Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

luděk píše: 14. 4. 2009, 11.10

Dobrý den, před 14 dny se se mnou rozešla přítelkyně po 6-letém vztahu, vztah probíhal docela v pohodě až na nějaké hádky, to k tomu ale asi patří.Poslední tři roky už u mě přítelkyně bydlela, já osobně to s ní myslel vážně, mě je 25 a jí 21 let, já jsem už spíš domácí typ a ona taková divočejší. Poslední půlrok to bylo jiné, dělali jsme si naschvály, nedávali tolik lásky jako dřív. Nemyslel jsem nic ve zlém, všechno jsem dělal pro nás, ale ona jako kdyby to nepochopila, chtěl jsem být i sní doma někdy o víkendu, a ona ne, já chci ven a tak jsme se pohádali, byly to spíše maličkosti, až jednoho rána přišla domů a oznámila mi konec, že už jí to všechno přeteklo přes hlavu a odešla a na druhý den si odvezla i věci. Nemůžu to vůbec pochopit, vždyť já ji strasně miloval a stále miluju. Moc bych si přál aby se vrátila. Celé noci nespím, nic nejím, strašně mě to vzalo. Co by jste mi poradila? Děkuji

Odpověď: 19. 4. 2009, 17.29

Milý Luďku, láskyplný vztah je něco, o co je třeba pečovat s láskou. Proměnit ho v kolbiště v bitvě o moc není cesta k rozmnožení lásky ve vztahu. V tuto chvíli je vhodné tuto situaci vzít jako fakt a nezapomenout, že každý konec je začátek něčeho nového. Není vyloučeno, že opravdu každý v tuto chvíli potřebujete jiné životní zkušennosti, partnerka je od svých 15 let s vámi, pravděpodobně potřebuje prožít žití ve společenství vrstevníků... přejte jí to a buďte rád, že se jí toulavé boty nerozchodily po narození dětí...... i vy se radujte z nově nabyté svobody a z příležitosti najít k sobě partnerku, která s vámi bude sdílet stejný pohled na život a stejné hodnoty. Každopádně se o sebe s láskou starejte, chodte s přáteli ven pobavit se... a postupně uzdravte své srdce...

Myjaa píše: 14. 4. 2009, 7.52

Dobrý den paní doktorko, děkuji za odpověď, ráda bych Vaší pomoci využila bohužel se k Vám nedostanu, jsem až ze Severní Moravy :-(.

