Starší dotaz #11

Dobrý den, je mi 29 let a před necelými dvěma lety jsem se v bývalé práci sblížila s kolegou (28) a začali jsme spolu chodit. Oba jsme brzy na to firmu opustili a našli si nová zaměstnání. Po třech měsících jsem přišla o svůj podnájem, a tak jsem přijala nabídku přítele a přistěhovala se k němu. Tím začalo spoustu problémů, než jsme si na sebe zvykli. Jsme totiž dost odlišní, já jsem introvert a domácí typ, on velmi společenský a rád si zajde na pivo. Zatímco já nemám kamarády téměř žádné a nesnadno se seznamuji, přítel jich má spoustu, bohužel jsou to lidé, s kterými si nemám moc co říct, ač velmi vzdělaní a inteligentní, většinou rádi také vysedávají po hospodách, které já nenávidím stejně jako pivo. Díky bytu jsem na něm začala být závislá nejen citově a on mi časem začal vyčítat, že se ve vztahu dusí. Po roce a čtvrt jsme si na hypotéku každý pořídili byt s tím, že v jednom budeme bydlet a druhý pronajímat. Následně jsme ale řešili krizi a já se odstěhovala do svého bytu. Řekli jsme si, že si dopřejeme více prostoru, vztah jsme ale neukončili. Jenže po půl roce od sebe se přítel začal chovat divně. Nakonec řekl, že bude lepší, když se rozejdeme a zůstaneme přáteli. Pak jsem zjistila, že se už pár týdnů stýká s o 7 let mladší kolegyní z práce. Jenže pak mi začal opět posílat sms, že mu chybím a že by chtěl být se mnou přítel. Když jsem mu dala 2. šanci, nadšeně souhlasil a slíbil, že s tou druhou vše okamžitě ukončí. Za pár dní jsem zjistila, že s ní byl opět v hospodě. Lhal mi, že to nebyla ona. Rozešla jsem se s ním, ale on mě opět začal bombardovat smskama, že mě miluje a že udělal chybu atp. Vztah s NÍ nakonec přece jen skončil, ale podle toho, co mi říkal, jsem pochopila, že z její iniciativy. Najednou si totiž začal stěžovat, že ho jen využila a už se s ním nechtěla stýkat ani jako kamarádka. (Nutno dodat, že s první ani druhou dívkou nedošlo na sex) To mě strašně ponížilo a chtěla jsem to ukončit potřetí. Byla jsem totiž přesvědčená, že v době, kdy si nebyl mnou jistý, začal chodit znovu za ní. Řekla jsem mu, ať mi ukáže mobil, abych měla jistotu, že s ní už opravdu není v kontaktu. Nebyl. Místo toho v něm ale bylo nespočet zpráv od jiné 17-ti leté! externistky od nich z práce, kterou sice odmítal, ale na sms jí odpovídal prý proto, že od chvíle co jsem se odstěhovala se cítí opuštěný. Skončila jsem to definitivně znovu, ale on mě znovu bombarduje textovkama, do schránky mi hází dopisy a básně a tvrdí, že mě pořád miluje a já kvůli nedorozumění zahodím dva roky vztahu. Navíc přítel vydělává méně, než já a neustále je bez peněz. Jen zřídka jsme někam šli – většinou chtěl jít jen do hospod a za kamarády. Další dilema pro mě byly jeho kamarádky, má jich na můj vkus spoustu a on s nimi rozebírá i naše soukromí. Některé v době, kdy jsem se odstěhovala si dokonce zval domů na víno a nechával je u sebe do rána přespat. Vadilo mi to, což on nedokázal pochopit a tvrdí, že jsem patologicky žárlivá a paranoidní. Chci ten vztah ukončit, ale on mne pořád kontaktuje a já se v tom stále plácám. Je to hrozné, protože k němu pořád chovám city a nedokážu se od něj vnitřně odprostit. Nevím co s tím a jsem zoufalá i naštvaná sama na sebe. Bojím se, že to nedokážu nikdy ukončit a vymanit se z jeho vlivu. Navíc bydlíme jen kousek od sebe. Děkuji moc za jakoukoli radu…