Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Miska píše: 21. 7. 2009, 13.10

Dobrý den,mám problémy s jídlem,buď vůbec nejím,nebo zvracím,ale moc,dojedu si koupit třeba tři nebo čtyři jídla a pak se cpu a zvracím. Zhoršuje se to od rozchodu,už ani do práce nechodím a potřebuji pomoct, ptž mám náklady a vydělávatb musím. Pomůžete mi?

Odpověď: 23. 7. 2009, 8.42

Milá Miško, když se objednáte, můžeme začít s vaší stabilizací. Nebo jste myslela písemnou poradu? Pak tedy: najděte si psychoterapeuta ve vašem okolí a pro začátek nevylučuji ani medikaci od psychiatra. Do práce se vydejte... Držím palce

bona píše: 20. 7. 2009, 22.10

Dobrý den, manžel si občas na internetu prohlíží porno snímky. Na dotaz proč, se mi dostalo odpovědi, že chtěl oživit náš sex. život. Vzhledem k okolnosti, že je věřící mě to překvapilo. Sama nevím zda mi to vadí či nikoliv(samotnou mě tyto snímky vzrušují), něco mě však na tom znepokojuje. Mohu znát váš názor? Děkuji za odpověď.

Odpověď: 23. 7. 2009, 8.39

Milá Bono, můj názor je ten, že dívání se na porno nikomu neubližuje (na rozdíl od automobilismu) a když to baví oba, tak to pro pár může být zpestření. Takže pseudomorálku nebrat ;).

Andrea píše: 20. 7. 2009, 21.41

Dobrý den, mám 14 letou sestru. Mě je 21 let a vždy jsem byla šťastná, spokojená a vyrovnaná ale moje sestra není. I když prochází pubertou a je dost náladová myslí si o sobě hrozné věci a má pocit že si jí nikdo nevšímá. Je hodně vysoká a hubená. Má to vrozený po mámě, svou postavu. Je až moc kostnatá a ruce a nohy má jak pravítka a nemá žádné prsa a hodně akné. Zažila jsem že jí jednou psali nějaké holky ze školy že je hnusná anorektička a ať se jde nažrat a podobně. Ale jí hodně a máma sní už byla i u doktora a je všechno v pořádku, asi má rychlé spalování. Také si myslí že je uplně sama a nikdo na ní nemá čas...i když máme šťastnou a spokojenou rodinku akorát s ní samozřejmě máma nehraje od rána do večera karty a podobně. Myslím si že přehání. Doteďka jsem měla pocit že je to ještě malá holčička co má úplně jiné myšlenky ale dnes my psala na internetu a docela mě to zaskočilo a mám o ní strach a nevim co stím. Misha ‎(22:20): nebavi me porad sedet u poctace a porad se probirat tema hnusama (fotkama) ! kdyz se vidim je na bliti podivej se jak vipadam nech me bejt NAZDAR ! Misha ‎(22:24): nejdu jdu si lehnout jsem unavena ..... nikam nejdu sama vim jak vipadam nechapu jak sem se mohla narodit jsem urcenej hnus kterej ma za ukol jen narodit se a hned zemrit obcas si proste pripadam jen jako takovej omyl co se stal jsem hnusna fuj az je mi z toho spatne ! a uz me nech bejt du spat ! Misha ‎(22:27): me je jedno co si lidi o me myslej pac pri pohledu na me se kazdymu prevrati zaludek ! a je mi spis lito ze se ke me skoro nikdo nechova hezky " Misha ‎(22:28): jsem totiz skoro porad sama a tim se zpusobilo moje podrazdeny a hnusny chovani Misha ‎(22:31): protoze jsem uz zvykla ze jsem porad sama dyt ani moje vlastni mama nema na me cas " Misha ‎(22:37): nerikam hrat ale nikdo na me nema cas .... a kdyz za ni prijdu je na me hnusna a tata porad jen spi a kdyz mu chci venku pomahat tak nechce ty me taky vyhanis a nikoho jinyho nemam tak sem proste radsi holt na konich nebo u stocku...tohle ti reknu tak akorad ze je zivot na nic zvlast kdyz jsem jeste hnusna jak prdel ! a touhle chvili na penize neberu ohled ty mi sou uprdele jen chci aby se mi nekdo venoval ! a uz me nech jdu spat ! Tohle co mi napsala mi docela vyrazilo dech... a nevim opravdu, co s tím proto vás prosím o radu... Je fakt že já jsem v jejím věku běhala furt někde venku po Praze ale ona jezdí po škole s mámou domu a ani nemá zajem někam chodit a má jen dvě kamarádky se kterýma se nějak víc baví... jinak problémová není.. spíš podle mě špatně zapadla a nikdo se sní moc bavit nechce. Budu vám moc vděčná za odpověď

