je taková poklička ta úzkost . Hluboko v sobě cítím k pritelovi takový magnet , že on má proste v mým životě a srdci speciální místo. . Minuly týden jsem byla doma sama a samozrejmne v moji hlavě to všechno jede automaticky nejde to zastavit a najednou jsem začala mít pocit jako když teď jsem s někým cizim a můj přítel by mi jako chyběl . Cítila jsem velmi silnou úzkost na hrudi , jakoby mi měl vyskočit z těla . Že zešílím ...Přijdu si jako blázen . Celkově se už neupravuju , dříve jsem se hodně malovala upravovala chtěla jsem se líbit sobě , pritelovi a i ostatním ale teď si udelám drdol a jdu do práce je mi to jedno nějak . Ale přece si říkám , ze bych se chovala úplně jinak , kdybych nemilovala . Kdybych přítele nemilovala už po těch prvních stavech , tak by jsme spolu nebyli 5 let zasnoubený a s nově koupeným bytem s dětským pokojíčkem do budoucna ..Nedokážu si to představit s někým jiným , mám ho jako vžitého ty deprese mam z těch černych myšlenek ale ta příčina by mě velmi zajímala . Prepadava mě to hlavně když jsem v práci , nebo na cestě do práce doma jen občas většinou když jsem sama . S přítelem je to dobrý celkem . Neutíkam z domova nemám potřebu vyhledávat někoho jiného , ale nic mě nebaví nikam nechodím jsem jen v práci nebo doma s přítelem a nebo jdu občas do fitka nebo k mamce . Pravda je že jsem takové pocity měla během vztahu 2x ale vždy hned odezněly a nebyli tak intenzivní a co si vzpomínám bylo to před menstruaci nebo během období kdy jsem to měla dostat a protože jsem si řekla , že je to z té HA tak to odeznělo. Prostě si nedokážu vysvětlit najednou ten blok z ničeho nic . Pochopila bych sama kdyby se mezi námi něco stalo , ale bylo a je všechno v pořádku . Je to jen ve mě , ale nedokážu s tím pracovat .Je to jak začarovaný kruh , mele se to ve mě páté přez deváté . Jako bych si to všechno tak vsugerovala do sebe a do mojí hlavy , že to tak cítím . Prosila bych tedy názor jestli toto není jen výplod moji hlavy. Nedokážu si to vysvětlit . Zda je to po 5ti letech třeba normalní krize vztahu a já jen jak je to první nejdelší vztah tak to neznám ale v tom případě bych to teď zažívala poprvé nemela tyto stavy dříve Ještě připíšu minuly rok na Silvestra mi zemřel tatínek a já se takhle necítila jako se cítím teď , . je mi teď opravdu strašně ... omlouvam se za tak dlouhý popis . Předem děkuji za odpověď . Hezky den.

Odpověď: 22. 3. 2019, 10.33

Milá Kájo, je na čase pracovat a zabývat se sebou (asi bych vysadila HA a našla jiné cesty regulace početí - přerušovaná soulož, bazální teplota...) Ohledně práce se sebou - www.konstalace.info Cyklická žena - pohledejte info - knihu - semináře.... Hledejte a nacházejte, co blokuje vaši lásku... patrně se jedná o nejasný vztah k sobě Můžete se i stavit k podrobnějším informacím a zkušenosti a vyzkoušení léčebné meditace... Přeji vše dobré

Veronika píše: 12. 3. 2019, 10.27

Dobrý den, potřebovala bych prosím poradit jak vysvětlit dceři (4 roky), ze jeji otec nejevi o ni zajem. S otcem dcery jsme se rozešli, když dceři byl necelý rok, ale otec je více jak 3 roky uražený, že jsem se s ním rozešla (měl a stále má problémy s alkoholem). Dcera se samozřejmě ptá na tátu, bohužel si ho pamatuje, protože jednou za rok za ní na hodinku přijede. Já před dcerou o něm špatně nemluvím, vždy ji odpovím, že tatínek bydlí daleko a musí hodně pracovat a proto ho moc nevida, což docela dlouho bezvadně fungovalo, ale dcera začala všem vykládat, že její tatínek opravuje auta, což není pravda, a různé pohádky o tom jak za ní jezdí a podobně. Samozřejmě jsem s ní mluvila o tom, že si nemá vymyslet o tátovi, ale dcera na to zareagovala, tak že začala hystericky brečet, že chce prostě tatínka. Prosím poraďte jak ji vysvětlit, že pravda je taková, že nebydlí daleko a že nepracuje od rána do večera, ale že se prostě rozhodl, že má raději alkohol a přesto vlak nejede?

Odpověď: 22. 3. 2019, 10.14

Milá Verunko, situace nepříjemná. Asi postupně říkat něco v tom smyslu: S tatínkem jsme se potkali, chtěli jsme ti dát život a tak, jsi se nám narodila. Proto jsme se s tatínkem potkali. Někdy je to tak, že někoho potkáme na chviličku a on pak jde jinou cestou. Tatínek ti chtěl dát život, to udělal a pak ho život vedl jinam než tebe a mne. A je to tak v pořádku. Držím palce

Starší dotazy:

577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1