Starší dotaz #1018

Dobrý den chtěla bych poradit,mám dvojčátka děvče a chlapce je jim 26 měsíců a já s jejich otcem již přes rok nežiji,problém je ve styku dětí s otcem,nikdy o ně velký zájem nejevil,když s námi bydlel tak mi s dětmi absolutně nepomáhal,nikdy ho nenapadlo si s nimi chvilku pohrát nebo jim přečíst pohádku,náš vztah byl špatný,neb mi opakovaně byl nevěrný,nakonec se odstěhoval ke své nové přítelkyni ale k nám vždy jednou týdně jezdil,vždy na hodinu jako že za dětmi,ale spíš k nám jezdil jako domů,jen si přečíst emaily na počítač,děti pohladil a odjel,to byl veškerý kontakt s dětmi.Já jsem byla sama a připadalo mi,že mu dělá dobře to,že ho tak trochu potřebuju,mám řidičský průkaz ale nemám auto a s dvojčátky cestování autobusem je hodně náročné obzvlášť když jsou nemocní,často jsem ho musela prosit zda by nás neodvezl k lékaři,někdy to pro nás udělal jindy telefon zvonil a ani mi to nezvedl,již dříve jsem mu hodně věcí odpustila a vzala ho spět.Myslím,že on si myslel,že u mě má takové zadní vrátka,že ho když on bude chtít vždy vezmu naspět.Jenomže já si časem našla taky přítele a od té doby jak to zjistil,začal utočit na mé city tam kde je to pro každou maminku nejhorší a to přes děti.Najednou o ně začal jevit neobvyklý zájem,děti které ho vlastně téměř neznaly chtěl týden co týden odvážet na celý den.Zažádala jsem tedy soud o svěření do své péče a zašla se poradit k sociální pracovnici,děti se ho totiž bojí,vůbec k němu nechtějí,moc pláčou a já se na to nemůžu dívat,vím že je jejich otec má na ně právo,ale taky nikomu nevysvětlím,že on děti odváží uplakané jen aby mi ublížil a hlavně děti stresuje.Bohužel na sociálce jsem porozumění nedostala,marně vysvětluju to že děti se hrozně bojí,že k němu nechtějí,s ním se nedá vůbec domluvit že by se stýkali v přítomnosti mě,než si na něj trošku zvyknou.Nikdo mě neposlouchá,nevím kam se obrátit,bojím se že budou mít narušenou psychiku.Děti už mám určené soudně do své péče,i přes jeho neustálé vyhrožování,že on si do své péče chce vzít synka a dcerku mi nechá,nebo stálé řeči že chce střídavou péči týden by měl děti on a týden já.Děti si bere jednou týdně na 5hodin,vždy přijede s přítelkyní,děti si za velkého pláče posadí do auta a odjedou,nejhorší je na tom to,že i když je to pouze 5hodin jednou týdně a trvá to už 7měsíců,dvojčátka si stále nezvykly,stále odjíždějí s vystrašeným výrazem,stále pláčou a volají maminko,natahují na mě ručičky.Nemůžu pochopit jak je možné,že si je za tu dobu nějak nezískal,nevím kde je chyba,stále si opakuju že si musí zvyknout,ale moje srdce mi usedá.A Jejich otec když vidí jak se o děti bojím,směje se mi do očí,vím jak mu to dělá dobře mi ubližovat.Dokonce měl tu drzost říci mému příteli,že pokud si dvojčátka přepíše na sebe,budeme mít klid,ale pokud bude muset platit výživné,bude je odvážet víc a víc a bude usilovat o střídavou péči.Pracuje jako policista,má spousty kontaktů a dokonce mi tvrdil,že paní ze sociální péče o dítě která mi byla přidělena k soudu,je jeho velice dobrá známá a že si zaplatí nejlepší právníky a mě jako matku zničí.Dokonce měl tu troufalost na mě před mýma očima na sociálce,kde jsme měli společný pohovor říkat samé lživé a špatné věci,dokonce že děti jsou zanedbané,špinavé,já že jsem alkoholik a snad co špatného existuje to tam řekl,já své dvojčátka miluju starám se o ně dobře,nikdy jsem nepila a takové urážky jsou pro mě hrozné,dostával mě do ponižujících situací,sama si říkám,proč mě tak nenávidí aby byl schopný takového teroru.Moc vás prosím o radu jak vůbec se vymanit z takového trápení a strachu o děti.