Odpověď: 19. 4. 2009, 17.19

pak je tedy možné využít služeb http://www.doceo.cz/

Ivča píše: 13. 4. 2009, 12.13

Dobrý den, Chtěla bych vás poprosit o radu. Dřív jsem byla hodně stydlivá a měla hrozně nízké sebevědomí. Myslím si, že jsem to dokázala řešit a teď už to o mně úplně neplatí a opravdu tomu jsem hrozně ráda a vím, že takhle jsem šťastná…ALE…nedávno jsem přišla na to, že důvodem mých problémů se sebevědomím můžou být vztahy v mé rodině a nevím si rady, jak to řešit…Abych tak trochu nastínila situaci…Nedávno mi bylo 18, chodím na ekonomku a opravdu někdy potřebuji být sama a mít klid na učení do školy, protože toho teď je opravdu hodně…jenomže mám společný pokoj se svou mladší sestrou, která tolik času nad učením zatím trávit nemusí, a tak je věčně na počítači, kde si přes skype pořád s někým povídá. Opravdu mě to ruší a všechno mi pak trvá ještě déle. Vždycky se snažím ji na to nějak upozornit a vysvětlit jí, že opravdu potřebuju klid. Jenomže sestra je teď akorát v pubertě a není to s ní zrovna jednoduchý. Tak mi nezbyde než jít za našima, aby ji teda nějakým způsobem dostali z pokoje…oni mi vyjdou vstřic, chápou, že potřebuju mít aspoň chvíli klidu…ALE vždycky se to neobejde bez hrozný scény, kdy se táta na ségru opravdu rozzlobí a naštve, takže je zase na další chvíli po klidu… vím, že takhle to dál nejde… tak je teda na chvíli klid, ale mě to tak vždycky psychicky vyčerpá, že stejně nejsem schopná v klidu a bez nervů se něco naučit…nevím, co s tím mám dělat, náš pokoj je opravdu malý a opravdu mi chybí soukromí…když nemám náladu a chtěla bych být chvíli sama, tak to prostě taky nejde. Taky jsem už dospělá. Neměli by mít dospělí lidé nárok na soukromí? Našim jsem to už tolikrát takhle řekla, ale oni to nijak neřeší, protože na to nemají peníze. Dále jsem nedávno přišla na to, že je někde mezi námi hrozná chyba. Mám rodiče i sestru ráda, ale hrozně jsme se všichni od sebe vzdálili…Uvědomila jsem si to na rodinné oslavě mých osmnáctých narozenin, šli jsme si sednout do restaurace a já jsem si najednou uvědomila, že místo abych se s nimi cítila dobře, tak je tomu spíš naopak …nevěděla jsem, o čem se s nimi mám tak nějak bavit…samozřejmě, že se o něčem mluvilo, ale jenom tak nějak, aby se neřeklo (takhle mi to připadlo). Taťka se snažil, to musím uznat, ale mamka do sebe rychle naházela jídlo a už se těšila domů, až si lehne do postele (dokázala bych to pochopit, ale takhle je to s ní vždycky a proč by se teda aspoň jednou na moje narozeniny nemohla překonat?). Začalo mi to v tu chvíli být tak líto, že jsem musela odejít na záchod, abych se vybrečela. Já nevím…prostě jsem si to představovala jinak…myslela jsem, že bychom si mohli aspoň jednou takhle dohromady popovídat, ale nešlo to. Vím, že mě naši mají rádi, ale někdy v takových chvílích o tom vážně pochybuju a to mě hrozně sráží. Mohla byste mi nějak poradit? Opravdu jsem se do toho sama zamotala a potřebovala bych na to názor někoho, kdo to dokáže posoudit z nadhledu. Taky vím, že si tenhle problém musím vyřešit, abych mohla jít „dál“. Koukám že jsem toho tady na vás vychrlila opravdu hodně.J

Odpověď: 19. 4. 2009, 17.15

Milá Ivčo, ohledně organizace klidu na učení vám pomoci neumím (vyjednávání se sestrou,s rodiči jistě děláte...a velikost vašeho bytu a chod domácnosti neznám) Chladnější rodinné prožitky... milá Ivčo, k tomu bych vám chtěla říci, jedno moudro: "To, že tě někdo nemá rád neznamená, že tě nemá rád maximálně jak je schopen..." Ty sama můžeš vědomě pracovat na svém umění být proudem lásky, budeš-li chtít... Ohledně toho, abys lépe porozuměla proudům ve vaší rodině může být dobré, aby jste věnovala pozornost www.konstelace.info Držím palce

Alexia píše: 13. 4. 2009, 9.40

Zdravím Vás,nevím si rady s malým problémem.V práci jsme se do sebe vzájemně zamilovi s mým nynějším přítelem,je to již rok a už půl roku bydlíme spolu,rozvedli jsme se a jsme velice šťastní,říkáme tomu osudové setkání,jelikož si ve všem rozumíme,máme stejné koníčky a názory,prostě krásný a šťastný život.Jediný problém je v tom,že mne jeho rodiče nechtějí příjmout a stále si zvou na návštěvu jeho bývalou ženu.Já jsem kolikrát posílala přítele at k rodičům jede,když ho pozvali a on nechtěl,přesto jsem ho vždycky přemluvila,říkal,že chce být radši se mnou.Jelikož je to pořád stejné,jsem vždycky naštvaná a celý den mám zkaženou náladu.Nevím jak to řešit,jestli dál mlčet a nebo má říct přítel,že dokud nezačnou respektovat i mne tak že tam jezdit nebude.Oba jsme se rozvedli po 12 letém manželství s tím rozdílem,že mě je 42let a příteli 34.Můžete mi poradit?Vztah máme krásný,jen při tomto problému se nedokážu ovládat.Děkuji moc za radu.

