Online poradna


Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne telefonicky: +420 777 588352 nebo emailem.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Petra, Tomáš, Monika, Monika, DD, Tonka

Starší dotazy:

555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

jirka c píše: 5. 11. 2018, 9.13

Dobrý den. Matka mé manželky (65let) žije sama v rodinném domě. Posledních několik let se stupňují její problémy. Cokoliv se v domě stane, tak za to může jeden ze tří sousedů, který byl zrovna v době domnělého činu doma. Ať už se jedná o prasklou žárovku u vchodu, vypadlý jistič el. proudu, pootevřené okno, ztracené peníze - vše způsobuje některý ze sousedů s cílem ji poškodit, popř. vlézt do domu a něco odcizit. Na všech dveřích má nainstalované petlice, které několikrát denně kontroluje. Rovněž lomcuje s dveřmi a kontroluje zda jsou skutečně zamčené - takovým způsobem, že to zámky časem zámky nevydrží a musí se měnit, což je pro ni potvrzením toho, že se tam někdo dobývá. Volala několikrát i policii, ti samozřejmě na nic nepřišli. Nyní si dokonce sousedovi nadávala a obvinila ho z různých činů. V okolí lidem pomalu dochází trpělivost a my nevíme, jak jí máme pomoci. Jakékoliv vysvětlování, že je to jen její výmysl nemá žádný účinek.

Odpověď: 15. 11. 2018, 17.11

Milý Jirko, bohužel někteří lidé trpí utkvělými paranoidními myšlenkami. Psychické rysy, pokud jim člověk vědomě nečelí, se mohou věkem stupnovat. Chápu, že vám to není příjemné, ale vy to ovlivnit nemůžete. Můžete to maximálně z povzdálí pozorovat nebo to víceméně vypustit, protože na to nemáte vliv. Paní je dospělá svéprávná žena ... (je možné, že by psychiatr našel nějaké vhodné léky, ale není to ani jisté, krom toho předpokládám, že paní nebude chtít) Přeji vše dobré.

Jenny píše: 3. 11. 2018, 11.59

Zdravím už delší dobu mám chuť se zabít ale asi na to nemam odvahu vždy se porezu tak že mě dají max do psychiatrické léčebny ale to už mě nebaví. Nemám důvod tady být ale prostě pořád mě tady drží jeden kluk kterého miluju ale on na mě kašle a jen mě využívá prostě nemam nikoho kdo by se o mě postaral nebo mi opravdu pomohl. Nevíte co dělat? Už jsem vážně v koncich.

Odpověď: 4. 11. 2018, 9.12

Milá Jenny. V životě by nás měla držet láska k životu včt. svého života (ne závislost na člověku, kterému jsme jedno - to je masochismus) Je třeba dělat pro svou duši to nejlepší. Ve středověku byli sebevrazi pohřbívání za hřbitovní zdí, mimo posvěcenou půdu. Sama se rozhodněte, jak se svou duší chcete zacházet. Jestli ji chcete v lásce rozvíjet nebo ji utápět v nihilistických postojích.... Budete-li chtít, jistě najdete cestu, jak dělat svět hezčí. Držím palce.

