Radana

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588352 nebo emailem.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.

Technika KERP

Technika KERP >>>

Cesta k harmonii a výkonnosti duše.

Já ve Všechnopárty

Hostem ve Všechnopárty >>>

Pan Karel Šíp mě pozval do jeho pořadu Všechnopárty, abych odkryla tajemství psychologie.

TV Metropole

Spolupráce s TV Metropole >>>

Rozhovor o tématech současných partnerských vztahů, o tom, jak předcházet manželské krizi a jak ji zvládnout.

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Jitule, Vlaďka, Terezia, Vojta, Helena S.

Starší dotazy:

452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Zora Černá píše: 20. 9. 2016, 13.56

Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor popřípadě rady. S partnerem budeme přes všechny obtíže nyní rok spolu.Mě je 32 a je mu 30let. Začali jsme spolu hodně brzo bydlet,již po třech týdnech chození. Kdy nastal stereptyp a byla jsem již jistotou,tudíž se už nemusel o nic snažit a jediné trávení společného času bylo před televizí.Avšak v té době napsal své bývalé přítelknyí ,že mu chybí a se mnou je z rozumu.Vysvětlil mi to tak,že nemáme společné zážitky. Tak jsem na něj tlačila víc,abychom nějaké měli a nebyly to zážitky před televizí. V dobách našich začátků,chodil pravidelně s kolegyněmi z práce každý patek na badminton (končí ve 14h a ja též). Se mnou již v týdnu nechtěl dělat nic,že mu jedna aktivita stačí.Nakonec za podzim a zimu byl se mnou na 4x squash a asi 3x v bazénu,nakonec se mu to líbilo. Když jsem chtěla ,abychom jeli spolu aspoň někam na víkend tak jsme skončili na návštěvách po jeho příbuzných,ale on jel na povinné zasedání s prací do lázní (kam jsem chtěla jet),ale se mnou se mu nechtělo,že je ošklivé podzimní počasí. (vysvětlil to,že musí a že je to placené z práce). A tak ubíhal čas a mými přáteli jsem se ho snažila seznámit,nakonec všeho všudy byl na jedné Silvestrovské procházce, jedné grilovačce,dvou únikových hrách a jeden půl den na Slapech.Snažila jsem se mu vybrat různé mé přátele,aby si vybral a mohli se bavit společně.Vždy se jen zeptal jak dlouho tam budeme a tvářil se otráveně. (chápu,že jsou lidé co jsou introvertní a neumí se seznamovat). Pokaždé když bylo zapíjení potomka (dvakrát za toho prvního půl roku) dal přednost svým (kolegyním - z jejich \"party\" jsou tam především vdané ženy asi 8,cca 30let,on,někdy single kolega a cca 45letý kolega). Záleželo mi na tom,trávit tyhle společné chvíle a smát se ještě s někým a sdílet to. Plynula doba dál,tak jsem zorganizovala víkendový pobyt v Krkonoších,avšak týden před námi tam opět jel s prací (nepovinná akce , pá-neděle) a když jsme měli jet mi nakonec z toho byl den a půl. S jarem se akce množily a nakonec jezdil jednou za měsíc od patku-nedele (nepovinné). V tydnu meli aspon ob týden unikovou hru nebo neco jineho. V kvetnu jsme jeli na 14denni dovolenou spolu a pak jsem se chtela jiz rozejit. Navic spolecne