Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

kristyna píše: 21. 9. 2009, 11.11

dobry den, mam vztah s muzem o dost starsim nez jsem ja. je rozvedeny a bezdetny. nachazime se v situaci velmi intenzivniho prozivani, kdy jeden bez druheho nemuzeme byt. Vzajemne na sebe zarlime, pricemz on ma az paranoidni stavy, ktere od neho zacinam postupne prebirat a nahlizet na nej v podobnem svetle. uz 4 mesice u nej svym zpusobem ziji, ac nemam od jeho bytu klice, chovam se temer jakobych chodila domu. on prisel, a to jiz podruhe, s myslenkou, ze bychom se od sebe meli na nejaky cas odloucit, abychom na sobe tak nezdrave nelpeli. zda se mi to celkem rozumne, ale nejsem schopna se s nastalou situaci citove vyrovnat. netusim, co se deje v hlave meho partnera a rada bych Vas pozadala o nejake stanovisko, ktere by mne dalo nahlednout na problem a pokud mozno se z neho nehroutit. mockrat dekuji

Odpověď: 24. 9. 2009, 15.47

Milá Kristýno, chování vašeho přítele na mne působí nevyrovnaně. To, že je starší neříká, že je vyzrálý, že je pro opravdový vztah připravený. Chcete moje stanovisko, tak vám ho napíšu: nepůsobí jeho chování na mne dobře, dává tušit dost problematický vztah. Asi se od něj nyní nedokážete odloučit, ale začněte váš vztah pozorovat více s nadhledem a věcně. Také držím palce.

Kamila píše: 21. 9. 2009, 9.55

Dobrý den.Je mi 26 let a už tři roky žiji s přítelem ve společné domácnosti, ale poslední dobou to mezi námi dost skřípe.Udělal pár problémů a já se k tomu nepostavila správně, což znamená, že jsem mu vynadala tak, jak jsem to v tu chvíli cítila.Dávala jsem mu několik šancí k nápravě, byla jsem na něho tak naštvaná, že jsme spolu téměř nekomunikovali, pak bylo vše v pořádku a za pár týdnů se vše opakovalo znovu. Vše nakonec vyvrcholilo posledním rozhovorem, ve kterém přítel navrhl, že si dáme pauzu a časem se uvidí.Den poté jsem mu napsala, že všeho moc lituji, že ho i přez to všechno stále velmi silně miluji, ale to ho rozčílilo o to více. Nakonec jsme se sešli, abychom to znovu prodiskutovali a sdělil mi, že to nejde jen tak snadno, jednat tak a pak otočit, že budem bydlet spolu dál, ale jako kamarádi a časem se uvidí, že se lidé scházejí a rozcházejí.Poslední dobou mu stále častěji volá jeho kamarádka a hovoří spolu dlouho do noci.Prý si spolu rozumí, ale ještě spolu nechodí.Prý za celou dobu, co jsme spolu, mě nikdy nepodvedl, čemuž věřím.Potřebuje si vyřešit trable, do kterých se dostal a pak možná začnem od nuly znovu. Ale bojím se toho, že nakonec to dojde na to, že když mu dám čas, že mě stejně nakonec opustí a půjde k ní.Jsem neskutečně zoufalá.Nemohu být v jednom bytě s ním, když vím, co vše mezi námi bylo a nakonec to dopadne tak, že musím neskutečně trpět jen kamarádstvím. Se mnou komnuikuje jako kamarád, ale co chvíli si píše s ní, když mu volám já, chladně mne odbyde a když mu zavolá ona, směje se tak vesele,komunikuje, baví se.Evidentně si mají co říct, ikdyž mi neřekl, jak moc to je mezi nimi a nebo není silné.Spí v obýváku já v naší ložnici a když ho slyším, jak se spolu baví, probrečím celou noc, nespím a několik dnů nejsem schopna nic pozřít.Mám strach, že se ke mně nevrátí.Poraďte mi, co mám dělat a jak se k tomu postavit.Děkuji

