Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Ladis píše: 20. 8. 2009, 12.45

dobry den..Potreboval bych poradit,jak se mam zbavit zarlivosti..Mam krasny vztah,vim,ze me pritelkyne miluje a ja vim,ze me nepodvadi,ale porad mam naky obavy,kdyz jde s kamosem na pokec nebo mi strasne vadi,kdyz jsi da naky pratele na facebooku,hned zarlim a moje zarlivost se pozna tim,ze jsem v pohode a jak neco takovyho se stane,tak z niceho nic prestanu mluvit a uz jen odpovidam hmm...A i kdyz si svoji vadu uvedomuju a vim,ze bych mohl pokazit vztah,kterej je skvelej,kdyz nezarlim,tak proste nevim jak to udelat,abych nezarlil,abych kdyz jsem zamlklej,tak abych me to preslo a povidal dal..Jsou treba naky leky na zarlivost nebo neco?Ja nechci zarlit a zvlast ted,kdyz jsem nasel divku,kterou silene miluju a nechci o ni prijit pac vim,ze s ni to ma krasnou budoucnost,kdyz to nepokazim...dekuju

Odpověď: 25. 8. 2009, 19.28

Milý Ladi, o lécích nevím, sežeň si třeba nějako literaturu a můžeš se i objednat na několik lekcí, které ti mohou ukázát alespoň směr, jak s žárlivostí zacházet a proměnit ji.

rave píše: 19. 8. 2009, 12.29

Dobrý den, prosím o malou radu.Dnes jsem byla u lékaře s téměř dení práznotou a unavou s myšlenkou zbytečného života.Postupně se to táhne pul rok.Mám super manžela a syna a nedokážu jím dát nic,protože sama v sobě cítim nicotu a nenávist k sobě za svou neschopnost. Muj věk je 38let. Dostala jsem lék mirtazapin sandoz-30g.Nespím nejhuř tak prosím jsou tyto léky vhodné na muj stav? Nemám potřebu žádného sexu a nic mně nedělá radost.Cítím se nepříjemně a plačtivě .Pan doktor se semnou nijak nebavil,vše proběhlo v rychlosti.Já Vám zatím děkuji

Odpověď: 19. 8. 2009, 12.44

Milá V, psychiatr není psychoterapeut. Psychiatr je lékař, zabývá se chémií těla a proto předepisuje léky - v oblasti psychoterapie a spychosomatiky nebývá vzdělán a současný systém zdravotnictví psychoterapii téměř nehradí (ani jinde na světě nebývá mnoho hrazena pojištovnou). Nalezení optimálního léku nemusí být ihned (v této oblasti je běžné zkoušení) Je potřeba naučit se mít ráda taková, jaká jste, vysílejte k sobě lásku před zrcadlem. Hledejte i jiné řešení než psychofarmaka. Jste-li z okolí, bylo by dobré se objednat.