Odpověď: 26. 7. 2009, 10.01

Milá Andreo, do určité míry výkyvy nálad včt. sebehodnocení k dospívání patří. Ale... Máte-li doma vztahy v rodině příjemmně harmonické, bylo by do dobré, ukázat to mámě (je třeba však zachovat mlčenlivost před sestrou). Nemuselo by být od věci, aby si sestra chodila urovnat myšlenky k psychoterapeutovi a budovala si pozitivní vztah k sobě a k životu (promlouváním do duše od sestry ani od mámy se to patrně nezmění) Mějte se hezky

Maca píše: 20. 7. 2009, 16.09

Dobry den, ja uz neviem co s tym, viem, ze doktor mi neublizi robi si len svoju pracu. Neviem sa odhodlat na vysetrenie k ziadnemu doktorovi. Stale to len odkladam a odkladam, viem, ze to nie je riesenie. Ak sa aj vyberiem uz v cakarni sa mi rozbusi srdce, kruti sa mi hlava, je mi teplo a noc pred tym ani riadne nespim. Ked mi ocny doktor povie uvolnite sa, u gynekologa si vysetrenie neviem ani predstavit. V mladsom veku som to riesila tym, ze som k doktorovi jednoducho nesla, ale citim potrebu so svojim zdravim nieco robit, ale ak mam toto vzdy prezivat, no neviem.... Mam 25 rokov a zvladam situacie co zivot prinasa, len doktori ma trapia. Ako zvladat tento strach a ako som k nemu vlastne dosla? dakujem

Odpověď: 26. 7. 2009, 9.54

Milá Maco, jedná se druh fobie a jako k takovému k němu můžete přistoupit. Můžete vyhledat odbornou pomoc psychoterapeuta, se kterým budete pracovat na minimalizaci úzkosti. Můžete i nalézt šikovného kineziologa. Sama jste se přesvědčila, že sama to nedokážete, nebojte se pomoc vyhledat.

Noni píše: 20. 7. 2009, 13.00

Dobrý den, jsem rozvedená a mám přítele, se kterým se scházím. Oba máme děti z předchozích vztahů (já 2 dospělé syny a on 15-letou dceru). Já jsem své syny s přítelem seznámila, ale do nějakých bližších vztahů je nenutím, nestýkají se spolu. Naopak, přítel je se svou dcerou 2x do měsíce na víkend a o prázdninách. Usiluje, abychom byli spolu všichni 3. Když jsem sama s přítelem, chová se ke mně celkem pěkně. Když je však s námi i jeho dcera, přítelovo chování se změní. Věnuje se hlavně dceři, špitá si s ní, vše se řídí podle dcery (kdy se bude vstávat, kam se pojede, jaký film se bude sledovat atd.). Já jsem "odstavena", se mnou téměř ani nepromluví. Nevím proč, ale když odmítám být s nimi dohromady a chci se vzdálit, je uražený a nespokojený. Jednou mi řekl, že když jsme spolu my 3, jsme jakoby rodina. Neuvědomuje si však, že dcera má svou maminku, že já jsem jen přítelkyně a navíc, mám své vlastní děti. S přítelovou dcerou se snažím vycházet, i když nejsem zvyklá na dívky, neboť jsem poznala jen výchovu chlapců. Jak zlepšit přítelovo chování v přítomnosti dcery? Mám ho upozornit, čeho jsem si povšimla? Obávám se, že to nepochopí a neuzná. Děkuji za Váš názor.

Odpověď: 26. 7. 2009, 9.48

Milá Noni, partner si pravděpodobně ani neuvědomuje, jak situaci ve třech vnímáte - on je spokojený - má u sebe dvě jemu nejdražší ženy a iluzi jedné rodiny, dceru si snaží užít (možná až nepřirozeně), protože je mu vzácná. Určitě by bylo dobré, abyste mu řekla, jak se cítíte, že si připadáte jako nedůležitý doplněk, který nemá žádná práva (což je mmj. situace nezdravá) - zda se situace změní, nevím, ale vy budete vědět, že jste to partnerovi sdělila a uvidíte, jak se on postaví k vašim pocitům (zda je bude ignorovat nebo zda je zohlední). Můžete mu navrhnout, že by bylo dobré, abyste plán připravovali spolu a nikov, že vám bude oznámen. Když se z takto vztahově náročné víkendové situace vzdálíte, neměl by vám to alespoň vyčítat. Přeji vše dobré

