Radana

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588352 nebo emailem.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.

Technika KERP

Technika KERP >>>

Cesta k harmonii a výkonnosti duše.

Já ve Všechnopárty

Hostem ve Všechnopárty >>>

Pan Karel Šíp mě pozval do jeho pořadu Všechnopárty, abych odkryla tajemství psychologie.

TV Metropole

Spolupráce s TV Metropole >>>

Rozhovor o tématech současných partnerských vztahů, o tom, jak předcházet manželské krizi a jak ji zvládnout.

Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: xxx, Ivka, Klára, Emma, Lenka, Klára, Vladka, Klárka, Maty 18 let

Starší dotazy:

482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kačka píše: 18. 4. 2017, 7.25

Dobrý den, obracím se na Vás, protože aktuálně nevím co se svým životem. S přítelem jsme spolu 12 let, již od střední školy. Rozumíme si, máme společné životní cíle, žijeme spolu ve společné domácnosti již léta a vše funguje. Přítel je pracovitý, miluje mne a za 3 týdny se máme brát. Je to ideální partner a myslím, že je to sen všech normálních holek. Bohužel já s blížící se svatbou začínám panikařit. Musím přiznat, že jsem ho již několikrát podvedla, většinou se jednalo o krátkodobý románek, ale s tím, že já jsem se snažila rozvinout to v něco vážnějšího. Nikdy to, ale nevyšlo. A já vždy skončila doma s tím, že vlastně jsem ráda, že se mám kam vrátit a že tam přítel je. Cca dva tři měsíce před svatbou jsem se tak trochu dala dohromady s kolegou a nějakou dobu jsme se vídali. Tento vztah jsem kvůli blížící se svatbě ukončila. Bohužel asi měsíc před svatbou jsem potkala jiného muže, který mne opět okouzlil. Jednou jsme spolu strávili noc na firemní akci a protože mi s ním bylo dobře, sešli jsme se znovu a strávila jsem noc u něj. Nakonec to, ale ukončil on s tím, že nemá dobrý pocit z mojí svatby a nechce se chovat jako \"hajzl\". Jsem z toho nešťastná, tak nějak viním svatbu, že může za to, že nemohu začít nový život s ním Zároveň si, ale nejsem jistá zda by pro mne byl dobrý partner a zda bychom si rozumněli. Mám pocit, že by mi nesedl natolik jako můj snoubenec. Každopádně k jádru pudla - jsem nešťastná, nonstop přemýšlím nad tím zda je správné se vdát za nynějšího partnera. Vždycky dojdu k tomu, že mu rozchod po 12ti letech 14 dní před svatbou nemohu udělat. Ale nechce se mi nic, doma se mi nechce nic dělat, nechce se mi řešit přípravy na svatbu. Jsem nešťastná a zdeprimovaná aktuálním stavem svého života. Strašně bych si přála aby náš vztah fungoval, ale pořád mám pocit, že tam \"něco\" chybí. Jsem naprosto vyděšená tím co cítím a už nevím kudy kam.

Odpověď: 20. 4. 2017, 14.23

Milá Kačko, nevím, co máte na mysli, tím něco... Nevím, co hledáte u jiných mužů ani proč máte pocit, že u sousedů je tráva zelenější... Pokud máte pocit, že mu slib oddanosti nechcete dát upřímně, je třeba zvážit, co dál. Partner si nezaslouží podle všeho trápení vaším nevím - tak si, prosím, vše promyslete a přijměte zodpovědnost za své prožívání a rozhodnutí a pak komunikujte a jednejte. Můžete chodit na psychoterapii delší, abyste si postupně rovnala vztah k můžům ve vašem životě a vaše potřeby... oč vlastně běží... Přeji vše dobré.

