Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Petra píše: 8. 9. 2009, 11.23

Dobrý den, potřebuji poradit. S partnerem žijeme osm let v krásném vztahu, ale teď se vše obrátilo. Přítel se zamiloval do někoho s kým být stejně nemůže. Je ze všeho zmatený. Říká, že mě má rád, ale neví jestli chce se mnou zůstat. Trápíme se tím oba, protože ho nechci ztratit. Vím, že potřebuje čas aby si vše srovnal a rozhodl se. Jen nevím jestli mu mám dát najevo co cítím nebo ho nechat a čekat jak vše vyplyne.Bydlíme společně s jeho maminkou a uvažuji o tom najít si byt a odstěhovat se, aby si vše mohl srovnat, ale nevím jestli je to zprávný krok. Nechci udělat chybný krok. Děkuji za radu. P

Odpověď: 10. 9. 2009, 17.02

Milá Petro, máte-li sílu a odvahu nalézt si své bydlení, je to krok dobrým směrem. I vám držím palce v nelehkém období.

Julča píše: 7. 9. 2009, 15.23

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Včera jsem si uvědomila něco, co mě vyděsilo. Zjistila jsem, že většinu svého života jsem žila spíš pro okolí než pro sebe, že jsem se snažila jenom naplňovat normy, které ode mě ostatní lidé očekávali, z toho podle mě vyplývá i to, že se dost často podvědomě bojím, že se třeba tvářim blbě, že se blbě usmívám a že by na mě mohl někdo poznat, že jsem nervózní. Což je fakt, že někdy podvědomě dělám, jinak samozřejmě vím, že jsou to hloupé myšlenky, kterých bych se potřebovala zbavit, ale prostě tam někdy jakoby "naskočí". Když si tak promítnu minulost, tak jsem to dělala už když jsem byla malá. Třeba když byla školní besídka a já se nezúčastnila tanečků, který si holky připravily, tak jsem za každou cenu nechtěla, aby to viděli naši, protože mi přišlo, že bych nebyla ta dokonalá holka, kterou budou mít rádi. Nebo nikdy jsem doma nebyla schopná se přiznat se svým problémem, protože zase mi přišlo, že bych nesplňovala nějaký očekávání a nebyla dokonalá nebo jsem se postupem času začala před tátou stydět v plavkách, protože jsem byla, jak se říká, "oplácanější" a taťka mi to teda někdy dával najevo aniž by věděl, jak mě to trápí. A dost času jsem přemýšlela, jak to udělat, aby na mě byli naši pyšný...Byla jsem nejlepší ve třídě, v kroužcích... Začala jsem tak měřit svoji hodnotu. Pak jsem asi přes prázdniny rychle zhubla, až se lidé okolo mě začali bát, jestli ne až moc. Měla jsem dost zdravého rozumu, abych to nepřehnala a začala jsem zase normálně jíst. Teď mám postavu akorát. Už v té době jsem měla dost velký problémy se sebevědomím a doufala jsem, že třeba když zhubnu, tak tím se to pomůže vyřešit, ale samozřejmě že ne. Pak jsem přešla na výběrovou střední školu, kde už nebylo možné být ve všem nejlepší a začalo mě to trápit, protože jsem si najednou připadla, že jsem hloupá...snažila jsem se to tedy zakrývat. V té době jsem závodně tancovala a taky tam se mi čím dál tím víc přestávalo dařit. Byla jsem na dně. Pak jsem si přečetla knihu Miluj svůj život a můj život se začal otáčet víc jak 360 stupňů. Hrozně moc se toho změnilo a jsem teď o moc spokojenější. Ale včera jsem si uvědomila, že potřebuju vyřešit ještě jeden "problém". Pořád někde vě mně je uloženej pocit, že jsem v něčem nedostatečná, že by si lidé mohli myslet, že jsem hloupá a že by mě ti, na kterých mi záleží mohli opustit a čeho jsem se lekla ještě víc je myšlenka, že já se celej život snažím, aby mě někdo měl rád. Neumím si představit hezčí situaci, než že by ke mně někdo přišel a řekl: mám tě moc rád a hrozně se mi líbí, jaká jsi, jsi úžasná a je mi s tebou dobře. Ze svý zkušenosti vím, že se vším jde něco udělat, pokud člověk chce a já chci a moc :), tak bych Vás chtěla poprosit, jestli byste mi něco neporadila :). Děkuju. Hezký den.