Daniela píše: 20. 7. 2009, 11.43

Dobrý deň, chcela by som poprosiť o radu v jednom pre mňa veľkom probléme. Môj priateľ má asi nejaký psychický blok z minulosti a chcela by som vedieť, či môžem očakávať nejakú zmenu a nápravu. S priateľom sa bližšie poznáme asi tak 2 roky, ale asi len 4 mesiace pozorujem zmenu v jeho správaní. Predtým sme obaja mali dlhodobé vzťahy, ktoré sme pred časom ukončili. Tá zmena vlastne nastala krátko po tom, čo oba vzťahy skončili. Priateľ bol už raz ženatý a má z toho vzťahu jedného syna. V manželstve bol veľmi nešťastný a tak sa po krátkom čase aj rozviedol. Sám mi tvrdieval, že sa ženil len preto, že musel. Viem, že to manželstvo ho veľmi psychicky poznačilo a bolo pre neho ťažké sa z toho dostať. Potom mal 10-ročný vzťah so ženou o 10 rokov staršou ako je on. Ešte počas jeho a aj môjho vzťahu sme sa zblížili a začali sa stretávať. Nebolo to nič nezáväzné, práve naopak. Zistili sme, že to, čo nám obom vo vzťahu chýbalo nachádzame jeden u druhého. Plánovali sme spoločnú budúcnosť, spoločné bývanie, svadbu a deti. Všetko sa to dialo ešte počas našich nefungujúcich vzťahov. Naša láska bola obrovská a stále rástla a boli sme si aj po psychickej stránke veľkou oporou jeden pre druhého v tomto ťažkom období. Obaja sme túžili, aby naše doterajšie vzťahy skončili, ale nechceli sme to urobiť nejakou radikálnou a bolestivou cestou a tak sme sa snažili pomaličky a postupne naše vzťahy ukončiť. Obaja sme veľmi citlivé povahy, a preto sme nechceli ubližovať iným aj keď to nebolo možné. Nechceli sme to však ukončiť nečakane ale skôr postupne. Priateľ sa rozišiel skôr a ja o pár mesiacov neskôr. Už predtým sme nekonečne veľakrát prebrali našu spoločnú budúcnosť, obaja sme vedeli, že chceme spoločné bývanie a rodinu. Ja som so svojím vtedajším priateľom bývala asi 5 rokov v spoločnej domácnosti u mňa v byte a on býval striedavo v podnájme a u svojej vtedajšej priateľky v byte aj s jej dcérou. Sám mi však vravieval, že mu takýto život nevyhovuje a že rád by sa už usadil a mal vlastnú rodinu. Takže, keď sme už obaja ostali bez partnerov mohli sme konečne začať žiť to, čo sme si spoločne vysnívali. Spočiatku to aj tak vyzeralo, nechceli sme sa však na to hneď len tak vrhnúť a chceli sme to postupne. Asi tak dva týždňe to vyzeralo idylicky, aj keď to bolo predsa len ťažké, predsa len sme mali obaja za sebou rozchod po dlhoročnom vzťahu. Cez to obdobie ma aj bližšie zoznámil so synom a aj ma zobral na návštevu k rodičom. Jeho mamina bola rada, že si konečne dá svoj život do poriadku a bude mať normálnu rodinu a aj ďalšie deti. On ma mamine už predtým spomínal, takže vedela, že to nie je nejaká čerstvá záležitosť, tak sme sa rozprávali aj svadbe a tak. A potom za krátko sa to zrazu nejako zmenilo. Pre mňa to bola zmena zo dňa na deň. Zrazu prestal byť ku mne až taký pozorný ako býval a aj si ma už menej všímal. Povedal mi, že má so sebou nejaký problém a že potrebuje čas, ale že ma stále veľmi ľúbi. Dva dni sa mi neozval a nakoniec mi povedal, že sa necíti na svadbu a ani na deti, že sa bojí, že to nezvládne. Viem, že si zažil veľmi ťažké obdobie, keď bol ženatý, že bol na malého vlastne sám a že to bolo celé pre neho veľmi traumatizujúce a že sa vlastne bojí znova to všetko zažiť, ale na druhej strane to asi aj chce, keď to predtým tak cítil. Podľa mňa sa toho zľakol. Bojím sa však, že to nedokáže prekonať a náš vzťah už nemá šancu a budúcnosť. Chcela by som teda poprosiť o radu a pomoc, ako a či vôbec sa to dá nejako prekonať. Môj priateľ je odo mňa o 10 rokov starší, má 35, ale viem, že má stále ľúbi a túži po normálnej šťastnej rodine, ale že sa asi len bojí, aby nezažil znova to isté. Aspoň tak to cítim. Chcela by som sa preto opýtať, či to chce len čas a trpezlivosť alebo či je to omnoho zložitejšie a samému sa to nepodarí prekonať. Veľmi ma to trápi, pretože ho veľmi ľúbim a veľmi by som si želala, aby sa to krásne znova vrátilo. Takto viem, že trpíme obaja. Ja preto, že je zazu iný a neviem, či máme pred sebou nejakú budúcnosť a on je tiež určite nešťastný z toho, že sa trápim a aj z toho, že nevie, čo vlastne chce. Veľmi by som mu a vlastne nám obom chcela pomôcť prekonať toto ťažké obdobie.

