Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vanda píše: 16. 11. 2009, 13.33

má přítelkyně mě poprosila,ať se zkusím zeptat jak to řešit. Když jsme spolu začínali chodit naši mě vyhodili z domu. Špatně to nesli. Upřímě větší peklo jsem nezažila.Noc sem strávila venku a zrovna pršelo. Víte sedět tam,brečet a vědět že jste stratila celou rodinu, větší bezmoc bych nikomu nepřála.Ukončila jsem školu,a šla pracovat. Bydlela jsem u mé přítelkyně. Časem se to zlepšovalo a dokonce jsme tam začali jezdi na oběd.Normálně se snámi bavili, jenže kdykoliv tam přijede moje mladší sestra,jsem tam třetí kolo u vozu. Ona bydlí pár kilometrů od našich, takže tam tráví každý víkend. U nás už nebyli 4 měsíce, ani mi nezavolají. Pořád čekám až zazvoní telefon,ono pořád nic.Vím,že to nedokážu řešit otevřeně, všechno si nechám pro sebe a dusí mě to.Jsem pak protivná někdy i agresivní.Když jsem byla menší tak jsem tuhle nevšímavost řešila tím,že jsem se zamkla v koupelně a bušila do sebe dokud mi nebylo líp.Neumím brečet,nějak jsem to v sobě naučila potlačit, aby mě nikdo neslyšel. Co mám udělat, abych se jim zavděčila?, aby si mě trochu!!všimli.Jsem přece taky jejich dcera.a co mám dělat, když ve mě "přeteče pohár".

Odpověď: 19. 11. 2009, 11.48

Milá Vando, i když jsme nečí děti, i když rodiče milují sourozence, neznamená to a priory, že budeme milováni také a stejně. Doporučuji smířit se s tím, že sestra je milovanější, přejte to ji i rodičům. Dále doporučuji neusilovat o pozornost rodičů, o zavděčení se jim. Oni vědí, že existujete. Vy sama si dopřejte to, co byste od rodičů ráda. Dospělost je od toho, abychom uměli zabezpečit nejen své materiální, ale i citové potřeby sami (mějte se ráda, aktivně rozvíjejjte proud sebelásky) Když budete mít chuť zajet za rodiči, zatelefonovat jim, udělejte to (a nečekejte na zavolání) Můžete spolupracovat s psychoterapeutem.

fialka píše: 16. 11. 2009, 4.25

Dobrý den omlouvám se ,ale píši znovu.Je to asi měsíc co jsem psala,že je mi manžel nevěrný a tvrdil že neví jak s tím má přestat,ale říkal že se pokusi.Od te doby mu ,ale nevěřím protože vím,že po ní touží.Tvrdil že je to jen o sexu,ale copak normální ženská to chlapovi povolí a bude klidná.Vždycky když je dlouho v práci myslím na to,že je s NÍ. A hlavně je mezi námi krize a nějak mezi sebou nemužeme komunikovat.Jo bavime se ale jen diky tomu že jsou doma děti.Pořád mi tvrdí at jsem tolerantní a ted přišel s tím že by se s ni stejne chtěl milovat,a že čeká jen na to jestli mu to povolim nebo ne.Vubec nevim jak dal.Prosim moc o radu děkuji

Odpověď: 19. 11. 2009, 11.39

Milá Fialko, řekněte, že vy tu nejste od toho, aby jste mu něco povolovala nebo zakazovala. Že vám na manželství záleží, že jeho nevěra narušuje vaši důvěru k němu a že vás to bolí a nevíte, co to dál s vámi udělá..., že byste si přála manželství obnovit a proto navrhujete i společnou návštěvu psychoterapeuta. Neberte na sebe zodpovědnost tu, která patří jemu. Držím palce

Jesi píše: 10. 11. 2009, 9.18

Dobry den. Je mi to trapne , ale od mych 16 mam problem a trva to dale a dnes je mi 20. Mam problem kamkoliv jit. Sevre se mi zaludek, chodim na zachod je mi spatne a mam jakoby strach i kdyz vim, ze to misto znam vim kam pujdu, ale i presto se mi tohle vzdy stane a to me porad vezni doma. Poradte prosim budu vam moc vdecna.

Odpověď: 10. 11. 2009, 10.42

Dobrý den, můžete mne kontaktovat a spolupracovat (cca 15setkání), můžete požádat psychiatra o léky, které by pro vás byly vhodné.

