Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

lena píše: 2. 11. 2009, 8.23

dobrý den,manžel jezdí kamionem,takže jsem sama se třema dětma doma,k tomu jsou i finanční problémy,už to prostě nezvládam,manžel i když je doma nevstane k dítěti (prý je taky unavený)a takhle odpovída na všechno, co řeknu (ja taky).Přivádí mě to k šílenství,nemam pomoc ani od žádné babičky.Jak donutit manžela aby mě třeba nechal jednou za měsíc se vyspat,jindy to nejde jenom když dojede domu.Na sex nemam už vubec naladu jsem bez energie a nalady.děkuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: 3. 11. 2009, 16.32

Milá Leno, přinutit někoho k něčemu v podstatě nemůžeme. Je možnost prostě odjet ke kamarádce na víkend, když bude doma - bez diskuse, pouze oznámit - prostě odjet. To opravdu doporučuji. Muži nerozumí slovům, ale činům. Dále mě napadá, ale nepovažuji to za optimální řešení mu říci: že jste na vše sama a tak tedy již moc nevíte, proč udržovat manželství... Bohužel mnoho mužů nemá problém do té doby, než se žena rozhodne z manželství odejít :(. Pak žena rozkvete a muž se trápí - takový častý vzorec... Situace fakt náročná - v rodových společnostech žena na děti nebývala sama... tento výdobytek moderní společnosti je pro ženu dost náročný. Držím palce a ten víkend si dopřejte.

Nikola píše: 2. 11. 2009, 7.31

Dobrý den, potřebovala bych poradit jak zvednout sebevědomí. Jsem delší dobu bez práce a nedaří se mi ji najít. Kvůli dětem hledám práci pokud možno na denní směny, což je těžké. Nevěřím si jsem lítostivá, bojácná, nejsem průbojná v poslední době se mi chce občas brečet nad tím, že stále nemám práci, že jsem neschopná. Bojím se toho co si myslí ostatní. Když se mě někdo zeptá kde dělám, jsem nešťastná, že musím říct, že jsem na úp. Možná jsem i moc upnutá na děti (10a 6 let). Už ani sama nevím jakou práci bych chtěla dělat, ani v jakémm oboru. Možná s dětmi, mám je moc ráda, dokonce jsem se přihlásila na kurz pedagogiky abych pak mohla dělat ve školce, ale co do té doby než dodělám kurz.

Odpověď: 3. 11. 2009, 16.22

Milá Nikolo, i práce na sebevědomí je práce - je třeba vytrvalosti. Přečtěte si např. knihu Miluj svůj život nebo pracujte s knihou Osobní síla. Dobré je spolupracovat s profesionálem. Neznám komplexní vaši situaci, proto jinou radu dát nemohu. Držím palce.

Šárka píše: 2. 11. 2009, 7.19

Dobrý den, chtěla bych se vám svěřit. Je mi 17 (skoro 18) všechno začalo tím že jsem propadla znovu do 2 ročníku, vím že to byla moje chyba .. kvuli me velke absenci jsem mela 3 N cele prázdniny jsem měla jen o učení německého jazyka, češtiny a ekonomie... dvě zkoušky jsem zvládla, ale dohužel literaturu ne..¨.. v tu chvíli když mi to s klidem řekli jsem byla strašně zoufalá ..zklamala jsem rodiče, kamarády ze třídy i když tam bylo pár jedinců kteří z tohoto mého nezdaru měli určitě radost..V nová třídě je to KATSTROFA.. lide si mě tam neoblíbili i přesto, že jsem ve své dřívější třídě byla celkem dost oblíbená .. a proto mě některé holky neměli rádi v této třídě se na mě dívají divně.. baví se se mnou jenom když něco potřebují .. proto mě to celé přestalo bavit nerada tam chodím .. proto si vymýšlím různé důvody proč tam nechodit a kvůli tomu mám další průšvihy...Od té doby mám problém se spaním a skoro furt jsem nemocná nic mě nebaví povídání s rodiči už téké padlo ani už se mě na nic raději neptají ... Vím, že nemůžete vyřešit mé problémy ale strašně mi pomohlo už jenom to se vypsat a říct to někomu. děkuju za vyslechnutí a případnou odpověd