Odpověď: 23. 7. 2009, 8.48

Milá Danielo, blo by dobré, kdyby léčbu své duše hledal přítel. Chtělo by to, aby spolupracoval s psycholéčitelem, jako dobrý začátek může být seminář rodinných konstelací. (měl by uzdravit své srdce, zbavit ho strachu... to z a něj vy ale udělat nemůžete) Přeji vše dobré

Gerda píše: 19. 7. 2009, 23.41

Dobrý den, jsem rozvedená třicátnice, matka dvou malých dětí. Manžel nás opustil, našel si jinou. Náš vztah už ale nějakou dobu před tím vyprchal, on nebyl šťastný, bylo to jen přirozené vyústění naší neshody v základních otázkách života... to si myslím i teď... je tu ale jedno ALE... ono nám to neklapalo už ani v posteli... já neměla chuť... a teď mám už rok a půl přítelkyni - ženu, se kterou jsem šťastná, i když jsme úplně povahově odlišné... ona je jen o pár let starší, ale zralá, já jsem dítě... s ní cítím, že poznávám samu sebe, ona mi ve spoustě věcí otvírá oči... jenže je to v těch konkrétních situacích pro mě příšerně (s prominutím) nasírací. Jsem navenek pohodář, ale věčně vnitřně na něco nebo na někoho naštvaná... což vlastně obtěžuje hlavně mě. Ona má zdravý přístup k životu, já se cítím jako dítě, co potřebuje uznání, pochvalu, oporu a pocit, že jsem pro někoho středem vesmíru... jenže ona (ač cítím, jak mě miluje a vím, že je to pro ni něco, co ještě nezažila a o co nechce přijít) má spoustu jiných 'priorit', což mě mrzí a vadí. Já bych se do vztahu položila, žila pro vztah. Ona říká, že mě miluje tak, že víc už to neumí... asi potřebuju i důkazy její lásky, které jako důkazy vidím, jenže ona mi je často odpírá... a ještě jsem nenapsala, že strašně těžce zkousnutelné je pro mě to, že zůstává vdaná (s manželem ale v podstatě jen kamarádí a vychovává děti, on vše ví, toleruje, ale zůstává, sám asi neodejde... jezdí jako rodina na dovolenou, mají svůj život), že spolu nežijeme, že nemáme plnohodnotný vztah, že nejsme pár... je toho ještě tolik, co bych mohla psát... to společné žití je ale nereálné z mnoha důvodů... třeba finanční závislost partnerky na manželovi, její neochota bourat rodinu, její psychické potíže a složitost s výchovou 4 dětí v jedné domácnosti... je to pro mě období života, kdy své emoce cítím jak neobroušené vrcholky Tater v kontrastu s mořskými příkopy... vše je tak intenzivní a proměnlivé v řádu minut... je to láska jak trám současně s touhou, štěstím, ale i nespokojeností a zoufalstvím... jak se dostat do klidu, jak se smířit s tím, jak to je? Jak se emočně zklidnit? Jak vnímat spíš to dobré než to špatné, co z našeho vztahu plyne? Jak být spokojená s tím, co mám? Děkuji...

