Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Blanka píše: 13. 2. 2008, 8.37

Dobý den, potřebuji poradit, nevím jak postupovat. Mám 18ti letou dceru, která má vztah s22letým hochem. On je výdělečně činný a dcera chodí na střední školu. Neustále jí hlídá, když dcera mu nesdělí,že ji přivezl instruktor autoškoly domů,tak stropí žárlivou scénu. Např. v sobotu večer ji přijel zkontrolovat o půl noci. Stále jí domlouvám, že jejich vztah není zdravý, ale dcera je nerozhodná. Asi cítí, že to není ono, ale neumí se rozhodnout.Právě jsme ji poslali na týdenní pobyt do hor s partou mladých lidí ať si urovná myšlenky co chce od života.Jsem zoufalá, protože dcera není vyrovnaná a je velmi labilní. Mám strach, abych nezhoršovala situaci.Děkuji Blanka

Odpověď: 16. 2. 2008, 23.09

Milá Blanko, při čtení vašeho dopisu mne napadlo: 1. cítí-li dcera ve vás oporu, je to fajn 2. zkušenosti každý sbíráme sám a jsou nepřenositelné 3. je dobré důvěřovat životu, že každý dělá takové zkušenosti, které jsou pro něj dobré (přestože tomu vždy nemusíme rozumět) 4. místo dolmlouvání doporučuji spíše povídání, ve kterém bude minimálně tlaku na dceru. Klást otázky, nechat ji vyprávět... Přeji pohodové dny

Andrea píše: 12. 2. 2008, 22.40

Dobrý večer,dá se říci že vím co udělat ale je tu ještě malá ale silná jiskřička naděje a tak Vám píšu. Zdá se to být velice jednoduché,bývalého a částečně současného přítele jsem poznala v době kdy byl krátce po skončení dlouholetého vztahu,jeho přítelkyně si našla jiného. Po měsíci od seznámení jsme spolu začali chodit od začátku věděl že jsem rozvedená a mám 7letého synka.Ovšem po 3letech kdy jsme se začali bavit o společném životě se něco změnilo,on byl odtažitý a já jsem bohužel žárlivá a tak jsem občas byla náladová na což mě upozornil,jenže jeho chování mi jen nahrávalo.Ve finále kdy jsem myslela že je to dobré mi řekl,že v tomto vztahu nemůže pokračovat a že by byl rád kdybychom zůstali kamarádi.Byl to šok o to větší že mé podezření bylo oprávněné dozvěděla jsem se že má inzerát na seznamce.Asi 14dní od rozchodu jsme se neviděli ale potom jsme se spolu vyspali a tak vlastně trvá vztah milenecko kamarádský ovšem z mé strany tam jsou vřelé city.Od našeho rozchodu se stalo hodně věci,měl sportovní úraz a já mu pomáhala skoro rok se z toho dostat,koupil s bratrem chalupu a já tam s ním jezdím pomáhat,to místo jsem si velice zamilovala,ale a to je můj současný problém.Poslední 3týdny je jiný,občas kouká do prázdna,kontroluje často mobil a když mu volám tak nebere telefon a nebo jen občas.Vidíme se jen o víkendu a já každý den soupeřím s tím mu nepsat a nevolat,někdy úspěšně někdy ne.Myslím že někoho má,bohužel jsem se to dozvěděla náhodou a svou zvědavostí z jeho mobilu.Byla to chyba ale nyní vím že jsme ve stádiu kdy čekáme, co ten druhý udělá. Já ale nechci tento vztah - nevztah ještě zahodit. Chci jen poradit jak se zbavit závislosti na něm dříve než to opět ukončí, teď už definitivně. JE mi 35let a zlobím se na sebe za svou nerozhodnost. Děkuji za přečtení mého dopisu a Vaši odpověď.

Odpověď: 16. 2. 2008, 23.04

Milá Andreo, věřím, že víte... Zbavit se závislosti na partnerovi? Dělat si program pro sebe, dělat věci, které vás těší, jít se pobavit s kamarády... dál něco udělá čas, neco urovnání myšlenek a tu lásku, kterou jste dávala jemu a nevracela se, začněte dávat sobě... jemu poděkujte za vše hezké...i za to, že jste mu mohla dávat, protože jste dávala určitě ráda...k loučení patří i slzy a pohladit si místo svého zranění... Není nutné se na sebe zlobit, vždyt jste to dělala z lásky a tak, jak nejlépe jste dovedla.

