Starší dotaz #1192

Dobrý den, chci poprosit o radu. Začnu od začátku. Rozešel jsem se před třemi měsíci s přítelkyní. Byli jsme spolu téměř 14 let. Poznali jsme se v 16-ti a hned jsme se do sebe zamilovali. Naše mládí bylo divoké a tak se občas vyskatla nevěra jak u ní, tak i u mě. Po vojně jsem se nastěhoval k ní do města, kde jsem nikoho neznal. V té době bývalá přítelkyně začla mluvit i o svatbě a já tomu nechával tak nějak volný průběh, takže jsme se nevzali. Poté otěhotněla a jak byla v osmém měsící těhotenství, poznal jinou ženu v práci a měl s ní poměr. Ona na to přišla a já se chtěl odstěhovat, ale nakonec jsem zůstal – nevěru mi odpustila. Od té doby jsem se zařekl, že už k tomu nesmí dojít a taky nedošlo, i když příležitostí jsem měl dost, ale byl jsem už rozumný. Po narození syna jsme měli spokojený vztah. Po mateřské nastoupila jako servírka a začala chodit pozdě z práce, kolikrát opilá a já žárlil. Možná zbytečně. Potom na jedné oslavě padla otázka, kdy bude svatba a už tehdy řekla, že si mě nikdy nevezme. Ani se ji nedivím ….., ale dost mě to zarazilo. Po dvou letech co pracovala jako servírka, už nebyl náš vztah jako dříve. Pořád byla s něčím nespokojená a na něco naštvaná …. kolikrát jsem si chtěl promluvit o našich problémech, ale ona na to neměla nikdy náladu. Poté chtěla druhé dítě. Já byl na pochybách, ale nakonec jsem svolil v naději, že náš vztah se zlepší. V práci se mi dařilo nosil jsem domů slušné peníze a tak jsme si vzali hypotéku a koupili si větší byt, který jsme si spravili. Jenže rok po narození dcery, začla chodit vypomáhat jako servírka svému bratru do restaurace. Od té doby náš vztah začal uvadat. Poslední rok jsem slyšel jenom nadávky a milování bylo pro ní ritunou. Milovali jsme se spolu jednou a dva měsíce, ale já byl trpělivý, protože do toho měla i nějaké zdravotní problémy. V březnu jsem přišel o práci (vlastní blbostí) a do toho začly i finanční problémy. Vyčítala mi, že kvůli mě musí chodit do práce atd…… Já si našel nové zaměstnání za měsíc a půl, ale musel jsem dost daleko dojíždět, stejně jsem výčitky slyšel pořád. Když jsem přišel domů místo Ahoj jsem slyšel co jsem udělal špatně a jaký jsem chlap na h……a že jí to se mnou nebaví a že se mám odstěhovat. Když jsem si chtěl s ní o tom promluvit, vzal jsem si papír ať mi řekne co dělám špatně, tak mi řekla, že jí vadí, že neustále opakuje co jí vadí. Půlroku jsem byl buď v práci anebo se staral o děti, protože přítelkyně pracovala u svého bratra. Opět začali pozdní příchody, náštěvy diskoték ….dokonce i na ples šla sama, se mnou nechtěla jít(připadal jsem si, že se za mě stydí – já jí to toleroval do doby, kdy jsem její chování nevydržel a v novém zaměstnání jsem si našel milenku. To jsem ji upřímně přiznal, ona s kamennou tváří řekla AHA. Situace vygradovala, v prosinci kdy jsem se k milence odstěhoval, protože to už se vážně vydržet nedalo. Ptal jsem se přítelkyně jestli chce abych zůstal, ona nechtěla. Se současnou přítelkyní už tři měsíce žiju ve společné domácnosti s jejím synem a s jejími rodiči. Děti mám co 14dní na víkend. No a problém je v tom, že stále miluji svou bývalou přítelkyni a chtěl bych se vrátit. Strašně mě bolí u srdíčka je mi po něch strašně smutno a moc my chybí. Se současnou přítelkyní máme krásný vztah, je moc hodná – její rodiče mě taky super přijali, ale já k ní necítím to co k bývalé. Mám jí rád, ale to je vše. Nevím co mám dělat, uvažuji o nějakém zaměstnání v zahraničí, ale to bych asi bez dětí nevydržel. nedokážu se smířit s tím, že bývalá už mě asi nemiluje. Poradíte ? Děkuji