Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Libuška píše: 26. 1. 2009, 13.07

Dobrý den,nevím zda řešíte i manželské krize,ale zkusím to.Jsem 22let vdaná,ve vztahu jsem já spokojená a nyní mi manžel oznámil,že již přes rok ho náš vztah nenaplňuje,když jsem se ho zeptala co dělám špatně a co mu na mě vadí tak tvrdí,že nic jen prostě neví.Domluvili jsme se,že vztah se pokusíme zachovat,prosím o radu jak se mám k němu nyní chovat,stále ho mám ráda .děkuji za pomoc.Libuška

Odpověď: 1. 2. 2009, 15.52

Milá Libuško, je třeba chovat se tak, aby dávání a braní bylo v rovnováze (netlačte). Neznám vaše manželství ani manžela... co manžel chce, co očekává, co se sebou chce..., chce spolupracovat na rozvoji lásky... Pro oba vhodná kniha Láska duše ( http://www.ini.cz/ranka/knihy/roman.htm#osobni_sila ) Přeji vše dobré

Kristýna píše: 26. 1. 2009, 11.15

Dobrý den, mám čtyřletého syna. je velmi bystrý, vnímavý, nemá nejmenší problém ve školce. Je však trochu přecitlivělý. Kvůli každé maličkosti se rozbrečí. Stále se mu snažím vystvětlovat, že vše se dá vyřešit, že stačí když za mnou nebo za tatínkem přijde, že mu poradíme či pomůžeme, a že pláč neřeší nic. Není to však nic platné. Občas mi pak ujíždějí nervy a zlobím se na něj, že pořád jen bulí a kňourá. Vím, že to chce trpělivost. Chci se však zeptat jaká je nejlepší reakce v danou chvíli, kdy se rozeřve, třeba proto, že mu mladší sestra pomalovala obrázek, nebo mu sestřenice řekla, že neumí lyžovat. Mám ho nějak konejšit, nebo si ho vůbec nevšímat? Vysvětlování, že se nic neděje, že obrázek opravíme, nebo namalujeme jiný, nějak nepomáhá. Ve školce tyto problémy nemá. Před kolektivem se asi stydí. Jinak má i problém s větším počtem lidí, obzvláště pak cizích. Drží se mě vždy jako klíště a nechce většinou ani pozdravit. Mám ho nutit, nebo to přehlížet. Domluva je opět k ničemu. Děkuji moc Kristýna

Odpověď: 1. 2. 2009, 15.47

MIlá Kristýno, stačí, když ten smutek přijmete v tichosti (a třeba řeknete: "Chápu, že ti je líto znišeného obrázku (že tě mrzí, že ti sestřenice řekla....), tak si poplač, kolik potřebuješ... " za nějaký čas můžete dodávat: "... a já jsem ráda, že se ti nestalo nic horšího:)) I druhou situaci doporučuji v tomto čase akceptovat... Přeji vše dobré

Lucka píše: 26. 1. 2009, 10.31

Dobrý den, máme krizi v partnerském životě kvůli mému žárlení na partnera a za 3 roky mi nyní vyčítá, že jsem mu udělala 4 scény. Prý se v něm něco zlomilo a neví jak najít cestu zpět. Poraďte co mám dělat. Stále a moc ho miluji.

Odpověď: 1. 2. 2009, 15.37

Milá Lucko, jak je to s vaším žárlením? bylo kromě scén i "ve vzduchu"? Partner je vždy svobodný..., to je třeba respektovat i nyní... Láska respektuje svobodnou volbu druhého... Své srdíčko si pohladte a milujte ho takovou láskou, jakou byste si přála, aby k vám přicházela... Přeji vše dobré

