Starší dotaz #1172

Dobré ráno,mám 20-ti letého syna u kterého se zjistila schizofrenie a je ted v léčebně.Že si syn z počátku nemoc nepřipouštěl nemusím ani snad psát,ale postupem času(je v léčebně 3měsíce)je na tom podstatně lépe a má i možnost jezdit domů 1x za 14 jezdit domů-samozřejmě v doprovodu.Moc se trápím jeho nemocí,neustále přemýšlím o tom,jak nude žít,jestli si najde holku a jestli bude v pořádku.Ted vypadá úplně v pohodě,sice je uzavřenější,ale to byl vždy.Byl tiché,hodné dítě až v pubertě se chytal"lepších"kamarádů a chodil pít.Ty probdělé noci kdy jsem ho hledala,protože jsem se bála,že někde usne a zmrzne..Nikdy jsem nebyla přecitlivělá matka,ale on se ve vedlejším městě opil a šel pěšky 7km domů(bydlíme na vesnici).Myslím,že má problémy sám se sebou…se svojí osobou.V atace nemoci nám bral oblečení a nosil ho,nebo si patlal na obličej zelenou mast na dásně.Bál se "bubáků"..ted je sice skoro všechno stabilizované,ale lékařům nic neřekne,vše lékařům sděluji já po tom,co mi sám doma řekne.Hodně se mi otevřel a docela mi důvěřuje.Je mi jasné,že je ted utlumený léky..bere ZYPREXA 10mg 2x denně a bojím se,že až je jednou vysadí,že bude tam kde byl.Také si myslím,že bude potřeba psychoterapie po propuštění.Dalo by se takto synovi pomoci?Všichni doma držíme za jeden provaz a chceme synovi pomoci v jeho nemoci myslím,že se trápím nejen já,ale hlavně on a mě to bolí..děkuji za přečtení a odpověď