Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Anna píše: 9. 11. 2009, 7.28

Dobrý den, potřebuji pomoci se svým problémem. Jsem strašný trémista. Když mám složit jakoukoliv zkoušku (i takovou, která se týká mého koníčku), nebo když mám někde vystoupit na veřejnosti strašně se bojím. Mluvím potichu a asi mám děs v očích, protože na mně strach všichni vidí. Dá se s tím něco dělat? Děkuji za pomoc.

Odpověď: 10. 11. 2009, 10.12

Milá Anno, lze s tím něco dělat. Mám dobrou zkušenost s focusingem a léčebnými meditacemi. Doporučuje se i KBT terapie. každopádně je třeba od vás kus práce ke změně (ani angličtinu se člověk nenaučí dotazem přes net ;)) Držím palce k odhodlání.

Lucie píše: 9. 11. 2009, 2.24

Dobrý den, prosím o radu. Před rokem jsem po dvou letech ukončila kontakt s kamarádem z dětství, nyní žijícím daleko.Je to člověk s hráčskou vášní,získala jsem k němu citovou vazbu, kterou se prvně snažil vybudovat a pak ji svým chováním pošlapal. Nyní po roce jsem se na něj (opravdu nedopatřením) znovu navázala, dá se říct z jeho podnětu. Chvíli se snažil milými slovy a skutky, pak jednou z ničeho nic nečekaně ukončil chat a dál nereaguje.Je to jeho další pohrávání, lhostejnost.Stejně jsem od něho nic lepšího nečekala.Teď nevím, jak na něj. Jen tak zas odejít v klidu,jak před rokem. Nebo mu napsat,jak je nemožný, protože toto dělá jen opravdu chorý mozek a třeba by ho to k něčemu dobrému nakoplo? Určitě hodně by se mi ulevilo tím druhým řešením, ale pokud je chorý, neublížím mu tím? Děkuji za Váš názor.

Odpověď: 10. 11. 2009, 10.09

Milá Lucie, vím, že se takto někteří lidé chovájí a svým způsobem to stále také nechápu. Jedná se o to, že dotyčný potřebuje k svému sebepotvrzení náklonnost, lásku od druhého, on je však schopen pouze lásky dětské, která je sobecká, dokonce je možné, že přijímání lásky je pro něj příliš náročné a má pocit, že ho utiskuje. pro vás je důležité si uvědomit, že pro toho člověka jste sice důležitá, ale ne jako rovnocenný partner, ale jako někdo, na kterém si dokazuje vlastní cenu. Je dobré, že postupně s tím jeho zahráváním počítáte, že se dostáváte do role pozorovatele a neberete osobně jeho hulvátské chování, že víte, že je to jeho podivnost, že on neumí jinak... Když vy mu napíšete projev svých emocí, i negativních, tím ho v podstatě budete sytit. Dokážete-li to, napište mu, že mu sice nerozumíte, ale že mu přejete hezký život. Když vás bude kontaktovat zas po letech, budete vědět, že si ho nepustíte do intimního prostoru, že budete velmi rezervovaná... (to se trochu podiví ;)) Viděla jste Bestiář? Bohužel takových "Rodenů" běhá po světě mnoho..., ale alespoň víte, že v tom nejste sama. :)

Marie píše: 3. 11. 2009, 13.08

Dobrý den.Nevim jak bych měla začít.Mam 20letou dceru ktera žije 30km.ode mne.Od asi17let bere drogy.V te době jsme bydleli spolu.Po neustalých hadkach jsem se odstehovala.Bydli v byte který je psaný na mne a ja i platim najem.Ted je dcera v 8mesici tehotenství.Ani pořadne nevim zda jeste drogy bere nebo ne.Sama me tvrdí že ne,ale kluk s kterým je těhotná mi tvrdí že drogy bere.Snažím se jí pomahat finančně,jak jen to jde ale nemohu do nekonečna.Nyní jsem bez zaměstnání a tak moc už pomahat nemohu.V byte není zapojena elektrina a dcera nema žadný příjem.Na socialce kde jsme byli žádat o pomoc nam řekli že ji musim živit já.Nevím vubec co bude dal s miminkem co se teprve narodi.Dcera mi tvrdi že drogy brat nebude ale nevim zda ji mohu verit.Otec toho ditete je take drogove zavisli.Ja žiji nyní s pritelem kteremu radeji nic nerikam stejne by to nepochopil.Nevim na koho se mam obratit nebo kde vyhledat pomoc.Co mam delat?S kym se radit?

