Starší dotaz #1162

Dobrý den, chtěla bych Vás touto cestou požádat o pomoc při řešení manželských rozepří. Jsem vdaná 2 roky a před půl rokem se nám narodili dvojčátka. Jsou to hodné a úžasné děti, ale přeci jen mám s nimi celý den co dělat. A možná tím to všechno začíná. Od minulého týdne vedeme s manželem neustálé hádky a mám pocit, že stále o jednom a tom samém. Začalo to už minulý rok na konci listopadu, kdy mi umřela maminka a tatínek sem začal tak jednou až dvakrát týdne dojíždět na návštěvu. Většinou tu byl maximálně 3 hodiny, když byl manžel v práci, ale nyní po novém roce mi dal manžel najevo, že tady je prostě moc často, což já si tedy nemyslím a chápu, že je táta doma sám, je to pro nás všechny velká bolest. Už dvakrát po sobě, když přišel manžel s práce a táta tu byl, tak se prostě choval jako normálně (zapnul si počítač a šel si hrát šachy, manžel mi řekl, že má prostě nějaký svůj plán a když je tu někdo často, tak už to není návštěva a bude se tedy chovat dle svého programu), táta se mě pak ptal, jestli to nebylo blbý, že sem asi nebude tedy jezdit více než jednou týdně, že si všude připadá, že otravuje. Největší hádka byla minulý týden v úterý. Mám šílený výjezd z kočárkárny, tak jsem manžela prosila, jestli by mi to mohl prohrnout. Poprvé jsem ho požádala v 5 a ono 8 večer a on stále nic, nejdříve přišel domů a spal hodinu před televizí, pak si šel na počítač a pak šel dělat přípravy do školy (učí na gymnáziu), což mě dopálilo a vyjela jsem na něj, jestli mi to teda prohrne, a vypnula jsem zvuk na televizi, aby mě vnímal, pohádali jsme a řekl mi, že sit o mám prohrnout sama nebo ať si řeknu tatínkovi. Oponovala jsem, že on tu se mnou nebydlí a že by mi jako manžel mohl pomoci on. Pak se to tak zvrtlo, že pro změnu já se nemohla dívat na televizi, pořád mi jí dálkou vypínal, tak jsem schválně něco říkala až mi hodil na hlavu knížku (sice s měkkýma deskama), ale to mě dopálilo. Šla jsem s pláčem spát. Druhý den na mě nemluvil, následující den jsem šla s dětma k doktorovi, tak mi ve 4 volal, jak jsme dopadly a řekl, že přijede v 6. Bylo skoro půl sedmé, volám mu, že děti budou poprvé jíst, ši, vytípnul mi telefon a nakonec jsem mu psala, když usnuly, že prochlastal jejich první krmení a že doufám, že mu neujede autobus jako minulý týden. Následovala smska, že s nadávkou, kterou jsem u v předtím řekla a že bude spát u kolegy, že mu to ujelo (jasně, že schválně). Pak jsme si volali a opilej mi sdělil, že má svojí hrdost a já mu nebudu pořád nařizovat, že si prostě jednou za týden zajde do hospody a že si rozmyslí, jestli s námi bude. Druhý den hned ráno psal smsku, pak jsme si volali a nic si z toho nepamatoval. O víkendu další hádky, že je nastydlej, nechce chodit k dětem, což chápu atd. Za další den byla asi jedna z posledních kapek – táta mě dovezl s dětma k doktorovi (manžel neřídí kvůli vadě zraku, já nemám na autě zimní gumy, tak jsem byla ráda, že nemusím tak komplikovaně jezdit sama). Manžel mi pořád říká, že jsem nesamostatná, rozmazlená, neustále dávám někomu úkoly (neuklízí si po sobě talíře, hrníčky, má poházené po bytě trička a ponožky, což mě štve a neustále mu to říkám, tak to bude uklízet až se mu bude chtít – jako student na bytě to dělal jednou týdně, další varianta odpovědi – je to tvoje domácnost, tak to máš uklidit a mlčet, to je tvůj problém), prý vždycky, když si něco naplánuju, tak to tak musí být a to on tak zase nedodržuje, nechápe, proč bychom měli být rádi, že nás táta vezme na nákup, on to bude raději tahat v ruce, pak jsem prý také ukecaná a všem všechno říkám (i cizím lidem – tak úplně to není, ale já to někomu říct musím a je jedno jestli kamarádce, nedokážu to v sobě držet). Vždycky, když po něm něco chci, tak to pak vzejde v hádku, protože já to chci hned a on má čas, on by to prý nakonec udělal. Když po něm něco chci a hodně naléhám, tak se pak naštve a natruc to neudělá nebo udělá opak, aby nebylo po mém. Nebude se prý přizpůsobovat, když já písknu, myslí si, že pro děti dělá dost (ale že ho někdy poprosím, aby hlídal a malej třeba brečí a on si u toho hraje šachy, to mě fakt štve, prý přece nebude lítat, jak si dítě zařve, já je nerozmazluji, ale nechat ho brečet delší dobu… ). Dle jeho slov si také často stěžuji, že jsem unavená, bolí mě záda, já se to snažím minimalizovat. Výtka je i k sexu, kdy jsem za ním snad nikdy nepřišla, ale já mu vyhovím skoro vždy, kdy si řekne, sama na to ale nemám po té celodenní honičce moc chuť. Dneska to shrnul tím, že si mám najít někoho jiného, jestli mi to nevyhovuje, ale on se kvůli mně měnit nebude, na mateřské mi údajně změknul mozek (to mě urazilo, já jsem ve 30. týdnu těhotenství dodělala vysokou školu a celou dobu jsem studovala dálkově při práci, byla jsem zvyklá si plánovat a musela jsem taky něco obětovat, ale to on nezná). Prosím poraďte mi, jakou mám tedy zvolit taktiku, co dělám špatně? Připadá mi, že se mnou moc nemluví, nezajímám ho (jenom na sex nebo jídlo a jako matka, co se stará o děti – to mi tedy neupírá, že toho mám hodně, ale je to prý také moje práce, tak si nemám pořád stěžovat, od toho jsem doma). Velice děkuji za rady a těším se na odpověď.