Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

terezka píše: 2. 2. 2009, 18.48

dobry den!!Chtela bych se zeptat v posledni dobe toho na me bylo moc, nemuzu najit partnera pokazde se neco stane a po tydnu je konec a navic pracuju 12 hodin za barem a ted me zacali potoze s jidlem a spankem sem uplne na dne obcas mam zachvaty strachu a menecenosti!!Co mam delat??predem dekuji za odpoved

Odpověď: 7. 2. 2009, 11.08

Milá Terezko, přeju ti, aby jsi sobě dopřála psycho- péči, kde rozproudíš sebelásku a rozpustíš strachy... Obecně: dlej si hezky, věci pro radost, nezapomeň sportovat... užívej s kamarády aktivity... Přeji radostné dny...

Alča píše: 2. 2. 2009, 11.43

Dobrý den, mám teď nějaké problémy doma, v práci se školou (což má asi nejspíš každý), ale mám pocit, že už je toho na mě příliš. Za poslední 3 týdny jsem se 2x úmyslně zranila nožem. Myslíte, že by jsem měla vyhledat nějakou odbornou pomoc a na koho se v takovém případě obrátit? Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: 7. 2. 2009, 11.03

Milá Alčo, myslím, že ty nejlépe víš, co potřebuješ... Když mi případně napíšeš, co od odborné pomoci očekáváš, mohu tě nasměrvat konkrétněji.

KAMA píše: 2. 2. 2009, 10.27

Dobrý den.Mám takový problém.Jsme s manželkou svoji 15 let.máme dvě děti.Manželství bylo spokojené,nikdy jsme se nehádali,až na nejaké drobnosti.Dalo by se říci,že v posledních letech jsme si žily takovým vyhovujícím stereotypem.Manželka před necelým rokem získala zaměstnání po kterém vždy toužila.Moc ji ho přeji.Je spokojená.Dostala se více mezi lidi.Problém nastal asi v tom.Já jelikož mám sezónní zaměstnání,jsem již měsíc doma.Začal jsem více pomáhat v domácnosti s určitými věcmi,které za normálních okolnotí musí manželka zvládat když se vrátí z práce.Bohužel bez žádné odezvy.Zřejmě je to asi ode mě sobeckost,když jsem od manželky očekával nejakou pochvalu.Vyvrcholilo to tím,že při jedné veřejné akci jsem viděl manželku s jejím kolegou z práce,jak se spolu baví.Samozřejmě žádné intimnosti,ale byla veselá,rozzářená,(těžko více popsat).Prostě jsem v té chvíli tomu dotyčnému záviděl,protože sám jsem manželkou už dlouho nic podobného nezažil.Jak už jsem psal-stereotip.A začal ve mě hlodat pocit,jestli náhodou někoho nemá.Začal jsem špatně spát a jenom přemýšlel a hledal důvody,které by mě v tom utvrdili.Asi po čtrnácti dnech jsem se se svými obavami manželce svěřil.To zřejmě byla chyba.Nehádali jsme se,jen co prý si o ní myslím a co mě to popadlo.Bavili jsme se o tom,já ji popravdě nedokázal vysvětlit příčinu svého chování.Utvrdila mě, že jí v tomto ohledu mohu naprosto věřit.A já ji věřím.Vysvětlil jsem jí,že bych rád náš vztah vylepšil.Ale docílil jsem pravého opaku.Zřejmě ji mrzí, že jsem si o ní mohl něco takového myslet.Od té doby spolu mnohem méně komunikujeme(i když já bych rád),zkrátka jen to nejnutnější.Po společné debatě mi manželka sdělila,že čím víc se budu snažit,tím to bude horší a ať tomu nechám čas a volný průběh.Jenomže já nedokážu,chodit kolem druhého beze slova a dělat že toho druhého nevidím.Přímo mě to deptá.Mám manželku moc rád, ale nevím co s tím. Proto prosím o radu a prědem děkuji za odpověď.