kira píše: 19. 8. 2009, 12.26

Dobrý den. Sama nevím jak začít a jak to správně popsat. Nemám odhodlání za někym zajít a popovídat si o tom, co mě vlastně trápí a tak jsem se rozhodla alespoň napsat a mít více času přemýšlet o tom jak to dát dohromady. Přijde mi, že jsem jednou taková a potom zase maková. Myslím, že mám velký problém pohybovat se mezi lidma. Například jíst. Neumim jíst před lidma. Zajímavý je, že s mámou normálně do restaurace jdu, ale sednem si tak, aby na mě nikdo neviděl nebo tam nebyl někdo, kdo mě zná. S kamarádama ale neexistuje abych si dala jídlo. Možná jsou to mindráky z toho, že nemám postavu takovou jakou bych si přála. Je to ale jen v mojí hlavě, protože si myslím, že silná nejsem. Meřím 162 cm a vážím 56 kilo. Problém bude i v tom, když mi někdo řekne, že jsem se spravila tak si to moc beru k srdci a pak zase doma nějaký čas nejim. Pak mě ale zase přepadne myšlenka, že jsem hloupá když je poslouchám, že jsem normální a zbytečně si dělám problémy. Další problém, nerada se pohybuji mezi hodně lidma. Obchodní centra, náměstí. Ale vadí mi to jen někdy. Nevyznám se sama v sobě, nevím jak v určitých situacích reagovat a chtěla bych vlastně poznat sama sebe. Je mi 19 let a připadá mi, že snad nikdy nebudu vědět co chci. Ještě se vrátim k tomu jídlu. Když jsem s někym hodně blízkym nedělá mi problém říct : Mám hlad! ale jakmile jedeme někam s kamarádama nejim celý den a i když mám hlad tak říkám, že nemám. Nevím proč, nevím proč to dělám. Pokud jde ale treba o ovoce nebo jogurt, tak mi to problém nedělá to sníst. Přitom mám i dost pohybu. Mám své 3 koně se kterýma jezdim závodně parkury a myslím, že pohybu mám dost. Asi před týdnem jsem se vrátila po měsíci z Anglie a myslela si, že budu jiná, že mě to změní, budu samostatná, ale není to tak. Dělá mi problémy jít někam přes lidi sama. Jet plnym autobusem..raději jedu autem a napíšu ještě někomu aby jel semnou. Pracovala jsem v 02 a byl tam ten samý problém, nejedla jsem celý den, protože jsem neuměla před nima jíst. Nejspíše se tu jedná jen o to jídlo jak si to tak posobě pročítám. Nevim jak to řešit, co s tim dělat. Jednou mi to vadí, jednou ne. Tak možná mi poradíte nebo řeknete Vás názor. Neni to sice závažný problém a s nikym jsem se o tom ani nebavila, protože si myslím, že by jen kroutili hlavou, ale mě to otravuje. Vadí mi, že nejsem ta veselá plná humoru s velkym sebevědomím ve všech směrech. Přitom se tak ráda seznamuji a tak ráda se chodím bavit a když vypiju pár drinků tak je mi fajn, jsem úplně někdo jiný..otevřený, komunikativní, pro každou špatnost za nic se nestydím je mi jedno co řeknu..někdy si říkám, jestli bych neměla být raději pořád opilá. S někým se seznámim je mi s ním fajn, ale když se druhý den proberu, nejsem schopná už s tim klukem někam jít. Přitom bych chtěla, ale nevim čeho se bojím. Jak říkám, nevyznám se sama v sobě a nevím jak najít to co chci nebo toho co chci. Říkám si, že jednou tohle přejde, ale co když ne? V Anglii jsem se seznámila s českou au-pair a byla to veselá holka plná optimismu s velkým sbevědomím, ale jednou mi řekla, že bere tablety.. ptala jsem se na co a řekla mi, že na fobii když mi odpověděla na otázku z čeho, tak jsem byla překvapená. Na fobii z lidí. Začla jsem nad tím přemýšlet jestli by mě to nemohlo potkat taky. Proto jsem se rozhodla raději se někomu svěřit a možná najít odpověď. Předem Vám moc děkuji.

Odpověď: 19. 8. 2009, 12.59

Milá Kiro, kde začít? Např. knihou Miluj svůj život? Nechcete párkrát zajít na konzultaci a naučit se pro vás užitečné techniky (opravdu mám s klienty s podobnými obtížemi velmi pozitivní zkušenosti ve změně k lepšímu životu) Emailem to nevyřešíme (to mohu napsat pouze diagnostickou rozvahu, nemyslím však, že to pro vás bude řešením) Držím palce k odvaze vyhledat psychoterapeutickou pomoc :)