Berunka píše: 26. 1. 2009, 9.28

Dobrý den, chtěla bych Vás moc poprosit o radu a názor.Je mi 29let.Před skoro dvěma lety jsem chodila s jedním mužem (30let) ,kterého jsem velmi milovala.Byly jsme spolu asi půl roku,přítel o mě pomalu přestával mít zájem.Dělilo nás 60km.Nereagoval na moje prozby o to aby mi své chování vysvětlil a nebo ukončil náš vztah.Nakonec jsem to ukončila já z důvodu,že nejevil zájem a ani mu nevadilo že jsme se poslední 2měsíce neviděly .Po nějakém čase jsem si našla přítele,který je rozvedený a má každých 14dní na víkend či dovolenou svou 9letou dceru.Vycházíme spolu báječně (s přítelem)ale s jeho dcerou je to komplikované bere mě občas jako vetřelce a i když se velmi snažím tak si přijdu zbytečná a odstrčená.Mám jiný názor na její výchovu,prostě se kvůli ní občas pohádáme.(př.nelíbí se mi,že dostane všechno co chce.Z výchovného hledista.Těží z toho že pro ní tatínek udělá vše.)Nic méně se mi ozval ten můj bývalý přítel a chce mě zpátky.Omlouvá se a prosí abych se vrátila.Své chování mi vysvětlil tím,že měl spoustu starostí a mě s nimi nechtěl trápit.Příště by se prý určitě poradil a svěřil.Nikdy prý na mě nepřestal myslet.Nevím co mám dělat.Cítím,že ho mám stále moc ráda, ale bojím se abych neudělala chybu tím,že bych se k němu vrátila a opustila muže s kterým vím,že bych mohla být šťastná.I když máme rozbroje kvůli jeho dceři. Děkuji moc za nezaujatý názor a přeji Vám krásný den :-)

Odpověď: 1. 2. 2009, 15.30

Milá Beru, pro vás je důležitá odpověď na otázku: jak cítíte, že při vás současný partner stojí - zda váš pocit zbytečnosti a odstrčenosti je opravdu pouze váš problém nebo zda na tomto pocitu se podílí chování/postoj partnera... jak to cítíte...? proč věta - mohla bych s ním být štastná.... kdybyste byla štastná, tak byste mi nepsala... Věřím, že dilema vyřešíte s láskou a opravdovostí....

LostAngel111 píše: 26. 1. 2009, 6.37

Vážená paní Štěpánková, je mi 18 let a chodím do 3.ročníku na gymnáziu. Vcelku řečeno mám velké množství problémů. Sedím v první lavici sama a mnohokrát za celý den ani nepromluvím. Za mnou sedí totiž kluci a já nevím o čem bych s nima měla mluvit. Do školy se mi vůbec nechce ani přijít protože mě tam ani nic netáhne, nemám moc kamarádů, držím se spíše v ústraní, zkrátka takový vlk samotář. Kvůli špatnému prospěchu mě spolužáci začali pomlouvat, ale v poslední době mě pomlouvají i když dostanu lepší znamky než oni. Zaslechla jsem dokonce že si myslí že chci odejít. To je ale hloupost když mám příští rok maturovat.Navíc kdykoliv jdu k tabuli nebo píšu písemku tak vše co jsem se naučila najednou zapomenu, prostě se mi zatmí před očima a nic nevymyslím. Je to příšerná situace, protože nyní jsem rupla v matice a to mě vcelku dost mrzí, na základce jsem ji totiž měla dost ráda a patřila jsem k těm lepším, navíc to není ani vinou mého učitele, který snahu pomoci nám má. Z těchto důvodů mnohokrát nechodím do školy, protože se mi udělá příšerně nevolno. Paní doktorka mi říkala že je to psychykou. To je sice pravda ale já nevím jak to mám řešit. Navíc doma je na mě tvořen neustálý nátlak, když otec něco vypije a začíná na nás hledat chyby. Častokrát tento den končí hádkou a máma také už párkrát řekla že se sním dá rozvést, protože nám nadává a minulý rok na silvestra nás dokonce vyhodil z domu, zatímco já jsem to odnestla obraženým prstem, protože jsem bránila mámu a ségru. Vím že to příliš rozepisuju ale nutně jsem se někomu potřebovala svěřit. Je to jako začarovaný kruh ze kterého není úniku, proto potřebuji pomoci alespoň radou, neboť to v poslední době přestávám zvládat. Děkuji za pochopení a těším se na radu kterou mi napíšete:)