Odpověď: 7. 2. 2009, 11.00

Milý K., co s čím? S vaší nejistotou? Napadá mne, co je s vaší jistotu, vnitřní radostí, vlastní seberealizací... Proč si ubíráte na záři? Být krásným stromem v krajině, který přitahuje pozornost sám o sobě... (v té věci můžete vyhledat profesionála..) Přeji vše dobré

Jitka píše: 2. 2. 2009, 9.57

Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o radu.Minulý týden jsem byla na plese a hodně jsem to přehnala s alkoholem.Dost jsem se opila a pamatuji si věci tak do 0:30, ale domů jsem přišla ve 3 hodiny ráno.V sobotu mi bylo po psychické stránce ještě fajn, ale v neděli jsem začla vzpomínat a přemýšlet co jsem tam ty 2 hodiny mohla ještě dělat a jak jsem přemýšlela, tak se mi začaly v hlavě vybavovat různé scénáře, např.viděla jsem se úplně živě jak mluvím s konkrétním člověkem, který na plese byl a povídám mu tajemství, které neměl NIKDO vědět.Už je to víc jak týden a můj mozek "vymyslí???" každý den aspon 3 takové scénáře.Já už nedokáži myslet na nic jiného, v hlavě mi šrotují hrozné věci, vidím se úplně živě i jak říkám někomu hrozné lži, co nejsou vůbec pravda a čekám z toho akorát problémy.Už nemůžu dál, třesou se mi ruce a v hlavě mi úplně tluče, bojím se už i lidí, když někoho potkám tak mě hned napadne že tento člověk byl na plese taky a kdo ví co jsem mu vykládala a nevím kam koukat a co dělat, je to hrozný.Může se jednat o paranoidní myšlenky nebo co se to děje????Děkuji moc za odpověď.S pozdravem Jitka

Odpověď: 7. 2. 2009, 10.52

Milá Jitko, důležité je, že za tvé opití ty ani nikdo jiný nepřišel o život ani o nohy... To je fakt!!! Ostatní události v tomto kontextu jsou...?... Tento zážitek pro tebe byl zkušeností... přinesla-li ti nějaké poznání, které ovlivní tvé budoucí jednání, pak to byla užitečná událost... (zlobíš-li se na sebe za to, je dobré si odpustit...) Přeji vše dobré :)

Jirka píše: 2. 2. 2009, 8.35

Dobry den.Je mi 28 let.Na oslave narozenin meho kamarada,jsem provedl hroznou vec.Opil jsem se a vsechny lidi kolem sebe,jsem zacal vulgarne,dokonce i fyzicky napadat.Choval jsem se proste jako nejaky blazen.Kdyz jsem se rano vzbudil,nic jsem si z toho,co se stalo nepamatoval a vubec jsem tomu nemohl uverit.Uz v minulosti jsem mel pod vlivem alkoholu problem s chovanim,ale to jsem byl maximalne protivny.Nikdy jsem nikoho fyzicky nenapadl.Navic to nebylo pravidlem,stavalo se to hlavne kdyz jsem toho moc vypil.Bohuzel jsem situaci podcenil a mel ji resit uz pri prvnich priznacich.Nenechavat to proste zajit tak daleko.Jeste dodam ze nepiju nijak pravidelne pouze prilezitostne. Ted vseho moc lituji,nejen ze jsem prisel o dobre kamarady,malem i o pritelkyni,navic se bojim ze se mnou neni neco po psychicke strance v poradku.Vypada to jako kdybych v sobe neco zadrzoval a po poziti nadmerneho mnozstvi alkoholu proste vybuchl.Bohuzel zatim nenachazim odvahu zajit treba za psychologem nebo nekym, kdo by mohl pomoci a tak doufam ze ziskam alespon nejakou uzitecnou rady tady.Jsem presvedcen,ze kdyz prestanu pit alkohol,tak se to nebude opakovat,ale stejne bych rad vedel, kde je chyba.Zatim nemam silu vubec na nic,jsem otresen z toho, co jsem provedl a jak jsem se zachoval vuci ostatnim... porad si opakuji -to proste nejsem vubec ja. Poradte mi prosim jak spravne vyresit tento problem. Dekuji.

