Starší dotaz #1246

Dobrý den, mám vleklý psychický problém. Před půl rokem jsme se k sobě vrátili s bývalým partnerem.Před rozchodem jsme spolu byli 4,5 roku.Bylo to také mou vinou a když jsme se k sobě vrátili,zjistila jsem,že udržoval poměr s jinou ženou.Když vše prasklo,bylo to psychicky náročné období,ale tím,že jsem mu dala šanci začít znovu a on slíbil,že za to,co jsem s ním prožila mě dělá šťastnou. To se dělo chvíli a po pár dnech se vrátil ke své staré povaze. Když jsme spolu začali bydlet, začal si vymýšlet různé věci, kde co bude, kde co nesmí být, že každá věc bude mít místo tak,jak chce on,protože to je logicky správně a dávat to jinak,by nemělo smysl.Pak jeho časté výkyvy nálad, kdy se nedokáže smát,radovat z maličkostí a když jsem na něj milá a snažím se mu dokázat,že ho mám ráda, tak je imunní. Hrozně mě to psychicky vyčerpává, protože mě několikrát popadla nálada, kdy jsem už s nervama nevydržela a začala brečet, že za vše,jak toužil,abychom byli spolu a já mu odpustila se chová takto a vůbec si neuvědomuje, jak mi ublížil a jak by mi tím pěkným chováním pomohl zapomenout. Vždy jsem pro něj byla jedinou, kterou tvrdí, že si chce vzít. Jsou chvíle, kdy mě podezřívá, žárlí a nedůvěřuje mi. Vše tohle nás uvádí do hádek, které spějou u mě k hysterii a psychickému vypětí. Naše hádky, kdy mu vyčítám, jak se chová, proč se nedokáže usmívat a věčně mě napomíná a rozkazuje, jak chce věci doma mít a jak je nemám dávat mě uvádí do velké zloby, střídavě s lítostí, že jsem k ničemu. Nejhorší je pro mě situace, kdy na mě žárlí a přitom jde s kolegy z práce do míst, kde může potkat své bývalé partnerky. Já jsem pak doma a když příjde, mám vztek, že mě trápí a nechává žít v nejistotě, nebo si jde klidně spát. Naše hádky končí i fyzickými záležitostmi. Pokaždé, když se cítím ponížená, tím, co mi v životě způsobil a proč se nedokáže chovat s úctou a pěkně za to, aby si získal mojí důvěru a šlo na něm vidět, že se změnil, jak sliboval, že jiný bude, tluču do něj pěstmi a brečím. On mě usměřnuje, někdy křikem, někdy ještě většími hádky a nepřipustěním, že chybuje. Další dny po hádce už chybu uznává, omlouvá se a slibuje, že vše bude lepší. Kdysi mi hodně ublížil, že v případě krize našeho vztahu jsem přišla časem na to, že někoho měl. Krize byli tři za 5 let a vím o dvou ženách, se kterými byl. Vždy to dopadlo tak, že jsme si prošli zlým, vyříkali si věci a pak byli dlouhou dobu v pořádku a milovali jsme se a uznávali. Před půl rokem také, kdy jsem mu dala šanci jsme si koupili společně luxusní byt, auto a díky společnému majetku není ani jednoduché se rozejít, nebo vyplatit toho druhého. Je to velmi složitá situace, proto po většině hádek radši přistoupím na smír. Jenže poslední dobou není dne, kdy bychom si denně nevyměnili alespon jednu maličkost. Vše v bytě chce,abych dělala po něm, neumí o to slušně požádat, ale nařizuje. Vím, že to není možná vážný důvod k tak závažným hádkám,ale vše se mi v sobě nahromadí a pak je z toho obrovská hádka, kdy třískáme dveřma, strkáme do sebe, já odcházím z bytu ven. Včera jsme se pohádali, jelikož v pátek mi v autě poručil, jak se starat o papíry v autě. Nařídil mi to a já se nedala, agresivně jsme se pohádali a místo večera,kdy jsme měli být spolu jsem šla domů a on za kamarády,kde jsme měli původně dorazit oba na oslavu. Kamarádi mi pak volali a on až o dvě hodiny později, kdy se omluvil a chtěl at příjdu,já ale nemohla. Odjela jsem pryč, nebyla jsem už schopna ničeho. Tři dny mi psal, snažil se to urovnat. Po příjezdu domů jsem byla klidná,ale čekala jsem omluvu a pěkné chování. Místo toho mi řekl, že fajn, že se spolu tedy nebudeme bavit vůbec. Pak jsem přišla na to, že jeho sestra je v kontaktu s jeho první přítelkyní a to mě psychicky dorazilo. Ubrečená jsem mu to řekla a on mi řekl, že s kým se jeho sestra stýká, že je její věc. Přitom to chápu, ale bolí mě, že mě i jej pořád pronásleduje minulost a jeho avantýry. Pohádali jsme se, už jsem dál nemohla a odešla jsem z domů. Pak nastartovala auto a chtěla odjet daleko. Napadla mě také myšlenka na to, že bych skoncovala se životem, protože v tom vztahu se jen trápím. Hezké střídá utrpení a hádky. Následují sliby, pár dnů je hezkých a v pořádku a pak znova poučování a jeho dání najevo mě, co vše dělám špatně. Nedá se někdy unést. Nemohu jen tak odejít, protože majetek je obou. Nemám kam jít, on také ne. Oba ani zatím nemáme peníze na to, abychom vyplatili jeden druhého. Žijeme spolu, někdy moc hezky a někdy, jako popisuji. Přesto mi tvrdí, že mě miluje, ale po posledních hádkách si příjdu jako blázen, nepoznávám, co dokáže psychika se mnou dělat, pláču, klepu se, mám pocit méněcennosti a v hlavě plno otázek za co, když se oba máme rádi, snažím se na něj být milá a žít normálně. On si o mě už taky musí myslet, že jsem blázen. Dříve jsem neznala,co jsou psychické problémy, byla jsem usměvavá, kamarádská, soběstačná a bylo mi dobře, nyní nemám chuť nikam chodit, chodím zaraženě, zapomínám a cítím se totálně k ničemu. Prosím, poraďte, co mohu dělat. Nemám ani na to jít k odborníkovi, odjakživa mám problém se svěřovat svým blízkým, jsem spíše naslouchač, natož odborníkovi. Už nevím, jak dál :-(