Odpověď: 29. 1. 2009, 10.29

Milá Andělko, myslím, že sama tušíš, že jednoduchá rada to nespraví - protože se jedná o celý balík starostí... Přála bych ti, aby jsi našla cestu ke své vnitřní síle a lásce. To se snadno řekne a hůře dělá , vidˇ :). Odkud jsi? Bylo by dobré najít někoho, komu budeš věřit a na tu cestu se vydáš... Pro začátek ti mohu doporučit např knihy: http://www.ini.cz/ranka/knihy/roman.htm#osobni_sila a naučit se zklidnování (s osobním trenérem je to jednodušší) Taky by bylo fajn trénovat komunikaci s kluky - překonat obavy, strach... a udělat zkušenost, že se s tebou baví, že ti odpovídají... tu novu zkušenost si uvědomit! (tušíš, že takový odcizený vztah s chlapci souvisí se vztahem s tátou...) Držím palce!

swen.iorgen píše: 20. 1. 2009, 7.24

dobry den mam problem sam se sebou,v posledni dobe se nedokazu na nic soustredit,nemam zadnou trpelivost,v nicem si neverim,vsechno zpochybnuji a jsem hrozne nerozhodnej!!!jsem ve znameni ,,vah´´ tak z toho neco pochopim ale proc ta nejistota a nevericnost????budu rad kdyz poradite:-(

Odpověď: 24. 1. 2009, 17.17

zkontaktuj se s člověkem v zrcadle a měj ho rád ...

Lenka píše: 19. 1. 2009, 19.05

Hezky vecer!ja uz jsem vam psala myslim ze 8.12 nejsem si jista ted datumem a rikala jste, ze by jste mi mohla pomoct naucit me uvolnit se. Byla jsem se svou uzkosti u psychiatra a ten mi predepsal prosulpin a poslal me k psychologovi a tam jsem byla 2x ale vykladat si muzu s rodinou myslim si ze psycholog mi nepomuzu potrebuju se vnitrne uklidnit. Mam strach z rakoviny a z nejake predtuchy ze si jednou vzpomenu jak bylo dobre porad se toho bojim. Bojim se o sve blizke. a kolikrat si rikam ze stesti ktere mam tak o neho prijdu moc se bojim a denne na to myslim. Co stim da se s tim nejak vyrovnat? nebo neco .. poradte dekuji mnohokrat.

Odpověď: 24. 1. 2009, 17.16

Dáte-li si práci, zkusíte nalézt rozdíl v tom, co vám nabídl váš psycholog a co nabízí můj způsob práce, který je na mých stránkách nastíněn...(včt. toho, že učím lidi, jak nalézt vnitřní klid) Vy si volíte... (Omlouvá vás všeobecná neinformovanost, ale řešení to pro vás není...) Přeji vše dobré

P.T. píše: 19. 1. 2009, 17.08

Dobrý den, je mi 17 let a mám problém, se kterým mi rodiče nedokáží pomoci a tak se obracím na Vás. Neumím se chovat přirozeně - hlavně ve společnosti holek, protože chci být dokonalý, jenomže to samozřejmě nejde. Pokaždé do mě vjede podivný pocit, jsem nesvůj a ke všemu jsem v křeči (např. chodím jak robot apod. :D)...Možná je také příčinou to, že jsem nezkušený. Potřeboval bych poradit, jak se chovat přirozeně, zvednout si sebevědomí a zároveň nebýt v křeči... Zřejmě to zní poněkud komicky, ale jakákoliv rada by mi pomohla...děkuji...