Tony píše: 18. 8. 2009, 23.35

Dobré ráno, je mi 35 let, mám 9 - ti letého syna a opět jsem zpackal vztah kvůli své prudké povaze. Prudká povaha se projevila v případě partnerských vztahů (žádné násilí). První partnerka (manželka) byla starší, druhá mladší.Přítelkyně, která je velice trpělivá, nesobecká, milující, ... ztratila trpělivost. Dokud bydlela v podnájmu a já se za ní občas stavil, tak bylo vše dobré. Viděli jsme se kdy jsme chtěli atd. Časem jsme spolu začali bydlet. Po úmrtí jejího otce (na kterého byla fixována) jsme se přestěhovali do domu po jejím otci a začaly problémy. Chtěli jsme rodinu, postavit domek, prostě žít.Teď z toho moc nezbylo. Na mou radu zašla k psycholožce a výstup je ten, že by měla dostat do stádia, aby byla spokojena sama se sebou. Jsme nebo byli jsme spolu 3 roky a z toho 1 1/2 roku spolu bydlíme. Bohužel nemáme moc společného - zájmy, koníčky. Klady mé přítelkyně spočívají v její věrnosti, stálosti. Mnohokrát mi říkala ať na ni netlačím, ale já to neslyšel.Přítelkyně není matkou mého syna a syn s náma nežije, ale vycházejí spolu perfektně. S matkou svého syna vycházím v rámci rodičovských vztazích nadstardantně. Není důvod pro žálivost.Pokud bych věřil na znamení (jsem narozen koncem května), tak na mě Blíženec sedí naprosto.Má otázka zní: Jak dospět? Nebo spíše: Jak se zklidnit? Popřípadě: Co je špatně? PS: Je mi jasné, že to tu nerozebereme dopodrobna, jen mě zajímá, zda existuje model změny mého chování.Spokojím se s obecnou charakteristikou. Děkuji, T.

Odpověď: 19. 8. 2009, 12.26

Milý Tony, V čem se chcete zklidnit? V čem dospět? Proč přítelkyně šla k psycholožce? Obecně nejsou psány ani návody na polévkách Vitany, obecně můžu popsat motor (to je ale škoda času, protože to najdete v učebnici). Chcete-li pro sebe opravdu změnu, bude třeba se objednat (proč si berou lidé lektora na angličtinu i golf, nevíte?)

Petula píše: 18. 8. 2009, 12.56

Dobrý den, snad mi pomůžete.. Nevím jak bych začala, ale pokusím se Vám to tu vysvětlit a podat jak nejlépe mi to půjde, nepíšu totiž za sebe ale za svého přítele. Tak od začátku, seznámili jsme se a vše fungovalo tak jak má, myslím hlavně po sexuální stránce, protože kolem toho se to bude vše celé odvíjet... Jezdila jsem za ním a pak jsem se k němu nastěhovala a asi po měsíci nastal zlom.Přestali jsme spolu spát, oddůvodnoval mi to tím, že na to nemá chuť a že má i problém s erekcí, po dohodě jsme koupili podpůrné léky v lékárně které užíval po dobu asi půl roku, ale nic nepomohlo, a mezi tím i z mé strny byl občas nátlak ve formě že jsem o tom chtěla mluvit a najít kde je ten problém a ten zakopaný pes proč spolu nespíme, tvrdil mi že problém není ve mě, ale v něm, ale že je to od doby kdy jsme spolu začali bydlet, že před tím si mohl dělat co chtěl, chodit kam chtěl kdy chtěl a nemusel se na nikoho ohlížet vedl před tím dost pestrý milenecký život, parnerku neměl, ale milenek třeba 5 najednou, ale potom co jsem se nastěhovala, tak jako že nic nemůže, že jsme spolu, já mu nezakazuji aby nechodil za kamarádama, ale on má na mysli ženské, a to mu teda tolerovat nebudu..toto trvá od listopadu 08, mezi tím jsme měli pohlavní styk asi 4 a ted jsem otěhotněla, což on je rád, ale zase prostě nic, ted když jsem se s ním o tom začala bavit, že nejsem nemocná, že spolu můžeme spát tak na to nic neříka, ale taky nic není, ptala jsem se proč nechce něco zkusit, k doktorovi nechce jít-stydí se, ale ani se mnou už o tom nechce mluvit, reaguje dost podrážděně, nechce vyzkoušet nic co by mu mohlo pomoci, jdeme prostě spát přitulíme se a spíme, vztah nám ve všech směrech funguje, ale sex a vše kolem něj vůbec ne, říká že to řešit nebude, že to divné není, že pořád jen otrvuju a že mi stejně nic neřekne, že nechce nic zkoušet, ale na druhou stranu mi přizná že ho to strašně štve že to tak je a že to je opravdu od doby kdy jsem se nastěhovala k němu, a když jsem se ptala, jestli se mám odstěhovat tak řekl že ne, ale když mu řeknu co s tím budeme dělat, tak prý nic... mě je 25let a jemu 33, ale já nevím co s tím, nikdo mi neporadí a já nevím jak na něho, jak třeba začít, ale on ani nechce abych začínala, on mě políbí a jde spát, vím že na netu hodně kouká po mladých slečnách a píše jim jak by je zlíbal a tak, ale vím že se snima nestýká, říkal mi že ho to baví je rajcovat po netu, ale to si tím něco dokazuje? jako že na kterou si ukáže tak tu dostane? řeši i to, že začíná šedivět a že ženská to může nabarvit, ale on! že přibírá, takové věci co řeší ženy, je to jako kdyby procházel andropauzou, já opravdu nevím, jsem z toho tak ztrápená...