Odpověď: 24. 9. 2009, 15.43

Milá Kamilo, měla byste jednat tak, abyste se nenechala zbytečně zraňovat. V tuto chvíli to vypadá tak, že váš přítel se chová vřeleji a lépe k jiné ženě, že vám neprojevuje dostatek lásky a úcty, proto bych doporučila, abyste se rozstěhovali. A ani nepodceňujte, že udělala problémy, které vzápětí zopakoval -je na něj spoleh? Vím, že je to bolestný proces, ale postupně vás to může osvobodit... Držím palce

marcela píše: 15. 9. 2009, 19.39

Dobrý den. Za měsíc mi bude 18. Už 2 roky mám přítele a vztah mezi mnou a rodiči je příšerný. Když teď poznávám jinou rodinu, uvědomuji si, že mi mí rodiče nedali moc citů a lásky. Nikdy jsme se nebavili o mých problémech, o škole a už vůbec ne o mých vztazích. Doma se pořád jen hádáme, bojím se vyjít z pokoje, protože pokaždé co vyjdu, je mi nadáváno, že sem neudělala tamto a tohle, že pořád chodím ven a že jsem sobecká, nemyslím na ty nejbližší. Možná mají trochu pravdu, ale nemám chuť být doma a ani s ničím pomáhat, když se ke mně chovají takhle. Nikdy jsem od nich neslyšela pochvalu, neviděla jsem náznak radosti, kolem mě cítím takový chlad. Baví se jen o tom, co je opravdu důležité-peníze, práce a zdraví. Ano, to je dobře, ale chybí mi něco, co nacházím jinde, proto nemám chuť doma být. Nejhorší na tom je, že mě pouští ven jen do 11 a můj přítel nemůže spát u mě a já u něj, ikdyž z druhé strany (rodiče přítele) by souhlasili. Už mě nebaví ty věčné hádky. Bude to po mých osnáctinách mé právo, že budu moct odejít a přijít domů, kdykoli budu chtít? Bojím se že mi to budou zakazovat i potom a bojím se jich na to zeptat. Poradili byste mi prosím, co mám v téhle situaci dělat? prosíím

Odpověď: 20. 9. 2009, 13.36

Milá Marcelo, ekonomická stránka vašich vztahů je dost důležitá i po 18 narozeninách. Pokud bez přerušení studujete (připravujete se na zaměstnání), můžete žádat stanovení výživného a žít samostatně. Nechcete-li toto řešení, budete muset si svůj boj ještě chvíli prožít. Můžete požádat o společnou návštěvu psychoterapeuta, mediátora, rodinného konzultanta. Přeji vše dobré

