Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

ajrynka píše: 9. 3. 2009, 15.49

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu, která se týká mého 5letého syna, který navštěvuje druhým rokem mateřskou školku a od začátku má problémy s adaptací.

Odpověď: 10. 3. 2009, 19.55

Můžete se objednat na konzultaci do pedagogicko psychologické poradny v místě vašeho bydliště a probrat svou starost podrobněji. Můžete najít šikovného kineziolga nebo psycho léčitele - bylo by to docela dobré.

Michell píše: 9. 3. 2009, 15.33

Dobrý den, nemám to s kým probrat, tak píšu sem. Mám přítelkyni, se kterou jsme začali plánovat svatbu. Tedy já jí požádal loni o ruku a ona řekla že ano, ale pak se do plánování svatby moc nehrnula. Pořád říkala, že pro ni svatba nic neznamená a že abysme byli spolu, tak nepotřebuje žádný papír. Na podzim otěhotněla, tak jsme se moc těšili, ale koncem ledna o miminko přišla. Dostala z toho deprese, protože musela být doma sama. A najednou (koncem února) otočila a začala svatbu plánovat. (Den předtím mi brečela do telefonu, když jsem jí volal z práce. Měla deprese.) Tak jsme si minulý týden zamluvili termín na matrice, objednali prstýnky, fotografa... A odjeli jsme na víkend do Krkonoš. Ze začátku to bylo super, ale v sobotu jsme byli ve Vrchlabí a ona mi v parku řekla jménem svého bývalého. Docela mě to šokovalo. Nejdřív zkusila zapírat, pak že řekla úplně jiné jméno a nakonec se večer začala moc omlouvat, že jí to tak vyklouzlo.. (Totiž v krkonoších dřív se svým bývalým trávila hodně času, protože on tam měl chatu.) Pak šla spát a já na to furt myslel. A na stole ležel její mobil a já (aniž bych přemýšlel) jsem se podíval na její smsky. Čekal mě šok. Koncem února (jak mi brečela do telefonu) si totiž psala s bývalým. Začalo to tak že se ptala jak se má. On na to že dobře a že slyšel, že se vdala nebo bude vdávat. Ona na to, že ještě vdaná není, a že se tomu VYHÝBÁ co může. Že je se mnou, ale že mě nemiluje, že pořád myslí na něj a že bude její jediná láska navždy... To mě dost dostalo. On jí odepsal, že se v létě oženil, a že je rád že není sama a přeje jí, aby se do mě zamilovala a pak to ukončil... Já byl docela v šoku, protože jak mi brečela do telefonu, tak jsem myslel, že to bylo kvůli tomu potratu. A teď jsem s hrůzou zjistil, že to bylo kvůli tomu, že se její bývalý oženil (to psala kamarádce)... Hned mi bylo jasné, že začala tu svatbu plánovat kvůli tomu, že on už není volný... V neděli ráno jsem jí to řekl, že jsem to četl, a že mi lhala. Jsem samozřejmě ten nejhorší, protože jsem se jí hrabal v mobilu (já vím a nejsem na to hrdý). Pak mi řekla že to jméno jí vyklouzlo protože na Vrchlabí má spoustu vzpomínek na bývalého (takže na něj opravdu pořád myslí). Dneska mi řekla, že na ten víkend zapomeneme a půjdeme dál, ale pořád o něčem přemýšlí. Já na to přistoupil, protože jí miluju, ale pořád musím na to myslet. Vím, už že ona mě nemiluje a že jsem pro ní asi jen taková nouzovka, po jejím ex. Když jsem s ní začal chodit, myslel jsem, že je s minulostí vyrovnaná a že je to tak rok po rozchodu s bývalým se kterým byla 6 let (bylo to ale jen půl roku). A teď má dvouleté výročí rozchodu... Možná kdybysme nepřišli o to miminko, nic z toho by se nestalo, že by mu nepsala a já bych to do teď nevěděl, ale možná taky ne. Nevím co mám dělat, nechci ji stratit, ale zase na druhou stranu nemůžu žít s někym, kdo mě nemiluje a po tom co se stalo. Už jí nemůžu věřit, protože mi předtím tvrdila, že s ním není v kontaktu, a že jeho číslo smazala Navíc jsme dokončili rekonstrukci jejího bytu, kam jsem vrazil spoustu peněz (to mi tak nevadí, ale štve mě, že do toho dali peníze i moji rodiče), a teď by to mělo skončit. Je to pro mě hrozná představa, že se vrátím do svého bytu, kde budu zase sám. Vždycky mi trvá hodně dlouho po rozchodu než začnu uvažovat, že bych si měl někoho najít, natož než někoho začnu hledat.