Odpověď: 19. 8. 2009, 12.18

Milá Peťulo, základní problém je, že píšete vy o problému partnera, ale ono to bude jinak. Problém máte vy a to s tím, že partner neprojevuje přiměřený zájem o společný sexuální život a projevuje svůj sexuální pud pro vás nepřijatelným způsobem. Co s tím budete dělat? (on s vámi spolupracovat nechce - to je třeba, abyste si uvědomila) A nezapomeňte, že měnit můžete jen sebe a pomáhat tomu, kdo o to stojí a spolupracuje.

didiqa píše: 17. 8. 2009, 17.15

Dobrý den mám problém s mojou dcérou ktorá má 17 rokov a neustále uteká z domu nevieme si s nou poradiť lieči sa po psychickej stránke dokonca bola aj na preliečení v psychiatrickej liečebni.Má potrebu stále klamať, vymýšľať si a tým upútavať na seba pozornosť. Lieky ktoré má brať už dlhšiu dobu neberie nakoľko zase ušla a neviem o nej skoro nič.Preto Vás touto cestou žiadam o pomoc alebo o radu čo máme robiť.

Odpověď: 19. 8. 2009, 12.13

Milá D., spolupracovat s odborným pracovištěm... Důležité je nenechat si jejím chováním zničit život a ostatní rodinu. Do 18let jste za ni zodpovědná - doporučuji spolupráci s péčí o dítě na městském úřadě, říci, že si přejete její umístění do diagnostického ústavu, protože za její výchovu už nemůžete ručit. Vy víte, že jste udělala pro ni maximum, které šlo. S psychickou odlišností u svých blízkých se smiřujeme hůře než s fyzickým handicapem. Držím palce celé rodině

Jarmila píše: 17. 8. 2009, 15.06

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Nedávno jsem si udělala kurz na prodej jistého domácího produktu. Náplní práce bude objíždět domácnosti dle kontaktů které budu mít k dispozici a prodat klientům svůj produkt. Jde o jeho předvedení a samozřejmě popis jeho výhod, prostě jak se říká okecat to. Ani nevím proč jsem do toho šla, snad jen kvůli slibovanému výdělku. Neumím totiž mluvit před lidmi, nevím co říct, zapomínám slova, přeřeknu se, nejsem vtipná, bojím se, že to nebudu umět správně prodat a jen se ztrapním. Těžko zvládnu nějaký rychlokurz správného prodejce, první návštěvu mám totiž již příští týden. Byla bych vděčná za rady alespoň pro začátek, jak toto překonat, než do toho přijdu. Velmi děkuji, Jarmila.