x píše: 31. 10. 2018, 21.40

Dobrý den, potřebuji poradit. Je mi 17 a asi někdy v únoru jsem se zamilovala až po uši do jednoho muže, který je o sedm let starší. Menší problém je, že jsem nikdy nikoho neměla. Na to nespěchám... Jeden spolužák na základce mi dával jasně najevo, že se mu líbím, mně se líbil taky, ale nějak jsem v té pubertě mezi kamarády mu nedala najevo, že je to vzájemné. Někdy toho lituji, ale stalo se, asi to tak mělo být. Potom mi balil jeden muž o osm let starší, do kterého jsem se poté zamilovala a byla dlouho zamilovaná, ale teď poznávám, že to bylo jen poblouznění. A z vyprávění známých jsem věděla, že by to nemělo dlouhé trvání, měnil často ženy. Ale měl většinou starší nebo ve stejném věku. Což mi překvapilo, že mě balil. Asi si chtěl vyzkoušet i mladší. :D To jsem trošku odbočila. Teď opravdu poznávám, jaké to je být zamilovaná až po uši, což jsem si dříve myslela také, ale teď je to jiné. Pořád na něj myslím, atd... Vídáme se jednou za měsíc někdy jednou za půl roku, po každém setkání s ním je mi hrozně. Vždy osamotě při písničkách se musím vybrečet, protože se mi trošku uleví. On neví, že mám o něj zájem. Ani nevím jestli by měl. Když jsme se viděli v srpnu, tak jsem se mu při loučení asi trošku déle zadívala do očí a usmála se, on se také udržoval kontakt. Vůbec to nebylo plánovaný. Přišlo to nějak samo. Druhý den se mi vyhýbal a zdál se mi nějaký divný než obvykle. Ale o měsíc později byl zase jako vždy. Nemá nikoho a ani nevím jestli to chce nějak změnit, protože je po několika operacích kolene a má i částečný invalidní důchod, bydlí s rodiči (nikdy jsem je neviděla), ale vůbec mi z toho nic nevadí. Mám ho ráda takového jaký je. Máme společný koníček s kterým si on i přivydělává. Hodně se stýká se staršími lidmi než je on a proto také nevím jestli se mu nelíbí třeba starší ženy. Já si také více rozumím a pohybuji se mezi staršími lidmi než jsem já. Více mi přitahují starší muži. Jednou se bavil s jeho kamarádem, byla jsem náhodou v jeho okolí, ale nevnímala a neslyšela jsem o čem se baví. Jen jsem potom zaslechla, když mi nemá kdo uklízet můj bordel a smáli se. Zaslechla jsem to protože, při těchto slovech zvýšil hlas. Nevím jak si to mám vysvětlit, ale neřeším to, protože si to nechci vysvětlit nějak špatně. Napsala jsem toho hodně, co nevím. Ale jednu věc vím, že ho miluji. Poraďte mi prosím, co mám dělat. Předem děkuji a přeji hezký zbytek dne

Odpověď: 4. 11. 2018, 9.05

Milá x, co dělat? v jakém slova smyslu? Žít. Tady a teď. Inspiraci najdeš v knize Moc přítomného okamžiku - pracovní kniha. V 17ti je hezké, že se seznamuješ se škálou citového života. Třeba už víš, že když ti někdo bude projevovat náklonost a budeš-li to cítit podobně, dáš mu to najevo. Nezapomen tvořit i vztah sama k sobě a být zamilovaná i do sebe :). Ohledně tohoto muže - hmm - jak se k tobě chová? Je dobré postupně se naučit lásku za lásku... Držím palce.

Dan (Dana) píše: 31. 10. 2018, 16.18

Dobrý den. Je mi 46 let ,celý život mě lidé berou jako fajn chlapíka ale pravda je taková že se cítím jako žena. Mám manželku a syna a žiji v jedné vesnici na severu Čech. Pracuji na Zahraničních zakázkách jedné nejmenované fa. Doma a moji nejbližší to vědí jen muj syn ne. Nevím prostě co dál. Myslel jsem si že se mi uleví a dokonce i žena mi toleruje některé věci v oblékání . Jenže já nevím jak dál , miluji je a nechci jim ubližovat .Ano jsem transsexuál. Nechci už se bránit té ženě ve mně . Co mám dělat?

Odpověď: 4. 11. 2018, 8.45

Milý Dane, nevím, co by vám poradili mladí moderní psychologové, možná to, abyste podstoupil hormonální a chirurgickou změnu. Za mne je to pro tělo nezdravé obzvlášt ve věku, který je pubertě přecijen vzdálen. Já bych na to šla psychologicky - pro začátek tak, že budete poznávat své vnitřní ženy a vnitřní muže... pozornost a přijati by měli být všichni. Ženu uvnitř samozřejmě milujte a dovolte ji projevovat, měla by spolupracovat s vnitřním mužem.... Možná se dozvíte o vnitřních mužích zajímavé věci a také to, jaký vztah k nim mají vnitřní ženy. Patrně se najde mnohé, co bude třeba léčit. Proč si myslíte, že jako žena byste byl štastnější? Budete-li mít chut se svým vnitřním světem popracovat tak, aby byl v souladu s vnějším, můžete se zastavit :) . Přeji vše dobré.

