Psychické problémy u dcery

Dobrý den,
moc děkuji za Vaši poradnu, kterou bych ráda využila na radu ohledně problémů mé desetileté dcery.
Dcera jako předškolní dítě nevykazovala žádné vážnější známky psychické nepohody. Byla pouze více fixovaná na mě a nechtěla být zejména s tatínkem. V současné době chodí do 4. třídy. Má podle IQ testů prováděných ve škole nadprůměrné IQ. Ve škole má samé jedničky, aniž by se musela jakkoliv připravovat.
Ještě v první a druhé třídě měla poměrně dost kamarádek, ve třetí třídě se počet dost zredukoval a teď podle jejich slov nekamarádí s nikým. Nechce nikoho zvát na oslavy nebo návštěvy k nám a když někdo pozve ji, nechce tam jít. Vždy alespoň koupíme dárek a předáme ho u dveří. Odmítá jezdit na jakékoliv školní akce (výlety, škola v přírodě, lyžák). Nechci ji násilím nutit, takže prakticky nikam nejezdí. Všechny akce spolu probíráme, řešíme, co přesně jí na tom vadí a rozhodnutí i se všemi důsledky nechávám na ni, což nevím, jestli je dobré řešení vzhledem k jejímu věku (máme to tak od jejich cca 8 let). Přesvědčit ji, aby šla / jela na nějakou takovou akci se mi podaří asi tak jednou za rok. A když se jí pak ptám, jaké to bylo, odpověď je vždy zaručeně stejná: hrůza, strašný, peklo! Na otázku proč? jen mávne rukou, nechce nic vysvětlovat.
Byla na ozdravném pobytu ve 2. třídě, který podle slov učitelek byla v pohodě, slova dcery jsou ale jiná. Říká, že celé večery a noci brečela, že to byl nejhorší zážitek jejího života, má z toho trauma a podobně. Proč – zdůvodňuje to tím, že měli přísný režim, nesměli vycházet z pokoje, museli dojídat jídlo, museli chodit na túry (dcera odmala nemá ráda pohyb obecně). 
Celkově se ji snažím namotivovat na pohybové aktivity, já i manžel máme pohyb naopak hodně rádi. Na každý rok má za úkol si vybrat jakýkoliv pohybový kroužek a tam musí chodit alespoň jedno pololetí, pak ho může změnit. Vyzkoušela už 8 různých kroužků a nic ji podle jejich slov nebaví. Nechce ani jezdit na kole, bruslích, chodit se psem na procházky. Nejraději je jí podle jejich slov doma nebo na zahradě. Samotné.
Až na výjimky nemá ráda ani rodinné výlety a dovolené. Obzvláště, pokud jede i manžel. Mají mezi sebou hodně konfliktů, manžel je vznětlivý a dceru často kritizuje například za nedochvilnost, za to že dělá nepořádek nebo za ignorování svěřeného úkolu). Jen výjimečně se těší.
Dceři hodně vadí kontakt s cizími nebo málo známými lidmi – například není schopna si v pekárně prodavačce říct, co si chce koupit. Také nezdraví. Podle jejich slov zdraví, ale nikdo to nikdy neslyšel.
Již 2x byla objednaná k psycholožce a nebyla jsem schopna ji tam dostat. Prostě řekla, že nejde a zavřela se v pokoji. Když jsem jí to nařidila, pokusila se mě zbít a rozbila věci kolem sebe. Psycholožka řekla, že nemá smysl, abych ji k ní brala, pokud ona sama nechce. A ona nechce. Její verze je – podle ní je všechno v pohodě, jenom já něco řeším, ona nepotřebuje nic řešit. Tak prostě nebude jezdit na výlety – no a co.
Nutno říct, že jsme jako rodiče hodně zaneprázdnění, máme určité finanční potíže a oba hodně pracujeme, proto na dceru není moc času. Bývá doma občas i sama. Také nemáme žádné přátele a i s rodinou se stýkáme minimálně. Takže může být určitě problém i v této oblasti. Je pravda, že když byla malá, občas jsme někam s přáteli vyrazili, ale dcera několikrát stropila velké scény a nikdo už s námi jezdit nechce (takto jsem to ale dceři nikdy neřekla).
Prosím o radu, jak dceři pomoct nebo ji alespoň nakopnout, aby trošku spolupracovala.
Moc děkuji!