equemisii píše: 12. 2. 2008, 21.10

Dobry den,pres 2 roky beru lek Zyprexa.Drive az do vanoc 2007 jsem bral 1x 5 mg.Nyni po nechtenem vysazeni a naslednem nespani mi byo davkovani zvyseno na 10 mg.Asi pred peti lety jsem brala Zeldox,ktery jsem ale po pul roce prestala sama brat.Pote jsem se po druhe psychicky slozila a od te doby beru Zyprexu.Drive jsem obcas,tak jednou do mesice,kourila travu a kazdy druhy tyden jsem byla opila.Nyni bych se chtela zbavit zavislosti na Zyprexe.Chtela jsem se zeptat jak dlouho ji budu jeste muset minimalne uzivat,kdyz psychicky problemy nemam mimo tech se spatnym soustredenim.A jeste zda budu muset podstoupit nejakou terapii po vysazeni nebo ne.Dekuji.Sarka

Odpověď: 16. 2. 2008, 22.51

Milá E., vaše anamnéza zde je velmi kusá. Tyto dotazy by bylo lepší směřovat na vašeho ošetřujícího lékaře. Zyprexa i zeldox se předepisují při psychózách. Máte-li pocit, že vám psychiatrická léčba zcela nevyhovuje nebo že není komplexní, kontaktujte psychoterapeuta, abyste s ním mohla podrobněji situaci zanalyzovat.

Amélie 29let píše: 12. 2. 2008, 20.40

Dobrý večer, ani nevím, kde začít. Jsme spolu s manželem už 12let. První tři roky jsme za sebou dojížděli 350km a to každý týden, to vše jsme vydrželi. Po ukončení školy se přistěhoval ke mě, je z velkého města a já z vesnice. Takže to od samého počátku dělalo problémy byl zvyklý na jiný životní styl. Měl několik krizových okamžiků to vše jsme ustáli. Po čtyřech letech jsme se vzali nejspíš z lásky, po dalších dvou letech se nám narodil první syn. A tehdy začali naše problémy, syn vůbec nespal a neustále plakal, já byla unavená a nervozní a manžel také. Začali jsme se odcizovat. Po třech letech se narodil druhý syn. A dvě děti starosti, peníze atk, manžel začal od nás a ode mě utíkat. Já jsem neměla čas ani sílu se o sebe starat a neměla jsem chu´t sním někam chodit, byla jsem hrozně unavená (manžel mi sničím nepomáhal ani s dětmi) náš starší syn je hyperaktivní dítě bude mu šest let a pořád nespinká. je to sním hodně těžké manžel začal chodit za zábovou sám, našel si kamarády, kteří nemají děti. Tak asi rok možná delší domu jsme žili jakocizí lidé, sex jen z povinnosti. U mě se nic nezměnilo miluju manžela pořád, ale on se změnil. Den před štědrým dnem jsem zjistila, že mě podvádí, už delší dobu, dokonce byli dvě. Nějak jsem to ustála kvůli dětem snaží, říká, že si teprve te´d uvědomil jak moc mě miluje co vše mohl ztratit, jak moc lituje, ať mu to odpustím. Ale já nemůžu, vždy když si vzpomenu, že byl sní nebo z tou druhou, říkal jim, že je miluje a miloval se s ní. Psal jí zprávy jestli je připravená na to, že nebude mít peníze a děti,... Jeho milenka mi vše napsala a já si toho mnoho přečetla na internetu a zjistila jak moc mi lhal. Pro mě bylo manželství něčím posvátným ,něco co vydrží celý život, půjdete stím člověkem kterého milujete životem, vychováte děti, zestárnete a něco si užijete, ale te´d není nic připadám si úplně prázdná, zrazená a podvedená nejde mi to přejít a začít znovu, prostě všechno zničil a já dál nic nevidím. Strašně ho miluju, ale nevím jestli to bude stačit abych sním dokázala žít, a někdy mu odpostila nebo stím dokázala žít. Nevím jak si ulevit, jak na to přestat myslet, pořád jen brečím jsem nervozní, nemůžu jíst ani žít, jsem zlá na svoje dva miláčky a to mi je líto nejvíc.

Odpověď: 16. 2. 2008, 22.42

Milá Amélie, situace nelehká. Potřebujete ošetřit své zranění, věnovat pozornost sobě, dopřát si něco hezkého - třeba relaxační víkend pro ženy s kamarádkou... a postupně uklízet vaše manželství. Doporučuji konzultaci u psychoterapeuta, třeba nejprve pro vás, ale i manželskou.

