Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

adela píše: 27. 4. 2009, 13.19

Dobry den,asi patrim mezi maminky,ktere uz vas o radu zadaly.Jsme ve velmi svizelne situaci.Mame syna(za mesic 18let),s kterym jsou neustale problemy.Uz jako dite vyzadoval neustalou pozornost,porad brecel,vztekal se,byl umineny a muselo byt po jeho.Dnes studuje jiz 3skolu.Vlastne dnesnim dnem dostudoval.Pry ho to nebavi,nudi a tak pod.Jenom se flaka po venku,domu chodi v noci,dlouho spi,pak je pul dne v koupelne nebo na pc a tak je to dokola.Je na nas i svou mladsi sestru zly a agresivni.Jsme z neho nestastni, ale mame ho radi a nechceme,aby se dostal na spatnou kolej.Porad mu jen domlovame,ale k nicemu.Den,dva je klid a pak je to nanovo.Uz jsem mu rekla,ze bude dospely a musi se o sebe postarat sam a odstehovat se,ale ma matka,mi rika at to nedelam.Jenze ja na nej denne koukam,jak je budiz k nicemu,jak je zly a nic pro nas neudela.Prosim poradte ,co snim.Uz nevim kudy kam a jen na to myslim,Jsem nestastna jen kvuli nemu.

Odpověď: 2. 5. 2009, 20.04

Milá Adélo, vy víte, že nejlepší projev lásky k synovi je nyní právě vyhazov z domu. Víte to správně, protože lenost apod. nejsou hodnoty, které dělají svět hezkým. Vaše maminka projevuje měkkost, která je v tuto chvíli destruktivní nejen vůči vašemu vnukovi, ale i vůči ostatním členům rodiny. Bylo by dobré to mamince říci, říci ji, že ani vám se to nedělá s lehkým srdcem, ale není jiné dobré řešení. Synovi řekněte, že samozřejmě na návštěvuje v dobrém je vždy vítán, ted ale musí jít se postarat sám o sebe, že to tak bude i pro něj lepší... (můžete mu ještě dát cca 1-2 měsíce na to, aby si našel jakoukoliv brigádu a přispíval do rodinného rozpočtu, za předpokladu slušného chování ...) Držím palce v tomto nesnadném kroku

