Starší dotaz #1207

Dobrý den. Prosím o radu již nějakou dobu zvažuju návštěvu psychologa ale nevím jestli můj problém je opravdu se kterým bych mohla za psychologem zajít.Je mi 25 let a manželovi, se kterým jsem 8 rokem, 36 let. Máme spolu dvě děti.Manžel byl v době kdy jsme spolu chodili velmi pozorný,kluk plný života a měl spoustu koníčků.Je pravda že už od začátku měl problém v posteli (předčasná ejakuace a erektivní dysfunkce)ale té době mi to nepřišlo velmi důležité zamilovala jsem se do něho a milovala ho za to jaký je uvnitř.Odstěhovala jsem se v 18 letech s dcerou v bříšku za ním do Děčína a svou rodinu a všechny nechala v Krupce u Teplic kde sem dřív žila s rodiči.Jenže s narozením dcery před 7 lety se začal pomalu ale jistě měnit.Začal si myslet že když máme spolu dceru že mě má jistější a bral jako samozřejmost že tedy spolu budeme.Od té doby jsme měli několikrát krizi ale vždy se dřív nebo později uklidnilo a bylo v pořádku,bylo to i tím důvodem že jsem prostě neměla kam s dcerou odejít,k rodičům jsem se nemohla vrátit protože půl roku po tom co se mi narodila dcera si rodiče adoptovali měsíčního chlapečka a tak tam pro nás už nebylo místo.Mamka si již řadu let přála mít ještě miminko ale nemohla kůli zdravotním komplikacím otěhotnět a když se mi narodila dcera nesmířila se s tím že ona miminko nemá a já ano.Před 4 lety se nám narodil syn a tím se asi ve mě vše zlomilo.Manžel se na mě více díval jen jako na manželku na papíře a ženu co mu uvaří a vypere ale už se na mě nedíval jako na ženu jako takovou a tak je to vlastně dodnes.Manžel i já jsme se změnili a nemůžem si vyhovět manželovi stačí sex 1x za 2 – 3 týdny kdy už několik let sex u nás trvá 5 minut kdy se manžel udělá a tím vše končí já z toho absolutně nemám nic jen to že se pomalu dostávám do toho nejlepšího a najednou je konec.druhý pokus ani manžel nezkouší protože ví vzhledem k důvodům které jsem psala že by to bylo zbytečné.Manžel už ani nemá žádné koníčky i ten největší co jsme dříve měli společný – motorky (meli jsme jí a jezdili) ho nezajímá.on prostě zapadl do stereotypu co se týče života a nemá potřebu měco měnit nebo občas udělat něco co z něj vybočuje.Manželo vi stačí jít ráno do práce odpoledne přijít,najist se a do večera běhat kolem dětí nebo si číst,večer dát děti spát a koukat na televizi nebo jít taky spát.O víkendech je to stejné kromě toho že nechodí do práce.On ani necítí potřebu být chvilku se mnou sám bez dětí.Jenže já jsem jiná jsem plná energie,života mám potřebu pořád něco dělat.pořád si za něčem jít,snažit se o něco a občas udělat i něco bláznivého.Potřebuju trochu vzrušení,překvapení a potřebuju sex ale manžel je zkrátka můj opak.A tak se čím dál častěji dostávám do stavů kdy jsem hrozně náladová,všechno mě rozčiluje,všechno mě bolí,mám velmi silné migrény na které nic nezabírá,hodiny brečím a i když už nechci nemůžu přestat,nejsem schopná nic udělat jen ležím,nejím a je mi příšerně.Nejhorší na tom je že jsem pak v těchto stavech zlá na děti.Prosím poraďte mi jestli je to problém se kterým bych měla jít za psychologem.Ještě nutno říct že jsem manžela donutila před lety abychom šli do manželské poradny ale po pár sezení se na to vykašlal.On není špatný a normální denní a rodinný život nám funguje báječně ale manželský život je troska.