Žaneta píše: 12. 2. 2008, 15.59

Dobrý den, jsem strašně nešťastná. Tedy abych uvedla věci na pravou míru. Je mi 30 let, jsem šťastně vdaná, mám 6ti letou dcerku a začátkem dubna se nám narodí druhé děťátko. Malá bude mít brášku. To vše je jako z pohádky, doma převládá, láska, harmonie, porozumění. Nikdy jsem si tak krásný vztah nedokázala představit. Zle v mém životě mi způsobuje má matka, která mi od malička vyčítá, že jsem se narodila a že mě měla zabýt v postýlce. A slýchávala jsem jen samé drasťárny, které se ani ve filmech nevyskytují. Když jsem se vdávala odmítla nám jít na svatbu a pak nám dodatečně popřála, že se stejně postará aby jsme se rozešli. Když jsme ohlásili, že budeme mít druhé dítě, vynadala mi, proč dítě proč nám nestačí koně co chováme. (máme pár krásných ARABSKÝCH PLNOKREVNÍKŮ a pro děti poníčka a máme rádi přírodu, vše co k ní patří a vyjížďky na konících jsou krásné i pro děti) Nepodívala se ani ne fotografii z ultrazvuku, na kterou jsme byli pyšní. Bylo nám jedno jestli bude miminko děvčátko, nebo chlapeček, ale od začátku jsem cítila, že to bude chlapeček. A manžel by měl s kým běhat po pozemcích jsem si říkala. Matka nám pořád tvrdila, že to bude holčička (jako by to bylo neco špatného) a k vánocům nám koupila sadu osušek pro miminko, což mě překvapilo, že by jí to konečně začalo zajímat? Ne jen tím přišla provokovat, že mít syna nikdy nemůžeme. A Když se dozvěděla, že miminkobude skutečně chapeček, všichni nám ho moc přáli a jen ona se začala před lidmi z práce rozčilovat co to má být. To měla být holka a že nám ho nepřeje. No bylo mi dost trapně před tolika diváky. Poprvé jí takovou viděli, vždycky si hrála na to jak je vše super. A beze svědků bylo vždy ouvej. Tak když nás prozatím nerozeštvala, začala povídat naší dcerce nesmysli. Až se prej miminko narodí, tak už jí prý nebudeme chtít a zůstane sama a pak si ji babička vezme k sobě. Malá přišla s brekem domů a vše mi řekla, popovídali jsme si o tom a malá se na miminko moc těší jako dřív. Já už nevím, co mám dělat, ať se snažím jakkoliv, je to stejné a dokonce bych řekla, že se to stupňuje. Malá tam odmítá chodit a proto jí nenutím. Byla jsem jednou svědkem toho, jak na ní křičela,že už k ní nesmí a nechce malou nikdy vidět, nepotřebuje jí. Vzala jsem malou domů a vysvětlila babičce, že si může sama zato, že k ní mani malá teď nechce chodit. Je to chytrá holčička a kde se necítí dobře nechce tam být. Mám ještě starší sestru, to je ještě horší kopie matky. To už by bylo na dlouhé povídání. Jen obdivuji svého manžela, jak ochotně to všechno snáší se mnou. Být to někdo jimý, už bysme se zozešli.

Odpověď: 16. 2. 2008, 22.13

Žaneto, není pravda, že jsem váš dotaz (nedotaz) přeskočila. Víte, nevím, na co se mne ptáte. Je dobré rozlišovat věci, které můžeme změnit a které změnit nemůžeme. Měnit druhé lidi nemůžeme, můžeme měnit sebe a svůj vztah, postoj k nim. Doporučuji vám, seznámit se s vaším vnitřním dítětem, existuje na to téma kniha, ale bylo by lepší absolvovat na to téma seminář či několik konzultací u psychoterapeuta.

Vendula píše: 12. 2. 2008, 15.57

Dobrý den, potřebovala bych poradit co mám se sebou dělat. Je mi 20 let, mám 2 letou dceru. Od začátku těhotenství jsem sama, přítel mě opustil a to mě velice zasáhlo, jelikož jsem to od něj nečekala. Sama jsem prožila celé těhotenství, a po celou dobu jsem na dceru sama. Pokoušela jsem se najít si partnera, ale vždy se ukázalo, že to nejsou vhodní partneři pro život. Neustále přemýšlím nad tím, co dělám špatně, proč zrovna já zůstala sama, a mé myšlenky se neustále vrací k mému bývalému příteli. Nevím jak si někoho normálního najít, a začít normálně žít rodinný život. Závidím každému páru nebo rodině co potkám. Je to pro mě bolestné vidět ostatní jak si rozumí a každý někoho má. Žiju sama s dcerou, rodinu mám daleko, a známých také moc nemám, a ani nemám moc šancí si je najít. Trvá to už 4 roky, a cítím se opuštěná, na vše sama. Jak mám dál pokračovat, abych se z té samoty dostala?? Děkuji