bydleni skyta dosti potizi (v jednom byte bydli jeste 3nájemníci se kterými sdílíme koupelnu a obcas chodi do nasí \"garsonky\",aby si v kuchyni uvarili).takze soukromi zadne. Coz mi zacalo bohuzel byt take neprijemne. Po návrhu o odstehovani do spolecne garsonky odmitl,ze omezi pristup do kuchyne.Tak jsem se odstehovala sama a chodim na navstevy. V cervenci jsem vztah jiz ukoncila,a parter obratem napsal byvale. To uz mi bylo jedno co a jak bude. Nakonec jsem se s byvalou videla a promluvila si. Sdelila mi,ze ji pravidelne kontaktoval (vzdy kdyz jsme meli rozepre ohledne bydleni nebo nedostatecne kvalitne straveneho spolecneho casu). Vyslechla jsem,jak ji byl neverny a tem pred ni a bylo rozhodnuto.) Avsak aby tomu nebyl konec, partner premyslel a vymyslel ze nakonec chce me. Kdyz jsem mu rekla,ze pokud me jeste chce,tak spolu pojedeme na vikend nekam a poresime to,radeji jel opet s kolegy (zen bylo 8 a on a kolega)na tridenni akci na kola. Tak jsem rekla,ze si jasne vybral. Vratil se a po dvou dnech se ozval,ze uz vi.Omlouval se,prinesl kytku a ze zaplati zajezd a ze uz budu jedina ja. Nj,jenze ja a dalsi zeny chteji verit ve zmenu. A tak jsem jela.Dovolena byla hezka a opravdu se snazil byt pozorny a mili partner. Po dovolene mel opet akci s kolegynemi (sel na svatbu,opet bez partneru).Coz je pro me nepochopitelne,kdyz se jedna o svatbu.Ale stalo se. V srpnu jsme jeste jeli aspon pod stan a poridil si kvuli me kolo,abychom mohli jezdit spolu. Takze jsem si myslela ze se opravdu snazi. Sam rekl,ze si z neho kolegyne jen utahují a mají to jako dámskou akci. Ale neni to ani mesic a opet je tu jejich nepovinna akce na kterou proste musi jet. Strasne se tesi. Rikala,jsem mu at si vybere koho chce ze sveho okoli kdo mu nevadi a udelame neco spolecneho,ze bych ho rada videla se bavit. Ve spolecnosti mych pratel se zdaleka tolik nesmeje ani nebavi (jsou cizi). A me cizi lide nevadi. avsak problem je,ze nema skutecne pratele mimo pracovni kolektiv.A dámy si na těchto akcích nepreji partnery a ani partnery kolegu. Pry se chovaji jinak nez pred partnery. Moje parta lidi se malicko rozpadla (tvorili ji páry) a nyni mají ratolesti,akci je mene a nebo s di je delaji s detmi. V mem svete se lide chovaji stejne jak mezi prateli tak doma. Kdyz jdu nekam jen s mymi prateli je mi lito ze tam partner neni a nemuze se bavit take (v tomto pripade by se vlastne ani nebavil). Ale na jejich akcich vim,ze bych si umela co rict a ze chodit po horach nebo na kole zvladnu. Je pro me opravdu tezko pochopitelne,ze bych mela delit svuj cas s prateli a cas s partnerem a nesdilet jej. Chapu,ze obcas potrebuje jit muz do hospody nebo na panskou jizdu.Muj partner ma jednu kamaradku,ktera prijede 4krat za rok a jdou na vino a pak kolegyne z prace.Takze kdyby je mel vzit na spolecnou akci budou koukat divne (sami maji sve pratele).Co mam delat?Jak udelat kompromis,kdyz je pro me dulezite travit cas s prateli a partnerem dohromady.