Odpověď: 7. 2. 2009, 10.45

Milý Jirko, sám velmi dobře píšete, že to vypadá tak, jako kdyby byl ve vašem podvědomí schován ještě jeden velmi naštvaný a .... Jirka. Jeho poznání by mohlo vést k jeho uvolnění, k integraci... Odkud tento "druhý" Jirka pochází vám v tuto chvíli nemohu říci. Máte dvě (tři :)) možnosti: 1. nepít a věřit, že jiná síla Jiřího2 neprobudí, 2. poznat Jirku2 a "zpracovat" ho (s profesionálem) (3. "být cestujícím ve voze bez řidiče"...) Milý Jiří, není třeba být otřesen, je dobré tuto událost vzít jako informaci o sobě .... Přeji vše dobré

Lucie J. píše: 26. 1. 2009, 20.23

Dobrý den..Poslední dobou jsem začla na internetu vyhledávat články o sociální fobii,protože začínám mít pocit,že jí trpím. Vás bych se chtěla zeptat konkrétně na tělesné příznaky,u mě konkrétně se jedná o rudé fleky na krku a dekoltu,které se objeví při každé sebemenší pozornosti zaměřené na mě.Jedná se o začarovaný kruh-fleky mám kvůli tomu,že mám strach,co si o mě dotyčný myslí,jk vypadám v dané situaci atd.,jenže poslední dobou už se mi objevují právě proto,že jsem nervózní z toho,že se mi fleky objeví.. Prostě se bojím že zrudnu,kvůli tomu jsem nervózní,a pak vážně zrudnu..Jedná se o skutečně výrazné zrudnutí které mi komplikuje život,dá se říct denně.. Myslíte,že v tomhle případě by mi pomohl psycholog?Děkuji za odpověď..

Odpověď: 1. 2. 2009, 16.36

MIlá Lucie, můžete pohledat i něco o erytrofobii... doporučuji vyhledat někoho, kdo s vámi bude pracovat i na emocionální úrovni. A přijměte sama sebe (mějte se ráda, taková, jaká jste...mmj i: "ano, červenám se a je to o.k." - už tím se začnete cítit lépe - brát tento stav tak, že k vám patří. ) Pak je možné pracovat s vašimi pocity mezi lidmi dál Přeji vše dobré (objednat se samozřejmě můžete)

Tynus píše: 26. 1. 2009, 20.13

Dobrý večer, jsem studentka OA a mám osobní problém. Týká se mého přítele a do toho všeho zasahuje moje matka. S přítelem jsem 15 měsíců a poslední měsíc se vše hroutí. Hádáme se čím dál více. Všechnu vinu hází jen na mě. Když vím, že jsem udělala chybu já, přiznám to, omluvím se a snažím se to napravit, jenže on to nikdy neudělá. Nikdy se mi za nic neomluví a dává mi podmínky. Já se musím snažit, já se musím hlídat apod. Nejsem žádný andílek, ale myslím si, že v tom máme podíl oba. Když se mu snažím něco vysvětlit a říct, jak to chápu já, snaží se mi podstrčit něco jiného. Sám mi řekl, že mě miluje a že semnou chce stále být. To i já, ale už nevím jak dál. Stále jen brečím a myslím na to nejhorší. Přemýšlela jsem o tom, že bych si vzala nějaké prášky, ale uvědomila jsem si, že je tu spoustu lidí, které mám moc ráda a už kvůli nim bych to nezvládla. Chci s ním strašně moc být, ale ne s tím,že budu počítat jak dlouho jsme se nepohádali. On byl ten ,,první" se vším všudy - jestli mi rozumíte:-). S mojí matkou jsem si vždy povídala narovinu a o všem! Ale poslední dobou se měním a nedokážu jí nic říct a i jsem drzejší nedělám, co mám apod. Proto vás žádám, jestli je nějaký způsob jak tohle zastavit a jak být s mým přítelem dál jako to bylo dřív. Děkuji předem, Týna.