Odpověď: 3. 11. 2009, 17.15

Milá Marie, to je dost zapeklitá situace, to by chtělo podrobné znalosti z oblasti práva. Měla byste se pokusit ji odhlásit z bytu, pak dle mého vůči ní vyživovací povinnost nemáte. Ohledně dítěte, vnoučete, můžete zažádat o svěření do péče, v tom spolupracujte se sociálkou (mylsím oddělení péče o děti), tam budete muset nejprve hlásit, že se dcera nestará, nezvládá péči o dítě...(Pak byste mohla pobírat rodičovský příspěvek...) Kvalitní informace v té věci by vám skutečně měli poskytnout na sociálce - zkuste se podrobně poptat třeba na krajském úřadě třeba na úseku sociálních věcí vás nasměrují ke kompetentní osobě. Držím palce

INU píše: 3. 11. 2009, 13.08

Dobrý den nevím si rady s dcerou letos ji bude 15 neposlouchá chodí domu pozdě ve škole to lajdačí nedávno jsem od ni dostala i facku mám 7 let noveho manžela který když s ní je problém začne na ní křičet a ona na just udělá dalši podraz třeba místo 9 přijde domu v 11 také často lže dnes jsme byli u kurátorky a ta nám doporučila terapije hlavně manželovi a dceři ale já si myslím že to moc nepomuže protože má povahu po tátovi pravím a ten mě také bil a byl agresivní když byl nějaký doma problém .poradte co s tím děkuju

Odpověď: 3. 11. 2009, 17.07

Milá Inu, buď opravdu systematickou rodinnou terapii (ne dvě hodinové návštěvy) nebo absolvujte seminář rodinných konstelací, možné je kombinovat oboje. Dále dceru konfrontujte s následky počínání... zaveďte "obchod" něco za něco, manžel ať se z výchovy stáhne, at zasáhne pouze tehdy, bude-li na vás fyzicky agresivní či významně slovně (ne pubertální kecy). Dceru nechraňte před diagnostickým pobytem. Držím palce

kami píše: 3. 11. 2009, 10.25

Dobry den, momentalne jsem v zahranici. Ucim se jazyk a proto se radeji poradim s nekym, kdo mluvi materskym jazykem. Od kvetna tohoto roku jsem nezamestnana. Z duvodu toho nemam bohuzel ani zadne financni prijmy a jsem nucena zit v polorozborenem dome, kde nejsou zakladni socialni zarizeni. Z doslechu jsem zacala pouzivat socialni zarizeni a stravovat se na Charite teto zeme. V lete jsem se na vsechno divala pozitivne, s trochou hipie-nadsenim a zazitim neceho neobvykleho. Ted mi to zacina vadit a propadam chvilkama silnym agresim. Nemam s kym promluvit a to situaci zhorsuje. Neduveruji mistnim socialnim organizacim, protoze jsem na ceske charite pracovala v ramci studia na VOS socialni a mam odlisne zkusenosti. Muzete mi poradit, jak predejit temto stavum, kdy ztracim kontrolu nad sebou samou? Dekuji

Odpověď: 3. 11. 2009, 17.02

Milá Kami, moc vám nerozumím. Postarat se o sebe ekonomicky je nutný základ.