Klára píše: 28. 10. 2018, 19.33

Dobrý den. Už dlouho trpím depresemi a sklony k sebepoškozování. Mám neustálé nutkání způsobit si bolest. Mám ale také několikrát za den halucinace a vidiny. Mé vidiny se projevují tak, že ostatní v mém okolí vidím brutálně zavražděné, např. vykuchané atd. Netuším co se mnou je, co bych měla dělat, ani jak moc je to se mnou špatné. Poraďte mi prosím.

Odpověď: 28. 10. 2018, 21.41

Milá Kláro, doporučuji navštívit neodkladně psychiatra, říci to, co zde píšete - měla byste dostat antipsychotika, je třeba je brát. Můžete k tomu vyhledat pomoc psycholéčitele. Můžete mi zavolat o kontakt. Vyhledejte pomoc.

Verča 1997 píše: 25. 10. 2018, 17.24

Dobrý den potřebuji už asi pomoc odborníka sama na to nestačím :( je mi 22 a s přítelem jsme opravily byt ktery mi koupila matka pravidelne ji každý měsíc platím nájem ale i přesto je to problém nechce mě tam pouštět ano nemusím se jí ptát ale potom začnou řeči ve stylu že jsem mrcha vypočítává a nevděčná a že ona toho má moc a že si něco udělá a podobně mmam ještě dva malé sourozence oba ve školce matka je sama a chodí do práce takže mě potřebuje 24 hodin denně :( ale znamená to že nemám právo na vlastní život a na odstěhování z domu? Neustále poslouchám výčitky typu co všechno jsem udělala špatně nemá ráda mého přítele a představovala by si abych zůstala u ní snad navždy prosím o radu jak dál? Předem děkuji za odpověď ?

Odpověď: 28. 10. 2018, 21.35

Milá Veru, samozřejmě, že máte právo na vlastní život. V principu se můžete úplně vzdálit. Ale chápu, že v tom nechcete nechat nejen mámu, ale ani sourozence. Doporučuji nastavit jasné pravidla: Váš domov je v novém bytě s přítelem. Jste ochotna nějak vypomoci v předem určených časech, na kterých se domluvíte. Společně strávený čas minimalizujete na předání dětí. Ve 22 skutečně nemusíte mít od mámy souhlas k tomu, jak máte žít. Máte povinnost ke svému životu. Držím palce.

Anna píše: 24. 10. 2018, 9.46

Dobrý den, poprosím vás, abyste mi poradila. Chodím do zaměstnání, kde si sice nevydělávám žádnou extra částku, ale když jsem se o změnu práce snažila, všude jinde mi nabídli menší plat. S manželem splácíme hypotéku a ty peníze potřebujeme. Já jsem bohužel v práci dost nešťastná. Jedná se o kancelářský prostor v suterénu, který je tedy bez oken a jsem zde sama. Práce mám málo, přijdou za mnou tak dva lidé za den. Nemám zde vůbec co dělat, nudím se a mám z toho úzkost. Ráda bych našla nějaké využití toho času, chtěla bych se naučit nějaký cizí jazyk, ale u toho vydržím za den chvíli a nevím, co dělat ty další hodiny. Abych přišla do styku s lidmi a zabila nějaký čas, jdu za den několikrát do supermarketu, kde si vždycky něco koupím - utratím tak za den dost peněz za zbytečnosti, obvykle to jsou věci k jídlu, protože mám z nudy pořád na něco chuť. Dříve jsem měla fyzicky aktivní práci, nyní mám naprosto sedavou a do toho opravdu dost jím - dost jsem přibrala a z toho také nemám zrovna dobrý pocit. Byla bych ráda, kdybyste mi poradila, jak ten čas mohu využít a jak se v práci netrápit.

Odpověď: 28. 10. 2018, 21.30

Milá Anno, věřím, že radu si dát umíte. Jít se projít a nic nekoupit. Udělat si cvičící program, vzít si knihy, učebnice cizího jazyka, které chcete zvládnout... Jde o to, aktivovat svou vůli a sebekázen. Možná by stálo za to, popracovat na svých pocitech technikou EFT, patrně by to nepříjmno mohlo i vymizet. Držím palce.