Odpověď: 19. 4. 2009, 17.04

Milá Alexi, od rodičů to není moudré. Váš přítel jedná instinktivně správně, když chce zůstat s vámi. Opravdu přítele nemusíte k rodičům posílat. Můžete společně pozvat rodiče třeba na vaši svatbu (nebo alespoň k vám např. na přítelovi narozeniny, či svátek) Přeji vše dobré

Kacka píše: 7. 4. 2009, 10.56

Přeji hezký den,prosím o radu,mám problém se svoji 16-ti letou dcerou.Vím,že občas kouřila trávu,myslela jsem,že domluvou se vše vyřešilo,ale tedˇ má časté změny nálad,vždy jsem se ji snažila brát spíš jako kamarádku,věřila jí,ale včera jsem zjistila,že nám sebrala lék Neurolog,který kdysi předepsal manželovi lékař při problémech v práci,on však ho neužíval,balení bylo skoro celé.Bojím se,že je to začátek konce a nevím,jak to řešit,zatím mlčím.Prosím o pomoc

Odpověď: 10. 4. 2009, 8.10

Milá Kačko, jakého konce? života? čí života? vztahu? světa? Život je vývoj...každý je zodpovědný za svůj... a příběhy jsou různé. Můžete vyhledat rodinného terapeuta.

bufmen píše: 7. 4. 2009, 9.26

dobry den mam takovej problem mam přitelkyni už 5 let ale jedna ma kamoška mi stale zabizi vstach uz pul roku nabizi mi klice od bytu ja mam svuj vlast ni byt ale furt chce semnou byt a bych uni prespal a ale ja mam pritom svoji holku a stale ji miluji ale ta kamoska je o 10 let starsi nez ja me je 24 a ji 34 je vazne zkusena tak ví jak se ma chovat a jak me muzu dostat ale nevim jak ji to rict at to ukoncim stou kamoskou muze te mi poradit prosim??

Odpověď: 9. 4. 2009, 6.58

Milý Bufy, rozumím tomu tak, že vy chcete, aby ta starší kámoška na vás již nenaléhala a nejlépe, abyste se již nestýkali? Mno - říci ji, že máte svou přítelkyni rád, že nechcete svůj základní vztah ohrožovat ani nevěrou, ani dvojím vztahem a proto se s ní již nechete stýkat. Neříkejte slovo nemohu - v tom ženy slyší, že byste chtěl, ale že máte strach... je třeba formulace - Nechci! Držím palce

RAMANA píše: 7. 4. 2009, 8.09

Dobrý den, už je to nějaký čas kdy jsem se na Vás obrátila o pomoc a o radu. Moc Vám za to děkuji. Ale teď bych od Vás opět potřebovala poradit. Jde o to, že se začínám pozorovat, jak sama sobě přijdu nesnesitelná. Je to o tom, že u přítele nezvládám držet na uzdě svoje návaly vzteku, když se hádáme. Vytočí mě nesmyslnými argumenty tak, že na něj zvýším hlas, on dál pokračuje nadáváním do hysterky,a jiných nevhodných slov, poté jsem pod velkým psychickým tlakem, a už to pak jede. Začneme si vyčítat vše, co bylo z obou stran tzv.schováno pod kobercem.Po těchto hádkách už pak nemám sílu s ním dál bydlet,žít,plánovat budoucí společný život, ani s ním už nechci mít děti, ikdyž ho mám ráda. Oba jsme s tím nikdy s jinými partnery něměli problém, nehádali jsme se tak hodně a často jako nyní my dva. Navrhovala jsem společné sezení u psychologa, na to však nedošlo. Chtěla bych tedy alespoň na sobě zapracovat já a naučit se ovládat svůj vzek a svoji náladovost, být nad věcí a nenechat se rozhodit. Tedy jestli to je možné nebo je to už ve mně? A kam bych se mohla obrátit? Pocházím z Hradce Králové.Děkuji za odpověď.