Odpověď: 1. 2. 2009, 16.30

Milá Týno, ...nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, zítřek nebude stejný jako dnešek ani jako včerejšek... Život s člověkem, který se neumí omluvit a je neomylný (a ještě dává podmínky) bývá často "peklem". Někdy nezbývá nic jiného než dotyčnému říci: děkuji ti za to hezké, je mi líto, že to jinak nejde, ale naše cesty se rozcházejí. Přeji tobě i sobě vše hezké... Ohledně tvé změny - to by bylo lepší osobně.

Kate píše: 26. 1. 2009, 19.44

Dobrý den, je mi 17 let a nedávno jsme zjistila, že moje mamka podvádí tátu. Tušila jsme to už delší dobu, ale bohužel o vánocích jsem na to přišla. Vlezla jsem jí do mobilu (to jsme neměla dělat a moc dobře to vím), ale dlouho mě to trápilo a vlastně jsme si to už chtěla jenom potvrdit. Teď nevím co mam dělat, na jednu stranu za to mamku nesnášim, ale na druhou stranu se jí nemůžu moc divit, jelikož to s tátou taky neni zrovna moc jednoduché. Nevím jak moc je to mezi nimi vážné. Možná, že jenom hledá takovou tu útěchu, kterou prostě doma nemá:-(Ale je to pro mě těžké, když se koukám na to, jak po večerch mizí, když využívá toho, že je táta v práci. Nevím jak se mam potom druhý den tvářit, když táta přijde po noční a koukám se na ně jak společně sedí u jednoho stolu. Mam ještě dvě setsry, ty o ničem nevědí, neřekla jsem jim to, ale bojím se toho co se bude dít až na to také přijdou...

Odpověď: 1. 2. 2009, 16.22

Milá K., je dobré plně přijmout to, že to, co je mezi rodiči je jejich věc - plně! Netýká se tě to. Zkus si představit, že tu tíhu, kterou nyní cítíš, pokládáš zpět mezi ně, k nim to patří... ty můžeš vydechnout... (zkus to párkrát) Nepůjde to, popovídej si s mamkou... (s vědomím toho, že je to skutečně věc mezi mámou a tátou...) a neboj se, rodiče svůj život zvládnou... Držím palce :)

Marty píše: 26. 1. 2009, 16.26

Dobrý den. Mám 4,5letého chlapečka s downovým syndromem.Potřebovala bych poradit s jeho výchovou.Do ted jsem to nějak zvládala,ale poslední dobou je nezvladatelný. Chodí do speciální školky,tam s ním nemají žádné problémy,akorád,že občas utíká po školce do jiných tříd...Doma mě a přítele přestává poslouchat,na vše co mu řekneme,tak má hned odpověd ne nebo nechci.Venku mu řeknu "stůj jede auto" a on se nezastaví a klidně by pod auto skočil.Nevím už jak mu mám vysvětlit,že některé věci jsou opravdu nebezpečné... Když mu řeknu,že topení pálí,tak si na něj sáhne a druhý den to udělá znovu,jako kdyby se předtím už nespálil.Když jdeme ven,tak mi neustále utíká,volám na něj a vůbec mě nereaguje,když se náhodou zastaví,tak se na mě otočí a utíká dál.. Máme ještě mladšího syna,2,5letého.Je to dost náročné jít s nima oběma jen třeba před barák do auta. Mladší syn celkem poslouchá,občas i staršího chytne,aby stál. Snažím se vše řešit v klidu a po dobrém,občas to nejde a musím mu jednu plácnout přes zadek,ale ani to nepomáhá. Poraďte mi prosím jak na výchovu staršího syna. Děkuji

Odpověď: 1. 2. 2009, 16.14

Milá Marty, najděte si společenství rodičů, kteří řeší podobné problémy, kde si vyměníte zkušenosti, předáte inspiraci a podporu... Napadlo mne: http://www.downuv-syndrom.cz/stalo-se.html - můžete však najít asi i jiné sdružení... Marty, potřebujete se smířit s tím, že váš syn je a bude jiný... i když to bolí (tu bolest je třeba nechat prosvětlit, vydýchat, vyplakat) Přeji hodně lásky a trpělivosti