nešťastná píše: 23. 10. 2018, 12.02

Dobrý den. Vždycky jsem byla schopná se na vše soustředit, a když se mnou někdo mluvil, plně jsem ho poslouchala. Nechápala jsem lidi, co někomu něco odkývali, ale vše pouštěli druhým uchem ven. A po dotazu nevěděli co odkývali ani o čem se bavili. Ale...Téměř před dvěma měsíci jsem byla na operaci, a po tom, co jsem byla v narkóze (první v životě), se něco změnilo. Když se s někým bavím, tak si po chvíli uvědomím, že najednou myslím na něco jinýho, a dotyčného neposlouchám. Nebo jsem na návštěvě u mamky, ukázala mi nový svetr. A za půl hodiny o tom vůbec nevím. Nebo se s mamkou bavím, a ona pak řekne:\"Ale vždyť jsem ti to už říkala\" nebo \"vždyť teď jsem ti to ukazovala\". Nebo mě poprosí jestli jí nakrájím knedlík. Já to odkývu s tím, že si jen dopíšu sms. Ale okamžitě mi to z hlavy vypadne, a já si vzpomenu třeba až za hodinu. Hrozně mě to štve, nikdy jsem taková nebyla. Může to mít na svědomí ta narkóza, nebo jen prožitý obrovský psychický stres, protože jsem přišla o miminko?

Odpověď: 28. 10. 2018, 21.23

Milá neštastná, bohužel souvislost s narkózou to mít může. Zkuste meditační a koncentrační cvičení. Doplněk ACUTIL je sestaven tak, aby podpořil mentální funkce. Můžete se objednat na léčebnou meditaci, snad by se aspon trochu povedlo odstanit následky narkózy. Přeji vše dobré.

Renča píše: 23. 10. 2018, 11.45

Dobrý den. Jsem vychovaná (a mám to i v povaze), že se všechno má udělat hned, a co se slíbí, to splnit za každou cenu. Třeba přijde složenka, a já ji nejpozději druhý den zaplatím. Ale můj manžel to má opačně. Na vše má dost času. Když má něco udělat tak řekne: \"Udělám to dýl/odpoledne.\" Když jdu za ním odpoledne, tak: \"Já zapomněl, tak to udělám zítra.\" Nakonec to udělá za týden, když nejsem rychlejší já. Když jedem od jeho mámy, tak jí slíbí, že až dorazíme domů, zavolá. Ale když mu to nepřipomenu, nezavolá jí, a ona pak vyděšeně volá, zda jsme v pořádku. Horší je, když jde o vážnější věci. Složenky platím já, naštěstí, on má na starost si platit jen paušál, který platí přes účet. V minulosti se dvakrát stalo, že zapomněl, a přišli upomínky. Tak jsem ho seřvala že takhle teda ne, pro něj se nic nestalo, prý se může zapomenout, ale pro mě to je nepředstavitelná ostuda. Od té doby ho kontroluju, zda to platí včas. Ale štve mě, že i když mu faktura dojde začátkem měsíce, on to pořád oddaluje, a často to platí až poslední den v měsíci (říká že to stačí, že přes účet to tam mají hned). Podotýkám že není problém v nedostatku peněz ale v jeho lenosti. Nedávno přišla složenka na pojistku, a tak jsem řekla že jí hned skočíme zaplatit. A on že je čas, že to stačí zaplatit do dvou týdnů. Tak jsem vyštěkla že proč čekat, peníze na to jsou tak se to zaplatí hned. Nebo minulý týden, volala mi jeho mamka s tím, že ji přišla od pojišťovny upomínací sms, že si má stáhnout z internetu nějakou kopii, a že už na to má jen jeden den. Ona počítač nemá, a říkala, že týden předtím o to požádala mého manžela, ale že se na to asi vykašlal. Tak jsem jí to okamžitě zařídila sama, a když jsem pak udeřila na manžela, jestli neměl náhodou něco udělat, koukal na mě nechápavě, a když jsem mu řekla o co šlo, tak přiblble se usmál že zapomněl, a že to nepovažoval za důležité. Nebo chci uklízet, a on mi řekne, ať se na to dnes vykašlu, a uklidím zítra. Jednou mi nebylo dobře, nechala jsem úklid opravdu na druhý den. A to mi řekl, jestli to nechci nechat až na víkend. Jednou měl jít k doktorovi, byl objednaný na úterý. A on pořád mlel že tam jde až ve čtvrtek. Když jsem mu v pondělí říkala ať nezapomene na doktora, pořád tvrdil, že tam jde ve čtvrtek. Až když jsem mu ukázala papír, že je objednaný vážně na úterý, tak udiveně koukal, a že zapomněl. Už mám plný zuby toho jeho věčného \"pak, dýl, zítra, až až až, a já zapomněl, atd.\" Unavuje mě pořád mu všechno hlídat, i to, kdy má v práci školení. Nehledě na to, že ze začátku pořád ztrácel věci, to jsem ho sice odnaučila, ale stejně pořád něco nemůže najít. Pořád zapomíná kde má peněženku, mobil, klíče. Když odchází do práce, ptám se, zda má mobil, peněženku,atd. On mi odsouhlasí že jo, a často se stává, že po chvíli přiběhne vyděšený, že nemůže najít peněženku (i když mi tvrdil že ji má). Je vůbec normální? Já to nemůžu pochopit, vždycky vím co kde mám, a nikdy jsem nic nezapomněla ani neztratila.

