Starší dotaz #1181

Dobrý den, potřebovala bych se poradit, jak pomoci svému příteli. Je nám oběma skoro 50 let, oba sice nejsme rozvedení, ale již delší dobu se svými zákonnými protějšky nežijeme. On s manželkou nežije již 5 let, známe se asi půl roku a je nám spolu moc dobře. Přítel má dcery 22 a 20 let, které mu po Novém roce daly nůž na krk: Buď se vrátíš k mámě nebo nás už nikdy neuvidíš. O našem vztahu tehdy nevěděly. Přítel byl z toho velice rozrušený a vlastně se se mnou kvůli tomu rozešel. Dcerám slíbil, že se pokusí k jejich matce znovu najít cestu. Dlouho to ale nevydržel a začali jsme spolu opět chodit do divadel, na koncerty (nic víc). Pak mě pozval na víkend, který jsme strávili v úžasné atmosféře souznění. Zatím jsem se ho nechtěla ptát, co se změnilo. Nechtěla jsem otevírat ránu, kterou se zřejmě snaží nějak hojit. Víkend jsme strávili v kraji, odkud pochází jeho manželka a pravděpodobně nás někdo viděl, takže již v neděli večer přišla SMS, že s ním chce mluvit. V pondělí prý za ním přišla – nevím, co řešili, nechci vyzvídat, ale od mladší dcery mu prý přišla SMS, že ho už nikdy nechce vidět. Toto všechno mi řekl až o přestávce představení, na kterém jsme spolu po krásném víkendu byli. Do začátku představení se choval stejně vášnivě jako o víkendu. O přestávce se jeho chování změnilo jako mávnutím proutku. Mluvili jsme o tom ještě dlouho po představení, ale nepodařilo se mi ho alespoň trochu uklidnit. Vůbec to nechápu, nevím, jak se chovat. Chvílemi mám i pocit, že minimálně některé detaily jeho vztahu s manželkou a dcerami si vymýšlí. Možná je to ale už jen moje zjitřené vnímání vůči němu. Zatím se snažím ho uklidňovat, být pozitivní, snažím se krotit jeho nenávistné proslovy na adresu jeho manželky (mluví o ní opravdu hodně ošklivě). Teď už si alespoň uvědomuje, že dcery by s ním bydlely stejně už jen pár let, mladší dcera studuje mimo bydliště, obě mají už své partnery. Nerozumím tomu, proč mohou děti svého otce takto citově vydírat. Nerozumím tomu i proto, že jsem také při rozchodu s manželem měla strach, jak to moje děti přijmou. Nadšené nebyly a nejsou, ale jsme stále v kontaktu a myslím, že by je něco podobného ani nenapadlo. Nevím, co mám dělat. Mám se s ním rozejít, aby se necítil naším vztahem svázaný a mohl se rozhodnout nezávisle na mně, co dál? Mám se ho snažit rozptýlit a odvést od myšlenek na chování jeho dcer? Samozřejmě bych nechtěla, abychom se rozešli. Mám ho ráda, ale raději obrečím náš vztah než aby se kvůli našemu vztahu trápil, abych byla příčinou toho, že na něj dcery zanevřou. Radila jsem mu i návštěvu psychologa, což odmítl (Nebudu cizímu člověku ličít své intimní trable!). Nevím, jak z toho ven!!