Linda píše: 27. 4. 2009, 11.55

Dobrý den, ráda bych vás požádala o radu, nebo spíše o názor na mou životní situaci. Jsem rok a půl vdaná, předtím jsme spolu s manželem rok žili. Je mezi námi 8mi letý věkový rozdíl (manžel je mladší). Věkový rozdíl jsem při soužití nepociťovala, manžel mi byl vždy oporou. Když jsme se seznámili bylo mi 30 let a po zkušenostech z předchozích vztahů jsem si byla jistá, že tenhle chlap je ten pravý. A proto jsem nyní z naší krize naprosto zoufalá. Už před svatbou jsem věděla, že manžel je neplodný. Já jsem v pořádku. Máme za sebou dva neúspěšné pokusy o umělé oplodnění. Mezitím jsme se vzali, zrekonstruovali domek, plánovali jeho přístavbu, společnou budoucnost, další pokus o děti.. Koncem minulého roku na manžela občas praskla nějaká ta lež. Někdy to byly banality, jindy už šlo o tajné kamarádky, profily na internetu, chatování apod. Já jsem nikdy po ničem nepátrala, nekontrolovala mobil, neprohledávala kapsy, ale vždycky to prasklo tak, že jsem k tomu prostě přišla "jak slepý k houslím". On to prostě ani moc neschovával. Po odhalení jedné z dalších "virtuálních" kamarádek jsme se domluvili na krátké odluce. Během té jsme si měli oba dva srovnat v hlavě, zda chceme ve vztahu zůstávat. Já měla jasno, on také, vrátil se s tím, že chce žít jinak, se mnou, že mě miluje, chce závazky, děti, věrnost. Nastavili jsme si pravidla, dodržovali je, byla jsem zase šťastná. Nyní po dalších pár měsících je to tu zas, nová kamarádka, tentokrát už ne virtuální. Tzv. Vendulka utěšitelka. Abych se dostala k jádru věci - z manžela najednou vypadlo, že děti nechce a ani vlastně nikdy nechtěl, chce se soustředit na sebe a svou kariéru, dokázat si že má i na jiné ženské.. Prostě mám pocit, že nás nyní dohnal ten věkový rozdíl. On prochází jakýmsi sebeobjevováním, v práci ho povýšili, dostal nové auto, lidově - začal trošku "machrovat". Tím je náš vztah v totální krizi, protože já mám úplně jiný pohled na svět a jiné priority než on. Mrzí mě, že mi tento svůj postoj tajil, nechal mne projít si celou nepříjemnou léčbou neplodnosti, přitom mohl kdykoliv věci pozastavit, změnit, komunikovat.. Můj dotaz zní - je možné, aby se člověk vzdal kvůli druhému svých osobních priorit a svobod a v takto zásadních věcech udělat kompromis, kterého nebude nikdy litovat? Můžu věřit manželovi, že ve svých 24 letech dospěje a bude chtít ve vztahu pokračovat tak, jak jsme si ho kdysi nastavili, založit rodinu, být zodpovědný, a nehodí mi to jednou "na hlavu" - že jsem ho připravila o mládí? Ještě nejsem na úplném konci.. Máme v plánu zajít do manželské poradny, ale vnitřně mám pocit, že to nebude k ničemu, že bychom si měli dát svobodu, on by měl začít poznávat svůj svět, já bych si měla najít zralého muže, který se mnou bude chtít časem mít děti, a třeba přirozenou cestou.. Rozumem to cítím takto, ale srdcem ho stále miluju a váhám. Díky za odpověď, Linda

Odpověď: 29. 4. 2009, 9.17

Milá Lindo, vnitřní pocit je správný ... dát si (respektovat) svobodu je největší dar z Lásky ... Poděkujte si za to hezké a popřejte sobě i jemu další životní cestu odloučeně... Přeji hodně Lásky a síly.

Makyna píše: 27. 4. 2009, 9.51

Dobrý den. Mám takový menší problém. Už od malička si koušu nehty. Je mi už 14 a stále to nemůžu překonat. Ale teď jsem se rozhodla, že už jsem dost velká, a přestanu. Myslím, že bych to i dokázala, ale jaksi mi chybí inspirace. Když jsem se podívala na svoje nehty, byla jsem sama nad sebou zděšena. Mám je okousané až do masa, a troufám si říct, že mi "růžové lůžko"(nevím jak to nazvat), neměří ani jeden centimetr. Štitím se sama sebe. Ta představa, že prakticky můj celý nehet bude tvořen "bílou částí", je hrozivá. Chodím s mým klukem, celou zimu, a styděla sem se mu podat ruku, aby se mě taky neštítil. Vždycky jsem se vymluvila, že mi je na ruce zima, a nebo jsem si nejdřív navlékla rukavice a až poté, jsem mu ruku podala. Ale tedka už je jaro, a blíží se léto. Na zimu se už nelze vymluvat. Už nikdy nebudu mít hezké ruce, protože budu mít tak děsné nehty. Nemám peníze, na gelové nehty, a ani je nechci, protože já to dokážu překonat, si je nekousat. Ale stojí to za to? Stojí za to, abych měla sice dlouhé nehty, ae prakticky bez "růžového lůžka"? Nevím jestli to tak je, ale ty "růžové lůžka" už moc nerostou. Možná že jo, ale povyrostou tak málo, že to ani nestojí za řeč. Vždycky jsem snila po francouzské manikůře, ae to bych spotřebovala prakticky hned bílý lak, a ten průhledný bych nemusela vlastně ani používat. Není třeba už lepší, dál pokračovat v mém zlozvyku, než se stydět za moje dlouhé, ale ošklivé nehty? Předem vám děkuji za odpověd Makyna