Susan píše: 3. 11. 2009, 9.29

Dobrý den, nevím kde začít, to asi neví nikdo kdo píše na takové stránky, ale bohužel už si nevím rady tak jsem se obrátila na Vaše stránky s nadějí, že mi pomůžete. Je mi 28 let a mám přítele, kterého jsem poznala před několika měsíci...a byla to jednoznačně láska na první pohled. Akorát nám šťěstí jak to bývá zas tak nepřálo a po 2 týdnech nekonečného štěstí odjel pracovně do ciziny.Půl roku jsme byli od sebe...já v domění, že na mě čeká a že se brzo vrátí. Po půl roce komunikace, společných plánů o budoucnosti, náštěv se vrátil. Teď spolu žijemě už několik měsíců. A problém je v tom, že jsem nikdy nikoho nemilovala tak jako jeho a to jsem měla vztah z mužem 7 let a milovala jsem, ale ne tak jako teď. Náš vztah se jeví jako fungující, harmonický, plný optimismu a představ o budoucnosti. Ale je tady velké ale, bohužel svému partnerovi nevěřím. Je to sice jen pár týdnů, co nevěřím ale jsou to ty nejhorší, a nejdelší dny v mém životě. Minulý týden, jsme měli s přítelem první větší rozepři a já jsem udělala něco co jsem nikdy před tím s jiným partnerem neudělala.Protože mi sdělil heslo na mail tak jsem ho otevřela a zjistila jsem, že se přihlásil na seznamku. A reaguje na inzeráty nezadaných slečen....a zřejmě si hledá milenku. Mluvila jsem s ním otevřeně o našem vztahu, ptala jsem se jak to vidí...abych věďěla, zda smýšlí furt stejně. On dělá jako že nic, říká mi že jsem to nejlepší co poznal apod. plánuje se mnou společný život...Jenže já každou minutu myslím na ty odpovědi těch slečen a žen. Vím, že se na to budete dívat jako na jasnou věc, že jsem hloupá, že to asi nemám zapotřebí. Ale já už přestávám rozumět všemu co se kolem mě děje...myslím tím společnost. Asi neustále žiju v nějaké pohádce na to , že už mi táhne na 30 let ale stále pevně věřím na kvalitní vztah, bez podvádění.Na to, že se dva lidi milujou a takhle by si neublížili. Ale když sleduju, okolní svět myslím ty přeplněné seznamky....kde si tatínek s dítětem v náručí a má manželku, hledá slečnu na psaní tak je mi z toho špatně. A mám strach, že jsem se dostala do fáze ve kterém jsem přesvědčená, že takové chování společnosti a lidí kolem mě je v pořádku. A protože doufám, že to je jen potřeba mého partnera se nějakým způsobem rozptýlit, nebo si zvednout své ego tak to neřeším. Ale hrooozně mě to ubíjí, v podstatě jsem na dně...dva dny jsem kvůli tomu vědomí( o kterém nechci s partnerem mluvit, proto že ho nechci ztratit) nejedla.Určitě by nepochopil, že jsem se do mailu podívala a v podstatě by zjistil, že mu nevěřím.Navíc o tom nemůžu s nikým mluvit takže to v sobě všechno hrozně dusím a už vážně nevím co mám dělat...nehledě na to, že samozřejmě následkem tohoto mého vztahu nedokážu normálně komunikovat s rodinou, přáteli a nejsem tak výkonná v práci jak bych si představovala.

Odpověď: 3. 11. 2009, 16.59

Milá Susan, nebylo by dobré mu přiznat prohlížení emailu. Ano, jeho počínání je divné a nedivím se, že vaše důvěra je rozkolísaná. Jakoby on byl rozkolísaný. Zkuste si změnit identitu a na seznamce se s ním bavit... Poznejte, s kým žijete... Držím palce.

HankaV píše: 2. 11. 2009, 20.40

Dobrý večer,potřebuji pomoci naučit mou 3 letou dceru chodit na záchod.Čurat chodí sama a bez problémů,bohužel nechce chodit kakat a tak to končí pořád v kalhotkách.Nehce chodit ani na nočník,vždy si zaleze někam do koutku a tam to udělá do kalhotek.Jelikož za to už několikrát dostala na zadek tak si to začala zadržovat a pak kakala až po týdnu,samozdřejmě s bolestma.Nevím jak ji donutit na záchod či nočník,pokud jsem přísná a něco ji zakážu či nadám,má z toho strach a raději si to zadržuje,čímž je to pak ještě horší a to nechci,jinak jsem se ji snažila i něco slíbit a odměnit ji když se vykaká na záchod,ale jen to slíbila a stějně to pak bylo v kalhotkách.Teď se ju snažím inspirovat Ježíškem,že se dívá a donese ji dárečky,když se naučí na záchod,ale bezúspěšně.Chodí už do školky a tam je to taky problém.Myslela jsem si,že ju tam inspirujou ostatní děti,ale bohužel.Nevím jak ju to naučit,nepomůžou ani zákazy ani inspirování,či odměny.Je to dost hrozné,když se mi pokakává v obchodě,na procházce či návštěvě.Jen chci zmínit,že je dost dominantní a tvrdohlavá.Je narozena ve znamení Lva,nikdy jsem nedala na nějaké horoskopy,ale na ni to sedí,je to prostě KRÁl a nenechá se nikým řídit,je sní velice těžká spolupráce a to má teprve 3 roky.Prosím poraďte mi,nevím si už rady.Děkuji velice Hanka

