Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Marcela píše: 16. 7. 2009, 23.48

Dobrý večer, prosím o radu. Je mi 31 let a mému příteli rovněž. Jsme spolu již 3 roky, ale minimálně už půl roku máme spolu očividné partnerské problémy. Přítel je velmi pracovně vytížený a zároveň dokončuje doktorát. Na počátku problému byl stále podrážděný a často docházelo k hádkám. Myslela jsem si, že to bude nějaká ta podzimní deprese a stres z práce. Ale k žádným změnám nedocházelo. Pak si začal stěžovat na město, kde bydlí, že už nemá žádné kamarády a že se všichni odstěhovali do svých zemí a že mu to pořasí už leze na nervy a ti lidé rovněž. Bydlíme totiž v Beneluxu a můj přítel je z jižní Evropy. Tohle již poslouchám několik měsíců a docela mě to stresuje. Pokračovalo to, že mě přítel začal víc a víc ignorovat. Přestal mi psát pčkné zprávy, telefonní hovory jsou velmi krátké a chladné a celkově naše komunikace opadla. Když se ho zeptám, zda-li mě miluje, tak tvrdí, že ano. Podle své nálady to projevuje více či méně. Avěak po několika měsících, co tato situace pokračuje, jsem začala být podežřívavá. Také jsem si začala myslet, že snad někoho má. Tím pádem jsem nebyla schopna se chovat klidně a mé emoce opět končily hádkami. Kdyby toho nebylo už dost za tu dobu a ještě se k tomu přidal další problém, který mě trápí nejvíce. Zasáhlo to náš sexuální život. Nejdříve se snižovala frekvence, poté mě začal odmítat. Následovalo to tím, že se cítí jako bych ho chtěla znásilnit. Další, co mi řekl, že mě vidí jako sestru, že ho nepřitahuji atd. Po nějaké opětovné hádce, když jsem se s ním chtěla rozejít, mi opět řekl, že se bude snažit to změnit, aby mě viděl jinak. To, že mě miluje mi tvrdí stále. Bohužel situace se vůbec nezlepšila. Miluje mě a chce být se mnou, ale jinak, na což nejsem ochotna přistoupit. Přece nemůžu mít vztah bez sexu. Jedině mě objímá a škrabe na hlavě, ale vyhýbá se polibkům. Nejspíě to souvisí. Jen mi říká, že se chce o mě starat a všechno pro mě dělat. Dalěího bratra už nepotřebuji, tak nevím, co si mám o tom myslet. Dříve jsme byli tak šťastní a vše nám perfektně fungovalo. Poraďte mi, jestli mám bojovat a jak se dá utéci z tohot začarovaného kruhu. Moc děkuji předem!

Odpověď: 18. 7. 2009, 13.13

Milá Marcelo, napadá mne, že by vaši parnerské dvojici prospěla návštěva semináře rodinných konstelací (možná byste tam mohli uvidět, kam zmizel sexuální zájem vašeho přítele) Další doměnky vytvářek nechci... to nevede k ničemu dobrému... vy máte pocit, že se vám nedostává milostného zájmu, který potřebujete a chcete ... je evidentní, že přítel v tuto chvíli víc neumí, nemůže a to je třeba respektovat - co z toho vyvodíte vy, je vaše zodpovědnost (mmj. bratrský vztah k založení rodiny nestačí) Držím palce

Alexia píše: 15. 7. 2009, 20.04

Dobrý den,potřebovala bych poradit s problémem,který nás trápí každých 14 dní,kdy si můj přítel bere na víkend svou dceru z prvního manželství.Jeho dcera je o půl roku starší než moje,tudíž rozdíl zanedbatelný,teď jdou obě do 1 třídy.Dcera přítele,je hrozně náladová,chvíli úplně bezva všechno v pohodě a chvíli je zlá nic se jí nelíbí z ničeho nic začne hrozně brečet až hystericky.Moje dcera s jinýma dětma vždycky dobře vycházela a nikdy se s nikým fyzicky nenapadla.A teď to vyvrcholilo tím,že sem tam padla mezi nima i facka a nakonec mojí dceru v autě z ničeho nic hrozně plácla do nohy a my zůstali všichni v šoku jaká rána to byla.Jsme z toho nešťastní,a víme,že asi žárlí na mojí dceru,ale myslím si,že jsme spravedliví.Vůbec nevíme, jak to řešit.Nelíbí se nám, abychom jí ve všem ustupovali a tolerovali její malichernosti,jen kvůli tomu,že je tu jen na návštěvě a jednou za 14 dní.Píši to i s přítelem,jelikož mne o to poprosil,abych vám napsala a poprosila vás jak toto řešit.děkuji moc za odpověď.