Odpověď: 27. 9. 2016, 7.51

Milá Zoro, přítel chce žít v partnerství a zachovat si zvyklosti jako svobodný... to prostě nejde... dopřejte mu, at si užívá, co potřebuje, at dává to, co mu je přirozené... a vy si jděte po svém - jestli to chápu správně, jste žena schopná samostatnosti a nejste na něm citově závislá... jste žena, která má ráda přirozený řád i vnitřní partnerství, sounáležitost... něco, co partner necítí... Přeji Vám někoho, kdo přirozeně vstoupí do Vašeho světa.

Katy píše: 20. 9. 2016, 11.51

Dobrý den, píšu tak nějak, protože to nemám s kým probrat. Je mi 36, manželovi 38, máme dvě děti 3a6 let. Díkypráci a odvaze se stěhovat, jsme s mužem od roku 2005, co se známe, bydleli na cca 8 místech v 5 různých městech. Dělala jsem si legraci, že máme kočovné geny, moji dědečci byli vojáci, stěhovali se s rodinami neustále, manžel je však doma výjimkou. Začátkem mé rodičovské dovolené jsem si uvědomila, že bydlet na druhé straně ČR než obě babičky, bez známých, není výhodou, postupně jsem přemluvila muže k odstěhování blíže k mé mámě (15km). od roku 2011 bydlíme v podnájmu a bylo by třeba se definitvně rozhodnout, kde se usadíme - syn příští rok nastupuje do školy. U tchyně bychom byli vítáni, kromě zahrádky a králíků nemá s dědou v podstatě žádné zájmy, je energická, pomáhá rodině své sestry,stará se o prababičku, vozí děti na kroužky, zavařuje, peče, čte dětem pohádky...a trochu ráda diriguje co má jak být. Vycházíme spolu dobře, ale maximum je 14 dní, pak už toužím zdrhnout pryč. Moje máma(61) je fajn, ale úplně jiná. Je rozvedená,ráda hltá historii,cestuje po ČR,poslední 3 roky tráví na seznamce, protože se rozhodla, že nechce zůstat úplně sama. 7 let bydlí s mým invalidním bratrem (31), po težké bouračce měl dlouho problémy se o sebe starat, te´d už relativně chodí o berlích, ale má dny kdy leží a je rád že nemusí hnout.Dosud nemá jasné trvalé následky, vše ještě není uzdravené. Trochu mezi nimi jiskří to, že k nám občas přijde mámy přítel na kafe,za ty 3 roky 3 různí. Máma nikoho domů nechce, zvykla si, ale chce mít s kým cestovat, povídat,bydlet klidně každý ve svém.Má chronickou chorobu zad,špatný žaludek a astma, takže jsou dny kdy se nehne, potřebuje spíš pomoct a být v klidu. Jinak je čilá. Řekla bych, že bratr má lehce depku, že jeho máti randí a jemu se nedaří.Holky mezi 25-35 chtějí zpravidla fin.zabezpečení, sport nebo cestovat,děti,a nic z toho není schopen slíbit nebo realizovat.Je energický, ale je vidět,žeobčas je dost mrzutý. Bydlet s nimi nejde,na to je domek malý,oba mají své rituály a potřeby vzhledem ke zdravotním potížím. V této sitaci manžel prohlásil\"a nechceš se odstěhovat k nám, měla bys to tam jednodušší\". Ano, byla jsem jednu dobu dost unavená a bydlení ve vsi u tchyně by poskytlo luxux babičky na plný úvazek, vaření, vyzvedávání ze školky. Děti jsou zde priorita,tchyně je na ně fakt vysazená.Navíc tu bydlí i její sestra a její vnoučata, takže by děti měli na vsi(40 baráků) i kamarády a spolužáky, jsou stejně staří. já si však neumím představit, že se odstěhuju 140km od své rodiny jen proto, že mi nabízí \"malý luxus\". Když je máma nemocná, je ráda, že za ní přijedu. S bráchou si moc pomáhají, ale on taky jezdí hodně pryč,asi zkouší randit a bývá dost doma sama. Udělat dřevo na zimu musí vždy za pomoci kamarádů nebo nás, protože ani jeden na tom není fyzicky tak dobře. Oba mají z různých důvodů sníženou imunitu, v zimě marodí. V obci také bydlí náš otec, vztahy máme velice dobré,hlídací dědeček to není, s vnoučaty mu stačí hoďka za 14dní a zas letí jinam, je \"stále mlád\". Ale hrozí mu operace páteře, špatně chodí,.Uvědomuji si, že moje volba bydlet blízko mé rodiny vychází z předpokladu, \"co když budou něco potřebovat\". Nechci se jim obětovat, ale jsem jediný zdravý člen rodiny a taky jediný blízký, matka žádné další příbuzné už nemá, my taky ne (tety v Praze,ale moc se nevídáme). Manžel má pocit,že moje matka nám moc vstříc nevychází, ano, ve srovnání s jeho matkou to tak je. Málo jezdí autem,není tak časově pružná, někdy se s ní těžce plánuje začíná \"no úterý nemůžu, čtvrtek nevím\" ale já se ptala na pátek :) je lehce roztržitá. Původně právník, takže někdy trpí tím, že má přece pravdu :/ Na otázku muže \" a co ty vlstně chceš\" odpovídám stejně jako v 25ti, velkou rodinu a dobrou práci...neměla jsem nikdy nějaký SEN,spíš vizi o svobodném povolání,což se mi možná trochu splní,zkouším dělat poradenství. Zároveń jsem vždy měla silný vztah k rodině, dva rozvody posílili naše spojenectví matka-brácha-já, ale taky mám svou rodinu a musím žít svůj život. Ale nejsem si úplně jistá jak. Kdybych se odstěhovala ke tchyni,třeba bychom někde postavili vcedle nich,mám pocit,že svou rodinu zradím. Těžko těžko se mi o tom přemýšlí... K.