Odpověď: 10. 9. 2009, 17.00

Milá Julčo, je zřejmé, že jste opravdu šikovná dívka/žena. Je pravda, že vzájemná láska mezi lidmi je hezká jako květ v rajské zahradě. Láska je svobodná, nevyžaduje, neočekává. Má svou záři i zákonitosti. Touha a očekávání jsou příčiny bolesti.... Lpění a závislost jsou příčinou utrpení... Nechcete-li osobní konzultaci, doporučuji knihu Láska duše. Držím palce

Janička píše: 3. 9. 2009, 17.17

Dobrý den, mám obrovský problém. Doufám, že mi dokážete pomoci. Můj kamarád, říkejme mu například "Honza", má jistý druh poruchy a o té jsem nikdy v životě neslyšela. Je ve věku 20ti let, úspěšně ukončil střední školu a jde na vysokou školu. Vystřídal řadu partnerek, konkrétně i se mnou 2 roky chodil, ke konci našeho vztahu se začali u něj objevovat poruchy osobnosti. Například chtěl si hrát na miminko, chtěl abych mu dala plínky a přebalovala ho. Já jsem to odmítala. Chtěl po mě, abych mu koupila brindáček a krmila ho. To jsem také odmítala. po rozchodu jsem s ním nebyla v kontaktu zhruba rok. Teď spolu komunikujeme pomocí internetu, občas se vidíme a chce po mě abych se k němu chovala jako kdyby byl malá holčička. Abych mu přes ICQ říkala, kdy se má přebalovat, kdy má nosit vložky. Ze začátku jsem to nebrala moc vážně až do doby, kdy jeho otec na vše přišel. Našel mu ve skříni plínky. Vzal situaci do vlastních rukou a řekl mu, že ho vychová, když to tedy chce. Svého syna nutí, aby doma nosil plínky bez kalhot, přebaloval se před ním a aby to všichni viděli. Je teď zoufalý a prosí mě, abych tu otcovu novou roli vychovatele převzala já, že mě na slovo poslechne, že bude má "poslušná hračka". Přitom když jsme byli spolu, se sexem nebyl problém. Ke konci našeho vztahu začal být zvláštní. Žádám Vás prosím o radu jak mu mohu co nejlépe pomoci, myslí si že je zdraví. Chci mu pomoci. Děkuji za radu

Odpověď: 4. 9. 2009, 19.20

Milá Jani, obávám se, že my dvě to tady fakt nevyřešíme. S jeho otcem jste mluvila? Patrně jeho problém souvisí jak s nedostatečně rozvinutou sebeláskou k sobě jako k dospělé bytosti, touhou nedospět v muže... Dost komplikovaná záležitost - pokud se on nepustí vytrvale do rozmotávání a proměny :( . jani, jak poradit tobě - jeho problém přenech jemu - můžeš se maximálně přátelskými rozhovory pokusit, aby uviděl, že to problém je. Je možné, že tvoje role spočívá v tom, že ho vyslechneš a neodsoudíš - což je moc cenné. Posílám podporu

Zdeňka píše: 3. 9. 2009, 13.34

Dobrý den, občas mívám strašné nálady, nevím jestli se tomu dá říkat deprese. Je to vždy jen na chvíli a pak je zase všechno v pohodě. Dokážu brečet bezdůvodně několik hodin. Přemýšlím o všech chybách, které mám a které jsem kdy udělala. Někdy si říkám, že už nic nemá cenu a někdy přemýšlím o sebevraždě. Vím, že tím nejvíc ubližuju svému příteli. Protože rodičům bych svoje emoce sdělit nemohla. To se je radši snažím nepotkat. On je na mě i přesto všechno velice hodný. Zanedlouho mi bude 18 a s rodiči nic řešit nechci. Mohla byste mi prosím poradit jak se s takovými stavy vypořádat?