Ivan Bratislava píše: 17. 4. 2017, 21.24

Dobrý deň. Neviem, čo je toto za poradňu, skúšam prvý krát. Pracujem vo firme fotrovcov, bývam sám, teda so svojimi zvieratkami. Mám andulky, na ktoré som dosť citovo viazaný, resp. podľa etikoterapeutky lipnem na nich.... Prvnú andulku som mal ešte v roku 2002, tuším.... Teraz tu mám dve andulky. 11. apríla 2017 sa mi stalo, že mi zomrel môj samček andulky, ktorého som mal takmer 13 rokov.... Predtým som ako tak znášal smrť mojích anduliek. NA tohto môjho samčeka som však stále veľmi fixovaný, neviem sa s tým zmieriť. Mal určité zdravotné problémy, ale aj vzhľadom na nich a na vek som nečakal, že zrazu dostane, zrejme, nejakú mŕtvicu a ochrnie, prípadne iný problém, ktorý spôsobil to, čo spôsobil. Mám ho stále pred očami, vďaka nemu som vždy lepšie zniesol smrť predošlých mojích anduliek. Dal som ho na pitvu aj na histológiu u veterinárky v Brne. Cestou tam mi zomrel, keď som išiel so svojími andulkami k veterinárke. Pre mňa je to taká výrazná andulka, kvôli ktorej som prakticky žil, vždy som ho kontroloval, či mu niečo nie je, ale nebolo mi to na obtiaž. V záhrade som ho pochoval, hoci stále ma láka predstava, že si ho vezmem domov na balkón do nejaké väčšieho kvetináča. Aj keď si poviem, že rešpektujem to, čo sa stalo, stále ma chytajú z toho depresie, keďže ostatné andulky som mal ako keby do počtu, a na neho som naviazaný. Aj keď si povie, že to rešpektujem, ráno sa zobúdzam s depresiou a zimnicou. Je to veľmi nepríjemné. Dnes ma to chytilo v potravinách. Mám z toho depresie, neviem sa s tým nejak vnútorne zmieriť, a neviem, že keby som mojím ďalším dvom andulkám kúpil ďalšiu andulku či andulky, či to nebude hrubé voči tomuto môjmu zosnulému samčekovi. Menej mi chutí jesť, hocijaká aktivita, cez deň odvtedy väšinou som len pri PC, a hľadám články o andulkách, chove... a keď si aj poviem,že je to tak, ako to je, keď vyjdem z miestnosti, už je zle, a ráno príde dá depresia a neskutočný žiaľ. Neviem, či po vzatí si andulky mojej zo záhrady sem domov na balkón sa to zlepší. Možno keby niektorá z týchto dvoch anduliek s nim mala bližší vzťah, mám ju radšej a teraz sa skôr zmierim s týmto.... Najlepší kamaráti však neboli, a nie sú teraz ani títo dvaja, ku ktorým až taký vzťah nemám. ako môžem nie zabudnúť, ale zbaviť sa týchto depresií, ktoré ma asi podvedome chytajú? Keď sa pozriem na fotografiu tohto môjho samčeka, tak už ma chytí žiaľ.... S ním som prežil viacero anduliek, a mám v pamäti aj to, ako mi v aute zomrel, a začvirikal predtým. Aj výčitky, že som mu skôr nekúpil samičku nejaké, keďže on musel byť v klietke posledne, a títo dvaja lietali v izbe... Nekúpil som samičku, pretože som sa bál, že ju preberie buď mladší samec, alebo si nebudú rozumieť. chcem si dať urobiť obraz z fotografíí môjho miláčika, resp, aj iných anduliek, ale neviem, kedy tieto depresie pominú, keďže je to u mňa iná situácia, ako v prípade predošlých mojích anduliek. ďakujem vopred za to, že si prečítate môj príspevok, aj za prípadnú radu vopred veľmi pekne ďakujem. Ivan V.

Odpověď: 20. 4. 2017, 14.15

Milý Ivan, andulák pro Vás představoval nějakou citovou jistotu, byl objekt, skrze který jste nalézal lásku a jistotu v životě. Současná bolest poukazuje na to, že vám v psychice toto chybí, patrně se jedná o pocity nahromaděné z dřívější doby. Andulky pro Vás jsou světem, kde se realizujete i cotově, je to pro vás asi bezpečnější než ve světě lidí... (už víte, že: Mám andulky, na ktoré som dosť citovo viazaný, resp. podľa etikoterapeutky lipnem na nich....) Můžete tato témata řešit s psychologem. Držím palce.

