Starší dotaz #1041

Dobrý den, jsem 28 let vdaná, máme 27 letou dceru a 23 letého syna. Bydlíme v rodinném domě, dcera je vdaná a bydlí se svým manželem v jednom patře domu – má samostatnou domácnost. Syn je svobodný a bydlí ve společné domácnosti se mnou a manželem. Můj manžel je chlolerické povahy a jeho nálady jsou nevyzpytatelné. Někdy máme období klidu, kdy je velice milý a příjemný, společenský, vtipný. Pak ale z ničeho nic jako by se vyměnil a začne na nás řvát kvůli maličkostem, které si úmyslně vyhledává. (například zapomenutá rozsvícená žárovka, odložená nedopitá sklenička s limonádou, kterou bych si já nebo syn dopila později, atd.)Dokáže ho ale rozčílit i to, že se mu něco nedaří. Pořád nás ujišťuje, že on to umí, on to ví. Domnívám se, že trpí nějakým komplexem z dětství Z mého pohledu se jedná o malichernosti, které se dají vyřešit například klidným upozorněním a ne půlhodinovým běsněním, řvaním a nadáváním do kreténů, debilů atd.(ty padají na hlavu syna)- zřejmě to vyplývá z mé klidné až možná flegmatické povahy. Mně – ať se syna zastanu či mlčím, je pak vždy vytknuto, že se ho zastávám. Na dceru asi jedinou v baráku si nedovolí. To pošle mne, abych jí to vyřídila. Poraďte mi prosím, co máme dělat. Velmi to mne i dceru a syna trápí a ničí. Svého manžela i po těch letech velmi miluji, ale ve chvílích "jeho amoku" je tomu spíš naopak. Velmi mne to trápí, protože se domnívám, že jsme vě věku, kdy děti jsou dospělé a my bychom si mohli užívat jeden druhého a ne si kazit život takovými pitomostmi. Bohužel však mám dojem, že je to rok od roku horší a horší. (podotýkám, že manželovi je 51 let, takže nedokážu si představit, jak to bude až mu bude například 65) Děkuji za Vaši odpověď.