Odpověď: 27. 9. 2016, 7.43

Milá Katy, děkuji za zpověď o vnitřním dilema, která zní: jdeme k tvé či naší rodině? jdeme spíše pro to, co je příjemné a potřebné pro naši rodinu nebo se jdeme "obětovat" a zbavit se pocitu viny a nedopřát si štastnější život než mají ostatní členové... Doporučuji s těmito tématy psychologickými pracovat - v té věci mohu nabídnout setkání... Také je možné dojít si na konstelace na víkend http://www.rodinnekonstelace.cz/ . U tchýně - vhodné mít i své zázemí, být otevřená tomu, že jsem součátstí nové rodiny (no, to osoby, které jsou aktivní, pečující, spolupracující občas mají vůdčí "manýry" ;) - trochu to brát s nadhldem a trochu diskutovat ... ) - podporu Vašim dle potřeby, možností a situace... - ale je to teď tady tak trochu od stolu... Držím palce a ráda Vás potkám.

zahra píše: 20. 9. 2016, 7.53

dobrý den, moc prosím o radu! je mi 31, nedaří se mi navázat kvalitní partnerský vztah, bohužel přitahuji často nevyzrálé jedince a hlavně prostě nevím kde najít normálního chlapa pro život! Seznamkám už nevěřím, psali mi různí úchyláci a naposled z jednoho se vyklubal chlap s exekucemi! Teď mi kamarádka dohodila chlap, jenže... Je mu 38let a prý je už dost dlouho sám, mám ale hodně kamarádů (na mě až moc...), takže si vystačil. Bohužel od začátku vztahu bojuji o pozornost, jelikož již několikrát dal přednost kamarádům (víkend s kamarády apod.) teď mi tvrdí, že mě nechce ztratit apod., že ví, že se choval jako blbec (jenže to tvrdí poté, co mu kamarádka vyzradila, že jsem naštvaná) a já sama se mu to chystám také osobně říct. Další věcí je, že jsem si uvědomila, že mi vadí jeho nadváha :-( bohužel je to chlap jako hora, ale má velké pivní břicho, potí se, funí apod. A v sexu je to jako mít sex s tankem! Nejsem sama dokonalá a vím to, uvědomuji si, že bych vlastně měla být ráda, že mě někdo chce, mám velký zadek, metličkové žíly a celiakii! Na druhou stranu si trochu připadám, jestli se do toho vztahu nenutím ze strachu, že mě nikdo jiný nechce :-( Přemýšlím, zda tomu nedat šanci a neříct mu, aby zhubnul!!! Protože mě to prostě sexuálně nepřitahuje... co s tím? Biologické hodiny tikají neúprosně a počet volných chlapů rapidně klesá :-(