Odpověď: 18. 7. 2009, 13.06

Milá A., je velmi důležité, že to zajímá i vašeho přítele, protože pravděpodobně on je ten, který má velký kus klíče k řešení. Dále vás moje odpověď asi nepotěší, protože vám doporučím návštěvu rodinného terapeuta, se kterým podrobně zanalyzujete celou situaci, jednotlivé "scény", vaše reakce... Vhodná by byla přítomnost všech zúčastněných, což nevylučuje individuální práci s některými z vás. Souhlasím s vámi, že dcera na návštěvě by se neměla stát královnou domu... Přeji vše dobré.

mirka píše: 15. 7. 2009, 19.15

Chcem vas poprosiť o radu. Som vydata rok a pol a mame s manželom krasneho synčeka, ktoreho obaja milujeme. Spolu sme cez 4roky. Mame krizu, manžel tvrdí že od narodenia syna sme sa odcudzili a že ma nemiluje...Syn vyžaduje velmi vela pozornosti. Som s toho hrozne zúfala a neskutočne sa trapim. Velmi ho milujem a chcem uplnu rodinu. Sama som otca nemala, viem ake to je...toto pre syna nechcem. A naozaj manžela velmi lubim. Nebol idealny manžel, skor naopak..je samolubi, rieši stale svoje pocity, pracu...nič sa mu nepači. v domacnosti mi vobec nepomaha. ale syn aj ja ho zbožnujeme. Je nejaka šanca zachranit jeho city, ked on uz vraj nema silu niečo riešiť... ? Tak chcem, aby sme boli spolu ako rodina... velmi mi na tom zaleží. Nedokažem sa s tym vyrovnať.... dakujem

Odpověď: 18. 7. 2009, 12.59

Milá Mirko, chápu vaši touhu po vytvoření a fungování v úplné rodině, ale budete-li číst své řádky bez zoufalství, s chladnou hlavou uvidíte, že vaše zlatá láska není opětována, že vaše touha po něčem/někom nedotknutelném vás vede k zoufalství. Doporučuji několik setkání s psychoterapeutem, který vás naučí vidět a doplnit primární deficit, který u vás vznikl životem bez otce... O své city i sílu se musí každý start sám... (čím víc vy se budete sama snažit, tím spíše on odejde) ....A nezapomeňte, že váš život nemůže viset na člověku, kterému jste porodila syna a on si stýská, že nemá dost endorfínu.. a taky věřte, že se s tím vyrovnat dokážete a k tomu vám držím palce.