Odpověď: 16. 2. 2008, 22.34

Milá Vendulo, trochu mi nevychází počty (dcera 2roky, samota 4?), to není podstatné. Zasloužíte obdiv, že se dokážete o dceru sama postarat, že jste přijala zodpovědnost. Odchod partnera byl/je pro vás traumatem a tak je třeba s tím zacházet. Ohledně této věci doporučuji pár sezení s psychoterapeutem. To je cesta k tomu, aby vaše duše byla připravena na nový, plnohodnotný vztah. Lidi kolem sebe určitě potřebujete, i hlídání, abyste mohla jít se někdy pobavit, zacvičit si - proč je rodina daleko? Porozhlédněte se po svém okolí - např. mateřské centrum a zkuste nalézt kamarádky... vše má svůj čas... držím palečky.

Radka píše: 12. 2. 2008, 14.14

Dobrý den, těžko se mi to píše, ale doufám, že mi alespoň trochu poradíte. Mám přítele, se kterým chodím rok a půl, z toho rok spolu žijeme v jedné domácnosti. Máme celkem harmonický vztah, ale přece nám ho teď mé zdravotní, teď už možná i psychické problémy kazí. Od dubna loňského roku mám časté gynekologické potíže, navštěvuji proto nemocnici, kde se léčím, na různé záněty - na které bohužel trpím už od mládí. Zhruba od září nemohu mít pohlavní styk se svým přítelem, jde o to, že nejsem vůbec vlhká a mám bolesti. V prosinci jsem podstoupila biopsii děložního čípku a tajně doufala, že to něco vyřeší, ale zdá se, že problém to neodstranilo. Dle lékařu jsem zatím zdravá. Ale výtoky mě provazí po celou dobu. Můžete mi prosím poradit jak tento problém řešit nebo koho navštívit? Obávám se, že kvůli těmto problémům přítele ztratím. Moc děkuji a přeji hezký den!

Odpověď: 16. 2. 2008, 22.23

Milá Radko, patrně se u vás jendá o psychosomatický problém. Bylo by dobré zkombinovat několik metod. Můžete mi zavolat.

zoufalá píše: 12. 2. 2008, 13.00

Dobrý den, jako všichni tady vás prosím o radu, jak se chovat k muži, s kterým žiji přes dva roky. I když jsem nechtěla, přečetla jsem si jeho maily, protože mě pořád pronásleduje nedůvěra k němu. Můžeme se sebe dotýkat, milovat, bavit se. Jenže od doby, kdy se mi potvrdilo, že mě na začátku našeho vztahu podváděl (teď už asi ne), se už nedokážu soustředit na to, co jsme doposud prožívali. Měl lásku půl roku a já byla ta druhá, pořád mi sice říkal, že se mnou do budoucna nepočítá (v té době byl ženatý, měl milenku-vážná známost a mě). Když jsem s ním začala chodit, věděla jsem, že byl velmi zamilován, ale tvrdil mi, že s ní už nespí a komunikuje s ní minimálně-nechala ho. s manželkou taky nespal a přesvědčoval, že má jenom mě, ale pouze na sex...s tím já byla smířena, ale co čert nechtěl, zamiloval se do mě (já ho milovala od samého začátku) a rozhodli jsme se spolu žít. Mezitím se rozvedl, ale jeho už skoro dospělé děti o mně pořád nevědí, moc se nemůžu ukazovat po jeho boku, protože jeho bývalá manželka o mně taky neví-asi jen tuší...Ve městě, kde bydlíme, se nemůžeme držet za ruce-"co kdyby nás někdo viděl, nemusíme dělat scény". Jsem studentka a on je skoro padesátník, nevadí mi věkový rozdíl, ale to, že mi na začátku lhal. Představa, že s milenkou, co měl předemnou chtěl žít, neskutečně ji miloval, ale přesto ji podváděl se mnou, mě děsí. Vyvolává to vě mě neutuchající nedůvěru v něj a nevím, jak se k němu chovat. Kdyby se dověděl, že jsem četla jeho maily, nevím, co by bylo. Mám chuť mu o tom říct, ale asi by top mezi námi skončilo. Asi by to bylo nejlepší, ale jelikož studuji, jsem na něm plně závislá a nikoho nemám. Nevydělávám si, nepracuji. Jenže kvůli tomu, že nemám kam jít s ním zůstavat nechci. Mám nějak navybranou? Prosím o pomoc, jsem skutečně zoufalá!