Jimmy píše: 17. 4. 2017, 20.11

Zdravím, paní doktorko. Rád bych se zeptal, s přítelkyní zkoušíme sex, pro ní je to poprvé. Problém nastává, když má dojít k aktu. Předehra, orální sex, vše je v pořádku, když má dojít k sexu, partnerka říká že ona sama to chce, ale když se přiblížím tak se stáhne a jakoby uteče. Takto je to skoro týden co to zkoušíme a bez větších změn. Vyzkoušeli jsme i dlouhou předehru, lubrikant, malinko alkoholu, beze změny. Tak proto jsem se chtěl prvně zeptat tady, jestli je to pouze strach nebo by mohlo jít i o nějaký psychický blok. Děkuji moc za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: 19. 4. 2017, 17.51

Milý JImmy, jde o psychický blok - strach ;). Je otázkou, co ten strach vše obsahuje... Přijde?

murina píše: 17. 4. 2017, 19.52

Dobrý den, upřímně, nevím přesně, co od toho čekám, je to nejspíše jen můj pocit klidu, že to s někým mohu sdílet a tak nad tím mám větší kontrolu. K věci, před pár minutami jsem se odhodlala napsat to, co jsem v sobě dusila dlouho a je to dá se říct můj poslední výkřik zoufalství, opravdu ráda bych to s někým sdílela a vyslechla si jeho pohled na věc, i na můj problém. V některých částech je to samozřejmě přehnané v afektu, omlouvám se, za zbytečné obtěžování a za to, že vám přidělávám práci, ale moc to pro mě znamená. Nu, zde. \"Omlouvám se, že jsem to nezvládla, že jsem nezvládla tu zůstat a sdílet s vámi další roky v rodinném a přátelském kruhu, je mi to moc líto, že o tohle příjdu, že už nebudu součástí, ale pouze vzpomínkou, fotkou v rámečku na kterou bude dopadat stín hořící svíčky před ní. Omlouvám se, vzít si život je pokrytecké, ale nikdo z vás nepochopil, že jsem pryč už dlouho, jsem mrtvá, nic neznamenám, nežiju, dávno to nejsem já. Věci, které jsem měla ráda jsou mi cizí, věci, které mě bavili jsou mi vzdálené, jediné, co tu dělám je to, že trpím, křičím, brečím, ubližuju si, bodám do sebe a trhám se na kusy, sama v sobě, uvnitř svého těla a ve své hlavě už jsem se dávno zničila, je tam prázdno, moje duše a všechno, co jsem byla je pryč, nechci tu být, nežiju. Každý další nádech je pro mě utrpení, jako žiletky procházející mým dýchacím ústrojím, když musím vdechnout kyslík a držet se naživu. Proto se tak často dusím, proto mám problémy s dýcháním, proto zadržuju dech pokaždé, když mám záchvat. Ale to vy nevidíte, přehlížíte to, soustředíte se jen na to, že mě potřebujete dál ve svém živote a snažíte se mě tu udržet za každou cenu. Je to jako byste mě řezali tupými noži, oddělovali každý centimetr moji kůže břitvami, trhali mi maso zaživa a stahovali z kůže, trhali mi vlasy, je to jako by dav lidí stál kolem mě a křičel, tisíc hlasů v mojí hlavě a všechny naléhají, každý chce mít to hlavní slovo a mě už nebaví bojovat a snažit se přežít, když nechci, nemám už vůli ani sílu, nechci. Cítím se jako loutka, která už drží pouze na jedné nitce, která se pomalu trhá, zanedlouho selže a loutka spadne, zničí se a zmizí ze života všem, pro které byla zábavou. Nebyla to vina té loutky, byla odkázána osudu, jen čekala na jeho naplnění, nic jiného nemohla dělat, jen se zatajeným dechem pozorovat, jak se to blíží a smířit se s tím, čemu se nejde vyhnout. Každá snaha znovu se postavit by vedla ke zkáze. Nikdo si nedokáže představit, jaké to je budit se s myšlenkou, jestli dnes zemře, jestli dnes bude ten den, kdy poslední kousek sebe nechá roztrhat temnotou a poddá se tomu, co je nevyhnutelné. Je tohle ten den? Neovládám své myšlenky a své činy, všechno je pro mě nebezpečné, jsem nesvéprávná, ale nikdo z vás to neví, protože vím, že už nemá cenu o tom mluvit. Může to být pár dnů, týdnů, měsíců, ale vím, že se to stane a já nemám pravomoc ani sílu na to s tím bojovat. Zasloužím si to, promarnila jsem svoji šanci a prohrála jsem svůj boj, jen moji vinnou a jsem si toho vědoma, proto se chci vzdát. Kdybych dostala další šanci, přísahám, že bych s ní naložila jinak, přísahám, že bych si vážila života a byla šťastná, žila na plno a vážila si každé chvíle s mou rodinou, splnila bych si všechny přání a pomáhala lidem, rozdala bych se pro štěstí těch, které miluju. Nevím, jestli tohle co píšu je volání o pomoc nebo jen sebelítost, je to něco, co v sobě držím dlouhou dobu a nevěděla jsem, jak to popsat, nedokázala jsem to nikomu říct, nedokážu se znovu otevřít, protože mám pocit, že s lidmi, se kterými jsem v kontaktu nemohu být fyzicky, že nejsem v realitě a jsem tu pouze jako hologram, je to jako bych je pozorovala z vrchu, jako bych se jich nemohla dotknout, i když je držím v objetí, je to jako bych nemohla cítit jejich přítomnost, jako bych byla jen duch, jako bych neexistovala. Je to teď pochopitelné, že už nechci dál žít? Je už pochopitelné, proč se chci zabít? Chci to udělat dřív, než to za mě udělá ONO, to zlé v mojí hlavě, co se snaží převzít nade mnou kontrolu, chci vědět, že to poslední co udělám bude moje rozhodnutí, chci vědět, že moje mysl je střízlivá a že vím, proč to dělám a mám pro to vysvětlení. Dosáhla jsem svého konce už dlouho před tím, ale vy se pořád snažíte udržet naživu něco, co neexistuje, co už dávno zemřelo, nutíte mě trpět a i když jste pro mě všechno, musím zachránit sama sebe od toho, co roste v mé mysli. Omlouvám se, že jsem promarnila svoji šanci.\" Děkuji za váš čas.