katasta píše: 14. 7. 2009, 13.02

Dobrý den, je to asi měsíc, co jsme se rozešli po dvou a půl letech s přítelem. Celou dobu jsme spolu byli šťastní, vychvalovali jsme si ten vztah do nebe, asi jako všechny páry jsme si říkali, že todle vydrží na vždy, měli jsme spolu spousty plánů a ex-přítel mi pořád říkal, že cítí, že spolu budeme hodně dlouho. Nikdy jsme se nehádali, všechno jsme dokázali vyřešit v klidu. Pak se najednou asi měsíc před rozchodem začal chovat divně, jako by se mnou už nechtěl být. Začal se víc věnovat svým koníčkům, místo toho abychom si tradičně povídali (přes internet, protože studuji v Praze a on v Liberci), často mu nešel internet, a tak jsme spolu mohli mluvit málokdy a i tehdy většinou dělal něco jiného a nevěnoval se mi. Pak jsem jela do Francie, slíbil, že mi bude psát, poprosila jsem ho o to, ale nenapsal ani jednou a když jsem mu to vyčetla, tak mi řekl, že zapomněl. Když jsem mu vyčetla, že se chová jako by se mnou nechtěl být a řekla mu, že jestli nechce, měl by mi to říct rovnou, tak mě vždy přesvědčoval, že se mnou chce být, že neví co chce, kdo je, že má v sobě zmatek, ale že tohle ví jistě. To bylo asi 14 dní před rozchodem. Dokonce i brečel ať ho neopouštím, že spolu máme spousty plánů na to aby to skončilo. Dávala jsem mu čas, aby si v sobě ten zmatek urovnal, ale bylo to pořád stejné. Poslední kapkou pro mě bylo, když jsme se domluvili že přijde, a on pak nepřišel,ani se neomluvil. Když jsem mu pak řekla, že nechci vztah, který je jen formální, ale pro který už nic nedělá, nic mi na to neřekl, jen že jestli si myslím, že to tak bude lepší tak mám asi pravdu. Při rozchodu mi ještě řekl, že ví že se mnou chce být, ale na otázku jestli mě miluje mi řekl že mě má rád. Říkal, že mě nechce vymazat ze života, že jsem pro něj pořád důležitá osoba. Nakonec jsme to udělali jako pauzu, protože bylo zkouškové období a oba jsme měli před zkouškou, abychom se pořád nerozrušovali. Týden jsme spolu nemluvili a mě došlo, že ta pauza nemá smysl a řekla jsem mu to, opět mi na to nic neřekl, jen že asi teda ne, že to chtěl zkusit. Od té doby se mnou měsíc o tom rozchodu nechtěl vůbec mluvit, říct mi důvod, jediné co jsem se dověděla bylo, že si v tom týdnu uvědomil, že ne jen že mě nemiluje, ale že do toho měl ještě pocit, že se mnou nechce být. Udělala jsem chybu a snažila se zjistit proč, co se stalo, co se změnilo, že takhle razantně během jednoho týdne změnil svoje pocity, ale na všechno mi jen odpovídal že neví a že o tom nechce mluvit. Řekl mi, že ten vztah byl skvělý a že já jsem skvělá, ale že se mnou už nechce být a že chce být sám. Náš společný kamarád mi řekl, že s ním o tom mluvil, že mu řekl, že si myslí, že udělal životní chybu, a prý mu na to řekl, že o tom taky přemýšlel, a že možná udělal, ale že to nemůže vrátit zpátky a že už asi ani nechce. Zkoušela jsem si s ním domluvit i schůzku, abychom si vklidu promluvili, ale vždy se omluvil, že už něco má, nebo něco musí dělat atd. Napsala jsem mu dva e-maily, kde vysvětluji, co pro mě ten vztah byl, a co býval pro něj, prosila jsem ho, ať tomu dá šanci, říkali mu to i doma, ale pořád na vše říká, že nechce a že potřebuje čas, já nechápu na co. Chová se, jako bych ho podvedla, ale nic jsem mu neprovedla. Snažím se to pochopit, jak je možné, že někdo takhle rychle může změnit svoje pocity? Je to vůbec normální? Mám se ještě o něco snažit? Pořád nechci zahodit dokonalý vztah, ale vím, že když bych ho přesvědčovala, nikam to nepovede, aby to mělo cenu, muselo by to být z jeho iniciativy, ale on se mnou nechce mluvit, ani mě vidět. Sestra studující psychologii mi říká, že určitě neunesl to, že druhým rokem opakuje první ročník na vysoké škole a pořád se mu nedaří a možná ho znovu neudělá, zatímco já udělala první ročník na vysoké bez větších problémů a lépe než jsem měla. To se mi ale moc nezdá. Možná už jste něco podobného u někoho viděl, nevíte čím by to celé mohlo být způsobené? Já o tom pořád musím přemýšlet, chtěla bych se ho na vše zeptat, ale vím, že by mi neodpověděl a akorát by se naštval že to furt řešim. Nemáte tušení, co se v něm mohlo stát? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 18. 7. 2009, 12.51

Milá K., Přečtěte si své souvětí: "Pořád nechci zahodit dokonalý vztah, ale vím, že když bych ho přesvědčovala, nikam to nepovede, aby to mělo cenu, muselo by to být z jeho iniciativy, ale on se mnou nechce mluvit, ani mě vidět." Obsahuje momentální jádro problému i řešení. Vytvářet domněnky o jeho vnitřních důvodech, není moc produktivní. Doporučuji smířit se s tím, že tento vztah v tuto chvíli není aktivní. Přeji vše dobré a odvahu vidět realitu.

