Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Jakub píše: 28. 9. 2009, 15.10

Dobrý den, nastoupil jsem na střední zdravotnickou školu. Jak už z typu školu vypovídá, jedná se spíše o dívčí školu. Jenže já jsem zvyklý na třídu, kde jsou převážně jen kluci.Nemám si nyní tedy s kým povídat. Dále nejsem zvyklí na takové množství učení a požadavků, co po mě chtějí. Psychicky vůbec nezvládám, mám neustálý stres a stach, že se mi něco nepovede. Když přijdu domů v 16:00 utahaný ze školy, s bolavou hlavu, musím se jít ihned učit na další den. Nezbyde mi tedy žádný volný čas a když už nějaký je, sedím a myslím opět na školu. Už nevím, co bych měl dělat a prosím o radu. Děkuji J.

Odpověď: 28. 9. 2009, 18.25

Milý Jakube, je hezké, že jsi se rozhodl napsat, jen nevím, jak to touto cestou pořešíme. Kdyby jsi chodil na zdrávku v NB nebo v Kolíně, bylo by dobré, aby jsi se zastavil. To bych tě mohla třeba pár věcí naučit a říci ti nějaké osobní info přímo pro tebe. Obecně: Důležité je vědět, proč na škole jsi, že jsi si ji vybral, a že chceš lidem kvalifikovaně a s láskou pomáhat. K profesionalitě je třeba vždy disciplína, píle a vytrvalost. Aby jsi mohl pomáhat jiným, je třeba, aby jsi sám byl "v pohodě". Doporučuji naučit se nestresovat, nezapomínat na duševní hygienu - potřebuješ relaxovat po příchodu ze školy! Jak se naučit zacházet se sebou, k tomu jsou různé systémy. Napiš mi na email, zda se zastavíš, nebo ti mám alespon napsat doporučenou literaturu emailem. Taky si uvědom, že i když se ti něco nepovede, neumřeš a ani nepřijdeš o nohy - tzn. naučit se plynout. A jedno tajemství ti prozradím;): některý holky mohou být prima kamarádky. Samozřejmě klučičí kamarádství nepřetrhej a alespoň o některém víkendu si ho užij.

Petra píše: 28. 9. 2009, 10.34

Dobrý den,jsem 15 let vdaná,mám 2 děti.Manžel nemá potřebu dávat mi najevo své city,hladit mě.Na prvním místě jsou především děti a někde vzadu pokulhávám já.Vyústilo to v to,že jsem si našla přítele,svobodného.Choval se ke mě jako ke královně,dárky,něha...Říkal,že počká pár let až se rozvedu,kvůli dětem /jsou celkem malé /jsem se nechtěla rozvádět hned.Po roce něčeho úchvatného mi sdělil,že někoho má a to dost necitlivou formou.Říká,že se mnou bude dál v kontaktu,klidně,že bude i sex,ale líbat a hladit mě už nebude.Miluje prý jinou slečnu,já můžu být jeho milenkou.Zhroutil se mi svět,já mu věřila.Jsem úplně na dně,co dělat?Jednu chvíli mě napadaly i černé myšlenky.Moc děkuji za odpověď Petra

Odpověď: 28. 9. 2009, 18.41

Milá Petro, jj - cesta za láskou na tomto světě není nic jednoduchého. Nevím, proč ji lidé vědomě nerozvíjejí... A tak člověk zjistí, že co si člověk nedá, to nemá ;). Takže je potřeba naučit se hladit srdíčko, plnit ho proudem lásky, sebelásky. Srdce naplněné láskou neočekává a neutíká pryč z našeho hrudníku. Ze zkušenosti mohu říci, že to učím mnoho klientů. Nechcete se to taky naučit? - to přes net nezvládnem. A hlavně nezoufejte - máte kolem sebe děti a manžela a život...:) Pečujte o sebe.

marie píše: 24. 9. 2009, 16.48

dobrý den, mám otce ve věku 55 let. mám podezření na alzeimrovu chorobu nebo nějaké jiné onemocnění psychického rázu! při rozhovoru s ním mi opakuje některé věci vícekrát a neuvědomuje si to! těžko si pamatuje úkony, které má vykonat během 14 dnů a když po něm chci více věcí najednou připadá mi zmatený. nedávno byla rodinná svatba, já jsem ho o tom informovala před 14 dny a on na tu svatbu šel o týden dříve. věci, které jsou pro něho nezajímavé(nedůležité) si tolik nepamatuje, ale to co je pro něho zajímavější a chce to si pamatuje. na CT vyšetření hlavy byl a bylo v pořádku. jsme za měsíc objednaný k neurochirurgovi. je to správný postup? děkuji za odpověď. Marie