caroline píše: 15. 9. 2009, 15.09

Jsem s přítelem něco přes dva roky. Zpočátku se jednalo o fyzickou přitažlivost, která se postupně během dvou měsíců proměnila v lásku. Partner je ohleduplný, cokoliv si přeji je ochoten udělat, myslím tím naplánovat různé výlety, pokud potřebuji něco zařídit, tak vždy pomůže. Kromě občasných hádek kvůli bývalé přítelkyni, která se neustále do vztahu pletla, nastal první velký problém až po roce vztahu. Těžce jsem onemocněla, což mi znemožnilo věnovat se svým koníčkům, chodit do města a byla jsem nucena většinu času trávit doma. Čím víc jsem byla doma, tím více jsme přemýšlela a čekala oporu. Partner místo toho, aby byl oporou, začal trávit více a více času s kamarády, různé hokeje, fotbaly, neustálé party a to přestože jsem potřebovala, aby se mnou byl občas doma a cítila jsme, že mám někoho, kdo mě má rád. Probrečela jsem plno nocí s tím, že už mu na mně nezáleží a trápila se v depresích, to se odrazilo i na mém chování. Začala jsem mu vše vyčítat a dělat scény, začala jsem si pozornost vynucovat. Do té doby ke mně partner řekněme jistým způsobem spíše vzhlížel a dělal, co mi na očích viděl. Tohle byl pro mě šok. Jako obratem ze dne na den se začal chovat divně, když jsem se ho začala ptát, zda se mnou ještě chce být, na vše odpovídal NEVÍM. Vytočilo mě to natolik, že jsem řekla konec. Ovšem v očekávání, že řekne, že to tak nechce, že se mnou chce zůstat dále. On odešel… 3 dny jsem se snažila dát vše dohromady a prosila ho, až jsem zjistila, že to nemá smysl a přestala se mu ozývat. V tom okamžiku se situace obrátila a přítel přišel s tím, jak beze mě nemůže být, že když mě ztratil, tak ho ani čas s chlapama nebaví, když nemá pro co žít. Vše jsme si vyříkali a vztah nabyl nových rozměrů, vše bylo skvělé, trávili jsme spolu více, času, pomáhal mi obíhat doktory… Nyní je to zhruba další rok od této krize. Ve chvíli, kdy přestanu cítit lásku a to, že jsem na prvním místě, dostávám se do rozpaků. Opět začaly neustálé výlety s kamarády, pomalu mi nepopřál k narozeninám, přestože dříve mi nosil dárky i jen tak, pro radost. Cítila jsme se stále hůř a hůř, a ve chvíli kdy jsme ho prosila, ať se mnou zůstane, šel opět na party a vrátil se v 5 ráno, druhý den jsem čekala, že se ozve a zavolal mi jen kolem 13 hodiny, že jde s kamarádem na oběd, protože mu přijel z Prahy a musí se o něm postarat. Týden jsem byla vynervovaný co se to děje, až mě něčím do telefonu šíleně rozčílil a řekla jsem opět svoje: KONEC, ubližovat si nenechám. Nechala jsme si přivést všechny věci a už ten večer jsem opět litovala a vzala vše zpátky. Nyní spolu opět jsme, ale už mám stejný pocit. Chápu, že může být znechucený, že se pořád něco řešilo, a něco mi vadilo a proto tráví raději čas s přáteli, kde nemusí nad ničím přemýšlet. Ale pozornost mi chybí, když je člověk nemocný, nemá tolik koníčků a ráda bych aby už vztah někam spěl, kdežto on je jen pro užívání dokud nedostuduje. Příští rok má končit Mgr., ale přesto nevím, zda se něco změní. Jsem ochotná tolerovat vše, zábavu, fotbal, ale v normální míře. Ale potřebuji vědět, že mě miluje a něco se mnou plánuje a budu pro něj ta prvořadá. Ten pocit nemám a nevím, jak to zlepšit ,a zda to vůbec jde. V tomhle dlouho žít nevydržím. Na druhou stranu jsem stále zamilovaná a nemám na to ukončit něco, když si nejsem jistá, zda to nemůže být v pořádku  Nebo alespoň jak udělat, aby se vše vrátilo do starých kolejí, kdy jsme byli oba šťastní …

Odpověď: 20. 9. 2009, 13.17

Milá Carol, píšet: "... potřebuji vědět, že mě miluje a něco se mnou plánuje a budu pro něj ta prvořadá." - kde je chyba - na vysílači? na přijímači? ve spojení? Jak to vidí on? Realistické zodpovězení si této otázky může být klíč k řešení. Nejednejte v afektu. Vše si rozmyslete a dle toho pak jednejte. Můžete se naučit pracovat s láskou, se srdcem, s rovnováhou... např. kniha Láska duše pro vás může být inspirativní. Vaše nemoc má také roli. Přeji vše dobré