Nekrolain píše: 13. 7. 2009, 15.56

Dobrý den.Potřebovala bych vaší pomoc.Nevím si rady s manželem.Máme 3 děti a on se chová jako puberták.Mám kvůli němu dluhy,nijak nás neživý podporuje svou matku my ho moc nezajímáme ,navíc jsme zůstali bez bytu .

Odpověď: 18. 7. 2009, 12.44

Milá N., vypadá to, že finanční zodpovědnost za sebe a děti musíte plně převzít a využít k tomu legislativy (předpokládám, že domluvit se sním jste již opakovaně zkoušela). 1. je to rozdělení majetku u právníka, vyvázání se z dluhů,k teré udělá; 2. na oddělení OSPOD při MěÚ zažádat o stanovení výživného na děti, případně na domácnost. Další kroky k vašemu ekonomickému zajištění je třeba promyslet a hledat cesty, jak z toho ven (a nehledat důvody, proč to nejde) Přeji vše dobré

nevimcosimyslet píše: 13. 7. 2009, 14.59

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Někde jsem četla, že nás velice ovlivňuje, jaké máme se svými rodiči. Je mi 18 a pořád u nich bydlím. Problém je v tom, že si s tátou vůbec nerozumím a abych řekla pravdu, myslím, že to dost věcí v mém životě ovlivňuje. Nedokážu se s ním o něčem jen tak bavit, nedokážeme se spolu jen tak zasmát, neumím si představit, že bych s ním jela někam na výlet. S mamkou mi je úplně super a nemám žádný problém. Jen mě trápí ten táta. Zkoušela jsem to změnit, zkoušela jsem na něco zavádět hovor, něčemu se s ním zasmát, ale nejde to. On se nesnaží. Asi to není tím, že by mě neměl rád, dost věcí pro mě dělá, např. můžu se spolehnout, že pro mě kamkoliv přijede, ale někdy mi příjde jako by to dělal jen z povinnosti. Dalším problémem jsou naše názory, dřív jsem k němu vzhlížela, ale později jsem si uvědomila, že on vlastně ani snad nemá rád sebe a že taková být nechci a nemůžu. Dnes jsem jen tak u utírání nádobí zkoušela na něco zavést hovor a skončilo to naprostým fiaskem. Jen jsem se tak zamyslela a zeptala se, které vlastnosti se mu na mně líbí. Jeho odpověď mě totálně uzemnila a rozhodila. Nejdřív řekl, že neví. A pak mně začal vypočítávat všechny špatný vlastnosti, který na mě vidí. Řekl to v klidu a smrtelně vážně. Když dodal, že dřív jsem byla hodná, tak jsem musela odejít abych se uklidnila. Prostě jsem se rozbrečela, bylo mi strašně. Tak takovou mě vidí? Vždyť to není pravda! Hrozně mě tahle situace trápí a vysiluje, taky jsem si všimla, že mě to hodně ovlivňuje. Nevím co mám dělat, myslíte, že byste mi nějak dokázala poradit? Děkuju.

Odpověď: 13. 7. 2009, 15.22

Milá neznámá, to jsi četla dobře :) vztah s tatkou je důležitý - dívky dle toho formují vztahy s muži, mínění o sobě do těchto vztahů, umění jednat s muži... Když jsem četla tvůj popsaný příběh, napadlo mne, proč jsi se slzami utekla...proč táta nemohl vidět tvou bolest... celkově si myslím, že by bylo dobré, aby jsi to s ním zkusila probrat... (s mamkou o vztahu s tátou mluvíš?) Přeji vše dobré

Katy píše: 12. 7. 2009, 20.09

Dobrý den, řeším partnerskou krizi po třech letech vztahu, plynoucí zřejmě ze špatné komunikace. Jsem povahově spíše extrovertní a můj přítel se ukázal jako zaritý introvert a samotář. Máme častá slovní nedorozumění a já mám pocit osamocení a odříznutí. Je vůbec možné spokojené soužití takovýchto dvou povah?

Odpověď: 13. 7. 2009, 15.16

Milá K., možné je ledacos :)... Vy sama ucítíte, kam vaše partnerství plyne. Důležité je vědět, znát, s kým žijete, být s tím plně smířena, když se rozhodnete pro společné rodičovství. Nemá-li chuť on zapracovat na zlepšení komunikace... optimisticky to nevidím...