Odpověď: 19. 8. 2009, 11.50

Milá Jarmilo, sama tušíte, že psychoterapie kombinovaná s koučinkem by byla pro vás vhodná. Jarmilo, je fajn, že jste se rozhodla dělat něco nového, něco nově. Vemte to jako výzvu ke společenské zkušenosti a taky jako hru. Nemůže se stát nic horšího, že neprodáte. Důležité je vytvořit příjemnou atmosféru pro všechny zůčastněné, to doporučuji mít na mysli v první řadě. Řekněte sobě i svému tělu: "Jdu na návštěvu mmj. si popovídat o oblaasti týkající se produktu a mohu jim říci zajímavosti o produktu, který nevědí." Pak doporučuji konzultace, trénink (můžete i u mne) a četbu s tréninkem např.kniha Prodej problémovým zákazníkům(dobré náměty). Držím palce

jana,kacora píše: 17. 8. 2009, 13.36

dobry den,chtela bych se poradit.jsem s pritelem uz tri roky,mame spolu 18mesic.kluka.mam jeste 3 a pul letou holku z minuleho vztahu.milujeme se,rozumime si,vsechno v rodine funguje,akorat ja posledni rok nejak nemam chut k sexu,nemam naladu se s nim milovat.porad me premluva,kdyz se me snazi vzrusit,vadi mi nektere doteky nebo ze se me vubec dotyka na genitaliich.nekdy ho odreknu,nekdy me to tak nastve,ze ho posilam nekam,urazi se.me je 28let,on je o 11let starsi,myslim si,ze vek.rozdilem to neni.jsem na matersky,on chodi do prace,jinak je vse v poradku.taky beru antikoncepci,pry ma na to taky vliv.miluju ho,jsem s nim stastna,a nevim jak to mam vyresit.neni romantik,zvykla sem si.ale sem tam po nem chci,aby udelal neco romantickeho,ze me to treba naladi.dekuji za odpoved.nashledanou.preju hezky den.s pozdravem Jana

Odpověď: 19. 8. 2009, 12.07

Milá Jano, co je příčinou poklu sexuálního zájmu, nevím. Vím, že můžete být docela unavená péčí o děti a domácnost, bylo by dobré zajistit si hlídání třeba na víkend nebo alespon na večer a udělat si hezký čas ve dvou. Samozřejmě, že partner by se měl učit vyjít partnerce vstříc a je jeho povinností akceptovat ne. S antikoncepcí máte pravdu, ve své praxi jsem se setkala, jak nevhodná antikoncepce opravdu málem zničila manželství - po vysazení a pak nalezením jiné se sexuální apetence vrátila.

Lucka píše: 17. 8. 2009, 12.37

Dobrý den, Mám jeden takový problém a vůbec nevím jak ho vyřešit. S partnerem jsme spolu 3 roky - je to vztah plný vášně, lasky, ale i hádek a vyčítání. Před rokem a půl se jsme se rozešli po dlouhých hádkach, které vyvrcholily jednou, po které už jsme se nemohli snést. Ale asi po měsíci a půl mě partner zase začal kontaktovat a protože jsem ho pořád milovala, dali jsme se dohromady. Na dlouhou dobu to byl ten neúžasnější a nejkrásnější vztah, který nám mohl každý závidět. A i když jsem jela loňské léto na 3,5 měsíce za prací do ciziny, i když přítel přišel v lednu o práci a když si našel novou, musel na 2 měsíce na školení na druhou stranu republiky - víkendy se učil, neměl na mě čas, to všechno jsme překonali a připadá mi že nás to všechno víc sblížilo. Ale poslední dobu, co se vratil, se hodně změnil, hodně jsme se hadali a vzvrcholilo to min. týden hádkou na dovolené, kdy jsem ho z maringotky (kde jsme bydleli) vyhodila a on odjel domů. Od příjezdu domů (kdy on jel sam a ma maminka prijela pro me)jsme se uviděli jen 2x, poprvé kdy mi řekl, že je moc naštvaný a že to chce ukončit a podruhé, když jsem ho zastihla doma(v jeho bytě, kde jsme bydleli společně) a kdy mi řekl, že si musím sbalit všechny věci a odejít jak z bytu tak z jeho života. Tam se mi ale také přiznal, že mě pořád má ještě rád, stejně tak jako já jeho a že za těch pár dní co jsme se neviděli mu chybím. V tom případě ale nechápu, proč to chce ukončit. Říkal, že ho to také moc trápí, ale ví, že by to nevedlo nikam. Zas by to bylo nějaký čas dobré a pak by vznikla velká hádka.Nakonec jsem ho ukecala, že si dáme pauzu, ale i tak si musím všechny věci odnést. Mám takový pocit, že jak to udělám, už se k sobě nevrátíme. Vůbec nevím, co dělat dál. Vím, že v tom má pravdu, ale nechci ho ztratit. Po třech letech je součástí mého života a bez něho už si ten život nedokážu představit. Travili jsme spolu hodně času, takže teď ty dny bez něho jsou strašně prázdné. Potřebovala bych poradit, co dál.