Odpověď: 10. 4. 2009, 8.06

Můžete mi zatelefonovat a můžeme si v Hradci domluvit konzultaci.

Rosťa píše: 6. 4. 2009, 18.54

Dobrý den,potřeboval bych poradit. Je mi 24 let a mé přítelkyni 20. Už spolu budem skoro 2 roky.Co mě trápí. Moje přítelkyně je stašně žárlivá. Všechno jí vadí. A zlobí se na mě k vůli maličkostem.Vadí jí když si například povídám s holkama s naší vsi, nebo když se třeba na nějakou z nich usměji. Když jdeme na nejakou akci na ples nebo na zábavu, tak vedle mě nasmí sedět žádná holka ani na proti mně. To jí vadí. Nebo, že holkám ze vsi říkám Jani, Pavli, Lenčo .... a né Lenko, Jano, Pavlo. A když ji říkám, že jim tak říká každý, že jim tak říkame od malička, že jsme tak naučeni jim tak říkat, tak to nemůže pochopit. Nebo když mi přide sms tak hned běží a dívá se kdo mi píše. Já ji nechám ať se klidně podívá nic jí netajím a pořád ji ríkám jak ji miluji, že miluji jen ji a nikoho jiného.Nejvíce žárlí na bratrovu přítelkini.Jednou když k nám přijeli, tak jsem bratrovi řekl čau a Marice (jaho přítelkini) ahoj. A přitelkyně mi hned začala říkat, proč jsem ji řekl ahoj a ještě tak hezky a né čau jako bratrovi.Zakázala mi ji oslovovat Májo, jak ji tu u nás všichni říkají.Já jsem ji tak taky říkal vždycky, známe se už od dětství. Nevím jak mám přesvětčit přítelkyni, že mě ostatní holky nezajímají, že mě zajímá jen ona a žádná jiná, že chci být jen sní.Nevím jestli na to nemá třeba částečně vliv to, že v dětství byla mlácená svým otce. Matka ji opustila ve 3 letech a odpatnácti byla v dětském domově.Měla hrozné dětství. Jinak je přítelkyně strašně hodná, milá, strašně miluje děti a ráda si povídá s lidmi. Je čistotná, pořádná, pěčlivá. Je mi sní krásně, když jsme semi spolu, ale jak jsme někde ve společnosti a jsou tam nějaké holky, tak to většinou nedopadne dobře.Budu rád za jakoukoliv radu děkuji

Odpověď: 10. 4. 2009, 8.03

Milý Rosto, je to docela vážný problém... bylo by třeba, aby uviděla, že toto její chování ohrožuje v podstatě základ láskyplného vztahu. Nikdy nikdo druhého nevlastní a nemůže ho řídit. Takže otázka stojí, zda můžete zprostředkovat, aby uviděla smítku na sobě... můžete ji říci, že ji rád podpoříte v její proměně, i když je to opravdu hodně její práce. Může si chodit na konzultace, může si číst literaturu k tématu... Máte-li zájem o doporučenou literaturu - napište