Odpověď: 24. 9. 2009, 17.26

Milá Marie, toto specifické téma raději konzultujte se specialisty z oboru na alzheimerovu chorobu (nikoliv se mnou)Poptejte se např.: http://www.gcentrum.cz/alz/index.php?page=data/k.html

mamina3 píše: 24. 9. 2009, 15.18

Dobrý den,mám 18-ti letou dceru.Jsme úplně běžná rodina,ani bohatí ani chudí,jsme s manželem spolu 19-tý rok.Vychovaly jsme spolu jeho syna(23 let) z prvního manželství a spolu máme tři dcery,18,12, a 5 let.Vychováváme děti z láskou a snažíme se jim vštípit jen dobré mravy.Letos v lednu,kdy dceři bylo ještě 17let se seznámila s chlapcem.Do té doby navštěvovala zdravotní školu,třetí ročník.Již 15.1 ukradla ve škole několik věcí.Když mi volali ze školy co se stalo sama jsem na dceru zavolala policii,aby věci vrátila.Při tomto incidentu jsme u ní našli i nádobíčko na užívání pervitinu,který tedy kouří přes alobal.Od té doby nám všem i tedy dceři nastalo peklo na zemi.Od vykradení všech našich cenností doma,přes okrádání její mladší sestry,příbuzných a vyloučení ze školy,umístění do diagnostického ústavu(sice jen na dva měsíce)ale přece.,přesto všechno naše dcera nadále užívá s přestávkami pervitin.Po psychologických testech v ústavu nám řekli,že je velice závislá na svým příteli a že má nutkání mu pomoci(abych vám přiblížila jejího přítele:18 let,od 12-ti let po ústavech,vyrůstá v rodině,kde babi s dědou vaří a prodávají pervitin,jeho matka ho užívá také,jeho sourozenci jsou postižení,jelikož v jeho rodině se objevil kdysi i inces.On sám věčně někoho přepadá a okrádá,ale v našem státě se nic proti tomu nedělá).V červenci dosáhla plnoletosti a mi jsme zůstali úplně bezmocní.Čím déle to trvá tím jsme s manželem vyčerpanější a stále více bezmocnější.Má dcera v tuto dobu sem tam zajde za mou maminkou a to většinou když jí fyzicke napadne její přítel.Do toho všeho mi dcera oznámila že je s ním těhotná.Ztratila veškerou zodpovědnost,přestala fungovat jako normální člověk.Nemá pojem o čase o datumu,celé dny se jen potuluje po městě nebo po hernách.Vůbec jí nepoznáváme,objeví se jednou za 14dní,že chce zpět do školy,když jsem jí domluvila školu v její přítomnosti už zase nepřišla.Ted zas že chce na potrat ale na domluvenou schůzku opět nepřišla.Pokud je doma vykládá že už takový život nechce,ale jen je 3 hodiny bez něj už ho jde vyhledávat.Jakmile je s ním on jí velice snadno ovládá a popichuje proti nám.Chci jen poradit jak s ní mám komunikovat,protože už jsme s manželem v takovém stavu,že když s ní chceme mluvit vjede do nás vztek a nemůžem už najít společnou cestu,protože pořád jen dává naději a pak nám jí zase bere.Jsme zoufalí a čekáme jestli pochopí do čeho spadla.Byla to bezvadná holka,oblíbená v kolektivech,ale slušná ,neprovokativní typ,co spíš mezi klukama posedávala v rohu.Obyčejná holka.nevíme kde se to zlomilo,v ústavu nám řekli že má sklony k pomání lidstvu,to mi jsme věděli proto byla na zdravotní škole -obor sociální péče,ona sama měla takovým jako je nyní ona sama pomáhat dostat se s tý špíny ven.Pokud máte nějakou radu jak s ní komunikovat nebo nekomunikovat prosím poradte.