Odpověď: 19. 4. 2017, 17.45

Milá Muri, je to čtení o bolesti a sebeodsouzení... Víte, je pro mne těžké odhadnout, proč toto prožíváte - kdo jste... ráda bych znala konkrétní příběh - proč máte pocit, že jste svoji šanci promarnila... odpustte si, at to bylo cokoliv. Věnovat svůj život službě bližnímu mužete i nyní... dobrovolnictví... Víte, mám pocit, že nejste špatná žena a je mi líto, že vás život tak bolí. Stojím na straně života... život nemá bolet. proč bolí? to lze léčit, sebeléčit... Stavte se :) Držím palce.

te.ris píše: 17. 4. 2017, 18.55

Dobrý den Potřebuji pomoc moje kamarádka se už 3.měsíce řeže a nemůże si pomoc řešila ti psychologie a o rodiče ale pak si mysleli rosiče že toho nechala ale ona začla do toho kouřit a furt se řeże a teď se chce přihlásit do té hry Modrá velryby nevím co mám dělat mám strach že si něco udělám do toho se jo rozvádějí rodiče mám oní strach a velkej.Řekla to učiteli ve školy on jí pomáhá ale ona se furt řeže a kouří a přihlásila se do tí velryby prosím o pomoc. Děkuji moc naschledanou

Odpověď: 19. 4. 2017, 17.33

Milá Teri, je hezké, že máš strach o kamarádku. Je třeba přijmout, že každý si svou cestu volí. Věřím,že s ní mluvíš o tom, jak se má, co cítí... můžeš s ní mluvit o vztahu k životu... hrát si s tím tématem... Pokud vyhodnotíš situaci jako vážnou, bylo by dobré, abys ji řekla, že tě to skutečně trápí, že nevíš, co máš dělat, že uvažuješ o tom, že půjdeš za jejími rodiči... to je také možnost... Držím palce.