Odpověď: 10. 3. 2009, 19.53

Milý Michale, ono se to stává, že v srdci zůstane stopa po bývalých mužích... máte samozřejmě pravdu, že optimální by bylo, aby předešlé vztahy byly s láskou dokončené... Nemyslím, že je třeba vztah končit ... zajedte si spolu třeba na předsvatební víkend na rodinné konstelace : http://www.familyconstellation.org/program.php - bylo by to pro vás užitečné a obohacující nebojte se dělat věci, které neznáte - mohou být fajn r.š.

Petraa píše: 9. 3. 2009, 12.16

Dobrý den, potřebuji vážně pomoct... 4 roky se trápím strachem a úzkostí a to vše po porodu,psychiatr mi nepomáhá a léky jím a je to na nic já už nevím co dál. jsem na dně a nevím jestli mi třeba pomůže hypnoza,já už chci normálně žít a né být zavřená doma a pořád se bát a mít úzkosti a mdloby,prosím pomo¨zte mi....

Odpověď: 10. 3. 2009, 19.45

psali jsme si na mailu... tak zatím...

rampamckvak píše: 9. 3. 2009, 12.05

Přeji dobrý den,mam problém poslední dobou sám ze sebou,a začal jsem to řešit alkoholem a nato navazovalo lhaní atd,mam přítelkyni žijeme spolu 3roky,a momentálně mě k smrti nenavidí,nechci to takhle,chtel bych náš vzath zachránit,nejspíš bych asi potřeboval odbornou pomoc,připadámi že sám to nedokážu a pokud ano tak na pul roku a potom uděl to samí,je mi 25let.Děkuji

Odpověď: 10. 3. 2009, 19.42

Hmm... tak už "jen" zbývá - nalézt telefon na člověka, se kterým se do práce pustíte a objednat se :) nevím, zda zachráníte vztah, každopádně by bylo fajn, kdybyste vy dělal sebe krásnější a krásnější bytostí :) drřžím palce (chcete-li, můžete se objednat)