Odpověď: 24. 1. 2009, 16.56

Hmm, rada? spíše trénink - kurz psychosociálních dovedností by byl pro tebe prima... Ale také ti doporučuji přijmout se ve své nedokonalosti (je-li to nutné - odpustit si nedokonalost) Kdyby to bylo možné, pokus se navázat kamarádství s jednou obyčejnou holkou, bavit se s ní, trénovat, že to jde, že tě bere...(a ty ji) A prozradím ti jednu věc: dokonalí lidé po naší Zemi zrovna moc neběhají ;)

sara píše: 19. 1. 2009, 16.36

Dobrý večer,mám už asi 2 roky dost velký problém se svým synem..Je mu nyní 17 let,na učiliště ani na střední školu nikde nechodí,jelikož už měl 3 pokusy..bohužel k ničemu...do školy chodil minimálně,věčně byl za školou..ať jsem se snažila sebevíc..Jsem rozvedená,jeho otec byl agresivní,nedokončil také školu,syn byl kolikrát svědkem našich rozepří..a už jako malý kluk se mě snažil bránit..Myslím,že tohle všechno se mu nějak zapsalo do jeho mysli..a on je teď jaký je...Zoufale hledá ve svém životě nějaký mužský element,který by mu pomohl najít správnou cestu a odrazit se člověka,co by mu věřil....motivaci..ale nepřizná to samozřejmě..."maskuje" to velkými řečmi,nadávkami,vulgárností..ale vevnitř je to citlivý a inteligentní kluk...což mi potvrdili i učitelé a psycholog..Nevím,jak z toho všeho ven,jak mu pomoci najít ten správný směr..Nyní se rozhoduji,zdali mu dovolit rekvalifikační kurz,který mu nabízí úřad práce,poněvadž v případě,že by ho neudělal,mi hrozí,že ho budu muset zaplatit já jako jeho zákonný zástupce..poraďte mi prosím,jak se mám zachovat,jestli mám jít opět s kůží na trh a věřit mu..i když vím,že už jsem se v něm párkrát spletla,ale taky vím,že potřebuje,abychom mu více věřili...

Odpověď: 24. 1. 2009, 16.49

Milá Sáro, sama cítíte, že vy už nejste schopna být zodpovědnou za činy svého 17letého syna. Vy se rozhodujete za sebe, zrovna tak, jako se rozhoduje syn. Syn je zodpovědný za svůj život! Rozhodnete-li se podpořit syna v rekvalifikačním kurzu, děláte to pro sebe, abyste věděla, že jste učinila maximum, které jste mohla... Synův život je jeho příležitost, jeho boj a to nejlepší, co rodič v určité chvíli pro dítě může udělat je: nechat ho jít. Přeji vám, abyste ten okamžik poznala.

malicka píše: 19. 1. 2009, 15.59

dobry den prosim potrebovala bych nutne pomoc uz nevim co mam delat v sobotu vecer se nam prihodila tragedije v rodine mam mamku ktre je 35let a moc si prala miminko a ted kdyz se ji to podarilo a otehotnela tak v sobotu to potratila ted uz je doma z nemocnice ale ja nevim co mam delat jak se k ni mam chovat co ji mam rikat abych ji nak tim neublizila jak ji mam pomoc od soboty vudec nespim spin jen 3 hodiny a vecne placu ale placu jen kdyz me nikdo nevidi potrebovala bych pomoc co mam delat mam si sni otom promluvit nebo co a nejhorsi je ze ona je smutna je to nani vydet ale vubec neplace je to dobre nebo by se mela vyplaka

Odpověď: 24. 1. 2009, 16.41

Milá maličká, cítíš mamčin smutek, můžete si poplakat spolu a spolu si dodat síly dívat se dál do života. Ty postupně ponech smutek a bolest u mamky (tím, že ho budeš prožívat s mamkou ji neulehčíš - věz, že je to mamčin život, osud...) Každopádně se nemusíš bát s mamkou o potratu mluvit a říci ji třeba o svém smutku...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1