Starší dotaz #1114

Dobrý den. Píšu Vám jelikož mám pravděpodobně problém. Odjakživa jsem spíše citlivější a v některých situacích plačtivá, ale v posledním půl roce se se mnou děje něco zvláštního. Najednou z ničeho nic mám špatnou náladu, stane se to ve vteřině. Mm pocit jako bych měla snad nějakou poruchu nebo já nevím… Nepřijde mi, že bych měla depresi, protože při ní člověk nedokáže prožívat pocit štěstí. Já myslím,že toto dokáži. Je pravda, že trpím výčitkami svědomí kvůli tomu, že jsem už 2x neuspěla u přijmacích zkoušek na Vš kam bych se chtěla dostat a taky, že si nedokáži najít celoroční brigádu, kterou bych zvládala zároveň s nynějším studiem VOŠ (které absolutně nesnáším) a taky, že jsem nedokázala vycvičit mého psa tak aby poslouchal na slovo no a v poslední řadě, že nedokážu vyhovět přítelovým přáním. Chtěl by abych dělala bojové sporty a naučila se perfektně řídit auto. Jenže na pravidelný trénink mi nezbyly peníze a jelikož nevlastním auto nemůžu trénovat každý den ani jízdu takže to jde pomalu. V podstatě k mím změnám nálady dochází většinou v jeho přítomnosti. A zvláště když jsme někde ve společnosti. Nikdy nedokážu předvídat jak se zachovám. A přitom si hloupost svého jednání a chováni uvědomuju a sama si říkám: jsi blbá co to zase děláš?" Třeba dnes. Byla jsem vyvedená z míry od rána kdy jsem byla se psem u veterináře kde byla paní co nechala uspat svého psa a strašně plakala v čekárně dřžíce mrtvého mazlíčka a mě jí bylo tak líto. A dnes večer jsem šla s přítelem za kamarády, promítaly jsme si filmy. A on prostě ve dveřích řekl, že nejdeme na promítání, ale na kik box. A já se naštvala, že mi lhal. Vůbec mi nedošlo, že si dělá srandu, protože jsem si uvědomila, že v pondělí trénují. A tak jsem šla na záchod a pak do sálu. A Potkala jsem ho na půli cesty. Zeptal se jestli chci kafe a já že ne.. a že to jsem klidně mohla zůstat doma a učit se. A on na to, že mi ale říkal co budeme dělat tak ať se jdu dívat. Došla jsem do sálu a sedla si na židli, byla tma, pak jsem uviděla kamarádku s jejím přítelem, ale místo abych se zvedla a šla si sednout k nim zůstala jsem asi cca 5 metrů od nich. A nešla jsem si za nimi sednout ani když mi přítel 2krát říkal ať za nimi jdu. Pak když se dopromítalo a oni seděli ode mě jsem se zvedla a odešla, protože jsem si připadala hloupě. Když jsem odcházela přítel byl evidentně zmatený mým chováním. Nevím co se to se mnou děje. Možná toto celé zní zmateně, ale přesně tak se cítím. Velice děkuji za každou odpověď. M.