Odpověď: 4. 9. 2009, 19.13

Milá Zdeňko, některé myšlenky je dobré si zakázat, poručit jim, odehnat je. Pak je dobré, přečíst si knihu Čtyři dohody, Miluj svůj život. Pokud neděláš věci záměrně špatně, ze svých chyb se poučíš, pak není důvod na sebe se zlobit. Někdy jsou slzy potřeba. Můžeš se i objednat na konzultaci. Držím palce

pipulka píše: 2. 9. 2009, 20.11

dobry den.chtela bych se zeptat,jestli je normalni,ze mam hrozive predstavy o tom,co by se mohlo mym detem stat.mam skoro 4letou dcerku a dvouleteho kluka.ja kdyz koukam na nejake filmy a jedna se tam o male deti,tak neusnu dokud neuvidim konec,ze to dobre dopadlo.pak nemuzu usnout a predstavuji si,jak nekdo takhle ublizuje mi dceri,jak by u toho trpela,brecim a nemuzu spat.tocim se v posteli do tri do rana,je to tak jednou,dvakrat za 14 dni.vim,ze jako matka se o ni bojim prirozene,kor,kdyz mam dceru a vim,jak by ji mohli ublizit,ale jestli je to normalni,nevim.moje kamaradka ma dve deti a nekdy si bere mou dceru na vikend,holky si rozumnej.a ja se celou dobu bojim,aby mi ji vubec vratila,jestli ji uhlida.moje holka se bavi a povida si s cizimi lidmi,v okamziku se ztrati,musi byt furt na ocich.bojim se ji dat i do skolky,bojim se,ze ji neuhlidaj a uz ji neuvidim.jinak rodina jsme stastna,spokojena,mame se dobre.s pritelem si rozumim,nemame problemy.nechci na takovy filmy koukat,ale davaj je v tv i pres den,v novinach slysim co se deje a nemuzu se toho strachu zbavit.jen tak mimochodem,kolem mych deseti let jsem byla sexualne obtezovana mym bratrem,tak jestli to nemuze myt vliv.poradte prosim,co mam proti tomu delat.dekuji za pomoc.preju hezky den.

Odpověď: 4. 9. 2009, 19.07

Milá P., s vaší úzkostí by bylo dobré opravdu něco konkrétního dělat nejen kvůli vám, ale i kvůli deformujícímu vlivu na výchovu. Emailem to nezvládnem, proto se nezlobte, že se více nerozepíšu, ale opravdu potřebujete vyhledat odbornou pomoc. Někoho, kdo si s vámi nebude jen povídat, ale bude pracovat i v oblasti emocí (léčebné meditace, focusing) Počítejte tak s 0,5 roční spoluprací. Držím palce

Lolka píše: 2. 9. 2009, 11.46

Já Vám děkuji za odpověď na můj dotaz, ale opravdu bych se ráda dověděla víc. Nevím, jaké informace jsou ještě potřebné, přítel je miliónový člověk, malou má moc rád, i když není jeho. Jen ona je pořád vůči němu apatická, ale není to tak pokaždé. Dnes má třeba přijít, zeptat se jí, jak bylo první dva dny ve školce a pohrát si s ní. Donese jí omalovánky. Už vidím ten scénář. Bude se mu chtít schovat a bafnout na něj, pak mu ukáže nového koníčka na hraní a pak dostane omalovánky a bude je možná i chtít vybarvit, potom ale začne ta její proměna, začne říkat, že on něj nic nechce a bude na něj zlá. Proč se tohle děje?

Odpověď: 4. 9. 2009, 19.03

Milá Lolko, je dobře, že chcete vědět víc, proto si jistě naleznete rodinného terapeuta.