Odpověď: 3. 11. 2009, 16.20

Milá Šárko, některá období nejsou procházkou růžovým sadem, ale také je obecně známo, že krize je typem zkoušky, projdeme-li jimi, posílí nás. Je třeba tu náročnou situaci brát jako inspiraci, naučit se nově přistupovat k problému, k sobě, k okolí. Jako nejdůležitější vidím, aby jsi sama k sobě a ke svému životu získala pozitivní vztah... Chápu, že je to těžké, určitě si nepřestaň povídat s kamarádkou... jsi-li z okolí, můžeš se zastavit... Držím palce.

Jaroslava píše: 30. 10. 2009, 17.30

Dobry den mam 3 letou dceru je hodne fixovana na otce a nikd se k nemu nemuze priblizit protoze hned kazdyho bije nebo dostane strasny zachvat place nevim co s tim mam delat. Zarli i na ostatni sourozence i na me je to proste hrozny dokaze i nas bit i kdyz manzel ji to zkousi vysvetlit ale ona to nechape.Muzete mi radit jak mame tuto situaci resit

Odpověď: 3. 11. 2009, 16.13

Dobrý den, můžete zkusit kineziologii (a vytrvat). Jste-li z okolí, můžete se objednat...

Lucie píše: 26. 10. 2009, 18.18

Dobrý večer, Dlouho jsem přemýšlela a došla jsem k závěru že už na to skrákna sama nestačím a potřebuji poradit od někoho specializovanýho.Aby jsem začla od začátku.Jsem zdravotní sestra 22 let.Už od malička to nemám jednoduché.Dokud byli rodiče spolu tak se pořád hádali.Potom se rozvedli.Mladší bratr zůstal s matkou a já zůstala s tatínkem.S matkou jsem nikdy neměla moc dobrý vztah.Žila s chlapem který byl hlavnín příčinou rozvrácení naší rodiny.Já ho neměla ráda.Když se to alespoň rochu uklidnilo tak se spolu rozešli a matka zustala na antidepresivách sama.To jsem ji byla dobrá.Stali se znas vyborné kamarádky a navzájem sme se dokázali podržet.V té době jsem totiž prožíval peklo doma.Tatínek se podruhé oženil a se svoji novou manželkou měli mého druhého bratra Honzíka.Tak jak sme s Jolanou (jeho druhá žena) ajejími dvěma dětmi vycházeli dobřese to najednou vše změnilo.Docházelo k rozbrojům i mezi dospělími.Dokonce jsem i odešla bydlet k mamce aby jsem ,,nedělala problémy" samozdřejmě problémy byli i beze mě.Jolanin syn z prvního manželství byl sprostý na otce a nesnesli se spolu.Tak to nakonec dopadlo tak že ani toto manželství nevydrželo.Já se vrátila domu k tátovi a dokonce to vypadalo tak že by se naši mohli dát znovu dohromady.Strávily sme krásné Vánoce já brácha mamka a tatka.Naši se navštěvovali a byly spolu alespon kamaradi.Jenže v tom se vrátil již na začátku zmiňovaný rozvraceč rodin pan Mareš.Matka se sním dala dohromady a já to zjistli náhodou když jsem k ní přišla a on tam seděl vyvalenej na sedačce.Opět jsme se přestali stýkat a scházeli sme se jen u babičky kde on nebyl.Jenže potom matce jako by překočilo a začala dělat opět problémy.Udělala testy DNA z kterých se ukázalo že po 13 letech není brácha tátův ale Mareše.potom jsem se musela od cizách lidí dozvědět že matka se vdala za Mareše a mě jediné nic neřekla.(A to žijeme ve stejné obci)Došlo to až do takového stádia že se spolu vůbec nestýkáme a já jí řekla i věci které nebyly moc pěkné.Zkrátka přestala byt moji mámou alespoň pocitově.I když mi chybí tak ji nechci ani vidět.Když ji potkám v obchodě tak se před ní schovávám,mám strach aby se semnou nechtěla začít bavit,nechci se ji ani podivat do očí.Je to strašné já vím ale toto je jen malá část věcí co provedla.Mimo jiné byl na mě vyvíjen obrovský tlak z obou stran.Rodiče se navýájrm pomlouvají a obhajují své osoby aby co nejvíc ublíži tomu druhému.Brácha má zakázaný se semnou stýkat protože to Marešovi vadí.Naví tatik přišel o práci a má spoustu dluhů.takže neslyším nic jiného než jak je na tom špatně atd.Já pracuji v nemocnici a plat takjy nemam zrovna nejlepsi kdyz si predstavim co vse musim poplatit tak mi nic nezbyde.Mám totis taky pujcku kterou musim splacet.ted vím že to tenkrát bylo ukvapene rozhodnuti si ji brat ale bohuzel chybyma se clovet uci.Nejhorsi je ze mam porad nejake depresivni nalady jsem podráždená a nejhorsi je ze uz se mi nechce ani zit.Nevím co mám dělat.Kdyby ste mi mohla poradit tak bych vám byla hrozně vděčná.