ESlzicka píše: 15. 9. 2009, 12.54

Dobry Den prosim vas moc o radu. se svym manzelem jsem se seznamila pred 8 (2001) lety. odjeli jsme spolu do Skotska a pracovali a setrili penize a koupili jsme si spolecny byt v roce 2006. V lednu 2008 se nam narodil syn a v cervnu 2009 jsme se stali manzele ale od te doby to slo vsechno z kopce. nemluvime spolu a kdyz se zetam co je spatne tak nedostanu zadnou odpoved. splacime s manzelem pujcku a uz mame jen dva roky do zplaceni. nemame ve Skotsku zadnou rodinu a nikdo nam nehlida syna. Ja chodim do prace na plny uvazek a manzel je doma a stara se o syna.takhle jsme si to oba prali. Ja mam hlavni prijem a manzel ja na podpore. vcera nase hadky vyvrcholili tim ze me manzel popadl za ruku a trikrat se mnou mrstil proti zdi. mam na ruce po tomto incidentu mensi modrinu. taky to neni prvni incident ale stalo se to uz podruhe.po tomto incidentu jsem manzelovi rozbila jeho ukulele ( hudebni nastroj)ktery ma hodne rad a hned ho pak odnesla na opravu. No kdyz to zjistil tak mi rekl ze jestli mu jeste sahnu na tyhle hudebni nastroje tak mi "rozbije hubu". prisel za mnou do prace a rekl mi ze at si tam necham naseho syna ze on ma neco na praci. je jsem byla uprostred meetingu a on proste odkracel pryc. Musela jsem za nim jit a dvakrat ho prosit aby se vratil. Muj manzel neni jinak nasilnicky. Ale kdyz jsem ho prosila aby mi nechal syna na odpoledne ze s nim pujdu ven, tak rekl ze nevi jestli vubec bude doma a ze se synem pujde ven sam. A taky se me zeptal jak chci svoje certifikaty a dokumenty o vzdelani znicit.Aby se mi asi pomstil za to blby ukulele.

Odpověď: 20. 9. 2009, 13.02

Milá Slzičko, chápu, že je to nepříjemná a nelehká situace. Fakt je, že manželství je hodně o spolupráci a na spolupráci musí být dva - jeden to sám neutáhne. Nepříla bych vám, abyste zkončila jako manipulovatelná hračka jeho libovůle. Promyslete si, jaké alternativy máte... Začnou-li si lidé dělat naschvály, je to cesta do pekla a láska tam nemá místo. Můžete tam někde vyhledat manželskou poradnu. Držím palce.

aima píše: 15. 9. 2009, 11.42

dobry den je mi 37 let mam uz dva syny s predchoziho manzelstvi mam pritele a chteli by jsme miminko ale ja se toho bojim vzhledem k veku a ze je o7let mladsi. posledni dobou mam uskost brecela bych chtela bych byt jen s nim zarlim a neumim se s nim ve spolecnosti bavit; bojim se aby mi neudelal to co minuli muz ikdyz v srdci vim ze by mi to neudelal ale neco je ve me a ja se stim neumim vyporadat .jinak sebevedomi ma vim ze se muzum libim ale me prijdou ze by chteli kazdou a jen jedno.meli byste vedet ze nevlastni otcin me v detsvi zneuzival treba i to je ve me ta chyba

Odpověď: 20. 9. 2009, 12.55

Milá A., oravdu myslíte, že vaši starost vyřešíme korespondenčně? Já si to nemyslím. K žárlení - užívejte toho, co je ted, protože budete-li i nadále žárlit, o muže brzo přijdete. Než si pořídíte společně miminko, bylo by dobré vztah a sebe stabilizovat. Spolupracujte pravidelně s psychoterapeutem. Přeji vše dobré.

Jana píše: 15. 9. 2009, 10.42

Dobrý deň, chcela by som Vám napísať o probléme,ktorý ma trápi už dlhšiu dobu a zároveň sa opýtať,či by ste mi nevedeli s tým nejako pomocť.Pracujem ako správca a zároveň mám na starosti aj úklid.Pred odchodom z práce je mojou povinnosťou všetko skontrolovať. napr. aby boli prázdne koše,čisté umývadla,zatvorené akná atď. Mojím veľkým problémom je to samotné kontrolovanie.Mám už zaužívaný postup ako kontrolujem.Aj keď danú vec skontrolujem,nie som si istá tým,ci je to urobené správne a pri niektorých veciach sa viem zastaviť aj na niekoľko minút a nie som schopná z toho miesta odísť.Pokiaľ niekto ide kontrolovať so mnou,tak je to v poriadku,ale ako náhle som tam sama,som stratená a trvá mi to hrozne dlho.Neviem,co už s tým robiť.Nestáva sa mi to iba v práci,ale aj pri odchode z domu.Bola by som Vám veľmi vďačná za radu,ako sa toho mojho strachu a nedovery v samú seba zbavit. Za Vašu odpoveď Vám vopred ďakujem

