Starší dotaz #1035

Dobrý večer, Dlouho jsem přemýšlela a došla jsem k závěru že už na to skrákna sama nestačím a potřebuji poradit od někoho specializovanýho.Aby jsem začla od začátku.Jsem zdravotní sestra 22 let.Už od malička to nemám jednoduché.Dokud byli rodiče spolu tak se pořád hádali.Potom se rozvedli.Mladší bratr zůstal s matkou a já zůstala s tatínkem.S matkou jsem nikdy neměla moc dobrý vztah.Žila s chlapem který byl hlavnín příčinou rozvrácení naší rodiny.Já ho neměla ráda.Když se to alespoň rochu uklidnilo tak se spolu rozešli a matka zustala na antidepresivách sama.To jsem ji byla dobrá.Stali se znas vyborné kamarádky a navzájem sme se dokázali podržet.V té době jsem totiž prožíval peklo doma.Tatínek se podruhé oženil a se svoji novou manželkou měli mého druhého bratra Honzíka.Tak jak sme s Jolanou (jeho druhá žena) ajejími dvěma dětmi vycházeli dobřese to najednou vše změnilo.Docházelo k rozbrojům i mezi dospělími.Dokonce jsem i odešla bydlet k mamce aby jsem ,,nedělala problémy" samozdřejmě problémy byli i beze mě.Jolanin syn z prvního manželství byl sprostý na otce a nesnesli se spolu.Tak to nakonec dopadlo tak že ani toto manželství nevydrželo.Já se vrátila domu k tátovi a dokonce to vypadalo tak že by se naši mohli dát znovu dohromady.Strávily sme krásné Vánoce já brácha mamka a tatka.Naši se navštěvovali a byly spolu alespon kamaradi.Jenže v tom se vrátil již na začátku zmiňovaný rozvraceč rodin pan Mareš.Matka se sním dala dohromady a já to zjistli náhodou když jsem k ní přišla a on tam seděl vyvalenej na sedačce.Opět jsme se přestali stýkat a scházeli sme se jen u babičky kde on nebyl.Jenže potom matce jako by překočilo a začala dělat opět problémy.Udělala testy DNA z kterých se ukázalo že po 13 letech není brácha tátův ale Mareše.potom jsem se musela od cizách lidí dozvědět že matka se vdala za Mareše a mě jediné nic neřekla.(A to žijeme ve stejné obci)Došlo to až do takového stádia že se spolu vůbec nestýkáme a já jí řekla i věci které nebyly moc pěkné.Zkrátka přestala byt moji mámou alespoň pocitově.I když mi chybí tak ji nechci ani vidět.Když ji potkám v obchodě tak se před ní schovávám,mám strach aby se semnou nechtěla začít bavit,nechci se ji ani podivat do očí.Je to strašné já vím ale toto je jen malá část věcí co provedla.Mimo jiné byl na mě vyvíjen obrovský tlak z obou stran.Rodiče se navýájrm pomlouvají a obhajují své osoby aby co nejvíc ublíži tomu druhému.Brácha má zakázaný se semnou stýkat protože to Marešovi vadí.Naví tatik přišel o práci a má spoustu dluhů.takže neslyším nic jiného než jak je na tom špatně atd.Já pracuji v nemocnici a plat takjy nemam zrovna nejlepsi kdyz si predstavim co vse musim poplatit tak mi nic nezbyde.Mám totis taky pujcku kterou musim splacet.ted vím že to tenkrát bylo ukvapene rozhodnuti si ji brat ale bohuzel chybyma se clovet uci.Nejhorsi je ze mam porad nejake depresivni nalady jsem podráždená a nejhorsi je ze uz se mi nechce ani zit.Nevím co mám dělat.Kdyby ste mi mohla poradit tak bych vám byla hrozně vděčná.