Odpověď: 29. 4. 2009, 9.14

Milá Makyno, vašemu dotazu nerozumím... ona není jiná možnost než mít bud rozkousané nehty do lůžka nebo mít dlouhé ošklivé nehty? Víte o tom, že mít nehty je přirozené a ani vaše nehty nejsou ošklivé? Když budete mít chut na své nehty, pusťte se místo toho do mrkve... (můžete se prsty namáčet do pepře - aby vám nechutnaly..., umělé nehty jsou také dobré řešení..) Držím palce

Hanča píše: 27. 4. 2009, 6.45

Dobrý den,potřebovala bych od Vás poradit,mám jedenáctiletého syna a tříletou holčičku.Jsem rozvedená a s přítele žiji skoro 8 let.Přišel mi na nevěru a řeší to tak že pokaždý když se napije mě zbije.Zatahuje do toho i děti,chce se mnou žít,ale nemůže to překousnout a já už to taky dál nemohu snášet.Vydírá nás že se zabije,podřeže žíly.Rodiče mi poskytli podnájem,nevím jestli se s dětma mám přestěhovat.Vím že na tom mám vinu velkou,ale pokaždý když se jsou mezi nama rozbroje,tak tím trpí děti a hlavně syn.Přítel se pokaždé omlouvá že to už neudělá,já tomu nevěřím.Mám mu dát ještě šanci?

Odpověď: 29. 4. 2009, 9.07

Milá Hančo, vzhledem k tomu, že situace se opakuje, je vidět, že přítel sám doposavad naučenými dovednostmi se s touto situací nedokáže porovnat. Chcete-li mu dát šanci, trvejte na spolupráci s psychoterapeutem. Pro začátek můžete navrhnout, že půjdete spolu. Jste-li z okolí, můžete se objednat www.rovena.info

Smutná píše: 20. 4. 2009, 18.52

Dobrý den, mám zájem o vaší radu. Mám nevlastní rodiče kteří si mě vzali z dětského domova i s mojí vlastní sestrou. Sice jsem je nikdy neviděla pravé rodiče a mrzí mě to že jsem takhle dopadla. Každou chvily myslim na vlastní rodiče o kterých nevím nic už 14 let. a pořad na ně myslim a občas když mě je hodně smutno tak začnu jen tak brečet..A když jsem se rozešla z přitelem a byla jsem snim jen krátce začala jsem dělat strašné hlouposti.. dělala jsem vše proto abych ho získala zpět a nepodařilo se mi to. Nechci už nikoho ztratit a dělam pro to vše ale někdy to davám až moc najevo. A nevím jak to mám udělat abych prostě zapoměla na vzpominky a chovala jsem se normálně. Co mám proto dělat abych si to tak nebrala. ????

Odpověď: 25. 4. 2009, 8.47

Biologičtí rodiče vám dali život - existenci, pěstouni péči ... Poděkujte biol. rodičům za život, akceptujte to, že jste se rozloučili... jinak to v té situaci nešlo ... (i vy jste zůstala v jejich srdci a proto vám přejí, abyste se měla dobře ...) Samozřejmě není od věci, své biologické rodiče vyhledat a poznat - půjde-li to... Je fajn, že víte o svém strachu z opuštění... vybavte si pocit dítěte, které se octlo v DD - bylo opuštěno, bylo smutné...- vnitřně ho obejměte, dejte mu svou lásku a řekněte mu, že vy ho neopustíte, že se o něj postaráte... (- můžete se u mne zastavit... práce je efektivnější)