Lena píše: 1. 9. 2009, 21.07

Dobrý den, jsem třicetiletá maminka tříleté holčičky, žijeme s partnerem ve společné domácnosti. Na výchově se partner, dceřin otec, moc nepodílí, má náročnou práci. Přesto si myslím, že je dceru vychovávám dobře, jsem důsledná, dcera je hodná, neubližuje ostatním dětem a ani moc nezlobí. V poslední době ale reaguje podivně na jakékoli zákazy. Začne se bouchat pěstičkou do hlavičky nebo se škrábně do krve atd..mám z toho strach. Díky tomu polevuji ve výchově, chci těm situacím předcházet. Nejspíš neví, jak si poradit se vztekem..jak z toho ven? Děkuji za odpověď. Lena

Odpověď: 4. 9. 2009, 19.01

Milá Leno, situace nelehká. Zákazy/omezení samozřejmě z výchovy vypustit zcela nelze, ani by to nebylo dobré, když k situaci dojde, obejměte ji tak, že se nebude moci poškozovat, dokud se neuklidní. Neuklidní-li se situace do 1roka - vyhledejte psycholéčitele.

Jana píše: 1. 9. 2009, 12.11

Dobrý den mám dotaz ohledně dcery 6 let.Dcera chodí druhým rokem do školky dostale odklad kvuli plachosti jinak je chtrá,počítá do tisíce,čte a píše jednoduchá slova.Problém je že ve školce je moc plachá,téměř tam nemluví nehraje si s dětmi.Učitelka jí vždy hezky přivítá zeptá se s čím si chce hrát a když dcera zaleze do koutka tak jí vždy zapojí.Sotva se trochu rozkouká tak se stane že ji nějáký chlapeček zbije a dcera pak nechce do školky a jsme hned na začátku.Dnes šla poprvé po prázdninách do školky a hned první den ji tam chlapeček kopal a dcera tam už nechce.Nebrečí ale je podrážděná,nervozní a já už nevím jak dceři vysvětlit že se má bránit ,že strach který ukazuje jen divoké kluky svádí k napadání.Vážně nevím jak dceru přimět aby se tolik nebála.za rok jde do školy prosím o radu Jana

Odpověď: 4. 9. 2009, 18.59

Milá Jano, můžete ji zaplatit lektora bojových umění - nejlépe téměř individuální výcvik (to není míněno jako vtip) Je možné zkombinovat toto s léčbou psychoenergetickou. Dále je možno zvážit individuální vzdělávání doma... Držím palce

Denis píše: 1. 9. 2009, 5.47

Dobrý den milá poradno,jsem už strašně dlouho zoufalá a nevim co mám dělat.Chodím s přítelem už přes rok a pořád mu vůbec nevěřím,měla jsem v předešlém vztahu podvadění které jsem na vlatní oči viděla a ted proste nemuzu duverovat.Součastný přítel je nejlepší přítel kterého jsem kdy mohla mít,jenže prostě se hádáme kvůli tomu že ho podezírám hodněkrát jsem se mu snažila už věřit docela to klapalo jenže pak do toho přišlo,jako že mu píšou holky a on jim také prosila jsem ho at to chvíli vydrží než se v mé hlavě vše srovna,ale ne.Ted kdyz teda nepíše,tak se nám zas objevil problém že si kamarád do bytu nastehovat holčinu je to jeho byt takze to chapu.Takže zase má důvěra spadla.My se máme za měsíc stěhovat už do svého bytečku,ale bojím se že už to prostě nevydržím.Prosím poradte mi jak mam priteli vysvetlit ze se tu necitim mezi ni dobre.a jak mam postupovat dal.Dekuji moc Denis

Odpověď: 4. 9. 2009, 18.56

Milá Deniso, bylo by dobré, kdybyste vyhledala odbornou pomoc - spolupráci - toto opravdu sama nezvládnete. Odvahu k objednání přeji

Elen píše: 31. 8. 2009, 10.16

Ale my jsme o tom trochu mluvili, rekl mi, co jsem necekala. Pry to chce pauza anebo, ze spis potrebujem pauzu. Pry se mnou nemuze nic mit, ponevadz se pak citi, ze se budu vice trapit a jeho to pak take mrzi a trapi se:( Nevim, co s tim, asi mi nezbyva nic jineho nez cekat. Co myslite? Jedine co me na tom tesi, ze me ma porad rad a neni mu nic z toho jedno...

Odpověď: 4. 9. 2009, 18.45

MIlá Elen, chvíli čekat ano, sama si řekněte, kdy je čekání pro vás destruktivní.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1