Odpověď: 24. 9. 2009, 16.30

Milá mamino3, chápu váš vztek či spíše bolest. Co vám mohu říci jiného, než že je třeba se smířit s tím, jaký život, osud si dcera vybrala, dostat se do role pozorovatele a na "naději neskákat". Vím, že je to těžké, bývá dobré tuto starost sdílet s rodiči, kteří to také znají (http://www.sananim.cz/). Můžete si přečíst knihu Matka Davida S. (může být pro vás inspirací a odpovědí na vznesené otázky). Nevím, zda jste pochopili, že dcera bez léčení (nejprve detox a pak komunitní léčebna), se do normálního života nedokáže vrátit (na 90%). (Můžete zvážit žádost o svěření vnoučete do péče.)

Dancaa píše: 24. 9. 2009, 14.12

Dobrý den, narazila jsem na internetu na Vaši poradnu a ráda bych se dozvěděla, jak lze řešit můj problém. Krátce o mě: Je mi 20 let, studuji Pedagogickou fakultu v Brně druhým rokem, mám nízké sebevědomí, často se podceňuji a ráda vše vzdávám dříve než něco začne, jsem nejstarší ze tří sourozenců, takže vždy na mě rodiče spoléhali, proto si myslím, že umím být zodpovědná až příliš. Jak už jsem psala studuji na Pedagogické fakultě a mám životní problém a to je vystupování před lidmi. Prezentace jsou mojí noční můrou. Přednášky mi nevadí, ráda i píši růné seminární práce, ale mluvení před lidmi a cizími....Nechci pár minutám před tabulí a obecenstvem promarnit celý svůj život. Rodiče mě moc nechápou a lpí na tem, abych školu dodělala, vyčítají mi peníze, které do mého studia investovali.. V prvním ročníku jsem se prezentaci vyhnula nemocí, tentokrát to bohužel nejde. Bez prezentace nemůžu dokončit předmět. Na střední škole jsem takový problém až tak neměla, byla jsem mezi známými lidmi, kteří mě měli rádi. Tady žádné kamarádky nemám, z čehož jsem také smutná. Prosím Vás moc o radu, jak můj problém lze vyřešit, abych nemusela studium ukončit. Díky mé fobii z vystupování jsem si musela všechny prezentace dát až na prosinec, zbyly na mě ty nejhorší témata, ale prostě prosinec je pro mě daleko, to je jediný důvod..tak ráda bych se tomu vyhnula, ale nelze. Prosím tedy o radu. Děkuji Dana

Odpověď: 24. 9. 2009, 16.07

Dano, docela bych se také přikláněla k tomu, abyste školu dokončila a vzala své problémy jako výzvu, zvládnout lépe sama sebe. http://www.karelhajek.org/index.htm - třeba se vám kontakt hodí

bunny píše: 23. 9. 2009, 10.36

Dobrý deň, ani neviem, ako mám začať... som rada, že som našla takúto stránku, pretože osobne k lekárovi by som sa asi neodhodlala.. Mam 30 rokov...V čom je moj problém? Myslím si že som strasne precitlivelá, život ťažko znášam, všetko ma vie veľmi rohodiť. Viem sa velmi tesit z vecí, ale aj vie mi byt velmi smutno pri tazkych zivotnych situaciach. Najhorsi je strach zo straty. Ci už je to o pracu, clena rodiny alebo partnera. Sama sebe potom skodim, pretoze sa chovam "divne". Niekedy mavam silne depresie z malickosti a prekrucam si realitu a myslim na najhorsie.. Viete si predstavit pocit, ked sa napriklad zlaknete, ze vam niekto ukradol penazenku s celomesacnou vyplatou? vtedy cloveka az pichne v zaludku... no ja takyto pocit obcas mavam nelen ako pichnutie, ale trva to niekolko dni... otupia to antidepresiva, ale radsej by som sa tychto mojich depresii zbavila.. prosim poradte mi ako sa mam chovat a ako mam zit, aby som sa tychto depresii zbavila... Rada vam odpoviem aj na dalsie otazky, ak by to pomohlo.

Odpověď: 24. 9. 2009, 16.05

Milá Bunny, vyhledejte někoho, kdo s vámi bude na vašich úzkostech pracovat psychoterapeuticky, meditativně psycholéčitelsky pracovat. Lepší rada není (sama víte, že vlastními silami a prostředky jste problém nevyřešila).

