Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Michaela píše: 17. 2. 2008, 20.01

Dobrý den, potrebovala bych poradit co mam delat. Rodice se budou rozvadet, protoze se jenom hadaji. Tata si nasel nejakou zenskou jenom na sex a mama se bude potom vdavat ale to jenom kvuli penezum. Taky mi vcera rekla ze se napul odstehuje do nejakyho baracku za prahou ale pry jenom na vikendy. To by mi az tak tolik nevadilo ale my mame chatu kousek od prahy a tam sem vzdycky jezdila s mamkou kazdy vikend od jara do podzimu. Ale ona mi rekla ze uz tam jezdit nebude, protoze je to tatova chata a pry tam budu jezdit s tatou a s tatou tam jezdit nebudu tak casto jako s mamou protoze ma hodne prace. A ja mam chatu mnohem vic rada nez domov v praze. Mam tam kamarady za ktere bych klidne i dejchala a oni za me taky a hlavne tam mam svoji zivotni lasku. Tak bych potrebovala poradit jak mam udelat, abych se s toho nezhroutila. Mimochodem je mi 14. Ja sem strasne smutna a porad bych brecela protoze sem si vzdycky myslela ze budu mit normalni rodinu a ona jde takhle sprominutim do haje. Dekuji predem za odpoved

Odpověď: 29. 2. 2008, 17.13

Milá Míšo, to se v dnešním světě stává velmi často, že rodiny se rozpadají... a často to bývá opravdu smutné... Tak když přijde trocha slz, tak je nech vytéci... a postupně se dívej na to, že oba rodiče mají rádi tebe a ty začínáš dospívat a i pro tebe jsou důležití lidé mimo rodinu. Přeji ti, abyste našli řešení, jak se na chatu za Prahu dostat co nejčastěji. (A Míšo, sebehroucením nepomůžeš ani sobě ani nikomu jinému...)

desperado píše: 17. 2. 2008, 19.49

"Krásný večer"....Nacházím se v týdenní "izolaci",kdy mne opustila žena i se synem po více než roční její averzi vůči mě,kdy jsem onu averzi od ní za poslední čtvrt roku chytil také,přesto zůstávám,pro mě z neznámého důvodu,jí milující...Nicméně jsem ve fázi obránce a snažím se zachránit nemožné,přičemž posledním rozhodnutím jejího kroku byl nový movitější přítel...Na povrch se jí donesla i informace,kde jsem před naším vztahem měl i krátkodobý vztah s její sestrou.Zde se chci zeptat,zda-li mám tento dávný vztah potvrdit či zapírat,abych zachoval onu naději na záchranu,byť třeba i v čase budoucím,blíže nespecifikovaném...Naše manželství trvá pět let,jsem o osm let starší,její nový přítel dokonce o roků osmnáct...Nechci se dostat do fáze vzteku a vzájemného obviňování,kdy jeden druhému budeme "přilévat do ohně",abychom si ublížili navzájem víc a tím se nám ulevilo,přičemž za hodinu toho lituji a nevím,jak dál...Prosím o radu. Děkuji...

Odpověď: 29. 2. 2008, 16.55

Milý Desperádo, situace nelehká. Spíše vás čeká období smiřování se s realitou a nalézání nového životního rytmu. Ohledně vašeho vztahu s její sestrou bych doporučovala stručnou pravdu, protože být za lháře, není dobré. Určitě vám držím palce, abyste nepodléhal vzteku. Vztek je obrana před bolestí (a té stejně neutečete) a ničí to hezké, co mezi vámi bylo. Když mezi vámi zůstane úcta, bude to to nejlepší pro vaše dítě.