Odpověď: 27. 9. 2016, 7.18

Milá Zahro, Vaši starost chápu, podobně je na tom více žen a řeší podobné dilema. Nutit se do vztahu vychází jako masochismus a obvykle dříve nebo později to vzdají. Ve vašem příběhu doporučuji nastavit si to tak, abyste s tím mužem dělala to, co Vám je příjemné, je třeba, aby Vás jeho společnost bavila... můžete "zpomalit" a říci si, že když vy nikoho nemáte - on nikoho nemá - můžete se spolu kamarádit, zajít na pokec, na výlet, do kina (např. ne Bridget Johnsovou ;) ) mít k sobě úctu, vážit si toho, že ten druhý se mnou chce trávit čas... - nenutit se ani jeden - a uvidíte, jestli budete mít chut vidět se spíše více nebo méně... a jestli srdcem ho přijmete... Přeji vše dobré a držím palce.

Týna píše: 19. 9. 2016, 20.17

Dobrý den, v 15 jsem trpela anorexií a od te doby se mi to zmenilo na zachvatove prejidani. Ted je to uz 5 let, co s tim bojuji a neustale se mi to vsechno mota dohromady. Problemy s jidlem nemam jenom tehdy, kdy jsem ve vztahu, to dokazu jist uplne normalne a podle svych chuti, dokonce tak i vetsinou zhubnu, aniz bych nejak hladovela. Ted jsem mesic po rozchodu s pritelem a vsschny problemy s jidlem se mi zase vratily. Zacalo to tim, ze jsem zacala resit, jestli nejim moc a jestli jist muzu. Pak mi zacalo pripadat, ze jsem pribrala, i kdyz to podle vahy nebylo mozne, pak prislo i samotne prejidani. Vsechno behem 2 tydnu. Ted porad jenom premyslim nad tim, jak mam jist a jestli si to muzu dat, jestli to neni hodne a nebo jestli potom nepriberu. Momentalne neni chvilka, kdy bych nepremyslela nad jidlem. Jako kdyby se mi vytratily vsechny prirozene instinkty a ja vubec nevim, kdy a co mam jist, protoze kdybych jedla tak jak umim, tak zvladnu snist normalne snidani, pak jeste neco k obedu a po obede prijdou vsechny ty chute a myslenky, jestli si muzu dat ten kousek cokolady a jak jsem jedla s pritelem, ze jsem si tak dopravala a uzivala jidla, ale nebylo mi zle a nevim jak to udelat, porad vsechny tyhle myslenky dokola, skonci to vzdycky tak, ze si dam kousek toho na co mam chut, ale pak uz zacinam chodit pro dalsi a dalsi veci a ani si neuvedomuju, jestli nahodou uz nemam dost. Zjistim to az tak za pul hodiny po prejedeni a pak se nenavidim, mam sama ze sebe strach, jako kdybych zila v tele nekoho, koho ani neznam, protoze se neumim ovladat a nedokazu prirozene poznat, kdy si muzu dat neco na co mam chut a nebude to chut jenom vymyslena a nebo chut do sebe nacpat vsechno mozne. Chodim k psychologovi, psychoterapeutovi i psychiatrovi, bohuzel nevidim zadne zmeny, ani sama v sobe, kdybych aspon dokazala rozpoznat proc to delam, ale nemuzu na to prijit a uz me nebavi zit tenhle zivot. Predem dekuji za odpoved

Odpověď: 26. 9. 2016, 6.30

Milá Tynko, pracujete na sebelásce... ? najděte voice dialoge, konstelační večery... knihy: Miluj svůj život, Osobní síla - pro začátek.... Přeji vše dobré.

