Starší dotaz #1152

Dobrý den, po přečtení některých příspěvků, jsem se rozhodla se na Vás také obrátit se svým problémem (resp. s problémem svého přítele). Před rokem byl jakožto voják z povolání na více jak půl roku na misi v Afghánistánu… Je docela vysoce postavený, a tak byl i za většinu problémů zodpovědný. Když se z mise vrátil, zdálo se, že je vše jak má být. Těšili sme se na sebe a tak sme byli šťastni, že sme zase spolu. Jenže postupem času jsem si začala všímat změn… Za ten rok co je zpět spolu nevedeme zrovna úspěšně náš jak sexuální, tak ani běžný život. Docela dlouho mi trvalo než jsem z něj dostala alespoň část jeho problémů. Svěřil se mi, že když odjíždděl, tak si nedokázal představit, že by ho to tak dostalo. A popravdě- nedokázala jsem si to představit ani já. On je (nebo spíše býval) vtipný, veselý, řekla bych velice inteligentní muž, u kterého nikdo nečekal, že by se mohl touto životní zkušeností změnit. Jenže opak byl pravdou. Teď je věčně bez nálady, občas ani neodpovídá, na druhou stranu před přáteli je pořád stejný, takže nikdo kromě mě a jeho blízké rodiny změnu nepoznal. Někdy mi přijde, že o mě nestojí. O svých pocitech nechce mluvit, jen je v sobě dusí a já pak vidím, že se trápí… Když mu řeknu, že mě to mrzí, že mu chci pomoct a že k odborníkovi klidně půjdu s ním, tak se mi vysměje, že jsem sama jako psycholožka… Celá tahle situace mě mrzí, ale taky už přestávám mít sílu být pořád tou s dobrou náladou a otevřenou náručí, když mě odbíjí… Řekla jsem mu, že může dojít také k tomu, že se rozhodnu odejít, pokud situaci nezačne řešit. Na to mi odpověděl, že zažil horší věci a že když nejde o život… Na druhou stranu se pak ten den večer opil a svěřil se mi se svým trápením… Že ho sex nenaplňuje jako dřív, že nemá chuť a že si sám se sebou neví rady. Pak se na mě podíval a řekl, že jsem skvělá ženská a že o mě nechce přijít, že se pokusí se sebou něco udělat. Jenže je to jako v bludném kruhu. Druhý den měl opět po vystřízlivění tu svou tvrďáckou náladu. Je hrozně tvrdý, jak ke mě, tak i k sobě. Uzavírá se přede mnou a já nevím jak dál. Taky mi řekl, že nikdy nebyl zvyklý se svěřovat ani rodičům, proto je to pro něj těžké, ale jak mu mám pomoci? Co tito muži po misích v zahraničí prožívají? Jak ho přimět k tomu aby vyyhledel pomoc odborníka? Předem moc děkuji za odpověď. Klára