zdenycka píše: 6. 4. 2009, 18.37

Nevim jestli je chyba na me ci na sestrine strane, ale vubec spolu nevychazime... (s tou jednou s tou druhou si rozumime). Zda se mi, že na mě docela často křičí, zcela zbytečně, za vším hledá něčí vinu.. teda svoji moc ne... Třeba nemluví na mě... já jí ani nemám snad co říct, a ona potom chodí a říká, že se s ní nabavím... už často jsem slyšela, jak mě pomlouvá... není příjemný to poslouchat, třeba dělám večeři.. teda chtěla jsem ji dělat nakonec ji udělala mamka a pak jsem slyšela jak si stěžuje, že jsem připálila a nadala odmočit hrnec a že jsem to určitě udělala naschvál a přitom jsem to ani neudělala já... sama do očí mi toho moc neřekne... vždy když na mě křičí, tak jí něco odpovím a jdu pryč... nemám moc povahu na to se hádat... ale to jednou mě vytočila.. možná si za to můžu sama... ale opravdu netuším... můj přítel u nás bydlí.. máme pokojík dohromady... jsme tři... to jí asi vadí, chápu... ale... on se strašně snažil vycházet... když po něm něco chtěla tak všechno udělal... ale... toho ona si většinou moc neváží, říkala jsem mu že nevím jestli to má moc cenu... ale... nevěřil a myslel si že když se bude chovat hezky tak se mu to vrátí... asi bohužel se spletl... Už když jsem chodila s minulým přítelem tak pořád něco měla... předtím ani moc ne... bývaly i doby kdy jsme byli dá se říct nejlepší kamarádky... malá sestra mi často říká, co o mě ta starší říká... a asi to dělá i obráceně... a tak vím, že mi pořád něco závidí, nevím co... myslím že nemá co... je s přítelem... asi dva a půl roku... ale před pár dny jsem se pohádali... už nám vynadala za hodně věcí za to že si šeptáme, že si dáváme pusu... prostě je toho víc, ale... ona když přijede její přítel tak jí nevadí, že si šeptají, pusinkují... vynadala nám... teda prvně mě a pak se k tomu přidala i mladší sestra a přítel, že ona se učí na maturitu, a že jí strašně vadí, že tady přítel bydlí... vynadala nám za víc věcí, ale... nehodlala připustit, že ona taky udělala něco špatně... vím že chyba se špatně připouští... ale... ... a kdyby to třeba bylo jen stresem z maturity, nebo jí opravdu jen vadil můj přítel... ale ona je na mě taková už tři roky a on tu bydlí měsíc... vím že je těžký soudit kdo má pravdu ale... chtěla bych vědět co dělat... přítel asi za 14 dní zase odjede... ale pochybuju že by se tím naše vztahy se sestrou zlepšily... ani v to už nedoufám, ale... chtěla bych vědět jak se mám chovat aby k podobným situacím nedocházelo... psychicky mě to strašně moc vyčerpává... ... vždy když na mě někdo křičí mám slzy na krajíčku... a je mi blbý se rozplakat před tím kdo mě štve...

Odpověď: 10. 4. 2009, 6.00

Milá Zdenčo, kolik vám je a sestře? ... žijí s vámi rodiče...? co je požádat o pomoc... protože sestra opravdu komentuje to, co ji nenáleží... Pohladte si srdíčko a řekněte si/ji, že je vám líto, její chování, že ji máte ráda, proto vás takové chování od ní zranuje, že si ale své srdce budete již chránit... A rozbrečet se, když vás blízký člověk zranuje a vy to tak cítíte není žádný průšvih ... Někdy se stává, že máme někoho raději než on nás... pohladit srdce a ochránit ho, je pak třeba ... Držím palce