Alka píše: 20. 4. 2009, 18.49

Dobrý den paní doktorko, Více než deset let jsem žila v manželství s člověkem, který mě psychicky a částečně i fyzicky (kroucení rukama, shazování na zem...) týral. Čím dál častější ponižování a zákazy jsem mu trpěla a místo abych co nejrychleji utekla, donekonečna jsem mu utupovala, omlouvla se... Postupem let se ze mne stala roztřepaná, nevyrovnaná, lítostivá troska bez kouska sebevědomí a hrdosti, která se dennodenně obviňovala snad úplně za všechno. Stále jsem měla pocit, že se musím zlepšit, a pak si zasloužím jeho lásku a úctu. Po několika nepodařených pokusech o ukončení vztahu (včetně rozvodu) jsem se nakonec z tohoto nerovného vztahu vymanila. Po čase jsem si našla přítele, kterému jsem některé problémy svého nevydařeného manželství svěřila. Velice mi pomohl dostat se z nejhoršího, nabýt zpět sebevědomí. Po sedmiletém vztahu mi partner přiznal bezmála roční paraélní vztah s milenkou, který již ukončil. Zhroutil se mi v ten okamžik svět. Nejhorší na tom všem je, že vinu zase cítím v sobě. Pocit, že nejsem pro něj dost dobrá je silnější než rozum, který mi říká, že na vině je on. Pokud se mu na mém chování po narození dítěte něco nelíbilo (nešlo o sex), měl to řešit rozhovorem se mnou a ne útěkem k milence. Je to už více než půl roku. Zůstali jsme spolu, ale já pořád hledám svoje chyby, zase se snažím zlepšit, mám strach nesouhlasit, strach, že zase někde udělám chybu a on si najde milenku... Cvičím, úzkostně pečuji o svůj vzhled (byla více jak o 15let mladší), snažím se o to, aby byl přítel spokojený. Prosím, poraďte mi jak z toho zaběhnutého modelu chování ven. Jak zapomenout na to, co pro mne bylo tak dlouho každodenní realitou. Zapmenout samozřejmě nelze, ale vyrovnat se! Děkuji mnohokrát za radu. Alka

Odpověď: 25. 4. 2009, 8.35

Milá Alko, hledání viníka bývá pro vztahy často zničující. Vy chcete, abyste byla milována, taková, jaká jste... on z nějakého důvodu měl roční mimomanželský vztah (proč jste se nevzali?) přiznal to až po jeho ukončení, vy jste nic nevěděla, vybral si pro další život vás... Vnímejte to!!! On to jinak v tom čase neuměl... potřeboval takovou zkušenost... Utíkání myšlenek do budoucnosti, strach z budoucnosti... vám kazí prožívání přítomnosti (třeba už nikdy nebudete štastnější než nyní...;)) Partner je svobodný - možná s vámi bude, možná ne... Pokud vy budete radostná z vlastní existence a samostatná, je větší pravděpodobnost, že budete pro partnera přitažlivá... (závislost vztahy ničí a vy jste na něm závislá)

Klááárik píše: 20. 4. 2009, 16.30

Dobrý den, než začnu psát příběh, chci říct, že se o tom nesmí dozvědět mamka ani taťka. Mamka mi sehnala na doučování chemie. Mamka tvrdí, že hodně naučí a tak je u nás asi 4× do týdne. Když se začínáme učit, tak je tam mamka s námi a tak je to super, ale když odejde, tak se mně začne ptát na věci jako jsou s kým chodím, jestli jsem se líbala a začne mně i osahávat (někdy). Většinou mi vypráví nechutnosti jako je něco o sexu a vyhrožuje, že až nás moje mamka pustí spolu na kola, ukáže se mi v praxi. Ale nejhorší byla asi tato poslední hodina. Tatka odjel s prací pryč a tak nebyl doma a mněl se vrátit druhý den, mamka měla inventůru, tak ¨že se vrací a někdy v 9 večer. A já byla sama s ním u nás doma. On se mně zeptal, jestli je někdo doma a já řekla že ne, že jsme tu sami, ale to jsem říkat neměla. On mně hodil na postel a pusu ucpal šátkem a řekl mi a mlčím, že do jara je dost dlouho a zatím prý u sexuální výchovu brát budem a tak a jsem na ni připravená. Já jsem nic říct nemohla, protože jsem měla v puse ten šátek. Hrozně jsem se bála a tak jsem mu začala odporovat, on mi dal facku a tak jsem se rozbrečela a nechala ho, kdy jsem byla před ním jenom v podprsence a kalhotkách, řekl mi, že to udělá i s předehrou a svlíknul se celý, já jsem zavřela oči, ale on mně je donutil otevřít a řekl, abch mu ho lízala, nic jiného mi nezbylo, potom ze mně serval i zbytek prádla a vniknul do mně. Bylo mi hrozně a hrozně to bolelo. Chtěla jsem, aby se rodiče vrátili dřív, ale věděla jsem, že nepříjdou. Ta hodina byla fakt odporná. Nejhorší bylo, kdy do mně vystříkal to sperma a pak i do pusy a já ho musela spolknout. Teď je mi ode dne ke dni hůř, dokonce jsem se dnes rozešla i se svým klukem, protože s ním nedoká u být. Rodičům to fakt říct nemohu. I když vím, že za to můžu já. Nevím co mám dělat Děkuji za odpověď

