Starší dotaz #1175

Dobrý den,trápí mě nerozhodnost,která je podmíněná mým empatickým cítěním.Jsem 7 let s přítelem,který jednak pochází z dost narušené rodiny(alkoholismus u otce,dominance matky),má za sebou rozvod a dvě děti a splácení dluhů,které se mu úspěšně daří díky velkému pracovnímu nasazení.To vše způsobilo,že jsme na sebe měly velmi málo času a že váhal pořád s nastěhováním ke mě(opačně by to nešlo kvůli jeho matce,bydlí sice ve svém bytě ale v jednom domě s matkou a otcem,s nimiž po zkušenostech nekomunikuji).Po 5ti letech jsem začla trvat na vytvoření rodiny,možná až moc jsem se na to upnula a dost jsme se kvůli tomu hádaly,je mi 34 let a mám nejvyšší čas si uspořádat život.Před měsícem jsem mu už víceméně dala ultimátum-buď budeme spolu se vším všudy,nebo se rozejdeme.Tvrdí že chce to samé co já,jen mu to trvá déle,to vše přijmout a zachovat se tak(na otázky jestli se mnou chce žít odpovídal až do nedávna ano i ne,popřípadě nevím).Dost jsem váhala dát mu ještě šanci,přeci jen jsme si prožily i pěkné chvíle,jen já si už nejsem jistá,jestli to dokáže(slova pro mě až tak moc neznamenají,skutky jsou o mnohem zásadnější).Dá se ještě náš vztah upevnit(v případě že by se nastěhoval),mám totiž dilema jestli nedat šanci ještě jinému člověku,kterého už chvíli znám a vím,že v sobě má to co já a že by mi dal to co mi tak chybělo?díky,Marcela