Starší dotaz #1183

Je mi třicet, jsem panna, rande jsem měla jednou v životě, pár hodin na inzerát, tenkrát jsem se toho lekla, nic zvláštního se nestalo, byla jsem jen mladá, zvědavá, tak jsem se chvíli líbala a hned to zase skončila, i když to nebylo nepříjemný, naopak, ale rozmyslela jsem si to. Pak už nikdy žádný sexuální vztah, tedy skutečný, platonických spousty. Asi jsem čekala, že si bude někdo namlouvat mě, bohužel, nejsem žádná krasavice ani extrovert, takže mě ani nenapadne se před někým nakrucovat. Taky jsem bez přátel, pár známých, ale lidi, o které bych stála já, o mě nestojí, a jiní ostatně taky ne. V době, kdy vrstevníci chodili po diskotékách, já se doma učila a sledovala kvalitní tvorbu v televizi, bavilo mě to. Ranné sexuální „zážitky“ si vybavuji dva. Jednou, když jsem nesla sousedům kousek koláče, nevím kolik mi bylo, snad kolem deseti, jedenácti, zaklepala jsem, otevřela mi sousedka ve spodním prádle, čekala muže, mohlo jí být kolem padesáti, krásná dáma. Od té doby jsem na ni koukala nějak jinak. Podruhé v jakémsi městském autobuse, když jsme byli na návštěvě u příbuzných, asi v přibližně stejném věku, seděl proti mně starší muž, padesátník, šedesátník, dívala jsem se na něj a celá se roztřásla, pamatuji si ho také dodnes. Tenkrát jsem nevěděla, co se děje. Pak jsem chvíli přebírala idoly od své starší sestřenice, ale žádný zápal v tom nebyl, vzdychala nad časopisy ona, vzdychala jsem já, ale už za chvíli jsem měla poznat, že to bylo jen jako. Přišel můj třináctý rok a přišel seriál v televizi a v něm muž, zhruba pětapadesátiletý, laskavý, moudrý, gentleman, autorita, a já byla ztracená – srdce poskakovalo, chvíli se mi chtělo smát, chvíli brečet, vystřihovala jsem noviny a probrečela každý konec dílu (video jsme tenkrát ještě neměli). A nastal čas podivných platonických lásek, které trvají prakticky dodnes. Totéž jsem o něco málo později prožívala ve vztahu k učiteli ve zhruba stejném věku. Ten mi vydržel celou základní školu, pochopila jsem, že je to má jistá forma zamilovanosti, a pochopila jsem, že jsem divná, a že bude lepší se nikomu nesvěřovat. Pak jsem osm let dojížděla do školy a osm let milovala řidiče autobusu, stejný případ – přes padesát, moudrý, hodný, autorita, ten to asi i věděl, naštěstí měl rozum, a já si kromě „zírání“ a pár slov o počasí na víc netroufla. K tomu mé lásky filmové a televizní, učitelské, na střední to byl jeden muž a jedna žena. Pak ještě chvíli škola a další platonický domov důchodců. Konečně práce, to už se blížím k současnu, jsem devět let na jednom místě, a téměř celou dobu jsem zamilovaná do zprvu vůbec sympatického šéfa, zase platonicky, tentokrát to doufám ani netuší, snažím se trpět tiše v koutě, a k tomu stále lásky filmové, televizní, divadelní – muži i ženy 50+. Jsem stále větší samotář žijící ve svém světě snů, ale v poslední době docela nesnesitelně cítím svoji reálně prázdnou náruč. Jak mám já nesmělá, ne úplně blbá, ale taky ne nejchytřejší, zajímavá snad pouze svou ošklivostí, najít nějakou moudrou laskavou autoritu pro přátelství i erotiku? A i kdyby, abych se pak odstěhovala na druhý konec republiky, protože žít ve třiceti s nějakým „dědkem“ (gentlemanem) nebo nedej bože s babkou (dámou) chce odvahu, kterou nemám, ale taky pomalu ztrácím sílu to potlačovat. A aby to nebylo tak jednoduché, opravdu nevím, zda mě přitahují muži nebo ženy. Vlastně k celé této analýze mě vede nedávný zážitek, kdy jsem zase nemile překvapila sama sebe. Náhodou jsem viděla dokument o jedné herečce, je jí přes sedmdesát, ale vypadá dobře, je to dáma, budí respekt, moudrá, profesionálka s citlivou duší. Nikdy mi nebyla nijak zvlášť sympatická, ale v tom dokumentu mě zaujala, tak jsem hledala nějaké další informace na internetu a našla její částečně odhalenou fotku, podotýkám, že ze současnosti, teď si připadám poněkud úchylně, ale přiznám, strašně mě ta fotka vzrušuje a ve fantazii si dovedu představit leccos. To mě zavedlo k další části seberozebírání. Nikdy mě nijak zvlášť nevzrušoval viděný (jak jsem se již zmínila, z vlastní zkušenosti nevím) sex „tvrdý“, to upocené spojování těl, drcení a výkřiky, ale jsem hotová z jemné erotiky, když se někdo mně milý něžně líbá, hladí, rozepíná šaty…ještě když je to starší muž a mladší žena, nebo naopak mladší muž a starší žena…Každopádně hledám nějakou autoritu, která mě laskavě povede, dá užívat své moudrosti a něžnosti. Hledám asi všechno dohromady, ochranu, přátelství i erotiku, jde to vůbec? Co můžu nabídnout já? Kde hledat? Ještě jedna zajímavá věc, během měsíce, asi podle toho, jak se mnou mlátí hormony, mívám tři fáze, kdy intenzivně cítím přitažlivost ke staršímu muži, starší ženě a k nikomu. Když se zamiluji do muže, začíná to většinou obdivem, uznáním toho, co dokáže, jak se chová, pak se bouřlivě rozproudí vášeň a sexuální touha, která se po nějakém čase trápení přetransformuje v přátelství a sympatii, samozřejmě to vše bez protistrany. V erotických fantaziích o mužích se on dotýká mě. U ženy to je buď stejné – obdiv, úcta…nebo se mi ale také tu a tam stává to, že mě přitahuje pouze na pohled – když nad nějakou starší dámou stojím v tramvaji nebo třeba když se nade mnou naklání zubařka a já jim koukám do „pomuchlaného“ záňadří s touhou si sáhnout. V erotických fantaziích o ženách se dotýkám já jich. Na jednoho je to trochu moc. Vyrůstala jsem v normální průměrné rodině, žádný negativní zážitek v tomto směru si nepamatuji, tak proč? Co s tím?