Odpověď: 30. 10. 2009, 16.45

Milá Lucie, určitě nejste tak naivní, že existuje jedna rada přes email, která vás zbaví depresí - takových rad jsou plné ženské časopisy, přesto po světě běhá mnoho utrápených lidiček. Jeden zakopaný pes je obsažen ve vaší větě: "I když mi chybí, tak ji nechci ani vidět." Chtělo by to v sobě poklidit myšlenky i pocity. A obávám se, že sama to zvládnete jen obtížně. Můžete požádat o antidepresíva svého psychiatra, můžete spolupracovat s psychoterapeutem, můžete obojí kombinovat. Dejte se do toho a držím palce.

Lucka píše: 26. 10. 2009, 17.33

Je mi 14,ale nepíšu sem ze srandy.Za posledná rok jsem toho prožila příliš,a mám pocit že jsem na dně,nerozumím si s rodiči kteří se neustále hádají a mě všechno zakazují i přes svůj nízký věk mám kluka,se kterým nemám v plánu se vyspat dřív než v 15,ale naši to nedokáží pochopit.Můj táta by mi snad dovolil s ním chodit ven,ale proto,že se nechce s mamkou hádat mi to nedovuluje.Celou naši rodinu řídí máma a babička se kterou bydlíme.Mám vlastně čtyři rodiče kteří se o mě neustále strají:mamka,tatka,babička,brácha.Nikde v celém domě nemám soukromí které strašně potřebuji,když chci jít sama ven,nemůžu-prý je to nenormální...Nemám se komu svěřit,protože muj nejlepší kamarád je kluk a to se nelíbí mojí mámě.Už nevím co dělat...pro celou rodinu a hlavně pro babičku jsem totální nula což mi hodně ničí sebevědomí které se snažím postavit na malích uspěších ve škole,ale nepomáhá to...Už nevím co mám dělat,chtěla bych jít po základce na střední někam mimo naše město,hlavně proto abych konečně byla svobodnější,ale nesmím...Co mám dělat?

Odpověď: 30. 10. 2009, 16.38

Milá Lucko, tu střední školu si ohlídej, i kdyby jsi si měla zajít na oddělení péče o děti a požádat o ochranu svých zájmů při přípravě na povolání (nezapomeň chtít zápis z toho setkání) Samozřejmě by bylo dobré, aby tam s tebou někdo zašel - vyhledej třeba školní psycholožku, výchovnou poradkyni, aby ti s tvým problémem pomohly. Držím palce.