Yeneffer píše: 19. 9. 2016, 18.55

Dobrý den,je mne 25 let. Od dubna 2013 mam (mela jsem) přítele (28), do kterého jsem uz několik let předtím byla platonicky zamilovaná. Náš příběh byl dlouhý a pestrý a nakonec jsme spolu začali chodit. Oba jsme byli ve vztahu šťastní,nikdy jsme nemuseli řešit vážný problém, hodně jsme cestovali a chodili spolu po horách (poznali jsme se opravdu do hloubky),vedeli jsme ze spolu chceme zůstat napořád. V říjnu loňského roku přítel odletěl na 9měsíců do zahraničí (pracovat a cestovat,taková sebepoznavaci cesta). Předtím jsme spolu o tom hodne mluvili a rozhodoval se jen kvůli me jestli jet. Nakonec jel i s mým \"svolenim\". Bylo to pro me ale hrozně těžké, první dva mesice jsem ještě docela zvladla,další tři byly nejhorší co jsem do te doby zažila. Ohromný stesk,smutek,zoufalství, velmi malá schopnost se radovat...v tu dobu se ve me něco zlomilo a ja si řekla,ze mne je už všechno jedno. Na začátku května začal kolotoč úletu s mým dlouholetým kamarádem. Dvakrát jsme se spolu málem vyspali ale vždy jsem to včas stopla,mezitím jsme spolu byli dvakrát na výletě kde se nic nestalo, jenže potom jsem s ním byla pracovně v zahraničí a tam jsme se po příchodu z večírku spolu vyspali. Druhý den se to opakovalo,ale to si nepamatuju protože jsem byla hodně opilá. Další den jsme se opět po příchodu z večírku uspokojovali ručně ale potom to skončilo. Ráno jsme si řekli ze to musí skončit a tak se i stalo. Byli jsme tam vedle sebe dalších sedm dní ale nic se nestalo a dokázali jsme spolu normálně fungovat jako předtím. Za další měsíc jsem se měla konecne potkat s pritelem. Par dnu predtim jsem se ale sesla jeste s kamaradem alebez jakýchkoliv úmyslů a tak to i proběhlo. Velice jsem se těšila na přítele, setkání bylo moc hezké. Bohužel asi po týdnu mne prohlížel mobil a našel a přečetl si kompletně celou konverzaci s tím kamarádem. Takže se vše dozvěděl. Za normální situace by bylo nejlepší byt chvíli bez sebe a řešit to třeba po pár dnech,jenže my se sešli v zahraničí a nemohli jsme se úplně jednoduše rozdělit. Zůstali jsme tedy spolu dalších šest týdnů. Šlo to opravdu hrozne. Přítel se mne pořád vyptával na úplně všechno vcetne intimnich detailu...byly i svetle chvilky kdy jsme na to dokázali zapomenout ale o to horší pak bylo další vyptavaní,nadávání,vztek. Teď jedeme domů a víme ze nemůžeme být vedle sebe. Chceme zkusit jestli to tak bude lepší a jestli on zhlavy dostane všechny ty hrozne představy a myšlenky. Máme se moc radi,to co bylo předtím nesmazeme, jenže ani to co se stalo chvíli předtím než jsme se potkali. Vím,ze to co jsem udelala je strašné,hluboce toho lituju, nic v životě me nemrzelo víc. Nejhorší je,ze se sama v sobě nevyznam a neznám odpověď na otázku proč se to stalo. Vím ze je za tím vším smutek,stesk,zoufalství,alkohol a možná i me sebevědomí (potřebovala jsem si něco dokázat?). Prosim co delat pro zachranu vztahu o ktery oba stojime? Muzete mne nejak priblizit proc se to mohlo stat? Dekuji predem za odpověď.

Odpověď: 26. 9. 2016, 6.28

Mila Yen, proč se to mohlo stát? Máte pocit, že nejste úplná, když jste sama... Odjet na 9 měsíců pryč kvůli svému sebepoznání a svým zájmům ... riziko ... vy jste se taky poznávala... On Vás opustil dobrovolně a vy jste potřebovala žít tady a ted... Nelíbi se mi, že to berete na sebe... Ta cesta bylo riziko pro oba... "K čemu mi bude partner v Himalaji, když nehoda se mi stane v Humpolci? Pokud někdo potřebuje odjet, je to možné, nejsem věznitel, co bude? nevím... můžu si pouze něco představovat..." Pro záchranu? - nehledat viníka, přijmout každý svou zodpovědnost a požehnat druhému, co prožil na své cestě.... a žít tady a ted... Přeji vše dobré...

