Starší dotaz #1244

Dobrý den. Mám téměř 13ti letou dceru. Do šesté třídy přestoupila na jinou, soukromou školu,neb jsme očekávali lepší školní péči a program,který tato škola nabízela, se mi velmi zamlouval. Skutečnost byla ale jiná,proto jsme dceru do sedmé třídy dali na jinou školu.Ne na tu původní,neb jsme měli s manželem pocit,že by to bylo hloupé a jak by na to v původní škole reagovali. V současné škole je dcera velmi oblíbená mezi spolužáky a vlastně téměř po celé škole. Spolužáci ji mají rádi a i ona tam velmi ráda chodí. Problém však je, že se velice rapidně zhoršily její studijní výsledky.Učení ji nezajímá,jen ti spolužáci (je v pubertě,takže noví kluci.což by nebyl problém,kdyby měla nějaké výsledky v učení).Jelikož její současné škola je ve vedlejším městě, nemám možnost odkontrolovat od spolužáků dopsané sešity ani právě probíranou látku a tím přimět dceru k lepším výsledkům. Obrátila jsem se proto na ředitelku naší původní školy (do které nám bylo hloupé se vracet!) s prosbou, zda by se mohla dcera vrátit. Její původní spolužáky znám, dříve jsem si sešity i probíranou látku kontrolovala a známky měla dobré. (nyní nosí 5 a 4 a poznámky) Paní ředitelka byla velmi vstřícná. Dcera však za žádnou cenu zpět nechce, chce zůstat mezi současnými spolužáky. Brečí a vzdoruje že se do původní školy prostě nevrátí. Dala jsem jí proto ještě měsíc šanci na to,aby mi ukázala,že se dokáže zlepšit. Slibovala, jak se bude "šprtat". Nic. Proto jsem jí teď řekla, že já jsem jí šanci dala, ale ona ji promarnila, tak jí nezvývá nic jiného než si to přiznat a přestoupit zpět. Pořád vzdoruje. Bojím se, aby neprovedla nějakou hloupost (dříve si hrála na EMO a řezala se s kamarádkama žiletkou atd. – z toho jsme ji naštěstí dostali) nebo nedělala naschvály. Chápu,že je v pubertě a chce zůstat s kamarády, ale když ji tam nechám,propadne,nebo proleze se čtyřkama a co z ní jednou bude? Doma mi jinak pomáhá a vcelku až na nějaké ty puberťácké výlevy i poslouchá. Ale s tou školou je to špatné. Mám chuť ji prostě přeřadit a říkám si,že si za chvíli zvykne, že jí prostě nic jiného nezbude,než se přizpůsobit, ale zas na druhou stranu se o ní bojím. (Manželova maminka se již několik let léčí s psychickou poruchou a dcera některý z těchto genů patrně podědila – výkyvné nálady -deprese,smích) Moc prosím o Váš názor. Děkuji.