jedna.tajemna píše: 9. 3. 2009, 7.23

Dobrý den, potřebovala bych poradit v situaci, která je pro mne velice težká a staví mne do pozice, které se říká "být mezi mlýnskými kameny". Je mi 35 let, mám dva syny 7a 10 let. Vdávala jsem se v 19 letech, prvního syna jsem měla když mi bylo 24 let. Během tohoto manželství jsme se i s mou matkou přestěhovali z bytu do domku. Matka na dům finančně přispěla a vlastní jeho jednu třetinu. Manžel o mne ztratil zájem, byla jsem velice osamnělá a s touto situací se těžko vyrovnávala, dokonce jsem kvůli úzkostné poruše musela vyhledat psychiatra. Manželství skončilo rozchodem, našla jsem si nového partnera. Po roce známosti se k nám nastěhoval. Nový partner se již 3/4 roku léčí na psychiatrii z těžkých depresí, dokonce je i s touto diagnózou po celou dobu v pracovní nechopnosti. V domě kde bydlíme s mými dětmi s námi bydlí i moje matka, která je invalidní, avšak plně samostatná, dokonce mi s domácností pomáhá. Dá se však očekávat, že mou pomoc v budoucnu bude potřebovat. Máme v přízemí společnou kuchyni a obývák, v podkroví samostatné prostory. Vždy jsem si s matkou velmi rozumněla. Když mi bylo 7 zemřel otec a matka mne a o 9 let starší sestrusestru vychovávala sama. Sestra se od nás brzy odstěhovala a založila vlastní rodinu, takže jsem s matkou vyrůstala sama. Měla jsem krásné dětsví a mamince jsem velmi vděčná, jak při svém handicapu všechno zvládla. Vždy jsme si byli velmi blízké, se vším jsem se jí svěřovala. V době rozchodu s prvním manželem mi byla velkou, nejen psychickou podporou. S novým partnerem, s mými dětmi a jeho synem ( on má syna 13 a dceru 17 let) a mou matkou jsme byli v létě dokonce na dovolené. S matkou jsme v denním těsném kontaktu. Vaří pro děti v pracovní dny, pere a žehlí pro všechny. Ale z vlastního rozhodnutí s odůvodněním, že aby si připadala užitečná. Často mi ale pak při nějakých drobných nedorozumněních, které přibývají, předhazuje co vše pro mne udělala a dělá. Raději bych vše převzala na sebe, ale matka by to brala jako útok na svou osobu. Navíc matka po nás vyžaduje, abychom se s ní večer dívali na televizi a "dělali jí společnost", protože je odtržená od lidí a nechce být stále sama. Což samozřejmě není, vzhledem ke společným prostorám, díky konatktům se sousedy, které považuje za přátele, díky navštěvám mě sestry atd. Večery s ní trávíme, i když ne každý. Já si pak připadám provinilá, protože matka se cítí dotčená a ublížená a svou rozmrzelost dává najevo. Snažím se zajistit její pohodu, především psychickou, aby se necítila osamělá, odstrčená..., ale je to čím dál tím těžší a já se z toho cítím čím dál hůř. Děti mého nového partnera k nám jezdí na víkendy, všichni si dohromady rozumíme. Problém nastal nyní, kdy partnerovi děti projevily velký zájem bydlet s námi. Bývalá manželka mého partnera situaci po rozchodu naoprosto nezvládla a k dětem se nechová dobře. Dokonce paní doktorka z psychiatrie, ke které přítel dochází, je názoru, že by bylo dobré, aby děti byly s otcem. Moje matka zaslechla z telefonického rozhovoru mého partnera s dětmi, že by se k nám rádi nastěhovali. O místo nejde s tím není problém, máme ho dost. Jdeč o to, že moje matka je naprosto proti a aargumentuje tím, že toho na mě bude moc, že to nezvládnu apod. Přitom jeho děti nejsou úplně malé, s ledasčím pomůžou. Jsem si vědoma toho, že by to byl nápor, ale nemám pocit, že bych to nezvládla. Jde samozřejmě o matku. Říká mi, že jestli ji mám ráda, nemůžu jí to udělat, že už potřebuje svůj klid..atd. Zkrátka je proti. Já ale přece nemůžu partnerovi říct, že má odmítnout svoje děti, já bych to v jeho situaci taky neudělala. Navíc je mám ráda a rozumíme si. Jde o to, že matka na mne psychicky tlačí, že pokud u nás děti budou, tak ji zklamu, že ode mne očekávala ve stáří péči, že pokud u nás budou děti, ona půjde do penzionu...... Absolutně si nevím rady, co mám dělat. MAtku opustit, ani zklamat nechci. NA druhou stranu, bych ráda přijala partnerovi děti, s kterými mám dobré vztahy já i moje děti. Poraďte mi prosím, co dělat...