br20let píše: 19. 9. 2016, 16.04

Dobrý den chtěla jsem se zeptat jestli jsem v pořádku?poslední dobou je mi hrozně úzko rozešla jsem se s přítelem po 3rokach s kterym jsem nemela krasny vztah pritel me bil a nadaval mi skoro kazdy den ale az po roce naseho vztahu ktery byl nadherny!nez sem snim zacla chodit opustila jsem vsechny sve pratele a vsechno na cem mi zalezelo byl jen on i pres vsechno spany co mi udelal jsem si zivot bez nej nedokazala predstavit bylo pro me hrozne tezke ho opistit ale na konec sem sama sebe presvedcila ze mi bez neho bude lip a ze uz me nebude nikdo trapit.Jenze opak je pravdou nikdo me sice uz netrapi ale trapim se sama kazdy rano kdyz vstavam tak se mi chce brecet nekdy mam takovy zachvaty vzteku ze chci treba i ublizit sama sobe.sem zla na lidi ve svem okoli.jedno jsem sla i s kamaradkou ven pit kdyz uz sem byla opila zacla jsem bejt agresivni a zacala jsem vsechny okolo sebe mlatit i kdyz jsem tohle nikdy neudelala ja si nic z toho ale nepamatuju nevim co se semnou deje!?

Odpověď: 26. 9. 2016, 6.16

Milá neznámá, tak to vypadá, že přítele s agresí a destrukcí jste měla proto, abyste si uvědomila, zda to skutečně chcete... ted jste uviděla, že takové síly jsou i ve Vás... doporučuji, abyste začala spolupracovat pravidelněji s psychologem . Držím palce.

Sandra píše: 19. 9. 2016, 15.36

Dobrý den, můj problém začal téměř před dvěma lety...dceři byly 3roky, synovi 0,5roku...matky to asi znají...malé dítě, školka, problémy s adaptací na malého sourozence, dům a nějaký domácí mazlíček a manžel jako bonus...chtěl sex, nechtěla jsem mu ho odpírat (proto ti chlapi chodí jinam :-))...až jsem se dostala do stavu, kdy jsem sex nechtěla, nepotřebovala...ale potom jsem zjistila, že bych ho i chtěla, ale asi někde jinde....nehledala jsem, ale nějak si to našlo mě....jak jsem stará, tak jsem blbá...manžel na to přišel...mluvili jsme, řešili jsme, docela to šlo...ale potom manžel žárlil, prudil, byl naštvaný, že jsem přijela pozdě z práce, že mi volají kamarádky, sms od spolužáka byla jako červený hadr na býka...situace gradovala...vztek z jeho strany, potom pokusy o spravení vztahu, zase vztek....řekl plno slov, kterých lituje a věřím, že nemyslel úplně vážně...sex žádný, po téhle stránce je mi lhostejný...je pravda, že řešení problémů v posteli mi nikdy nic neříkalo, takže vzrušení začíná v hlavě...momentálně jsme ve fázi, kdy se mám odstěhovat z \"jeho\" domu...za dva dny opět věta \"zkusíme to nějak napravit\"...už jsem se stěhovala asi 3x...vždy se situace uklidní, ale vždycky se najde něco, co to rozbourá...já nevím, jestli chci něco napravovat...už chci jenom klid...manžel mě šíleně miluje, až mě to dusí...nedá mi prostor k ničemu - trucovat, žehlit nevěru, ... ...ale bojím se, že dětem vezmu domov, rozbourám jim život a až si \"odpočinu\" třeba zjistím, že tam ještě něco zůstalo....zkoušeli jsme na tom pracovat i s poradci na partnerské vztahy, ale nic to nevyřešilo...v obou případech se manžel cítí jako trestaný za můj úlet...děkuji za odpověď

Odpověď: 26. 9. 2016, 6.11

Milá Sandro, tak ho netrestejte a pokud si to trochu umíte představit, odejděte ... lépe "sama i s dětmi v obou péči" než v blbým manželství ... obvykle platí, až na výjimky... Držím palce.