Ivanka píše: 26. 10. 2009, 17.31

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Často bojuji se svojí nesmělostí. Přemýšlela jsem, kde se to ve mně vzalo a řekla bych, že jsem na to přišla. Můj strach asi souvisí s mými podvědomými myšlenkami. Všimla jsem si, že když se chci nějak projevit, tak těsně před tím mi v hlavě "blesknou" myšlenky, které si snad v tu chvíli neuvědomím,ale poslední dobou si je začínám uvědomovat aspoň dodatečně a díky tomu začínám chápat důvod svých problémů. Zjednodušeně řečeno, jsou to myšlenky typu:co když to nezvládnu? co když si o mně potom pomyslí, že jsem hloupá? ...asi se tvářim blbě, co když nebudu dost vtipná? uvědomělá? sympatická? co když se ztrapním?. A to je jen stručný přehled. Opravdu mě tento objev šokoval, ale na druhou stranu, teď aspoň vím, kde je pravděpodobný problém a mohu se s tím nějak poprat. Pro dokreslení situace bych chtěla dodat, že vědomě takhle nepřemýšlím. Jakmile mě takovéhle myšlenky napadnou, obvykle si rychle uvědomím, že nejsou pravdivé a zaženu je. Ale s těmi podvědomými mám tedy problém. Konečně se dostávám k jádru. Chtěla bych se zeptat, jestli existuje nějaký způsob, jak si do svého podvědomí vtáhnout pozitivní myšlenky. Určitě si je tam člověk ukládá, když se vědomě snaží myslet pozitivně, ale mám na mysli něco, co by to ještě dokázalo podpořit. Napadlo mě několik možných variant: 1)nahrát si pozitivní hesla na mp4 a pouštět si je před spaním, popř. přes celou noc (v tomto případě si ale nejsem jistá, jestli ve spánku člověk tyto zvuky vnímá a má to vůbec nějaký význam), 2)zkoušet si tyto pozitivní hesla psát, 3)joga (prý pomáhá rozvíjet pozitivní myšlení). Zajímalo by mě, jestli si myslíte, že by tyto způsoby mohly být účinné a jestli nevíte ještě o něčem jiném. Na internetu jsem narazila na meditativní techniky, ale přesně nechápu, jak to funguje. Mám si tyto techniky někam nahrát a pak si je při odpočinku pouštět? Nebojím se experimentovat, jen bych nerada někde udělala chybu. Moc děkuji za vyslechnutí a těším se na případnou odpověď.

Odpověď: 30. 10. 2009, 16.30

Milá Ivanko, skvěle jste tu popsala inspiraci k pozitivnímu programování se, snad si ji přečtou i jiní, je to dobrá cesta. Ohledně meditativní práce vás zvu na osobní konzultaci - pod vedením je cesta učení se výrazně rychlejší a efektivnější, zároveň při práci s nimi u mne často dochází k "čištění" negativních programů, což bývá nutné (aby nennegovaly programy pozitivní). Těším se na setkání ;)

Gabka píše: 26. 10. 2009, 13.58

Dobrý den.Jsem v situaci kterou už sama nezvládám a potřebuji poradit.Jsem vdaná 14 let a máme dvě děti.Syn 13 a dcerka 9.Manžel je diabetes a má chronické záněty slinivky břišní.To vše zpusobilo nadměrné požívání alkoholu.Snažila jsem se mu vždy víc než pomoc,v nemocnicích jsem strávila více času než se svými dětmi.Přemlouvala jsem ho aby přestal pít,že se to podepisuje hlavně na dětech.Když se víc jak před rokem vrátil z nemocnice s dočasnou stomii,opět jsem ze sebe vydala veškerou energii a snažila se aby jsme to nelehké období překonali.Když se manžel postavil na vlastní nohy,začal zase pít.To mě velice ranilo,připadala jsem si bezvíznamná,nicotná a tak jsem si našla přítele(ženatého) a doma vše řekla,ale to jsem netušila že rozpoutám hotový teror.Manžel pije mnohem víc(5 dní v týdnu) a když příjde domů tak mě před dětmi vůlgárně uráží a psychycky deptá.Došlo to už tak daleko,že při jeho příchodu domů se klepu strachy co zase bude.Myslíte si,že takový člověk se ještě někdy napravý a vše bude jako dřív?Nebo bych ho raději měla opustit než dojde k něčemu mnohem horšímu?Problém je v tom,že jsem momentálně bez práce a tudíš bych si nemohla dovolit platit nájem.Takže jsem na něm závislá..,

Odpověď: 30. 10. 2009, 16.24

Milá Gabko, myslím, že váš manžel se nezmění. Hledejte řešení, jak z toho ven. Hledejte práci, naučte se něco nového... přemýšlejte, kde a jak by se dalo bydlet... můžete zažádat o stanovení výživného pro děti a pro manželku (dokud se nerozvedete) Skutečně hledejte řešení pro sebe a děti (nejvyšší čas). Držím palce.