Soneri píše: 17. 2. 2008, 19.26

Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat na nějaké informace. Už od mala jsem měla problémy s prostorovou orientací (dojít někam do města a podobně).Do dneška nejsem schopna nakreslit plánek nějaké cesty. Nevybavím si cestu, ale jen pro mě orientační body (kostel, krámek na rohu, zelený dům,...).Všichni mě musí složitě vysvětlovat cestu, neptám se na ulice, ale co tam je zajímavého. Je to pro mě nepříjemné, dokonce pokud někdo chce podradit cestu většinou se vymluvím,že nejsem zdejší. Chtěla bych se vás zeptat, jestli je možné s mým problémem něco dělat. Moc by mi pomohlo vědět třeba kam se mám obrátit, nebo jestli to můžu nějak zlepšit. Studuji na vysoké škole a je těžké to někomu pořád vysvětlovat, že když se můžu naučit jiné složité věci, proč se nenaučím orientaci. Do auta si budu muset pořídit GPS jinak to nebude možné.Jsem z toho docela bezradná. Moc vám děkuji za váš čas a odpověď

Odpověď: 19. 2. 2008, 10.40

Milá S., tak mne napadá, že moderní technika je opravdu fajn... Mno - ohledně prostorové orientace - nevím, v jaké formě je váš mozek - zda se jedná o organické či funkční oslabení. Možná by bylo dobré zkusit one-brain u zkušeného terapeuta. A nedojde-li ke změně, tak se s tím smířit - vždyť nikdo nejsme dokonalí.

Lenka píše: 17. 2. 2008, 18.31

Dobrý den, rozhodla jsem se se svými trablíky někam obrátit. Jen, kde nejlépe začít. Asi popořádku. Je mi 34 let, mám dvě děti - syn 17 let, dcerka 12, jsem cca 5 let rozvedená. To období mne už dávno přebolelo. Po "útěku" manžela od rodiny jsem žila sama s dětmi a měla nějaké známosti. Nakonec jsem se seznámila s člověkem do kterého jsem se zamilovala a zůstali jsme spolu, bydlel u mne a stavěl domek, kam jsme se měli přestěhovat a založit novou rodinu a sezdat se, mé děti ho měly rady i on je. Osud mi nebyl nakloněn a po necelých 3 letech vztahu na náhlé vážné onemocnění zemřel. Velmi psychicky jsem to špatně nesla a také navštívila psycholužku, která mě nasměrovala na pozitivnější cestu, brala jsem i uklidňující léky. Ztráta přítele mne velmi duševně poznamenala. Nedlouho po jeho smrti jsem se seznámila s mužem se kterým si mám životně mnoho říct. A tady nastává kámen úrazu. Jsme každý z jiného města cca 30 km od sebe, ale to by natolik nevadilo. Je podnikatel, ale s časovým harmonogramem nemá problém. Po většinu času se vídáme o víkendu. Zprvu jsem to vítala, ale postupem času bych chtěla častější kontakt. Jenže on chce vše pomalu, postupně. Mě však nepřipadá, že bych na něj naléhala, abychom se stýkali více. Připadá mi to hodně hlemíždí krok, na to, že jsme spolu rok. Mám pocit, že nadarmo plýtvám pak časem. Také bych chtěla po něm společné soužití, což nevylučuje, ale opět jakoby se zdráhal i o tom se mnou mluvit.Je svobodný pětatřicetiletý muž, který víceméně s nikým nežil a měl přítelkyně jen tak a prý je ani nemiloval. Mě tvdí, že mě miluje, že je introvertní člověk, proto potřebuje pomalé posuny. Já se tím trápím a vlastně nevím jak na něj, abychom si byli stále blíž a moc se tím trápím, večer bývám plačtivá a kolikrát upadnu do depresivních nálad, kdy mě přestává všechno bavit a začnu být apatická vůči okolí. Jsou to je chvilkové stavy s kterých se opět dostanu. Ráda bych nenásilně navázala životní nitku tam, kde mi ji osud odstřihl a nějak se mi to nedaří anebo chci příliš vše rychle, což z mého poledu mi nepřipadá. Neumím si poradit, nevím jak s ním hnout. Také jsem si říkala, že mne má "jen tak", ale pak jsem si to zavrhla. Děkuji za odpověď. Pokud by bylo třeba , abych uvedla více informací, ráda napíšu znova.

Odpověď: 19. 2. 2008, 10.33

Milá Lenko, nezapomínejte na lásku k sobě. Určitě můžete být hrdá na sebe, že jste dokázala zvládnout i složité životní situace. Ohledně vztahu s novým přítelem mne jen napadá otázka - je on ze své podstaty schopen, dát vám to, co vy od něj chcete?