Odpověď: 19. 8. 2009, 11.59

Milá Lucko, proč lidi, kteří se mají rádi si slovy ubližují, proč se nenaučí komunikaci, která je konstruktivní? Možná si dlouho myslí, že je to vášeň, že kus sadomasochismu je zajímavý? Že konstruktivní dialog je nudný? Nevím jak se změnil, jak jste se hádali, ale evidentně to vedlo k neharmonii mezi vámi - možná zájem vyjít si navzájem vstříc, porozumět druhému, hledat kompromis je nevelký... Co dělat nyní? Sama si vytvořit plán na každý den, vymyslet činnost... to pro začátek bude dobré. (a udělat konstruktivní analýzu krize z vaší strany, najít cestu ke změně...)

Vladimíra píše: 17. 8. 2009, 8.44

Dobrý den. Jsem maminkou 5letého kluka.Jsem pracující samoživitelka.O dítě se starám se vší láskou, zvládám školku,práci,domácnost.Snažím se mu nahradit i tátu. Jeho otec je otcem jen na papíře. Strašně vykládá jak se o něho bude starat, bude si ho brát co 14dní. Jsou to jen řeči a skutek utek.Přednější je pro něho pivo (to mi tvrdil,že na pivo bude mít vždy),hospoda a kamarádi. Alimenty platí jak se mu zachce.Je bez peněz, bez podpory, dělá načerno.Nemáme dobrý vztah.Neví totiž jak mě více ponížit.Bydlí u matky,je nezodpovědný.Ale proč píšu-pokud syn udělá něco špatně (je to jednou za čas)-zakřičím a dostane na zadek.Pak mi řekne,že chce jít k tatínkovi.Dnes to dopadlo tak,že si vzal batoh,pití,oblékl se a odcházel.Ve dveřích se jen smutně koukal.Nakonec odešel.Vyšla jsem před vchod a zavolala ho zpátky.Promluvili jsme si. Jsem z toho hodně špatná, protože vím,že to byla moje chyba.Ve zlosti jsem řekla něco špatného..Přitom syn ví,že tady má svůj domov,svůj pokojíček,soukromí,kamarády..Nechci své dítě ztratit, chci jen ať má svůj rozum a pozná pravdu.Nechci mu brát otce-ale vím-jak funguje.Poradíte mi prosím? Děkuji

Odpověď: 19. 8. 2009, 11.40

Milá Vladko, výchova synka v této komplikované situacu je opravdu umění připomínající tanec mezi vejci. Kdybyste si zašla popovídat o výchově např. k rodinnému terapeutovi, mohlo by to přinášet více laskavé jistoty do výchovy. Já tady mohu poskytnout opravdu jen několik obecných vět: - klidná a vyrovnaná maminka bez zášti k tatínkovi (at je jakýkoliv) je pro tuto situaci nejdůležitější - sama v sobě vybudovat klapku, která zabrání zlým větám vyjít ven - syn by neměl získat pocit, že vás může vydírat tím, že řekne, že půjde k tátovi Držím palce

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1