Odpověď: 16. 2. 2008, 22.19

Milá studentko, vybrala sis nelehký vztah. Ty jsi čerstvá, mladá, neopotřebovaná a zamilovala jsi se do muže zatíženého minulostí. To s sebou nese komplikace. Ten muž se k tobě opravdu nechová tak, jak si zaslouží žena po jeho boku - není důvod, aby tě schovával. Budeš muset pořešit lásku, svoji čest, důstojnost a ekonomickou situaci. Není to lehké, ale věřím, že to zvládneš tak, aby sis připravila hezký život.

Míla píše: 12. 2. 2008, 12.24

Dobrý den, chtěl bych vás požádat o radu. Neměl jsem lehké dětství (problémy v rodině, zejména alkohol u mé matky). Již osmým rokem žiju s přítelkyní, kterou velice miluji a myslím si, že nám to celkem klape až na jednu věc. Občas mívám nekontrolavené výbuchy vzteku kdy na svojí přítelkyni začnu křičet kvůli něčemu co se mi nelíbí. Ale potom si vždycky uvědomím, že jsem to ze svojí reakcí přehnal a pak je mi to vždycky moc líto, protože vím, že tím své přítelkyni moc ubližuji. Ona mi to vždycky odpustí já slíbím, že se pokusím aby se to neopakovalo ale bohužel se to po nějaké době stane znovu (cca 1 za 2 měsíce). Já nechci aby se to stávalo ale bohužel mi to prostě vždycky ujede aniž bych chtěl. Opravdu se snažim, myslim si, že se to i zlepšilo ale úplně to odstranit nedokážu. Myslím si, že to může být ovliněno tím co se dělo u nás doma když sem byl dítě ale nechci se na to donekonečna vymlouvat, protože vím, že trpělivost mojí přítelkyně nebude nekonečná a já bych se toho opravdu chtěl už jednou pro vždy zbavit, protože nechci náš vztah zničit. Mohla by jste mi prosím poradit co by se s tím dalo dělat? I když vím, že takhle na dálku je to těžké. Bydlím v Milovicích, takže bych se za vámi mohl stavit v poradně. Mám opravdu velkou vůli se svých výbuchů zbavit. Děkuji vám za odpověď.

Odpověď: 14. 2. 2008, 16.03

Milý Mílo, je sympatické, že máte opravdovou vůli se svým problémem něco dělat a že jste schopen uvažovat o širších souvislostech. Na řešení s vámi budu ráda spolupracovat při osobních setkání. Jsem přesvědčena o tom, že je to řešitelné. Pro domluvení termínu nebo dalších konkrétních dotazů, mi zavolejte. Přeji vše dobré.

Renča píše: 12. 2. 2008, 12.15

Dobrý den, bylo mi řečeno at si s někým promluvím bebo napíšu co mě trápí.Jsem štastně vdaná 6 rokem,máme čtyřletého chlapečka a před dvěmi lety jsme se rozhodli o další miminko,jsem už utrápená bolestí a pocitem proč nemohu otěhotnět,manžel na vyšetření byl,vše má v pořádku,já již beru rok podpurné léky k pomoci otěhotnění a nic.Při každých měsíčkách mám slzy v očích,nejvíce mě ale bolí že v mojim okolím je ted spoustu těhotných a ted navíc čeká miminko i má sestra.Já jí to strašně přeji ale já už to pomalu asi nezvládám,nevím jak dál nebo jak mám na to přestat myslet.Kvuli toho jsem i dřív nastoupila do práce at na to nemyslím,ale nic,přitom mám v práci perfektní kolektiv a kamarádku která mě umí podržet.Nevím zda mi můžete nějak poradit ale byla bych ráda.Doktor mi říkal že nemohu asi otěhotnět psychikou,že to hodně v sobě držím,ale já fakt nevím jak na to mimi přestat myslet.Manžel je taky perfektní,drží mě a utěšuje ale kdyby jste mi poradila byla bych ráda.S pozdravem Renča.

Odpověď: 14. 2. 2008, 15.59

Milá Renčo, je prima, že máte čtyřletého chlapečka... (někomu se nepodaří ani to), Bylo by dobré, kdybyste si uměla představit život, bez dalšího vlastního miminka - mmj. je možná i pěstounská péče. Takový postoj vede k uklidnění psychiky a často i k otěhotnění, to vám však zaručit nemohu. Při osobním setkání je možné pracovat konkrétně s vaší situací, s faktory, které vaši rodinu a vás ovlivňují. Také doporučuji, abyste nehleděla na rodící se děti v okolí se závistí (byť potlačenou). Přeji vaší rodině usměvavou ženu-maminku.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1