Martin píše: 17. 2. 2008, 12.59

Dobrý den, mám takový problém který mě tíží.je mi 20 let a rok jsem byl zavislej na marihuaně.před pár dny mi řekli že mám špatné plíce a od té doby to začalo.jsem si vsugeroval strach z plicních a srdečních onemocnění,stavy úzkosti,strach,motání hlavy,vysoká potivost,bolest břicha(dědičně citlivý žaludek na podnět nervů),únava.Byl jsem i na rtg plic,střev,měření tlaku a všechno bylo v pořádku ale pořád trpim tlakem(spíše nepříjemným než bolestivým) na hrudi,únavou a velkou potivostí.řekl jsem si že až mi bude dobře všeho nechám a začnu jiný životní styl.lituju toho že jsem to vůbec vyzkoušel a začal s tim:-( Předem děkuji za pomoc

Odpověď: 19. 2. 2008, 10.12

Milý Martine, nerozumím zcela vaší somatické diagnóze. Jedná-li se však z velké části o psychosomatické potíže, v oblasti psychiky se jedná o panické stavy, které lze psychoterapií opravdu řešit. Doporučuji vám, abyste tyto potíže vzal jako výzvu a našel odvahu, sílu k návštěvě psychoterapeuta a pravidelné spolupráci s ním po nějaký čas.

Dada píše: 17. 2. 2008, 8.35

DObry den,mila pani Roveno, chtěla jsem se zeptal, jestli jde najit nějakou duševni rovnovahu. Před 7 lety mi tragicky zahynul syn, těžce se s tim vyrovnavam, ale mam malou vnučku a chci byt naprosto v pohodě někdy se mi to daři víc, někdy mín. Nyni mam problém i s mým dlouholetým přitelem, nějak jsme si přestaly rozumět. S dcerou už vůbec nekomunikuji, našla si přitele o 24 let staršiho s 5letým synem ve vlastni péči a je hrozny. Mala je většinou u mne, to je dcery dcerka a tatinek neznamy. Mam pocit, že všechno jsem to zavinila ja, že jsem udělala ve výchově nejakou chybu. Ctěla bych vztahy se svými nejbližšimi nejak zvládnout a nedaři se, je na to nějaka rada, jak na to, asi ne, přesto se ptám.Mockrát děkuji.

Odpověď: 19. 2. 2008, 10.06

Milá Dádo, jednoduchá rada neexistuje, za život se vám nahromadilo mnoho prožitků, které vás ovlivňují. Své situaci však rozhodně nepomůžete, když si budete dávat vinu za všechny problémy členů v rodině. Takže si uvědomte, že jste vše dělala tak, jak jste nejlépe uměla. Abyste pro sebe nalezla rovnováhu v aktuální rodinné situaci, doporučuji několik návštěv u psychoterapeuta.

Piccolina píše: 16. 2. 2008, 23.34

Dobrý večer,chtěla bych vás poprosit o radu,mám problém který se netýká mě, ale mých rodičů. Je mi 29,většinu času nepobývám v ČR, pracuji v zahraničí a velice mě trápí vztah mých rodičů, protože neustále přibívá hádek a došlo i na fyzické ublížení. Nedokážu a nevím jak šetrně oznámit mému otci, aby opustil byt ve kterém bydlí s mojí matkou a vrátil se do svého rodného města. Mám strach, když mu to navrhnu, že se opět utrhne na moji mamku a bude to ještě horší než předtím. Mám doopravdy strach aby to nedošlo ještě dál a vážně nedošlo k nějakému neštěstí. Tím, že bych chtěla, aby odešel ho neviním ze všeho co se stalo, ale doopravdy si myslím, že by to bylo nejlepší řešení. Když mu to navrhne moje matka, tak jí začne nadávat a vše opět končí hádkou.Děkuji Vám za radu

Odpověď: 19. 2. 2008, 9.58

Milá P., můžete svému otci napsat dopis a v něm vyjádřit lásku a pochopení pro něj i pro matku a napsat váš pohled. Ale je zcela na rodičích (a zvláště, když jste již dospělá), jak svůj život žijí. A pro vás je důležité toto přijmout jako fakt.

klara píše: 16. 2. 2008, 19.43

ja uz to fakt nevydrzim :( ja uz mam fakt dost..matka na me porad jen rve a vse mi zakazuje..nesmim se stykat s kamarady,nesmim chodit ven..dokonce uz ani s kosem nesmim..musim sedet doma..je uz jedno co delam ale porad na me rve ze jsem idiot,zasranej hajzl atd..a to ja musim trpet kazdy den..chci umrit!!uz to nevydrzim!uz toho mam opravdu dost..porad na me jen a jen rve! porad! a sproste! dyt ja cele dny jen probrecim!:( chci utect z domova nekam pryc ale mam strach ze by me potom zbila!