Tommy Lee píše: 17. 4. 2017, 14.38

Dobrý den paní doktorko, měl bych takový dotaz ohledně moji švagrové.Je mi 42 let a bydlím se svou matkou.Můj bratr je ženatý a má dvouletou dceru.Minulý týden přijeli všichni ke mě a matce na návštěvu.Já mám rád nahlas puštěnou televizi a miluju hvězdné války,které zrovna dávaly v telce.Moje švagrová mě požádala abych televizi utišil,že neslyší,co jí matka povídá.Když jsem telku utišil o jeden stupeň ona zničeho nic televizi vypla.Strašně mě tím urazila a naštvala, ikdyž se mi v zápětí omluvila,mě i matce to přijde neomluvitelné.Jak jí dát najevo,že si v našm bytě nemůže dělat co se jí zamane protože ona tvrdí, že jsem buran a na návštěvy odmítá k matce chodit,což zase mrzí matku trochu. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: 17. 4. 2017, 16.36

Milý Tome, asi Vás svou odpovědí nepotěším. a) Návštěva do domu, Bůh do domu - ano, sdílím to, že mezilidské a rodinné vztahy je dobré rozvíjet a udržovat - nemám pocit, že švagrová je u vás pečená a vařená, věnovala pozornost tchyni, chtěla ji naslouchat... =) vy jste upřednostnil asociálnost (sledování TV kterou mmj. znáte atd...) před úctou k návštěvě a komunikaci blízkých. b) Švagrová se omluvila. c) nechápu, že vaše maminka jednání švagrové považuje za neomluvitelné... d) doporučuji Vám i matce se omluvit, pokud proběhly kyselé obličeje apod.... a pokud chcete: Světu mír.

Kristýna píše: 17. 4. 2017, 13.58

Dobrý den, potřebovala bych pordit. Jsem hrozne vybusna a pesimisticka, kdyz vyjdu ven, hraju si na neco, co nejsem. Hraju si na to, ze je vse fajn, ze zadny problemy nemam a jsem takova jina, nez doma. To je asi tak k uvodu a ted toho popisu vice. Když neni neco me prijemne, dam to hodne najevo. Jsem urazena a tak, hrozím tim, ze to ukoncim vse a tak. Nebo začnu psychicky vidirat. (např, kdyz neprijedes, udelam tohle a tamhle to). Bohuzel si to sama neuvedomuji a pak me to zpetne mrzi. V tu chvíli me nezajima, ze se nekdo trapi, odsere to ten, koho mam nejvice rada a to ani nevim proc. Delam veci, ktere si proste neuvedomuji, ze nekomu ublizi. Delam pote naschvály a stropim hroznou scenu, ale po chvíli to je zase jinak. Ale jakmile zjistim, ze o toho člověka mohu prijit, najednou se vse obrati. Ale ja pote nevim, zda neco citim. Jsem takova chladna a odtazita, nejak nic me nezajima. Potrebuji někoho, kdo u me muže byt fyzicky stale a poskakovat tak, jak ja piskam, jelikoz kdyz to tak nebude, je zle. Jenze proc si to neuvedomuji? Proc i kdyz se snažím, tak se nic nezmeni? Mam přítele vic nez rada, ale ted jsem ti momentalne nejspis popsala nas vztah. Kdyz mi nekdo napise(kluk), tak nemam problem odepsat a tak, ale kdyz se na to podivam opet zpetne, vypada to, ze mu davam sanci, i kdyz vim, ze u me sanci bud nema a nebo momentalne nemel. Proste me to vse mrzi, co udelam, ale ja si to proste neuvedomuji, pritelova mama mi napsala, ze jsem zrala na psychiatrii a takove veci. Asi ma i pravdu, ale jsem z toho zdrcena, protože prý žádný normální vztah mit nebudu a budu vždy někoho trápit a tak. Jenže už nevím, co dál. Snazim se napravit veci, ale nejak ani nevim, kde mam začít a jestli mi to bude stat za to. Ja takova proste nechci byt, ale nevim, co mam delat. Jsem opravdu ale opravdu zdrcena z toho, jaka jsem, ze jsem vybusna, naladova, psychicky vydiram a tak jenom pro prospech me. Potom akorat doma vzdy brecim, ze to uz snad neni ani mozne!..