radka píše: 26. 10. 2009, 13.16

Dobrý den.nevím jak mám začít,ale v poslední době jsem psychicky vyčerpaná,nervozní,unavená, protivná a i zlá.nebaví mě nic skoro.jsem rozvedená a žiju s dcerou sama.chodím do práce a přitom studuju.vše zbývá na mě.otec se nestýká s dcerou a babičky a dědové nefungujou.a ted do toho musím koupit byt a nějak to nezvládám psychicky vše.chce se mi brečet často.a nejhorší je to že neumím věřit.v mým životě bylo zklamání mnoho.napište mi prosím na můj email ropaskova@seznam.cz-co mám se sebou dělat a nebo mám začít navštěvovat psychologa.děkuju moc za odpověd

Odpověď: 30. 10. 2009, 16.21

Milá Radko, jestli zvládáte to, co píšete a v těch podmínkách, tak jste u mne frajerka. A že jste unavená, se nedivím. Potřebujete se naučit dobíjet baterky jak sama se sebou tak postupně i ze světa (v tomto pořadí). Jste-li z okolí, kontaktujte mne a přijdte si pro trochu síly, jinak si skutečně najděte někoho, s kým budete spolupracovat (dřív tuto funkci plnili šamani, kněží..., tak se nestydte). Držím palce

Iva píše: 26. 10. 2009, 11.04

Dobrý den, potřebuji poradit.Jsem rozvedená,mám 2 syna -17 a 14 let.Otec dětí se k nim nehlásí.Starší syn přerušil studium na učilišti,má odpor ke škole,raději chtěl pracovat.Má práci na rok,a pak slíbil,že nastoupí na učiliště a školu dodělá.Domlouvali jsme mu celá rodina,že se základním vzděláním nic nenadělá.Nešlo to.Měl i problém s policií, kdy s kamarády vlezli do auta a zkoušeli jej nastartovat.Skončilo to odkladem a podmínkou na 18 měsíců.Během té doby zbil kluka kvůli holce a dostal podmínku 4měsíce na 18 měsíců.Jsem z toho nešťastná, protože jeho otec byl za rvačky trestanej a já nevím jak víc tomu zabránit.Do 15 let s ním nebyly problémy a co dostal občanský průkaz a nastala puberta se to změnilo.Druhý syn,si vybral studium na osmiletém gymnáziu, ale nyní začíná s tím,že na škole nebude,že chce na jinou po 9. třídě.Nechce ani slyšet, že by tam měl zůstat.Souhlasila jsem s jinou střední školou.Jeho přístup k učení je takový, že nemá potřebu plnit některé školní věci,i když je dost ctižádostivý,mívá období, kdy s ním nic nehne.Zápisky do sešitů nedělá,nechce se učit(pamatuje si ze školy většinou).V tomhle jsou každý jiný.Studovat chce, ale jinde.Nevím jestli s nimi zajít k nějakému psychologovi i co se týká profesní orientace- výběru školy, či ja bojovat s chováním puberťáků.Prosím o radu. Moc děkuji

Odpověď: 30. 10. 2009, 16.14

Milá Ivo, vám bych doporučila navštívit seminář rodinných konstelací, principielně ve výchově synů přenést zodpovědnost za jejich život na ně, nebýt hotel, který jen dává. Chce-li syn pracovat a bude-li vám platit nájemné..., je to jeho věc, požádá-li vás o podporu na studiu, můžete ho podpořit, ale nebudete podporovat měnění škol (skutečně max. 1x), nebude-li si plnit své povinnosti, nebudete prát... Přípravu na zaměstnání dělají kvůli sobě nikoliv kvůli vám... ve školách nyní často vládne neřád a studenti získávají zkušenost, že lajdáckost projde... U zaměstnavatele už to tak nebývá... na to si ale musí přijít sami. K profesnímu psychologovi pouze tehdy, projeví-li zájem. Jednou dát nabídku a druhý den se zeptat na odpověď... Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1