Odpověď: 16. 2. 2008, 21.59

Klárko, opět - nevím, odkud jsi, z jaké školy, jaké jsou u vás možnosti. Bylo by dobré nalézt dospělého, který ti může pomoci - může to být školní psycholog, teta?, babička? táta?. Můžeš mi napsat na mobil, mejl a můžeme různá řešení probrat třeba na icq. Máš pravdu, rodičovská krutost opravdu bolí, i když mamka si to asi moc neuvědomuje. Určitě se ozvi.

riri22 píše: 15. 2. 2008, 22.33

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Loni na podzim jsem nastoupila na vysokou školu-lékařskou fakultu. O výběru této školy jsem dlouho přemýšlela a myslím, že moje rozhodnutí přihlásit se ke studiu medicíny bylo ovlivněno také mými rodiči a prarodiči, kteří jsou všichni doktoři. V dřívějších letech jsem o lékařském povolání nikdy neuvažovala, v posledním ročníku gymnázia jsem se rozhodovala mezi studiem na filozofické fakultě a lékařské. Věděla jsem, že mě baví spíše humanitní předměty než přírodní vědy, přesto jsem si myslela, že předměty, které se vyučují na medicíně-chemie, fyzika pouze jeden rok nějak překousnu a zbylé předměty by mě mohly bavit. Měla jsem pouze pochybnosti o tom, zda zvládnu pitvy. Rodiče i prarodiče mě ale přesvědčovali o tom, že to není tak strašné. Ovšem po absolvování prvního semestru zjišťuji, že začínám mít z této školy deprese a psychicky ji prostě nezvládám, navíc mě vůbec nebaví a předpokládám, že ani budoucí práce by mě příliš neuspokojovala. Rodiče mi doporučili, ať zajdu k psychiatrovi, beru antidepresiva a dokončím školu. Také se mi snaží tvrdit, že např. studium jazyků na filozofické fakultě není dostatečné a že bez titulu MUDr. nezískám žádnou pořádnou práci, navíc, když řeknu, že mě ta škola nebaví, tvrdí, že mě nebude bavit žádná, což ovšem není vůbec pravda. Nedá se s nimi už vůbec nějak konstruktivně mluvit.Neustále se hádáme. Mám pocit jakoby jim na mně vůbec nezáleželo, že pouze chtějí mít v rodině dalšího doktora za každou cenu. Vždycky když se rozhodnu, že odejdu, přepadnou mě pochybnosti, že rodiče zklamu, že jsem nevděčná a sobecká atd. ikdyž si myslím, že jim prostě nedlužím to, že musím vystudovat medicínu. Nedokážu se však zatím odhodlat k tomu, jim to říct. Myslíte, že bych měla školu se sebezapřením dokončit a nezklamat rodiče nebo odejít jinam? Děkuji za odpověď.

Odpověď: 18. 2. 2008, 18.47

Milá R., postoj rodičů mi nepřipadá korektní. Jsem zvyklá radit se se svým tělem a nabídnout mu místo toho antidepresíva mi připadá dost sebepoškozující. Myslím, že i ty sama víš, že na tomto světě mají práci i jiní lidé, než lékaři. čím dříve vezmeš odpovědnost za svůj život do svých rukou, tím pro tebe lépe. Zda k tomu patří studium medicíny nebo jiného oboru, to ponechám na tobě.

Tomino píše: 15. 2. 2008, 12.05

Dekuji za radu!ale ja bydlim strašne daleko od vás!jinak bych už přišel!ja se ted snažim nejak zmenit ale je to těžky akort když jste sam a přemysli te pořad nad tim co delate špatně!jinka moc dekuji budu se nejak snažit zvladnout.

Odpověď: 18. 2. 2008, 18.39

Milý T., odkud jsi? I v tvém okolí určitě je možné nalézt někoho, kdo by tě mohl něco podobného naučit.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1