Simona píše: 10. 11. 2009, 9.10

Dobrý den. Omlouvám se, že volím takovýto způsob komunikace, ale po včerejším zážitku jsem v situaci, kdy nevím, jak se zachovat a co mám dělat. Je mi 46 let, jsem rozvedená od června 2007. Mám dva syny - 13 a 16,5 roku, se kterými žiji v bytě 2+1. Letos na jaře jsem se poznala s mužem, na kterém mi záleží a kterého mám ráda. O Velikonocích byl i u nás, seznámil se s mou matkou, babičkou i dětmi. Pak přišlo období, kdy jsme se půl roku neviděli vzhledem k jeho pracovnímu vytížení. V současné době si zařídil práci v blízkosti mého bydliště a měl by zde pracovat minimálně půl roku. Včera večer jsem pro něj měla jet a synům jsem řekla, že Milana přivezu. Připravila jsem je i na možnost, že se u nás teď bude pravděpodobně objevovat častěji. Mladší syn měl hned připomínky a nelíbilo se mu to. Zeptala jsem se, co po mně vlastně chtějí - zda mám zůstat sama, stejně jako babička (moje matka)... Zůstalo to bez nějaké zvláštní reakce. Když jsem se vrátila s přítelem, byli kluci u sebe v pokojíku. Otevřela jsem dveře a všichni se pozdravili. Bylo kolem 21.hodiny. S přítelem jsme si povídali a po půl desáté jsem šla synům říct, že by měli jít spát. Ani příliš neprotestovali a když jsem se za nimi šla po nějaké chvíli podívat, měli zhasnuto a leželi. Zhruba po 22. hodině mě přítel v jídelně objal a naše objetí začalo mít intimnější charakter. V tu chvíli se otevřely dveře u kluků a hned zavřely. Odešli jsme tedy do mého pokoje... Pravděpodobně víte, co následovalo. Přítel pak zůstal neoblečený ležet, já si oblékla triko na spaní a povídali jsme si. Asi kolem 23.45 se najednou rozsvítilo světlo v jídelně, otevřely se dveře mého pokoje a tam stála moje matka. Ihned na mě spustila něco v tom smyslu, že mě upozornila, jak se mám chovat (přesně už si nepamatuji) a že mám úplně jinak postavené priority. Prý si dovedu tahat domů jen samé "vošousty" a nemyslím na nic jiného. Kluky, že odváží k nim a že o ně takhle přijdu... Synové mi jen řekli, že jí poslali sms. Víc nic. Když jsem se ptala mladšího, řekl mi, ať ho nechám a starší, když mě ve dveřích míjel, jen řekl - s tebou jsem skončil.... Přítel byl tak v šoku, že vůbec nebyl schopný reagovat... Já jsem celou noc nespala. Nechci přijít o syny, ale také nechci přijít o přítele. Tolik jsem se těšila, když mi oznámil, že zde bude pracovat, že začneme fungovat jako normální rodina a ukáže se, jestli spolu chceme a můžeme být. Nevím, co mám dělat. Podotýkám, že jsem si domů nikdy před dětmi nevodila žádného muže jen pro zábavu... Nyní stojí proti mně má matka a na její straně jsou i mí synové... Velmi Vás prosím o radu. Poslední dobou jsem na tom nebyla nejlépe. Měnila jsem zaměstnání, musela absolvovat téměř 5 měsíců školy mimo domov, do toho ještě problémy finanční. Konečně jsem doufala, že se vše srovná a budu v klidu. Opak je pravdou. Už nějak nemám sílu... Někdy přemýšlím, zda má pro mě život nějaký smysl... Prosím, poraďte, co mám dělat, jak se zachovat. Děkuji.

Odpověď: 10. 11. 2009, 10.41

Milá Simono, vaše matka i synové vás nějak nerespektují, považují vás za někoho, kdo jim patří a koho mohu ovládat. To je špatně. Někde se stala chyba... Jste opravdu v náročné situaci, ale nějak mi připadá, že svůj prostor máte právo si vybojovat. Je třeba jasně promluvit s matkou... stanovit hranice a podmínky kontaktu... Bylo by to spíše na osobní setkání, nechcete se stavit? držím palce