Odpověď: 20. 9. 2009, 12.51

Milá Jano, vaše potíž připomíná obsedantně kompulzivní poruchu (OCD) Jako k takové k ní je dobré přistoupit. Pohledejte materiály (odkazy vpravo nahoře - poslední odkaz)http://cz.lundbeck.com/cz/public/what_we_do/depression/default.asp Nebojte se spolupracovat se specialistou.

Lubenka273 píše: 15. 9. 2009, 8.21

Dobry den Mam problemy s pritelem. Nas vztah je v poradku, horsi se to ale kazdym dnem. Myslim, ze trpi schizofrenii. Snazila jsem se sehnat informace o ruznich psychickych poruchach online. Stale tvrdi, ze slysi hlasy, ktere rikaji, ze jeho prace za nic nestoji a ze ho nekdo chce zabit. Zacina byt paranoidni, v noci nespi, uz se takmer ani nesmeje. Az kdyz se ja snazim ho rozesmat, privezt na ine myslenky, ale to se mi nikdy nepovede na dlouho. Podezriva kolegove z prace, tvrdi, ze firma, ve ktere pracuje, se dohodla, ze ho odstrani. Tvrdi, ze slysi hlasy i doma, ze jeho sousedi jsou v tom taktez zapleteni. Je sice pravda, ze kdyz nasi sousedi mluvi, je to slyset, ale je nemozne slyset o cem mluvi. Stale dookola opakuje, ze slysi, jak nekdo rika, ze ho je potreba zabit. Ja i jeho rodina, i vsichni kolegove mu rikaji, ze to neni pravda, ze je to jen v jeho hlave. On vsak takovou moznost nechce pripustit. Je jsi naprosto jistej, ze je to pravda a jednoho dne ho nekdo zabije, nebo ublizi jeho blizkym. Jeho mama ho prijmula zajit k psychologovi. Byl tam zatim jen jednou, tvrdil, ta psychologicka je zaujata. Ja si uvedomuju, ze mu to nepomuze, pokud on nezmeni cely pristup k tomuto problemu a neprizna si, ze nejaky problem ma. Rika, ze tenhle problem ma uz pres 4 leta, ale snazil se ty hlasy ignorovat, ale uz to proste nejde. Psychologicka mu poradila, aby to ignoroval, taktez nejake dychove cviceni na zvladani stresovych situaci. Ja vsak myslim, ze ignoraci se zadny problem nevyresi. Nevim, co mam delat. Posledne dni me zada o naprosto silene veci. Chci mu pomoct, ale nechci ho podporovat v silenostech. Rekla jsem mu, ze ho popdorim, ale to co ode me zada, musi mit racionalni duvod. Nevim, jestli delam spravne, nechci mu jeste vice uskodit. Mam strach, ze jsi ublizi, nebo ublizi nekomu ze sveho okoli. Chci jse zeptat, jaky je nejlepsi pristup k lidem s takovym chovanim? Dekuji moc za vasi odpoved.

Odpověď: 20. 9. 2009, 12.37

Milá L., to nevypadá dobře :(. Máte pravdu, pokud on neuvidí, že je nějaký problém na jeho straně, nelze s tím nic moc dělat. Když budete mít pocit, že ohrožuje sebe nebo někoho jiného na zdraví či životě, můžete zavolat záchranku, která by ho měla převést na psychiatrii. Bylo by dobré, abyste si předem zmapovola, kam ho ve vašem regionu odvezou a s tím zařízením navázala spolupráci. Bylo by dobré, aby alespoň začal užívat antipsychotika. Mrkněte na http://vasinasi.webnode.cz/o-nas/jak-zit-s-psychozou/ Držím palce