Odpověď: 10. 3. 2009, 19.24

Milá jedna tajemná ;), platí, že partner má přednost před rodiči (vyjimkou je, když partner chce fyzicky likvidovat rodiče). Rozumím-li tomu dobře, vy problém s dětmi přítele nemáte a máte pocit, že přítelovi děti k vám patří, což je přirozené a rozhodující. Věřím, že rozhodnutí dokážete již udělat sama.... Držím palce

Pampeliška píše: 3. 3. 2009, 21.45

Dobrý den. Nevím zda mám problém jako ostatní rodiče, možná že ano, ale už jsem opravdu zoufalá, neumím si s tím poradit a moc mě to trápí. Proto bych chtěla poprosit o radu Vás. Máme dvě dcery. Tříletou a desetiletou. A právě s tou starší máme problém. Ve škole se učí dobře, je ve 4.třídě a má zatím samé jedničky, když je u někoho tak je také vše v pohodě, ale když je s náma, tak začíná problém. Jen otevře pusu, je drzá a neposlechne. Neustále odmlouvá a není schopná nic udělat hned, nebo maximálně po nějaké domluvě kdy. Tedy většinou. Vždycky o tom diskutuje, zvyšuje hlas a vypadá to jako když nadává ona nám a ne my jí. Nejde to s ní ani po dobrém, ani po zlém. Nepomáhají ani domluvy ani tresty a zákazy. Když dostane na zadek, stejně to příště udělá zas. Vysvětlovala jsem jí, že takhle se s rodičema nemluví(nekřičí se na ně, neodmnlouvá se jim) a nejedná, že když se bude chovat ona líp k nám, tak tím získá jen výhody. Že se jí třeba i víc povolí a tak, že na tom prostě bude zkrátka líp, ale i tak to nepomáhá. Už jsem z toho opravdu nešťastná a bojím se, že nás za chvilku pošle s klidem slušně řečeno "do háje". Prosím poraďte nám, jak to řešit, protože malá to od ní začíná odkoukávat, tak nechci, aby to dopadlo stejně. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 7. 3. 2009, 13.44

Milá Pampeliško, neumím situaci odhadnout - Chůvu v akci by byla fajn - nebo-li vypozorovat, oč vlastně běží... bylo by třeba vidět i "věci" mimo verbální komunikaci... Můžete využít služeb školního psychologa. Jste žena inteligentní a pomoc si jistě dokážete najít... v té věci držím palce

pusinka píše: 3. 3. 2009, 21.27

Dobrý den..mám problém co mě trápí a stresuje několik měsíců.Týká se to mé třídy,která je rozdělena na 2 obory.Už je to na mě opravdu příliš!Začala jsem se bavit s partou holek-byli to pro mě dobrý kamarádky- a všechno bylo ok jenže postupem času se vše začalo měnit.Když jsem se nezačala maximálně vtírat tak mě nejvíc ignorovali,odstrkovali a kolikrát ani nepozdravili.Ani jedný jsem nic neudělala,naopak..všem sem pomáhala v učení a tak..!Jenže jsem taková co si rozumí skvěle s klukama takže se snimi bavim a líbí se mi to je to supr-hlavně se bavím s mýým přítelem a našim nej kamarádem-,jinak bych byla úplně sama!!!Před pár dny to bylo jakž takž ale když jsme se s klukama skvěle bavili,smáli tak mě ani nepozdravili a začali pomluvy,posměšky a vše kolem toho..když jsem chtěla pomoc já tak mi nikdo nepomohl!!!Jsou na mě bezdůvodně zlý a já jsem psychicky víte kde..jentak mě od sebe odehnali a otočili se proti mě!Je to tím že jsem-PRY-krásná,kluci po mě šílí a jsem prý nejhezčí ze třídy????!!!proč mi to dělají?žila jsem jen v ponižování,jenom abych nebyla sama ,nebo měla tam kamarádky tak jsem musela lést hrozně moc do zadku..ale taková ja přeci nejsem....poraďte a řekněte svůj názor