Karolína@ píše: 19. 9. 2016, 13.32

Dobrý den,manžel odešel před 5lety k milence,vydrželo jím to spolu jen chvíli.My dva jsme spolu udržovali vztah po sex.strance.Teď je opět s tou stejnou ženou (milenkou)tvrdí,že jí miluje a chtějí si sehnat byt a planujou spol.budoucnost.Jsem hloupa,miluji ho,chtěla bych ho zpět.Nevim co si mám o tom myslet,jsem zmatená a plácam se v tom,jak muže s někým plánovat budoucnost,říkat,že ji miluje a přitom ji už teď podvadi a spí se svou ženou.Příjde mi, že je nerozhodný a pod natlakem milenky,které se boji,je tady v tomto měkota-ubrečena,řelka bych až psychic.na dně.Doma ma spoustu věcí, když chci aby si je odvezl, tak se k ničemu nemá.Nevim co si mam o tom všem myslet, jestli ma smysl o něj bojovat..předem Děkuji za radu

Odpověď: 26. 9. 2016, 6.07

Milá Kaji, chápu, že je to bolestivé...co si myslet? lidi jsou emočně/citově/rozumově zmatení - a ted momentálně i manžel... Vaši zmatenost chápu... věci jen pozorujte a dělejte to, co máte pocit, že potřebujete... žijte přítomností... Když budete chtít, stavte se, probereme to trochu podrobněji s ohledem na Vás.

David N. píše: 19. 9. 2016, 11.35

Dobrý den. Chci se tedy prosím zeptat, jak udělat část Klánovic bezpečnější, aby tam auta nejezdili jako hovada a moje máma si mohla dojít bezestrachu nakoupit. Moje máma je znamením beran a snoubenka kozoroh. Děkuji

Odpověď: 26. 9. 2016, 5.59

Milý Davide, doporučuji obrátit se na obecní zastupitelstvo... Ohledně ostatních věcí - najděte si sexuologa, psychoterapeuta a prokombinujte to... skutečně jedete do patologie, zvažte i změnu zaměstnání... a nepovažuji za vhodné zde obsah sdílet.

Michaela píše: 19. 9. 2016, 8.01

Dobry den,mam takovy problem sama se sebou a nevim jak ho resit,je mi 28 let,mam dceru 4,5letou a 9mesicni dcerku,nebudu popirat ze je toho na me moc,ale problem spis ktvi v mem chovani,jsem urvana zenska,vytoci me malickosti,snazim se najit v sobe usmev ale.nejde to.starsi dcerka mi odmlouva a zdrzuje kdyz jdeme do skolky,jezdime autobusem a ja kdyz nestiham tak zacnu kricet,jez,oblikej se honem pak.me to vytoci do obratek protoze je opravdu moc hodin,a ja se proste nervnu a nemuzu prestat na ni rvar,ona za nic nemuze ,ja jen.potrebuji poradit jak se mam uklidnit nechci aby s tim.byla po me,a nechci ji tim.trapit,sve deti.miluji na devse a nechci jim ublizovat svym chovanim,manzel mi moc nepomaha,nas vztah je na bide mrazu ale nehadame se,nechci uz takova byt,prosim poradte

Odpověď: 26. 9. 2016, 5.52

Milá Míšo, vnímám upřímnou snahu být v klidu. Základní váš životní pocit je "jsem urvaná ženská." asi to chápem, něco je na Vás naloženo objektivně a něco na sebe nakládáte subjektivně. Mám pocit, že bych s Vámi potřebovala mluvit, položit Vám otázky... Co skutečně musíte... Co se stane, když... jaké máte možnosti... Tak trochu by se na to hodilo http://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Tak když si najdete cestu, bude to fajn... pokud nenajdete cestu, můžeme i telefonicky dílčím způsobem... Držím palce, že najdete cestu k sobě...

Starší dotazy:

452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kategorie článků