Zuzka píše: 22. 9. 2009, 8.20

Dobrý den, je mi 20 let a mému příteli 40. I přes velký věkový rozdíl si báječně rozumíme a máme se rádi. Akorát mám problém s jeho dětmi z předchozího manželství. Má dvě děvčata. Jedné je 18 let a druhé 11. S tou starší do styku v podstatě nepřijdu, ale ta mladší je u nás skoro každý víkend a já mám čím dál tím větší problém s ní vycházet. Přiznám se, že už jsem se dostala do pozice, kdy můžu říct, že jí opravdu nemám ráda. Když u toho přítel není, stále kritizuje mou práci- od stlaní postele po způsob vaření a nakonec dodá, jak to dělá její máma a jak moc je to lepší, než jak to dělám já. Vím, že se to může zdát jako drobnost, ale když to slyšíte třeba dvacetkrát denně, už vám to začne docela vadit. Vadí mi i to, jak se chová k příteli. Stále po něm něco chce a on jí splní skoro všechno a když ne, tak se začne vztekat, brečet a jde se někam zavřít. Přítel vidí, že jí nemám ráda, ale nijak do toho nezasahuje a nechce se o tom bavit. Chápu ho, je to jeho dcera, ale já už z toho začínám být nešťastná. Když vím, že má přijet, tak jsem mrzutá už pár dní před tím, protože stále myslím na to, co zas bude říkat tentokrát. Prosím, poraďte mi, jak to brát trochu více s nadhledem nebo jak to vyřešit. Už nevím, co s tím. Předem velmi děkuji za odpověď.

Odpověď: 24. 9. 2009, 16.03

Milá Zuzko, přečtěte si, prosím, odpověd o tři dotaza níže pro opičku. Věřím, že tam najdete informace užitečné i pro vás.

JÁ píše: 22. 9. 2009, 7.52

Dobrý den, je mi 24 let, jsem narozená ve znamení raka. S "přítelem" jsem tak nějak spolu 3 roky. V uvozovkách proto, že jsme spolu v podstatě uplně nikdy nechodily...i když to tak vypadalo, i jsme se tak k sobě chovali.Přijde mi , že on sám moc neví co od života chce (i když mu je už 30 let), také trpěl dlouhodobými depresemi a tak mi nikdy nechtěl nic slibovat.Přesto vím, že se máme stále rádi. Ted bere lehká antidepresiva a musím říct, že mu to hodně pomáhá. Prostě sme se dohodli, že tak nějak spolu budeme a uvidíme. Toto léto bylo absolutně báječné, choval se ke mně krásně až do posledního setkání. Byli jsme u jeho kamaráda na malé zahradní párty. Vše bylo naprosto fajn, plánovali jsme další společný týden atd. Poté však na něj začal působit alkohol a tak jsme se rozhodli odjet domů. Po cestě však začal být více než opilý, celá tramvaj musela poslouchat jeho opilecké kecy. Začal se tam rozčilovat nad problémy světa atd. Dělala jsem že ho neslyším a on se začal domnívat , že s ním nesouhlasím a už to ho kapku rozdráždilo. No prostě styděla jsem se za něj jako nikdy v životě. Když jsme vystoupili, už sem to nevydržela dala mu facku a řekla at už konečně drží hubu. A to byla asi ta poslední kapka. Než jsme došli ke dveřím, řekl at vypadnu a že mě už nikdy nechce vidět. Že už ty kecy aspon nebudu muset poslouchat. A tak mě v noci nechal na ulici (nejsem ze stejného města) takže sem se v podstatě neměla jak dostat domů. Byl uplně jak se říká "na šrot", ale vím že to ho neomlouvá. Ted je to tři dny co se neozval....a začínám se bát, že to snad myslel vážně. Já se mu ozývat nechci, protože myslím, že by si měl sám uvědomit, že dost přestřelil a ne abych já "přilezla". Děkuji za radu.....

