Starší dotaz #1229

K mému dotazu z 8. 3. 2010, 17.54. Děkuji Vám za Vši odpověď. Samozřejmě je pro mě důležité zjistit, co se stalo protože pokud bych se dozvěděla, že třeba ani k onomu "hlavnímu" nedošlo, bylo by pro mne pak mnohem snazší se s celou záležitostí vypořádat. V opačném případě by však mohlo dojít ještě k většímu traumatu. Proto jsem (dle Vaší rady) usoudila, že bude lepší řešit současný stav než se zaobírat tím, jak se věc stala a co sep řesně stalo (teorizuji proto, že nemám žádný konkrétní (fyzický, hmatatalný nebo jak to nazvat) důkaz toho, že se znásilnění stalo, bohužel nemám ani důkaz, který by potvrzoval opak. V této fázi už je, ať si to chci připustit nebo nikoliv (a dost s tímto bojuji) k řešení ne to zda se to opravdu stalo, ale že ať už to bylo cokoliv (pamatuji si jen střípky vzpomínek), zanechalo to následky, které by se měly řešit. Navíc těch problémů jsem měla v dětství více, což vše dohromady kombinováno způsobilo následné psychické problémy. Na rovinu teorie jsem spoléhala jen jako na "pomocníka" který by mi usnadnil to jediné, co musím udělat, a to akceptovat svou minulost. Když uvažuji o terapii, doporučil byste psychologickou či psychiatrickou (popř. sexuologickou) pomoc? Děkuji.