Odpověď: 3. 11. 2009, 17.38

Milá Hanko, první, co mě napadá je, nechat ji chvilku naprosto v klidu, dělat, že se nic neděje. ( ale musíte to vydržet. Žádné odměny ani tresty, brát situaci jaká je.) Vím, že v době chození do MŠ je to těžké, ale myslím, že si potřebují všichni odpočinout. Pak je možné zkusit nějakou externalizaci, skřítek, který to způsobuje, oddělit problém od dítěte a pracovat s tím. Ale určitě teď chvíli pauzu. Pak můžete kontaktovat dětskou terapeutku. Jste-li z okolí, mohu jednu doporučit. Držím palce.

kLÁRA píše: 2. 11. 2009, 13.30

Dobrý den, mám takový problém. Ani vlastně nemám hlad, ale když mám špatnou náladu, nudím se, anebo naopak jsem šťastná řeším to velkým přejídáním. To mi brání v tom, abych zhubla. Nevím jak to mám řešit, ale pokaždé, když mám deprese, tak se těším až se najím, jenomže potom mám velké výčitky svědomí. Připadám si tlustá a ošklivá. Nevím jak to mám řešit. Prosím o radu co s tím, abych stres a nudu přestala řešit přejídáním. A neřekla bych, že by to byl premenstruační syndrom, protože to jídlem řeším celý měsíc. Děkuji Klára ( 17 let)

Odpověď: 3. 11. 2009, 16.49

Milá Kláro, jaký máš vztah k sobě? Ke svému životu? Mám pocit, že by to chtělo láskyplnější, aktivnější a tvořivější přístup k sobě... Držím place.

Lenka píše: 2. 11. 2009, 11.56

Dobrý den, jsem 28 let vdaná, máme 27 letou dceru a 23 letého syna. Bydlíme v rodinném domě, dcera je vdaná a bydlí se svým manželem v jednom patře domu - má samostatnou domácnost. Syn je svobodný a bydlí ve společné domácnosti se mnou a manželem. Můj manžel je chlolerické povahy a jeho nálady jsou nevyzpytatelné. Někdy máme období klidu, kdy je velice milý a příjemný, společenský, vtipný. Pak ale z ničeho nic jako by se vyměnil a začne na nás řvát kvůli maličkostem, které si úmyslně vyhledává. (například zapomenutá rozsvícená žárovka, odložená nedopitá sklenička s limonádou, kterou bych si já nebo syn dopila později, atd.)Dokáže ho ale rozčílit i to, že se mu něco nedaří. Pořád nás ujišťuje, že on to umí, on to ví. Domnívám se, že trpí nějakým komplexem z dětství Z mého pohledu se jedná o malichernosti, které se dají vyřešit například klidným upozorněním a ne půlhodinovým běsněním, řvaním a nadáváním do kreténů, debilů atd.(ty padají na hlavu syna)- zřejmě to vyplývá z mé klidné až možná flegmatické povahy. Mně - ať se syna zastanu či mlčím, je pak vždy vytknuto, že se ho zastávám. Na dceru asi jedinou v baráku si nedovolí. To pošle mne, abych jí to vyřídila. Poraďte mi prosím, co máme dělat. Velmi to mne i dceru a syna trápí a ničí. Svého manžela i po těch letech velmi miluji, ale ve chvílích "jeho amoku" je tomu spíš naopak. Velmi mne to trápí, protože se domnívám, že jsme vě věku, kdy děti jsou dospělé a my bychom si mohli užívat jeden druhého a ne si kazit život takovými pitomostmi. Bohužel však mám dojem, že je to rok od roku horší a horší. (podotýkám, že manželovi je 51 let, takže nedokážu si představit, jak to bude až mu bude například 65) Děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: 3. 11. 2009, 16.48