Odpověď: 24. 9. 2009, 16.01

Situace je v tzv. akutním stavu, tzn. změnit se může za dne na den... Obecně máte pravdu, že by na svůj stav pod vlivem alkoholu hrdý být neměl... a omluvit se min. za to, že vás nechal na ulici. Chcete-li můžete mu poslat jednu sms, takový neutrální dotaz... nebo sdělení, jak vám je...

mamina píše: 21. 9. 2009, 21.18

Dobrý den,obracím se na vás s velkou prosbou,prvního syna jsem bohužel nemohla kojit z duvodu laktační psychozy-sama nevím co to se mnou bylo,ale malemu bych nikdy neublížila,slyšela jsem hlasy atd...leky jsem brala cca3týdny,z toho jsem byla 4dny na psych.klinice,abych se dokázala postarat o maleho leky jsem vysadila a poté se cele dny starala o maleho,nyni je mu skoro rok,leky žadne neberu,planujeme druhe ditě a chci vědět co dělat??moc bych chtěla kojit bude to možné??je možne se domluvit,že kdyby se něco dělo ihned za svou psychiatričkou??nebo existují nějake leky,při kterých by se dalo kojit??prosim odpovězte,chtěla bych v tom mít jasno,nashledanou

Odpověď: 24. 9. 2009, 15.57

Milá mamino, kdybyste byla z okolí, bylo by užitečné se sejít a probrat situaci s detaily, které na internetu nezveřejnuji. nedojde-li k naší schůzce, bylo by dobré, abyste vyhledala svou psychitričku a probrala s ní váš stav z jejího pohledu. Hodně štěstí.

opička píše: 21. 9. 2009, 13.57

Dobrý den, vzhledem k tomu, že si nevím rady se situací, která nastala, moc prosím o názor, radu či pomoc. Velmi se trápím. Jsem podruhé vdaná a oba s manželem máme dvě dcery z předchozích manželství. Zatímco můj manžel s mými dcerami vychází, respektují se, já si s jeho dcerami nerozumím již delší čas.Vystupňovalo se to tak, že jsem se s nimi odmítla stýkat. Starší dcera, která již žije s přítelem, si ze mne udělala doslova služku. Její přítel rovněž. Ta mladší dcera mne troufám si říci nenávidí. Odmítá jíst pokrm, který připravím, odchází z místnosti, kde se zdržuji, ingnoruje mne a nevšímá si mne. Jsem po každé jejich návštěvě tak vystresovaná, že jsem se rozhodla se s nimi nevídat. Manžel žije v mém bytě, tudíž pravidla určuji já. Ale dochází k hádkám, konfliktům, které nás vyčerpávají oba a já se domnívám, že ničí naše manželství. Manžel trvá na tom, že jsou to jeho děti, bude se s nimi vídat i beze mne, někde jinde. Nyní se vídají v domku, který zdědil, opravuje ho, ale tak za asi rok, uvažuje o prodeji, protože si chceme pořídit společně rodinný dům. A tohle mne děsí. Přestala jsem o budoucnosti mluvit, nereaguji nijak na řeči o domečku a... trápím se. Nesouhlasím s tím, aby se mi jeho dcery do domu nastěhovaly a já byla zlodějem ve vlastním domě. Manžel to ví, tvrdí, že to bude respektovat, ale já mu nevěřím. Domnívám se, že za tím vším je jeho matka, která to vše zpovzdálí řídí. Zejména se snaží, aby manžel dcerám vše toleroval, finančně je podporoval. Stále slyším, že to je přece jeho krev. Vidím na manželovi, že je nešťastný, proto navštívil psycholožku, která mne ale nepotěšila. Řekla mu, že by měl přemýšlet, zda v takovém vztahu setrvat, když netoleruji jeho děti. Já jsem stále více přesvědčena, že je to manželova vina, protože dovolil, aby se jeho dcery takto ke mně chovaly. Já své dcery vedu jinak. Proto prosím o názor či radu, jaký bych měla zaujmout postoj, protože se obávám, že to není naposledy, kdy to budu opět muset řešit. Moc Vám děkuji a budu se těšit na odpověď. Katka

Odpověď: 24. 9. 2009, 15.53

Milá neopičko;), ono principů na harmonické soužití "druhých manželství" je několik. Jedno z nich je, že děti z předchozíhovztahu je třeba respektovat, další pravidlo je, že partner má exkluzivní postavení, děti (a obzvlášt dospělé) mají respektovat životního partnera rodiče. Když nefunguje jeden z těchto axiomů, celá síť je velmi vratká. Rozhodující roli v tom má váš partner. Doporučuji mu, aby navštívil rodinné konstelace u Jana Bílého nebo Bhagata (ty semináře se liší od mnoha jiných se stejným názvem). Seminář můžete navštívit spolu, bylo by to hezké a užitečné.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1