Martina 20 píše: 12. 7. 2009, 16.52

dobry den. bydlim s pritelem rakusakem v rakousku uz rok , a zname se asi 2 roky. je sice strarsi, ma dve deti, je rozvedeny. vim, ze toho pro me udelal opravdustrasne moc, ale na zacatku bylo vse jinak. citila jsem ze me chce, ze o me stoji, ze se do me zamiloval, prozivali jsme spolu krasn chvile, prekrasne okamziky...ale ted po roce je vse jinak. ja uz nevim co delat. nechci ho ztratit, on je muj zivot, moje zivotni laska, tim jsem si jista, z me strany bych se s nim mazlila 24 hodin denne, ale on ne. z jeho strany citim, ze uz vse vyprchalo, ikdyz rika ze me miluje a chce se mnou zustat dokud nas smrt nerozdeli. ale kdykoliv se k nemu priblizim, chci ho libat...mazlit se, tak on nema naladu a prijde mu to otravne...taky se zaciname hadat skoro kazdy den kvuli blbostech. tak moc bych si prala aby vse bylo jako driv...ale jak? co mohu udelat? nebo jsou nase cesty osudu uz na rozcesti?ja si neumim bez nej zivot predstavit, nekdy mam sto chuti jednou v noci proste vstat, oblect se, a jit nekam...jedno kam, nekam kde siroko daleko nikdo neni jen ja...taky mam strach ze sebe same, ze udelam nejakou hloupost, nemam za sebou zrovna hezky zivot, a prisla jsem o vsechny, i rodina me zklamala a celich 20 letjen lhala...muj problem je hlavne takovy, ze nesnasim jeho deti. vim ze za nic nemuzou, ale on si ty deti udelal tak pozde a strasne to boli ze je nema semnou. a nejhorsi je ze nesnasim vsechny deti. nevim ani jak mluvit s detma, nebo hrat si, vsechno mi prijde tak divne a to mozna jen proto ze jsem nikdy nebyla v kontaktu s detma. nejvic se s pritelem hadame kvuli detem, miva je jednou za 2 tydny na vikend...a prave v techto chvilich mam sto chuti....proste odejit nekde v noci...a je mi jedno kam...mam strach z budoucnosti, z osudu a hlavne ten nejvetsi strach ze sebe same...nevim co dal, nevim zda muj pritel me chce, dokonce si nepamatuju kdy mi naposledy rekl ty slova "miluji te". a ta predstava ze, ze on nechce, moc boli, a ja nevim zda dokazu takovou bolest prijmout, ztratit posledniho cloveka ktereho mam...taky nemam a nikdy sem nemela kamaradky...jsem byla asi zvlastni dite, ale to ze me kamaradkky nechteli, je jen prpto, ze v sobe vse dusim a s nikym moc nemluvim..prosim poradte, co mohu udelat, aby se ten pocit nicoty promenil v kousek lasky zivota..nevim jak dal... strasne me potesite, kdyz mi odepisete na muj email.

Odpověď: 13. 7. 2009, 15.13

Milá Martino, váš dotaz jsem přečetla, ale jeho rozsah - obsah přesahuje meze emailové poradny - raději si dojděte někam na kozultaci. Stručně: 1. jeho vztah k jeho dětem je nutné akceptovat 2. milujete ho nebo jste na něm závislá? 3. máte v sobě hluboký pocit méněcennosti, nedostatek sebelásky 4. co, že to máte za sebou za těžký život....? Zapracujte na sebelásce, sebeúctě... to by měl být nyní váš směr pohledu a snažení, můžete k tomu přidat třeba práci v nějaké dobročinné organizaci... Hledejte v okolí nějaký spolek... psychoterapeuta... meditační centrum.... A věřte, že život nemají jednoduchý ani jiní a ten váš stojí za to žít hezky... Držím palce

Ellen píše: 9. 7. 2009, 20.46

Dobrý den, kdysi jsem tu psala, že mám prolémy s nervozitou. Před časem jsem zjistila, že to asi určitě je sociální fóbie. Ještě "lepší" :-( Zatím se ještě dokážu uvolněně bavit se svými 2 nejlepšími přáteli, zbytek lidí mně má asi za blázna. Ale nedokážu si představit, jak s tím za pár let odmaturuju natož dostuduju. Jsou na to nějaké dobré léky, jaká je jejich úspěšnost?