Odpověď: 28. 10. 2018, 21.15

Milá Reni, nedivím se, že máte plné zuby toho, že musíte myslet z dva. Přijala jste roli matky batolete. K dospělosti patří postarat s o své věci. Při průměrném IQ a dospělé osobnosti člověk zvládne základní věci sebepéče - doktor, složenky, splnění slibu. Co by znamenalo pro vás to přestat dělat? Zajistěte jen své věci, abyste neohrozila sebe. Je možné, že váš vztah se přetransformuje ... že váš vztah nepřežije jeho dospívání....ale skutečně je to rovnocený vztah... Chápu, že pustit to, je náročné... zkuste to - třeba se zastavte, abychom popracovali s vašimi pocity ... Druhá možnost je, že svou roli přijmete a s láskou mu budete mámu dělat... a necháme se překvapit, kdy si najde milenku. Ted mu děláte mámu rozčilující se, která ho vychovává... ani to není ok. Přeji vše dobré.

Tereza píše: 21. 10. 2018, 17.56

Dobrý den,chtěla bych se Vás zeptat nebo poprosit o radu. Už delší dobou trpím tím že jdeme neustále ve stresu je mi 17 a už mi padají vlasy, nevolnost je permanentní. Původně to začalo problémy ještě na základní škole, kde sem byla obětí šikany,pozdeji už sem nesnesla dotyky,které mi vadí do teď(objetí je od rodiny naprosto vyloučené a nepříjemné) i když mám plnohodnotný vztah, který trvá už dva roky tak mi začíná dělat problém líbání, držení se za ruce. To vše jen umocňuje to že nezvládám každodenní činnosti, mám problémy s dýcháním, zažíváním a stále se cítím že mi něco je, i když sem zdravá. Když jsem se svěřila mamce tak mi řekla že je to puberta, mě osobně to tak nepřijde, protože se to se mnou táhne už několik let a stále se to horší, občas mi přijde že bud budu mít panicky záchvat nebo omdlim. Též už mám problémy se spánkem a usínáním, bojím se usnout, abych se náhodou večer nevzbudila, aby mi nebylo zle a nechtělo se mi zvracet (fobie že zvracení). Už sem zoufalá a nevím co s tím mám dělat začala sem brát volné prodejné léky poti stresu abych se třeba cítila líp. Přemýšlela sem i o sebeposkozovani, které tak trochu dělám tím že si zareju nehty do kůže dokud mi neteče krev, ta bolest je jediné co mě na chvíli uklidní bez toho, abych se začala třást a bylo mi zle. Proto někdy přemýšlím jestli by mi nebylo líp kdybych něco takového dělala..

Odpověď: 28. 10. 2018, 20.55

Milá Terezko, to vypadá na složitější léčbu. Doporučovala bych psychofarmaka, přerušení školy a navštěvovat denní stacionář - popř. léčebnu v Kroměříži - psychoterapeutické oddělení (pokud vás přijmou jako nezletilou). Také by bylo třeba doplnit minerály, vitamíny a jiné do těla - nebát se potravinových doplnků, ořechy, klíčky, ryby, luštěniny, brokolici, Befoli... (potravinový doplněk Alveo) Dej péči o sebe na první místo, ted tělo i duše volá o restart.

Starší dotazy:

555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1