Hanka píše: 9. 11. 2009, 20.04

Dobrý den Ja jsme měla čtyř letý vztah který mě dost poznamenal protože s tím co jsme chodila mě vydtal tím že když se s ním rozejdu tak se zabie ja jsme nedokazal s ním rozejít a když jsme se pak zamiloval do nělho jinýho tak mi uděla dost dusno a žekl mi že mě nikdy nikdo nebude mit rat tak jak on že nebudu štastná.naknec jsme se rozešli ja jsem začla chodit s někkým jiným ale nemužu nějak vyrovnat s ním co jsme prožila předtím. V tom novém vztahu nejprve mi do něho začal zasahavat kamrad tím že chctěl chotit od přitele ze sestrou tak ho něchtěla a chtěl protstě za každou cenu s ní chodit dost do našeho vztahu sahlo ale vyrovnali jsme se s tím pak v červnu přišla otaska kdy s ním začnu bydlet ja jsme mu nedokazal řic pravdu a začla jsme si myslet nejruznější blbosti a on řekl že takle dal pokračovat nemuže. Tak jsme se rozešli pak jsme se zase k sobě vratili ale ja se s ním nechci zatím stěhovat protože jsme se nesrovnala s tím co se stalo dřiv v tom předchozím stahem a stakovým pocitem se s ním nechci stěhovat a on řekla až prý budu vět co chci tak se mám ozvat. Taky nemá dobrý vztah s tatkem takže jsme se se mu stěžoval jak se to doma hrozný a on mi chtěl tím že se odstěhujem poct abych konešně byl štatná ja jsme mu navykladala hrozný blbosti prto abych se ještě nestěhoval a mylela jsme že počka než si všechno vyřeším ale už to trvá pul roku ja jsme furt na začku nemužu to všechno ze sebe dost a stašně rada bych s ním byla ale s tím pocitěm co mám v sobě se s ním nemužu ještě stěhovat.

Odpověď: 10. 11. 2009, 10.35

Milá Hanko, evidentně sama svoji vnitřní situaci nedokážeš proměnit tak,, aby jsi byla spokojená. Proto doporučuji, aby jsi spolupracovala s profesionálem.

Gabriela Toušová píše: 9. 11. 2009, 19.36

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na problém ohledně mého syna 14 měsíců. Vždy, když se mu něco nelíbí nebo nedostane, začne se vztekat tak, že vším okolo sebe hází, když na to nereaguju, začne nás plácat, nejdříve jen do noh no ruk, později do obličeje. Stejné je to i s oblékáním, začne se všemožně zaklánět, vztekat, kopat kolem sebe. Potřebovala bych poradit zda ho nechat vyvztekat a odejít z místnosti, nebo ho odnést do pokoje a nechat ho tam. Jenže když tohle udélám,t ak začne šíleně plakat až tak, že skoro nedýchá. Co by na něj mohlo zabrat? Nechce se mi dávat mu přes zadek, ale někdy se to opravdu nedá vydržet a ruka ujede. Předem děkuji za odpověď

Odpověď: 10. 11. 2009, 10.32

Milá Gabi, malé děti opravdu nemají zralé CNS a do určité míry jsou projevy zlosti běžné. Spíše vnímám, že jste nejistá, nejistota je to, co může výchovu velmi zamotat. Plácat vás ho samozřejmě nemůžete nechat. Plácnutí přes zadek není týrání dětí. Můžete si dojít na konzultaci k dětské psyhcoložce, číst knihy o výchově, probrat to s babičkou :). Držím palce

Suzi píše: 9. 11. 2009, 15.57

Dobrý den.Poradˇte prosím jak se vyrovnat s manželovou nevěrou?Prý to bylo jen takové jednorázové vzplanutí.V našem vztahu (12-tiletém) chceme nadále oba pokračovat.Pro mne je ale hlavně problém mu znovu důvěřovat jak před tím.Cítím to jako velkou zradu a po třech měsících co tento problém nastal na to musím myslet.Miluji ho a nechci ho ztratit.Děkuji

Odpověď: 10. 11. 2009, 10.27

Milá Suzi, viděla bych to raději na osobní konzultaci. Je třeba skutečně odpustit, vzít to tak, že tuto zkušenost potřeboval... Jde taky o to, zda cítíte, že jste pro muže tou jedinou, o kterou pečuje...

Bohdana píše: 9. 11. 2009, 12.14

Dobrý den!Můj problém je dlouholetý. Jsem vdaná přes 20let vdávala jsem se z lásky a velmi mladá. S mým mužem máme 2 syny. Můj manžel se začal tak po 5 letech manželství ke mně chovat jako bych byla věc, které se potřebuje zbavit. Začal o všem rozhodovat sám častoval mně nadávkami toho nejdrsnějšího ražení, ponižoval mně i před lidmi a dětmi. Myslela jsem si, že vše musím vydržet a až budou kluci velcí tak odejdu. Je to jen ve stručnosti co se těch zhruba 10 až 15 let odehrávalo. Já ho postupně přestala mít ráda a tím pádem i sex byl je nutné zlo. Nyní když jsem opravdu rozhodla, že vše skončím a budu si žít svým životem tak se velmi změnil. Je milý hodný. Ale přijde mi to divné. Klečel přede mnou na kolenou a prosil abych neodcházela, že nemůže beze mně žít.Prý se zabije pak zase, že raději zemřeme spolu. prý by nikdy nesnesl, že bych mohla žít někdy s někým jiným. Někdy z něho mám i strach. Je mi ho i líto, ale nemiluji ho. Je pro mně hrozně stresující s ním žít. Hlídá mně žárlí i na mou práci na lidi v mém okolí. Já jsem neodešla asi jsem dostala strach. Teď všechny ty nadávky a ponižování ustaly, ale ta jeho tzv láska mně hrozně ničí. Nechci mu ublížit a je mi ho líto. Jenomže to mi k životu nestačí. Já jsem mu sice odpustila, ale nedokážu zapomenout. Nemohu s ním mít sex a když už se přemůžu je mi zle. Víte on mi v sexu dost ponižoval tak to bude asi tím. Prostě to nemůžu z hlavy vymazat. Moc děkuji za odpověď. okolí.