Odpověď: 17. 4. 2017, 16.58

Milá Kristýnko, je dobře, že mnohé principy zde pojmenováváš a začínáš si je uvědomovat - první krok ke změně. Doporučuji psát si "psycho deníček" - povídat si sama se sebou - třeba "Já - prchlivé" a "já - rozumné" - jedno by mělo chápat druhé... Každopádně ty věty o tom, že nemůžeš mít vztah spokojený - je třeba vymazat - přeprogramovat - co cítíš, že se te momentálěn týká jako proroctví propoj s větou !a to se může změnit". Pokud bys chtěla, ozvi se a můžeme spolu situaci lépe rozebrat a mohu ti lépe vysvětlit, jak sama na sebe. Držím palce.

Pavel píše: 17. 4. 2017, 7.41

Dobrý den,jmenuji se Pavel jsem z Prahy 5 a je mi 67 let.Před třemi lety si manželka přivodila (po zvednutí těžkého předmětu),Entezopatii spojenou s Fybromyalgií (podle Mudr.Barny,Prof. P.Koláře a dalších odb.lékařů,neléčitelné) tři roky intenzivní léčby a utrácení statisíců žádný výsledek.Žena trpí bolestmi a vyhrožuje sebevraždou.Odmítá navštěvovat specialisty včetně Psychiatra prostě už to vzdala.Bydlíme v rodinném domku,nechal jsem ji zřídit masážní vanu, krytý vyhřívaný bazén ale není to k ničemu.Přestává chodit pokud jde je chůze triskní.Když ji nechám odvézt sanitkou tak ji vyšetří a odvážím si ji zase domů.Mám morální zábranu ji nechat umístit v psychiatrické léčebně.Její maminka která má špatnou pohyblivost a je jí 90 let chce skákat z okna nemá se o ni kdo starat tak letam jen Já.Ke mně se stěhovat nechce že by to psychicky neunesla (bydlí na P-4). Všechny tyto negativní vlivy na mne působí depresivně a nevím jak dlouho tomu odolám zatím z toho mívám jen hodně vysoký tlak.Prosím o radu. Děkuji Pavel.

Odpověď: 17. 4. 2017, 10.04

Milý Pavle, nedivím se Vám, zkuste si udělat program dne, týdne tak, abyste se měl vždy na co těšit - třeba Uneversita třetího věku, výlety s důchodci... Udělal jste maximum - a potřebujete dopřát radosti i sobě... Existuje také "domácí péče" - najděte přes Sociální odbory instituce, která zajištuje péči, obědy... Zajděte třeba do Občanské poradny a zkuste si tam udělat plán, krok po kroku, jak na to. Na psychologické úrovni si pořebujete pojmenovat zasunuté emoce, které vám dělají vysoký tlak - naštvání, vztek, pocit viny, pocit tlaku, že musím... Pak je třeba je plynule přijmout - přepracovat - rozpustit. Můžete zajít k psychologovi, třeba i ke mně. Držím palce.

Morgana píše: 17. 4. 2017, 6.44

Dobrý den, s přítelem jsem 7 let. Máme dvě děti. On má kamarádku a neustále si s ní píše, je to pořád ve dne v noci. Já jsem z toho úplně zoufalá, místo toho aby se věnoval dětem tak datlí do telefonu. Trvá to už strašně dlouho. Když jsme čekaly první dítě, měla jsem rizikové těhotenství a bylo to těsně před porodem co se v noci zbalil a jel k ní. Nedá se s ním o ničem mluvit. Pořád mi říká to svoje, že je to jenom jeho kamarádka, ale já už fakt nevím... Prosím poraďte mi co mám dělat. Děkuji

Odpověď: 17. 4. 2017, 9.56

Milá Morgan, náročná situace - z mého pohledu vede k tomu, abyste se stala pozorovatelkou, citově se manželovi vzdálila, přestala mít očekávání, přijala realitu... a jde o to, jestli to, co od něj přichází k vám a vašim dětem si dokážete užít... Držím palce.

Veronika píše: 13. 4. 2017, 18.28

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je nějaký název psychické poruchy, kdy člověk přestane vnímat realitu a \'žije pouze ve své hlavě\' případně jak by se tato porucha dala léčit. Děkuji

Odpověď: 17. 4. 2017, 9.51

Nevím, jak tomu rozumět. Rozumím tomu tak, že někdo má potíž se životem v realitě... doporučuji spolupráci s odborníkem - a také vaši konzultaci, abyste věděla, jak co vy a jak... Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kategorie článků