Odpověď: 25. 4. 2009, 8.23

Klárko - nebo Míšo? je třeba sebrat odvahu a mluvit... doma nebo na policii... nebo chceš aby se to opakovalo či se to stalo jiné dívce? Bez toho ti pomoci nemohu. Budeš-li se chtít zbavit psychických následků, pak mne můžeš kontaktovat (mmj. můžeš se dlouze sprchovat a při tom smývat ten pocit divnosti, hnusu... - opakovat tak dlouho, dokud se nebudeš zase cítit čistá)

zoufalá píše: 20. 4. 2009, 16.22

Dobrý den, potřebuji poradit, máma se dozvěděla o tom, že jsem se pokusila o sebevraždu a za to mě zkopala. Udělala to proto, že je zvyklá mě mlátit skoro pořád. Jak se zabít na 100%, aby to bylo jisté že zemřu? Nic mě nenapadá, a už kvůli mámě žít nechci. Děkuji

Odpověď: 25. 4. 2009, 8.09

Tato otázka nepatří do této porady. V případě, že se budete chtít naučit chránit, můžete mne kontaktovat i nadále.

Helena píše: 20. 4. 2009, 16.20

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Přišla jsem na to, že moje sestra se řeže nožem. Udělala to minimálně dvakrát. Je jí 14 let, ve škole má problémy s prospěchem, s rodiči se momentálně více hádá. Kamarády má. Rodinné prostředí si myslím, že je úplně normální. Rodiče se o ní zajímají.Prosím poraďte první kroky jak naši situaci řešit, jak se k ní máme chovat my (rodiče a já jako sestra) a na koho se obrátit.Děkuji Helena

Odpověď: 24. 4. 2009, 11.42

Milá Heleno, chovej se k ní zcela normálně... Rodičům můžeš navrhnout rodinnou terapii...

Klára píše: 20. 4. 2009, 14.22

Dobrý den,mám dotaz,u nás doma se pořád zrácejí peníze,mám ještě téměř 17-letého bráchu. Už kdysi se tátovi ztratili peníze,já jsem je nevzala,bydlíme ještě s rodiči mého tty,ale s těma se nebavíme. Takze jak se tátovi poprvé ztratily peníze tak jsme si vyměnili zámek na dveřích a máme klíče jen my 4. Včera si táta počítal zase peníze a zase se mu ztratili,já jsem je nevzala takže zbývá jedině brácha,ten se ani před tím ani teď nepřiznal,neím co mám dělat. Je u nás dusno a to já nesnáším. Prosím o odpověď, předem děkuji Klára.

Odpověď: 24. 4. 2009, 11.41

Milí Klárko, - otevřeně komunikovat - popisuj třeba přede všemi co se děje. např.: "Milá rodinko, někdo tu vzal peníze, atmosféra nedůvěry by se tu dala krájet... Nelíbí se mi to. Co s tím budeme dělat? Jaké jsou možnosti? Táta špatně počítal. Peníze vzala máma nebo brácha. Já ne, za sebe totiž ručím. Co s tím budeme dělat? Zničíme si domácí atmosféru a v ní se budeme potichu otravovat? Co navrhujete?" ... můžeš navrhnou, že tu částku, která chybí, uhradíte každý z jedné čtvrtiny... Nenech se ovládnout dusnem ani strachem... mluv... popisuj... Držím palce

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1