Odpověď: 13. 7. 2009, 15.01

Milá Ellen, kontaktuj psychiatra - třeba některé léky u tebe zafungují. (mrzí mne, že tak mladá žena se nepustí do intenzivní práce na sobě, na hledání jiných cest, jak na to - nebo alespoň oba způsoby zkombinovat - můžeš si udělat výlet do Nymburka a probereme nasměrování, jak dál, co a jak hledat) Odvahu přeji...

bap píše: 8. 7. 2009, 20.44

Dobrý den, ráda bych se zeptala, jestli docházíte na sezení ke klientům? Moje matka má očividné psychické problémy a za poslední rok se podle mne velice zhoršily a i přes naše prosby, aby si zkusila zajít popovídat např. ke kinezioložce (netroufám si říct k psycholožce) to odmítá s tím, že to ještě není tak strašný. Napadlo mě, že bych na ni tak trochu "ušila boudu", pozvala ji na návštěvu a tak zprostředkovala terapii. Jen ve zkratce bych Vám ráda popsala o jaký problém jde. Rodiče se celé své manželství hádali. Matka tvrdí, že to tak není, ale já si nepamatuji den bez jejích výstupů. Hádali tedy znamená ona křičela, on mlčel. Když jsem se před patnácti lety odstěhovala, otec zjistil, že si to nemusí nechat líbit a začal žít svobodnějším životem. Domů chodil kdy chtěl a jezdil kam chtěl. Dovolené spolu netrávili (když jsme byli s bratrem malý, dovolené byly podle mámy). Před několika lety mi otec řekl, že má nemanželské dítě s doby, když už žil s matkou. Doma vše hned přiznal a naši to vyřešili tak, že spolu zůstali (chtěli oba) . máma mu to ale celý život vyčítala, často dělala scény a často říkala: "kdyby jste věděli, co mně táta provedl". Toto trvalo několik let. Situace bývala často velice stresující. Někdy jsem je prosila, aby se rozvedli, aby byl klid, ale to matka nechtěla a nadávala, co jsem to za nevděčnýho parchanta. Otec se podřizoval, neřešil, protože měl černé svědomí. Po mém odstěhování se vše ještě zhoršilo. Matka dělala často scény, že chce na dovolenou a táta jí nechce vzít, že jí táta duševně tyranizuje, psychicky vysává, dělá jí naschvály. Můj vztah s tátou byl vždy dobrý a dokázali jsme si vše říct na rovinu. Často se mi stávalo, že jsem mu volala a ptala se, proč to mámě dělá a úplně jinou historku jsem slyšela od něho. Máma si své historky upravuje a prezentuje podle svého, což se stává naprosto běžně. Několik let pije a holdování alkoholu se zhoršuje. Byla schopná mi v noci volat, že jí ujeli nervy a tátovi rozbila vzteky mobil a co má dělat. Druhý den o ničem nevěděla. To by ale bylo vyprávění na dlouhé hodiny. Táta se v květnu zastřelil. Svůj díl na tom má i jejich debilní manželství. Máma nemá kamarádky, nerozumí si s její rodinou - sestra s rodinou. Už rok je hodně hubená, lidé se jí smějí, že je jako anorektička. Když jí prosíme, aby se najedla, tvrdí, že je tak vynervovaná, že jí to žaludek nebere. Ale za ty roky, co tam s dětmi jezdím, jí vídám jen ďobnout do snídaně, oběd je porce ročního dítěte a pak večer lahvinka... Můžete mi prosím poradit, co se s tím dá dělat? Sama jí těžko někam dostanu... email pavlína 8.7.

Odpověď: 13. 7. 2009, 14.58

Milá P., takové setkání by k ničemu dobrému nevedlo. Sice chápu, že je to pro vás náročná situace, ale bylo by třeba, kdybyste se smířila s tím, jaká máma je. Máma z nějakého důvodu se rozhodla žít život tak, jak ho vidíte, vyhovuje jí to, kdyby to chtěla jinak, dělala by to jinak. Chápu, že vás odpověd nepotěšila, ale neznám hezčí odpověd. (Její životní styl - téměř odmítání jídla, alkohol - tělu vskutku neprospívá a mysl zakaluje .... prohlubuje duševní obtíže ... (doporučuji případně kontaktovat Apolináře - oddělení závislostí..., může tam nastoupit léčbu...)) Přeji vše dobré

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1