Odpověď: 10. 11. 2009, 10.24

Milá Bohdano, hledám otázku, na kterou bych vám mohla odpovědět. Rozumím tomu, že láskyplný vztah k muži, který vás dlouhodobě spíše vlastnil než so jiného, neumíte změnit... udělejte to, co cítíte, že skutečně chcete. (podle mne chcete žít sama). Dokáže-li se s vámi kamarádit, dokáže tak, že vás má skutečně rád, když se nedokáže kamarádit, je jeho láska sobecká (což vidíme).

ester píše: 9. 11. 2009, 9.56

mila radano zapomela som este vam že rozbijala najprv prvni vztah nepovedlo se ji a tedko sla na nas vlastne už takovych 5 let se usiluje o to problem je este v tom že byt je nani tedko se to rieši aby se to prepsalo protože uver platime my bohužel zatim ja možna aj v tom me chtela využit protože je krize a on za tim mal praci jenom na kratko na 3 mesice a neco ten posledni rok nemuže sehnat proste chtela me nas mat v sachu dekuji pak za radu hezky den

Odpověď: 10. 11. 2009, 10.19

s přítelem jste již patrně docela dlouho - proč jste se nevzali? máte ošetřené své peníze? zajděte si do poradny (několikrát)

ester píše: 9. 11. 2009, 9.39

dobry den ja by se vas chtela poprosit o radu mam takovy problem žiju s pritelem a jeho matka nedokaže se zmirit s tim že žije sama nedokaže se vyrovnat že oba jeji synove su zadani ma težke silne zachvaty jen tak potrebuje se vyrvat a ja bohužel si to už odnesla vickrat problem je v tom každeho jenom vyhani naposledy sme meli debatu všichni s ni čtyri aby se už s tym zmirila žije sama v domku podle mne je to chora osoba a potrebuje odbornika ja jedine co si želam mit od ni klid nejvic chodila obtažovat nas vim že je sama lenže delala mi provokace naschvaly a uražala me už sem nemohla a když mela zachvat zacala kričet na plny hrdlo a neprestala tak sem ji trochu potrasla a rekla at nas necha na pokoji lenže synove trvaji na tom aby s ni na dale vychazela ja nemužu dela to že se pretvaruje a ja to neumim rovno sem ji rekla že hrat komedii nebudu nechapu proč to dela proč mi posila po synovi nejake veci a tak vim že to nedela od srdce aby se na mne mohla zas vylejt tedko na chvili prestala lenže když zas by nahodou začala nebo by prišla nevim jak se mam prosim zachovat? nechci se s ni bavit zničila mi nervy až sem si brala prašky aby sem z toho vyšla ja sem byla pokojna a vždy vyrovnana nemyslela som si že tak nekoho muže nekdo zninčit vzhladem na ni rozprava vždy nezmysly jenom o praci je v ni nenavist zavist a žarlivost nebavi ji nic nema ani koničky možno proto me tak nenavidi sem ji opak a vzala sem ji posledniho syna jeji laska je chora k synom a nedokaže se odputat a zit svuj život a vždy stuka do pleca už sem alergicka na ni i když ji vsechno odpuštam neni ve mne nenavist vychazet s ni nechci len nevim jak se mam k ni kdyby prišla dekuji za radu muj pravopis možna neni nejlepsi snazila sem se protože sem slovenka možno aj proto me nenavide sem spis bojovny typ mam toho hodne za sebou dekuji vam nejhorsi že ti lide co su upiri energie niči vas a pak ten druhy ostatnych protože taky potrebuje ventil když budete mat čas prosim odpiste ja budu čekat dekuji

Odpověď: 10. 11. 2009, 10.16

Milá Ester, problém je, že váš přítel patrně nemá jasno, ke které ženě patří. Jestli nenabudete v blízké době jednoznačně pocit, že v příteli máte oporu a nezajistí, že se nebudete muset kontaktovat, doporučuji vztah ukončit. Můžete navrhnout příteli návštěvu poradny... Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1