Evík píše: 15. 9. 2009, 4.47

Dobrý den, můj problém se především týká mých rodičů,ale pochopitelně dost zasahuje i mne. Moji rodiče jsou spolu 30 let.Můj otec je alkoholik.Nikdy se s tím neléčil, nechce ani slyšet.Moji mámu to pochopitelně trápí.Chtěla by od něj odejít, ale bohužel nemá kam.Táta už ji několikrát i vyhodil z domu,ale ona se bojí,co tomu řeknou lidi atd. Vygradovalo to až před pár dny, kdy ji prý otec v záchvatu zuřivosti začal škrtit a sprostě nadávat.To už byl vrchol.Mám o mámu hrozný strach.Já sama už snimi nebydlím. Máma by samozřejmě mohla jít ke mne do baráčku,ale obě víme,že by to nedělalo dobrotu, ale jiné řešení není. Mne hrozně mrzí,že to mezi nimi došlo tak daleko. Tátu za to vše nenávidím, na druhou stranu, když je střízlivý,tak je v pohodě.

Odpověď: 19. 9. 2009, 9.52

Milá Evo, vy i máma znáte situaci nejlépe... proto jistě naleznete nejlepší řešení, at samy nebo ve spolupráci s konzultantem (chcete-li obě situaci řešit). A nezapomeňte, za každý je zodpovědný za svůj život, za mámin nejste zodpovědná.

Eliška píše: 14. 9. 2009, 18.06

Dobrý den. Právě řeším čerstvý problém s partnerem. Po dlouhodobých neshodách s nadřízeným ohledně výše platu a podle jeho slov stresu v práci (vše vyvrcholilo v hádce) dospěl k tomu, že si hned vzápětí nechal proplatit poukázku na peníze (tržba), jednalo se o částku okolo 300 Kč. Neokradl nikoho konkrétního - firmu. Samozřejmě se na to ihned přišlo, protože to navíc udělal dost okatým způsobem. Na základě toho se s nadřízeným domluvil na výpovědi. Tvrdí, že vůbec nechápe, proč to udělal, že to bylo v afektu a že ho to velmi mrzí. Ihned se mi ke všemu přiznal a zároveň tvrdí, že za celých pět let, kdy u této firmy pracoval, nic takového neudělal. Jsme spolu sedm let a troufám si říct, že o něm vím téměř vše, takže mu věřím. Na mě byl vždy velmi hodný, je obětavý, zodpovědný, doteď byl spolehlivý i v práci.. Domnívám se, že je to nějaká primitivní reakce na nezvýšení platu. V dětství měl ve škole problémy s chováním, řekla bych, že se jednalo o hyperaktivitu, ale vyšetřen nikdy nebyl. Možná s tím souvisí toto impulzivní chování. Jsem velmi zaskočená a zklamaná, ale rozejít se s ním kvůli tomu nechci. Moji rodiče se vše dozvěděli a náš vztah už neschvalují. Bohužel totiž já i matka pracujeme ve stejné firmě, sice na jiném oddělení, ale i tak to na nás vrhá špatné světlo. Nevím, co mám dělat. Připadám si jako ve zlém snu, ze kterého se snad probudím. Chtěla bych alespoň vědět, jestli se jeho chování dá nějak psychologicky vysvětlit. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 20. 9. 2009, 12.15

Milá Eliško, troufám si říci, že odpověď na poslední otázku znáte (každopádně ji naleznete, po přečtení svého textu) Jste spolu sedm let, doporučuji řídit se svým (nikoliv matčiným)úsudkem, který zahrnuje cit i rozum. Dále doporučuji zklidnit se - zlý sen vypadá jinak, např. když jde o život či dlouhodobý teror. Co vás vlastně znepokojuje? Co si o vás říkají lidi? Nebo že má přítel starosti se zaměstnáním, že se cítí nedoceněn (at oprávněně či neoprávněně). Ano, přítel měl konflikt se zaměstnavatelem na jehož konci odchází s firmy. To je celé.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1