Myjaa píše: 6. 4. 2009, 13.29

Dobrý den .Před rokem se se mnou rozešel můj bývalý přítel. Měli jsme spolu moc hezký vztah a hodně si rozuměli. Seznámili jsme se přes internetovou seznamku. Ze začátku jsem se do toho vztahu bála ponořit, protože jsem nevěřila tomu, že by mě tak hezký kluk mohl mít vůbec rád. Mám nízké sebevědomí a jen tak hned nedokážu někomu důvěřovat.O to horší to je, když mou důvěru někdo zradí. Necítím vinu v druhém ale v sobě. Po půl roce našeho vztahu jsem se mu ale oddala vnitřně a začala mu věřit, že to se mnou opravdu myslí vážně a opravdu mě miluje. Byl to můj první kluk, se kterým jsem opravdu chodila. Já jeho třetí dívka. Dívky přede mnou se s ním ne zrovna hezky rozešly,také mu dost ublížily, proto mi také říkal, že by se se mnou rozejít nedokázal.Že tak hodnou holku už nenajde. Jeho rodiče a příbuzní mě měli moc rádi, dokonce mi jeho tatínek říkal budoucí snacha. Na silvestra mi dal zásnubní prstýnek, aby mi potvrdil jak moc mě má rád a že to myslí vážně.Dokonce jsme plánovali, že by jsme spolu bydleli. Po silvestru jsem začala mít zdravotní potíže, často mě bolívala hlava, nebylo mi dobře, do toho se přidaly zdravotní potíže mých rodičů. Všechno najednou. Také můj bývalý přítel se mi začal vzdalovat. Jezdil za mnou čím dál míň, v práci toho na něj bylo moc. Takže jsme oba byli v napjatých situacích. Nikdy jsme se nehádali a nevyčítali, protože jsme se báli, že jeden druhého ztratíme. Snažili jsme se všechno řešit v klidu nebo to řešili přes počítač (icq), což nejspíš byla i chyba. Věděli jsme oba, že se mezi námi něco děje a není to dobré. Jednoho dne za mnou přijel a řekl, že si dáme pauzu. Nakonec jsme si oba skončili s pláčem v náručí a žádná pauza nebyla. Ale po 14 dnech mi napsal přes icq, že se se mnou rozchází. od té doby jsme se neviděli.Od té doby jsem ho ani nikdy nepřemlouvala, abychom se k sobě vrátili protože mi jednou sám řekl, že by se asi už nevrátil, kdybychom se někdy rozešli. Přes mou kamarádku jsem skoro půl roku po rozchodu řešila vrácení našich věcí. Protože mi je nechtěl vrátit osobně, abych neudělala scénu (kterou jsem mu předtím nikdy neudělala-nemám takovou povahu).Dodnes jsme si je nevrátili. Teď už je to půl roku co o něm nic nevím. Občas se ukáže na icq. Poslední dva měsíce vůbec. Jen jeho sestra se občas přihlásí, ale raději ji neoslovuji, myslím, že by jsme si neměly co říct, i když jsme si rozuměly. Já ho nijak nekontaktuji, ale trápím se pořád. Hodně dlouhou dobu jsem každý den plakala, všechno mi ho připomínalo. Teď nepláču ale stále na něj myslím, jestli má jinou dívku. Nedokážu jít dál.Hledat si případně nový vztah. Pár lidí kolem mě tomu nerozumí, proč jsem pořád sama. Z jedné strany mi to tak vyhovuje, protože se nechci zklamat a z druhé vidím pořád ideál v mém bývalém příteli. Kdybych ho někdy potkala, asi by mě to hrozně zranilo. Natož ho vidět s jinou. Někdy doufám, že se jednou někdy potkáme a dáme se zase dohromady, pak si ale řeknu, že si dělám plané naděje a přeji si jít dál a být zase šťastná a schopná najít si jiného partnera. Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří se po pětiletém vztahu rozešli a za dva měsíce už měli jinou známost. Já jsem sama rok a nedokážu to.

Odpověď: 10. 4. 2009, 5.53

Milá Myjo, bylo by dobré provést jemnou operaci srdce...(myšleno na duševní úrovni)Můžete se ke mně objednat - přes net to nezvládnem ;) (můžete se inspirovat v knize Láska duše, osobní setkání sice nenahradí, ale dobrá...)

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1