Odpověď: 23. 7. 2009, 8.36

Milá Gerdo, ona vaše situace je opravdu náročná. Vaše pozice je jiná než vaší přítelkyně - vy necítíte oporu jinde, kdežto ona má zázemí s manželem - tam někde vzniká nerovnováha vašeho vztahu. Jediná možnost, jak takovou situaci zvládnout je, že vy se budete cítit plně samostatná a soběstačná, budete mít své priority, zájmy a vztah s přítelkyní budete vnímat jako zpříjemnění života. Vnímám však, že pro vás je to v tuto chvíli téměř nemožné. Hezky popisujete své prožívání - třeba by se vám líbily nějaké sebepoznávací kurzy... které by vaší změně mohly i napomoci (nezapomínejme, že láska je svobodná) Přeji vše dobré

Bezmocná... píše: 19. 7. 2009, 15.32

Potřebuji opravdu pomoc...mám přítele, jsme spolu už rok ... ale známe se již z dřívějška, dokonce jsem s ním o TO i přišla. Ale je to žárlivý, sebestřetný, nevychovaný, zlý člověk. Je hrozně žárlivý nesmím sama nikam a s nikým. Říká mi jak mám sedět, abych nikoho nesváděla... když se nakloním přes pult udělá scénu na koho zase vystrkuju zadek. Když se třeba opozdím tak sem zase někde šukala... ač mu volám a omlouvám se. Občas mě i bije nebojí se dát mi pěstí... a plive na mě... uráží mě tak sprostě, jak mluví se mnou nemluví nikdo... nevím ale jak od něj odejít, ztratila sem všechny kamarády .. nemam za kým jít, dosál toho, co chtěl sem na něm závislá... co mám dělat prosím musím od něj pryč...

Odpověď: 23. 7. 2009, 8.23

Milá neznámá, co určitě nejste bezmocná :), bylo by potřeba, abyste pro sebe uviděla možnosti, jak od něj odejít - určitě to půjde, i když to třeba není snadné - když se rozhlédnete po svém okolí, životě, určitě najdete i někoho, za kým můžete jít. Najděte si v okolí někoho,s kým si urovnáte myšlenky a najdete cestu, jak z toho ven, kam se odstěhovat... (jste-li z okolí, samozřejmě se můžete objednat) Držím palce

katka píše: 17. 7. 2009, 16.36

Dobry den. Chcela by som vam poprosit o radu a pomoc pretoze v situacii, v ktorej sa nachadzam uz dalej nedokazem byt. Mam trojrocny vztah, v ktorom neviem ako dalej.Parstner ma klame ,sem tam udrie, ponizuje a myslim ze i podvadza.... vzdy sa koli tomu hadame a rozideme lenze na druhy den mi pise smsky ze ma miluje a ze som si vsetko zle vysvetlila. Ja viem ze si nic nevysvetlujem zle, viem ze si stale vymysla... proste by som to uz chcela ukoncit ale nejde to. Mamm nesmierny pocit depresie a uzkozti ked nie sme spolu , koli tomu nemozem ani normlane fungovat...jest bavit sa ani nic.... akos a z toho dostat???

Odpověď: 18. 7. 2009, 13.22

Milá Katko, působí to tak, že v hlavě myšlenky začínají být správně uspořádány. Pak je třeba podívat se na své strachy, které jsou spojeny s rozchodem. Doporučuji vám, abyste se naučila být emočně samostatná, pravděpodobně k tomu potřebujete posílit pozitivní vztah k sobě: lásku, úctu k sobě, důvěru v sebe. Najděte si někoho, s kým se to budete učit. Také můžete se inspirovat knihou: http://www.pknihy.cz/knihy/004183/Osobni-sila-skrze-uvedomeni.html či jinou v této edici, terapeut či seminář mohu být také fajn. Držím palce

pavel píše: 17. 7. 2009, 9.07

DObrý den. Moje přítelkyně má už asi půl roku problémy s psychikou,prostě se jí najednou udělá špatně,začne vyvádět, nebo omdlí, byla u psychologa a ten jí řekl, že to má strach o mě a ze mě. Pochopili jsme to, že má strach o mě, to je přirozený, ale proč ze mě, to nikdo z nás nechápe, nikdy jsme si neublížili, fakt jsme nepřišli na žádný původ, zkusili jsme nebýt spolu a to bylo ještě horší, už jsme fakt v koncích. Nevíte, co s tím. Děkuju

Odpověď: 18. 7. 2009, 13.16

Milý Pavle, a nechtěla by přítelkyně naučit se práci s vlastními emocemi? Projeví-li v té věci zájem, může mne kontaktovat.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1