Odpověď: 7. 3. 2009, 13.40

Milá Pusi, názor říci můžu, poradit - hmm... 1. závist je strašná věc a mezi lidmi bují - mnozí se za ni ani nestydí... - motivuje k tomu, že té bytosti, které závidí, se snaží ublížit a život znepříjemnit (věř, že co kdo zaseje, to taky někdy sklidí) - škoda, že se raději nesnaží inspirovat a být také lepší... 2. krása a zájem mužů se mezi pipinkama neodpouští ;) (a solventní nápadník - to už vůbec :)) 3. pomáhat si lidé navzájem - vychovávají vás k tomu doma a ve škole? hmm?? :( 4. sama vím, že pomluvy a zlé řeči mají sílu šípu - ale: 5. co by si počal Karel Gott, kdyby se měl všem řečem v průběhu svého života věnovat, reagovat na ně ... to by mu nezbyla energie na to hezké... nereaguje, nekomentuje bez vyzvání seriozním člověkem, věnuje se lidem, kteří si ho váží - a ? tato strategie se ukazuje jako výhodná :) 6. najdeš inspiraci...? doporučuji inspirovat se úspěšnými :) Držím ti palce, abys dokázala uhájit a rozvíjet svoji jedinečnost

Jana píše: 3. 3. 2009, 17.20

Přeji pěkný den, mnoho let se léčím na depresi, která má snad spojitost s únavovým syndromem (spát 12 hodin je ideál) . Bohužel, pocity typu nemám se rád až do fáze lepší když nebudu se objevují častěji - je konec zimy, já vím.... a lékařka doporučuje pouze jiné léky. Vím, že potřebuji i jinou odbornou konzultaci, ale klasika - peníze. Hledám odbornou pomoc s příspěvkem hrazení VZP. lze něco podobného zajistit? děkuji

Odpověď: 7. 3. 2009, 13.20

Lze, ve větších městech je větší šance najít psychoterapeutickou péči hrazenou VZP na přiměřené úrovni.

lenka píše: 2. 3. 2009, 20.37

Dobrý den, nedávno sem vám posílala dozat ohledně mé mladší sestry.Dala ste mi otázky a tímto naně odpovídám. Jemi 18 let.Sestra si poradit ode mne nechá!O problému rodiče neví nechce se stim svěřovat rodičum,řekla bych se že se spíš bojí. Byla bych ráda kdybys te se snažila nákým spusobem pomoc.Předem mockrát děkuji.

Odpověď: 7. 3. 2009, 13.18

Milá Lenko, inspirovala jsi se některými doporučeními..?.. Nepřipadá mi to... mohu doporučut ještě knihu Miluj svůj život ... byla bych ráda, kdybyste pochopily, že přes tuto stránku mohu poskytnout často dost obecnou informaci/inspiraci (a mmj. píšeš ty a ne sestra - pro tebe je dobré vědět, že problém za sestru vyřešit nemůžeš a ani s ní profesionálně pracovat - i proto, že nemáš potřebné znalosti a zkušenosti)

kathy píše: 2. 3. 2009, 20.02

Dobrý den, zažívám, něco jako je peklo, nevím, co mám dělat, můj přítel mě mlátí ale já se od něho nemohu odtáhnout, nevímco mám dělat, jelikož jsem s ním už od svých 18 a teˇˇd mi je 25 a on je stejně starý jako já. Máme spolu dvě děti, jsou jim 4 měsíce, co mám dělat, aby jsme spolu mohli zůstat i přes to, že mě mlátí, jak se mám napravit, nevím co dělám špatně, vždyt udělám vše co řekne on, tak co mám udělat aby se vše zlepšilo. Nashledanou kathy

Odpověď: 7. 3. 2009, 13.12

Milá Kathy, děsí mne to, že své řádky myslíte vážně. Vy si opravdu myslíte, že vás mlátí, protože děláte něco špatně, že jste špatná? Beruško, on vás mlátí, protože je surovec!!! Prostudujete: http://www.domacinasili.cz/index.php domácí násilí http://www.donalinka.cz/index.php http://www.rosa-os.cz/ Kathy, ochraňte sebe a děti, at vaše děti nepovažují násilí za normu chování mezi lidmi a taky proto, že vy si nezasloužíte být mlácena!!!

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1