Milá Lenko, co pro vás mohu udělat? Souhlasit s tím, že by si lidé měli dělat život příjemný a užívat si a vážit si toho, co mají...? Ano, souhlasím. Předpokládám, že rozumné rozhovory na toto téma máte již za sebou. Manžel pravděpodobně nemá pocit, že má problém, tak řešit nic nebude. Jediné co můžete, je řešit sebe, své reakce, své pocity při tom. Můžete chodit k profesionálovi a naučit se pracovat se svými pocity, jajich proměny mívá pak za následek změnu chování, změnu energie situace... Každopádně není v pořádku, že se necháte ničit. Udělejte s tím něco. Doporučuji knihu: O lásce a hněvu.

Lucka M. píše: 2. 11. 2009, 10.09

Dobrý den. Mám na Vás prosbu – dotaz týkající se mé tchýně. Ani jí tak nemůžu říct, protože je to maminka..Je jí 55 let, je učitelka na základní škole 1. stupně.učí 1-3 třídu. Nikdy neměla problémy,co se týče psychiky,jen občas si ztěžovala na stresy, které jsou vyvolány dnešní dobou spojené s výchovou dětí. Ale vždy to brala s nadhledem. Asi před 2 lety jsme u ní zaregistrovali zvláštní stav. Jednoduše řečeno jako by byla opilá. Vyznačovalo se to nemožnosti se soustředit na myšlenku, zapomínání slov a nemožnost se vyjádřit. Opakovaně se ptala na již zodpovězené otázky – tzn. Zapomínala. Byla unavená, mžourala očima,jako by se jí chtělo spát a většinou si šla potom lehnout. Tento stav se vykytoval většinou až odpoledne i přes týden i o víkendu. Přisuzovali jsme to jako že požívá alkohol a sama nekontrolovaně pije. 2 roky jsme to tak nechávali, protože jinak jim manželství výborně funguje, tak jsme se do toho nechtěli plést. Po 2 letech ale se to zhoršilo a už 2 víkendy po sobě tento stav trval téměř pořád. V pátek večer se to vyostřilo, že její syn – můj manžel jí to řekl, začala nesmyslně útočit a ubližovat slovně a nedokázala rozumně zdůvodnit, proč se takto chová. Ukončili jsme to a říkali, že v sobotu ráno,až vystřízliví, tak to v klidu rozebereme. Ráno její psychický stav byl dobrý,jakmile jsme to začali řešit, v ten okamžik upadla opět do tejného stavu. Tak jsme zjistili, že alkoholový původ v tom není,ale pravděpodobně nějaká psychická porucha. Nic si na druhý den nepamatovala, co říkala. Opět pak byla apatická,až připomínala opilého člověka. Pomůže ji se vyspat. Jinak nechodí k žádným lékařům, neužívá žádné léky,brání se tomu, protože to neuznává. Taky si nikdy nechtěla přiznat, že je nějaký problém(už manžel jí kdysi říkal, že je psychicky nemocná – to bylo to nejhorší,co mohla slyšet – byla zlá, vyčítala mu naprosto všechno!) Určitě se bude bránit jakékoli pomoci. V tuto chvíli dále chodí do práce, její manžel ví, že nějaký problém je,ale pokud ona nechce s tím nic dělat, tak on řeší jen ty situace, kdy je dobře s ní.jednoduše řečeno – nechtějí s tím nic dělat a ona sama neví s čím, protože si tento svůj stav neuvědomuje. Proto Vás moc prosím, poraďte mi,co to může být za psychická porucha a co dále dělat. Já i můj manžel jsme v tom bezradní. Děkujeme moc.

Odpověď: 3. 11. 2009, 16.41

Milá Lucko, jak sama píšete, když si ona pomoci nechce, pak to nikdo jiný za ni neudělá (max. zavolat první pomoc, když bude v tom stavu). Diagnózu nevím, napadá mne psychotická ataka, změny související s předčasnou demencí, afektivní reakce s následnou amnézií, Alzheimer asi ne, opravdu nevím. Doporučuji neurologicko psychiatrické podrobné vyšetření (ne 10minut u psychiatra) Chápu, že pro okolí je to náročné, ale jetřeba se s tím smířit a smířit se i se svou bezmocí. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1