Radek píše: 26. 1. 2009, 16.09

Dobrý den, rozešel jsem se s družkou po dlouholetem vztahu ,mame spolu 2 kluky a duvodem byl družčin neaktivní život ,nic se ji nechtělo podnikat ,nic nevymyslela na volné dny ,takzvaně se vezla ,drželo to z mé strany dlouho kvůli dětem.Našel jsem si přítelkyni ,která je její pravý opak ,má jednoho kluka,podnikali jsme výlety ,všech nás pět ,bavili jsme se ,kluci se vždycky těšili na setkání s novou tetou ,prostě super.Navzájem jsme si vyhovovali.Já jsem po celou tuto dobu byl pod psychickým tlakem ,jelikož družka požádala o svěření dětí do péče (jen kvůli alimentům ,bydlí v mém bytě,bydlení si nehledá,do podnájmu nechce,podle ní je drahý,společnou péči odmítá ,nekomunikuje ,čekáme na druhý soud ,první nerozhodl,to pro vysvětlenou),navíc se přidali mí rodiče ,resp.matka ,která i přesto,že s přítelkyni jsem se poznal až po rozchodu s družkou,ji označuje za rozvracečku rodiny.Přítelkyně si před 2 měsíci našla práci ,předtím byla 8 let doma se svým dítětem ,a začaly problémy.Nová práce ,stres,už se mi nemohla věnovat tolik co dřív ,a já zdegradovaný minulým vztahem(družka mě doslova ubila svou leností,moje chyba,)jsem nepochopil ,že ji mám podporovat.Místo toho jsem to celé vnímal jako nezájem o mě ,poměr zamilovanosti se měnil postupně tak ,že já ji teď miluju a ona už řekla,že je konec.Stalo se to,že jsem ke všemu začal nsmyslně žárlit,není důvod,očekával jsem od ní ,že mi bude opětovat lásku ,každý to chápal jinak,dokonce jsem byl takový kretén ,že jsem ji párkrát dost hnusně vynadal ,byl jsem vzteklý ,bouchal jsem do zdi,nedá se to omluvit ,nebyl jsem to já ,byla to beznaděj ,přítelkyni jsem tím dusil,ona začala ztrácet city ke mě až to úplně ukončila.Já jsem pak začal náš vztah probírat s mýma i jejíma známyma,otevřel jsem oči ,našel jsem chyby ,co jsem dělal,vím jak se mám teď chovat a co dělat ,věřím v ten náš vztah ,věřím,že by teď fungoval ještě líp.Přítelkyně ale o tomto nechce slyšet ,že už mi nevěří a bojí se ,že by se toto mohlo kdykoli vrátit,nechce mi dát druhou šanci ,snažím se o kontakt s ní ,ale vždycky to dopadne špatně.Občas spolu telefonujeme a když se jí toto snažím vysvětlit,mám pocit ,že by snad i chtěla,ale druhý den je to všechno jinak,říká že se do toho vztahu bojí vrátit a že to skončilo.Já ji opravdu hodně miluju ,jsem přesvědčený o tom,že by jsme teď spolu žili skvěle,ona o tom asi uvažuje ,ale mě nevěří a k poradkyni ji nedostanu,poradtě,co mám dělat ,už se k ní snažím vrátit 2 měsíce ,mám ji v hlavě 24 hodin denně,pořád přemýšlím jak to vrátit,když mi nedá šanci,nemůžu ji dokázat co říkám.Jsem možná blázen,ale myslím si že ona je ta,s kterou chci žít a starat se o kluky.Klapalo to skvěle.Prosím poraďte.

Odpověď: 1. 2. 2009, 16.07

Milý Radku, cítím váš smutek, snad i únavu... Dopřejte si péči o sebe, dělejte si hezky... užívejte si svého času... Omluvil jste se, vysvětlil, dal nabídku - dál neškemrejte...nekontaktujte (Za dva měsíce ji můžete pozvat do kina, když se vám bude chtít jít s ní a dětmi) Přeji vše dobré

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1